iVysílání

stránky pořadu
Premiéra:
3. 11. 2008
20:55 na ČT2

1 2 3 4 5

15 hlasů
6118
zhlédnutí

Vzkaz

Vzkaz Ivana Medka

Bývalý zpravodaj Hlasu Ameriky glosuje dění v České republice.

26 min | další Publicistika »

upozorňovat

do playlistu

Přehrávač videa

Načítám přehrávač...

Vzkaz Ivana Medka

  • 00:00:03 VZKAZ IVANA MEDKA
  • 00:00:17 Ludvík Hladílek,
    Simona Hradílková,
  • 00:00:20 Josef Jablonický,
    Bohumír Janák,
  • 00:00:23 Dušan Sládek,
    Karel Srp,
  • 00:00:25 Andrej Stankovič...
  • 00:00:26 Já nevím, jestli by mě dneska
    lidé ještě poznali podle hlasu,
  • 00:00:31 kdo to mluví, kdo to je.
  • 00:00:33 Samozřejmě zkusit bychom to mohli,
    to můžeme, ale pochybuji,
  • 00:00:38 že to bude mít nějaký ohlas,
    to bych se moc divil.
  • 00:00:42 Milan Šimečka, Jan Štern,
    Olga Šulcová,
  • 00:00:46 Jáchym Topol, Jakub Trojan...
  • 00:00:49 Já jsem se několikrát po návratu
    z Vídně tady sešel s tím,
  • 00:00:54 že mě lidé poznávali podle hlasu,
    ale nevěnoval jsem tomu
  • 00:00:58 moc pozornosti a mám dojem,
    že ten čas už uplynul.
  • 00:01:03 Ukončete, prosím, výstup a nástup,
    dveře se zavírají.
  • 00:01:08 Příští stanice Roztyly,
    dříve Primátora Vacka.
  • 00:01:14 Kdo to vlastně byl?
  • 00:01:21 Příští stanice Vyšehrad.
    Dříve Gottwaldova.
  • 00:01:25 Tak zaplať pánbůh, že už ne.
  • 00:01:29 Ivan Medek, Hlas Ameriky, Vídeň,
    to jsem poslouchala za totality.
  • 00:01:44 Kdyby se měli lidé poznávat
    jen podle charakteristických znaků
  • 00:01:49 jejich hlasů,
    tak by to bylo špatné.
  • 00:01:53 Stále je důležitější,
    co ten člověk říká,
  • 00:01:57 než jakým tónem to říká.
  • 00:02:06 Odvaha je krásná věc
    a potřebujete ji třeba k tomu,
  • 00:02:11 abyste na takovým tom gumovým
    špagátě skočili z mostu.
  • 00:02:15 To je ohromná věc
    a lidi to obdivují.
  • 00:02:18 Ale myslím, že to nemá vůbec nic
    společného se statečností,
  • 00:02:23 se kterou je to často zaměňováno.
  • 00:02:26 Statečnost je něco
    úplně jiného.
  • 00:02:34 Já si tak představuji,
    jak by asi tak vypadal
  • 00:02:38 mladý univerzitní profesor,
    když se dozví, že někde na Moravě
  • 00:02:44 u malého městečka je obviněn
    mladý nezaměstnaný Žid,
  • 00:02:49 Žid jde zaměnit za Rom, cizinec,
    za co chcete,
  • 00:02:54 že je obviněn z brutální vraždy
    a že ta vražda má navíc
  • 00:02:59 takový rituální charakter.
  • 00:03:02 A on se opět postaví
    proti tomu obecnému mínění,
  • 00:03:06 které toho člověka odsuzuje k smrti
    na základě toho,
  • 00:03:11 co o něm ani pořádně neví.
  • 00:03:13 Jde do toho přesto,
    že jsou všichni proti němu,
  • 00:03:17 že neví, jestli vyhraje.
  • 00:03:19 Tak tomu osobně říkám statečnost,
    protože to znamená postavit se
  • 00:03:24 proti většině, mít naprostou
    nejistotu, jestli to vyhrajete
  • 00:03:29 a nebát se, že to eventuelně
    prohrajete.
  • 00:03:41 To splývání těch dvou pojmů,
    odvaha a statečnost,
  • 00:03:45 vyplývá z prosté nepříjemné
    situace, že jste totiž
  • 00:03:50 tu statečnost neměli jako národ,
    jako společenství vůbec možnost
  • 00:03:56 v posledních letech projevit.
  • 00:04:00 Pražského povstání,
    příští stanice Pankrác,
  • 00:04:05 dříve Mládežnická.
  • 00:04:08 Já se vlastně pořád od svého mládí
    vracím k Mnichovu, k podzimu 1938.
  • 00:04:16 Tam je otázka. Samozřejmě,
    kdybychom šli do té války,
  • 00:04:23 tak bychom ji prohráli
    a měli bychom mnoho mrtvých.
  • 00:04:28 Ale to, že jsme do ní nešli,
    že nám ty zbraně byly vzaty,
  • 00:04:34 museli jsme je odevzdat Němcům,
    to je podle mého soudu zrada
  • 00:04:40 na myšlení lidí.
  • 00:04:42 A strašně to poznamenalo
    náš způsob života,
  • 00:04:47 protože jsme si řekli,
    a přesvědčili se o tom později,
  • 00:04:52 že se ze všeho může člověk
    vykecat a to je vlastnost,
  • 00:04:56 která nás strašně poznamenala.
  • 00:04:59 ZNÍ ČESKÁ STÁTNÍ HYMNA
  • 00:05:16 Národní hrdost je slovo,
    které se často vyslovuje.
  • 00:05:20 Ale já nevím úplně přesně,
    k čemu by se mělo vztahovat,
  • 00:05:26 na co máme být hrdí?
  • 00:05:28 Na to, že jsme Češi?
    To samo o sobě nic neznamená.
  • 00:05:33 Když se podíváte na naše dějiny
    a nejen na ty staré,
  • 00:05:38 ale i na ty poslední,
    tak tam není moc momentů,
  • 00:05:43 na které bychom mohli být hrdí,
    spíše se máme za co stydět.
  • 00:05:47 Já si myslím,
    že hrdý má být člověk na to,
  • 00:05:51 co konkrétního v životě dokázal.
  • 00:05:54 A u nás je řada lidí
    jako všude na světě,
  • 00:05:57 kteří něco konkrétního dokázali
    a na ty jednotlivé lidi
  • 00:06:02 a jejich činy teprve můžeme
    být hrdí, na jejich činy.
  • 00:06:06 Ne na to, že jsou to Češi.
  • 00:06:09 Když třeba vyhrajeme zápas v hokeji
    a pak na Staroměstském náměstí
  • 00:06:13 tancujeme
    a "kdo neskáče, není ČechŞ,
  • 00:06:16 tak to je spíše taková
    lidová legrace,
  • 00:06:19 to nemá s hrdostí nebo projevem
    skutečného vlastenectví
  • 00:06:23 společného vůbec nic.
  • 00:06:25 Kdybych měl uvažovat o tom,
    na kterého člověka bychom měli být
  • 00:06:29 v našich dějinách hrdí,
    tak by to byl například
  • 00:06:32 akademik Wichterle,
    byl by to možná někdo z lidí,
  • 00:06:35 kteří prodělali vězení,
    byla by to určitě M. Horáková,
  • 00:06:39 pár takovýchto lidí.
  • 00:06:41 Ale byli by to jednotlivci,
    žádné velké skupiny,
  • 00:06:44 protože v těch velkých skupinách
    vždy najdeme někoho,
  • 00:06:48 koho bychom tam neradi viděli.
  • 00:07:07 Casablanca se mi vždycky líbila
    proto, jak je ten film udělaný,
  • 00:07:12 proto, že se v něm objeví
    celá řada sekvencí,
  • 00:07:15 které jsou neočekávané
    a brilantně provedené
  • 00:07:18 z hlediska filmového.
  • 00:07:20 Ale kromě toho teď v posledních
    letech po zkušenostech,
  • 00:07:24 které mám zvenku, ještě proto,
    že je tam motiv lidí,
  • 00:07:27 kteří utíkají ze své země,
    kteří se nějak zachraňují
  • 00:07:31 ze své země.
  • 00:07:41 Ta rvačka v tom filmu
    by se dala navázat na způsob,
  • 00:07:46 kterým se lidé prali,
    když byli v táboře v Traiskirchenu.
  • 00:08:10 Prali se o ženské, prali se o pití,
    o peníze, s jedinou výjimkou
  • 00:08:15 - Češi se prali s Maďary
    bezdůvodně.
  • 00:08:20 To jsem nezjistil sám, zjistili to
    rakouští výzkumní pracovníci,
  • 00:08:26 kteří tam dělali výzkum a říkali:
    "To je zvláštní, čím to je?Ş
  • 00:08:31 Já jsem jim nemohl dost dobře
    říci: "Přečtěte si Švejka,
  • 00:08:35 každý Maďar může za to,
    že je Maďar,Ş
  • 00:08:38 ale to je dost nevysvětlitelné.
  • 00:08:41 Snad je to vzdáleností té řeči
    a snad je to nějakým pocitem,
  • 00:08:47 že ti Maďaři jsou nafoukaní,
    na rozdíl od nás,
  • 00:08:51 my jsme samozřejmě pokorní.
  • 00:08:54 Tam to bylo strašně zajímavé,
    byla tam spousta národů,
  • 00:08:58 chovaly se také různě,
    byly různé civilizační nároky
  • 00:09:02 a zvyky, Češi měli speciální
    požadavky hlavně na jídlo.
  • 00:09:07 Hlavně aby ty knedlíky byly takové,
    co o ni jsou zvyklí jíst,
  • 00:09:11 protože to, co se tam v Rakousku
    vydává za knedlíky,
  • 00:09:15 to oni jíst nebudou.
  • 00:09:17 Takže to je taková specialita
    poněkud drsná a pitomá,
  • 00:09:21 protože to všechno měli zdarma.
  • 00:09:23 A to vnímali jako zcela
    samozřejmou věc.
  • 00:09:29 Jeden z našich problémů je ten,
    že my nemáme urovnané vztahy
  • 00:09:32 se sousedy. Pořád jsme v situaci,
    kdy potřebujeme mít nepřítele,
  • 00:09:37 protože jsme na to z našich dějin
    zvyklí, a mimoto je to jednoduché.
  • 00:09:45 Někdo nám ubližuje.
    A když ne, tak si to vymyslíme.
  • 00:09:48 Pro nás naši sousedé,
    pro naše myšlení jsou podrobováni
  • 00:09:53 neustále nějaké kritice.
  • 00:09:55 Poláci jsou moc nafoukaní,
    Maďaři ještě víc,
  • 00:09:59 Rakušani nám vůbec nerozumí
    a jsou podivní
  • 00:10:03 a pořád si něco vymýšlí,
    Němci, tak to už vůbec není možné,
  • 00:10:07 když uvážíte, jak nám ublížili,
    kdežto my jim nikdy, samozřejmě.
  • 00:10:12 A tady je pak otázka,
    co má pro nás větší smysl.
  • 00:10:16 Jestli zůstat uzavřeni tady u nás,
    myslet si, že víme všechno lépe,
  • 00:10:21 u nás je celá řada lidí,
    kteří si myslí, že ví všechno lépe.
  • 00:10:25 Nebo alespoň že oni samotní
    vědí všechno lépe.
  • 00:10:29 Ale ty nechme stranou,
    protože ti pro budoucnost
  • 00:10:32 společnosti jsou zcela bezvýznamní.
  • 00:10:35 Když se člověk podívá
    skutečně do světa, zažil jsem to,
  • 00:10:38 tak zjistí během krátké doby,
    že se spoustu věcí může naučit.
  • 00:10:42 A to, že by bylo dobré,
    kdybychom přistupovali
  • 00:10:46 k těm pro nás neznámým věcem
    s důvěrou a ochotou říkat si
  • 00:10:51 "když se toto naučím,
    budu o to chytřejší, lepší,
  • 00:10:56 zkušenější a budu mít
    více ze světaŞ.
  • 00:10:59 A to je důvod, proč si myslím,
    že bychom se měli
  • 00:11:04 na tu sjednocenou Evropu těšit,
    a ne si pořád stěžovat,
  • 00:11:09 co dělají v Bruselu špatně.
  • 00:11:12 To dělají určitě,
    o tom nepochybuji, ale to pomine.
  • 00:11:15 Kdežto ta možnost učit se od nich,
    ta zkušenost, vnímání pozitivně,
  • 00:11:20 co svět přináší nám
    a pak v důsledku toho my jemu,
  • 00:11:25 to si myslím, že je zásadní.
  • 00:11:27 Ti lidé, kteří jsou jinde,
    žijí třeba velmi podobně jako my,
  • 00:11:32 ale např. nekradou.
  • 00:11:34 Je to ani nenapadne.
  • 00:11:37 Roztyly, dříve Primátora Vacka.
  • 00:11:42 Když přijdete do cizího kraje,
    jdete po silnici
  • 00:11:47 a kolem vás jezdí děti na kolech
    nebo běhají,
  • 00:11:52 každé z těch dětí vás pozdraví.
  • 00:11:56 Např. je zvyklé říkat
    před každou větou "prosímŞ,
  • 00:12:00 i když mluví s maminkou
    či tatínkem.
  • 00:12:03 A to jsou věci,
    které se lze naučit.
  • 00:12:06 A u nás se je bohužel
    moc nenaučíme, nejsou tu zvykem.
  • 00:12:56 Když se dívám teď po čase
    na Casablanku, tak vidím,
  • 00:13:01 kolik je v tom filmu noblesy.
  • 00:13:03 To je samozřejmě věc,
    už jen to slovo,
  • 00:13:07 je u nás téměř neznámá,
    je to škoda a já si myslím,
  • 00:13:11 že se to jednou k nám vrátí,
    doufám.
  • 00:13:14 Když u nás najdu státníka
    či spíše politika, to je jedno,
  • 00:13:19 my státníků moc nemáme a kdo ví,
    jestli vůbec nějakého,
  • 00:13:22 tak budu vždy šťasten, když přizná,
    že se mýlil, že řekl něco,
  • 00:13:27 co neměl úplně jisté
    a že se za to omlouvá.
  • 00:13:31 A nebo třeba tatínek
    vlastním dětem.
  • 00:13:35 A tam začíná ta cesta
    uvědomování si vlastních chyb
  • 00:13:39 a hledání cest z toho ven.
  • 00:13:41 To je prostě zpytování svědomí,
    ať tomu říkáme, jak chceme.
  • 00:13:56 My si někdy věci nenecháme líbit
    a to zejm. tehdy,
  • 00:14:01 když ten, kdo nás kritizuje,
    má pravdu. A to je problém.
  • 00:14:07 A totéž se týká i jiných věcí
    s výjimkou snad takových
  • 00:14:12 ne okrajových, ale spíše z oblasti
    zábavy, což je např. sport.
  • 00:14:27 Protože když prohrajeme
    a napíší nám, že jsme hráli špatně,
  • 00:14:31 tak to není žádná kritika Čechů,
    je to kritika fotbalového družstva.
  • 00:14:36 Ale když napíší, že náš orchestr
    hraje líně, reaguje pozdě
  • 00:14:42 nebo nebyl dobře připraven,
    tak je to podle mě kritika,
  • 00:14:47 která se nevztahuje jen
    k orchestru,
  • 00:14:51 ale vztahuje se
    i k naší národní povaze.
  • 00:15:07 Já jsem od dětských let slávista,
    to pořád opakuji,
  • 00:15:11 ale nemůžu za to, narodil jsem se
    na Letné, přímo proti bývalému
  • 00:15:17 hřišti Slavie, proti té dřevěné
    tribuně, takže jsem znal fotbalisty
  • 00:15:22 a dokonce jsem měl od Pláničky
    podepsanou fotografii.
  • 00:15:26 Slávisté však zbytečně kombinují.
    Do konce utkání zbývají 3 minuty.
  • 00:15:30 Sparta je v útoku, střela
    a už je to 2:1 pro Spartu.
  • 00:15:35 Já té Slavii přeji,
    aby se udržela alespoň v lize.
  • 00:15:38 Dnes je na tom snad trošku lépe
    než dříve, ale mně to je jedno.
  • 00:15:42 Já nepotřebuji,
    aby můj klub všechno vyhrál.
  • 00:15:45 Můj klub je můj klub,
    a to je v pořádku.
  • 00:15:48 Představte si, že jste členem
    nějakého jiného klubu
  • 00:15:51 než sportovního, tak z něj
    přeci neodejdete jen proto,
  • 00:15:55 že ten klub je neúspěšný
    nebo že ti lidé v něm
  • 00:15:59 nejsou nejlepší.
  • 00:16:00 Jste tam, protože tam jsou
    vaši kamarádi, chodíte tam,
  • 00:16:04 stýkáte se s nimi atd.
  • 00:16:06 Já mám např. takový klub doma.
  • 00:16:08 Heleno, jak je ten vtip,
    prosím tě, s tím "dříveŞ?
  • 00:16:13 -Já si to zopakuju...
    -My to potřebujeme hned...
  • 00:16:34 Jde pán a nádražák hlásí:
    "Karl-Marx-Stadt,
  • 00:16:38 vormals Chemnitz,Ş a on říká:
    "Freundschaft, Kolege,
  • 00:16:43 damals Heil Hitler.Ş
  • 00:16:49 Ano, čest práci,
    dříve Heil Hitler,
  • 00:16:52 ale to tady nebudu říkat, dobře.
  • 00:16:55 Kdyby se stala ta věc, že by lidé
    poznali ten hlas v metru,
  • 00:16:59 což pochybuju, a chtěli,
    aby se tam objevil častěji,
  • 00:17:02 tak bych jim klidně pár takových
    vět namluvil, ale myslím,
  • 00:17:06 že to není akutní
    a bylo by to zbytečné
  • 00:17:10 vracení se do minulosti,
    kde ten hlas,
  • 00:17:13 když už o něm mluvíme,
    měl docela jiný úkol.
  • 00:17:18 Ale že byste se třeba ptal,
    jestli vědí, kdo to je Gottwald...
  • 00:17:24 Nechcete tohle zkusit?
  • 00:17:26 Trošičku si z nich udělat legraci
    a uvidíme, jak zareagují...
  • 00:17:31 Dobře, uvidíme, jak zareagují.
  • 00:17:35 Příští stanice Nádraží Holešovice,
    dříve Fučíkova.
  • 00:17:40 Příští stanice Roztyly,
    dříve Primátora Vacka.
  • 00:17:45 Příští stanice Vyšehrad,
    dříve Gottwaldova,
  • 00:17:50 tak zaplať pánbůh, že už ne.
  • 00:17:55 TELEFONÁT: Prosím vás,
    jak jsem jela ráno metrem,
  • 00:17:59 tak jak se ohlašují stanice,
    tak bylo něco úplně neobvyklého
  • 00:18:03 a chtěla jsem se zeptat,
    jestli to byla sranda
  • 00:18:06 nebo to bude napořád,
    co to má za smysl, Kriste pane?
  • 00:18:09 Já jsem jela céčkem,
    a to bude všude?
  • 00:18:12 -Ne, jen tam.
    -No, to snad pojedu tramvají.
  • 00:18:16 To je nechutný hlas
    starého pána včetně textu tedy.
  • 00:19:03 Mnozí lidé píší prezidentovi
    dopisy, já jsem to také udělal,
  • 00:19:09 bylo mi 20, jednalo se ne o mě,
    ale o dirigenta Václava Talicha,
  • 00:19:13 který byl neprávem zavřen
    a já jsem za něj napsal
  • 00:19:17 takovou prosbu prezidentu
    Benešovi, který mě přijal
  • 00:19:21 a týden poté byl Talich propuštěn,
    ne na základě mé intervence.
  • 00:19:26 Ale dnes se píší dopisy
    prezidentovi obecně.
  • 00:19:30 A to je takový, řekl bych,
    trošku národní zlozvyk.
  • 00:19:34 My máme pocit, že prezident
    je něco jako císař pán
  • 00:19:38 a může věci, které jiný člověk
    nemůže, zkrátka že prezident
  • 00:19:43 je nad zákonem.
  • 00:19:46 A tady si myslím,
    že je principiální chyba
  • 00:19:50 v našem myšlení.
  • 00:19:52 A možná i v myšlení
    toho prezidenta.
  • 00:19:55 Totiž prezident jako 1. muž
    této země má být, a vždy bude,
  • 00:20:01 když bude vše v pořádku,
    pod zákonem.
  • 00:20:05 A měl by to stále zdůrazňovat.
  • 00:20:07 Prezident nemůže zákony měnit,
    nemůže je neposlouchat
  • 00:20:12 a nemůže si dokonce myslet,
    že jim rozumí lépe než jiní lidé.
  • 00:20:18 Prezident je musí poslouchat
    a musí si být vědom toho,
  • 00:20:24 že zákon každé slušné země je víc
    než jakákoli moc,
  • 00:20:29 i kdyby to byla moc
    prezidenta republiky.
  • 00:20:52 Demokracie je složitá věc.
  • 00:20:54 My máme dnes demokracii formálně,
    tzn. máme všechny
  • 00:20:58 demokratické instituce,
    máme je rozdělené
  • 00:21:02 podle obvyklého práva, způsobu
    a tzv. fungují.
  • 00:21:06 Já nevím, jestli by se dalo
    toto říci poctivě o každé
  • 00:21:11 jednotlivé částce té demokracie,
    třeba o soudech nebo parlamentu
  • 00:21:17 nebo o vládě.
  • 00:21:18 Dokonce bych někdy i pochyboval,
    ale to je jiná otázka,
  • 00:21:22 protože to nejsou jen znaky
    demokracie.
  • 00:21:26 Demokracie podle mých zkušeností
    je způsob jednání lidí mezi sebou,
  • 00:21:33 jsou to vzájemné vztahy
    ve společnosti, je to vědomí
  • 00:21:39 zodpovědnosti vůči člověku,
    je to slušnost, poctivost,
  • 00:21:44 je to nebát se a nekrást.
  • 00:21:48 Masaryk řekl málo myšlenek
    za svůj život,
  • 00:21:53 které by měly větší váhu
    a více ovlivnily naše myšlení,
  • 00:21:58 a to nakonec, kdyby k tomu došlo
    a toto bychom dokázali,
  • 00:22:03 mohlo by to vést k tomu,
    co bylo v té poslední fázi
  • 00:22:07 přes všechny chyby charakteristické
    pro 1. republiku,
  • 00:22:12 tedy konsensus obyvatel se státem.
  • 00:22:14 Ten stát byl náš, patřil nám
    a my jsme byli ochotni za něj
  • 00:22:20 přinášet odpovědnost a oběti,
    to je důležité.
  • 00:22:24 Nevím, jestli někdo má dnes pocit,
    že ten stát je náš,
  • 00:22:29 že ta země je naše, že tu zemi
    stojí za to např. bránit.
  • 00:22:34 Co já vím? Nemyslím, že jsou tu
    všichni lidé poctiví a myslí si,
  • 00:22:38 že budoucnost je v demokracii,
    ve svobodě,
  • 00:22:42 v soukromém podnikání
    a vlastnictví apod.
  • 00:22:46 Podívejte se na program
    Mladých komunistů.
  • 00:22:49 Demokracie musí prolnout
    naši společnost tak,
  • 00:22:53 aby byla společnost pevná,
    jistá, sebevědomá
  • 00:22:57 a zároveň skromná,
    protože bez skromnosti umřeme,
  • 00:23:01 přejíme se, přecpeme se,
    přecpeme naše byty novými TV atd.,
  • 00:23:07 a to všechno nestojí
    vůbec za nic.
  • 00:23:30 My jsme malá země a my bychom
    si mohli jako vzory demokracie
  • 00:23:36 vzít také malé země,
    kde se demokracie skutečně už umí,
  • 00:23:40 např. Dánsko, Norsko, Švédsko,
    Belgii, Holandsko i Anglii.
  • 00:23:47 Ale to všechno jsou království.
  • 00:23:53 A tady jsme právě u té otázky,
    co to ta demokracie je?
  • 00:23:59 Jestli jsou to funkce, jestli je
    možné mít dědičnou monarchii
  • 00:24:05 a být demokraty, a nebo jestli
    musíme všechno zvolit.
  • 00:24:11 My jsme u nás zvolili jediného
    slušného krále,
  • 00:24:15 to byl Jiří z Poděbrad.
  • 00:24:17 Všechno ostatní byly trošku omyly
    nebo se nám to nepovedlo,
  • 00:24:21 včetně toho Dubčeka.
  • 00:24:22 Ale já si myslím, že demokracie
    je něco, co vyrůstá ze společnosti.
  • 00:24:29 Na lahvi americké Coca Coly
    je napsáno "podávejte chlazenéŞ,
  • 00:24:34 na pěně na holení je napsáno
    "před použitím protřepatŞ.
  • 00:24:40 Kdybyste měl do návodu
    na použití republiky napsat 1 větu?
  • 00:24:45 Chovejte se slušně,
    vždy a za každých okolností,
  • 00:24:51 respektujte názory druhých lidí.
  • 00:25:01 HLAS Z RÁDIA: Mohli bychom to teď
    zkusit, zda se podaří připravit
  • 00:25:07 skutečně ten poslední příspěvek
    Ivana Medka
  • 00:25:10 pro Hlas Ameriky z Vídně?
  • 00:25:12 Já se o to pokusím.
  • 00:25:14 Já bych řekl - milí posluchači,
    nebuďte úplně závislí od toho,
  • 00:25:20 kdo vám co říká, uvažujte sami,
    uvažujte do budoucnosti,
  • 00:25:24 chovejte se vůči sobě slušně
    a snažte se být co nejvzdělanější,
  • 00:25:29 protože bez vzdělání
    je budoucnost této země ztracena.
  • 00:25:32 Přeji vám všechno dobré
    do té budoucnost.
  • 00:25:35 Ivan Medek, Hlas Ameriky, Vídeň.
  • 00:25:40 Skryté titulky: Tomáš Seidl
    Česká televize, 2008

Související