iVysílání

stránky pořadu
Premiéra:
24. 9. 2013
21:50 na ČT1

1 2 3 4 5

24 hlasů
47493
zhlédnutí

Příběhy slavných

Tichý komediant

František Smolík

51 min | další Dokumenty »

upozorňovat

do playlistu

Přehrávač videa

Načítám přehrávač...
odkaz na video zhasnout pomoc zvukový popis

Příběhy slavných - František Smolík - Tichý komediant

  • 00:00:01 -Pán ti posílá denní chléb.
    -Já vím. Poníženě děkuju pánubohu.
  • 00:00:05 Sláva, sláva Hospodinu na nebesích.
  • 00:00:10 Herec laskavého lidství,
  • 00:00:12 herecký představitel lidské
    ušlechtilosti,
  • 00:00:15 umělec životní moudrosti,
    herec pastelových barev.
  • 00:00:18 Sláva, sláva.
  • 00:00:21 O tom, jak byl František Smolík
    milován, a to nejen diváky,
  • 00:00:26 ale i svými kolegy,
  • 00:00:28 svědčí moc hezky citát
    F. Filipovského, který mu napsal:
  • 00:00:34 "Milují Vás dokonce i herci,
    a to už je, mistře, co říct."
  • 00:00:38 To je báječná věc, takový film.
  • 00:00:41 Že byste nedokázali,
  • 00:00:43 co takovej Chaplin
    nebo tendleten Tom Mix
  • 00:00:47 anebo Rintintin?
  • 00:00:50 Pořád říkám Ferdišovi, vem to,
    člověče, u filmu.
  • 00:00:54 Vždyť je to dost poctivý zaměstnání,
    že jo?
  • 00:00:58 Pan Smolík kouřil lulku,
    poklid z něj čišel,
  • 00:01:01 ale oči mu hrály.
  • 00:01:05 Bylo vidět, že ty plamínky
    v očích měl
  • 00:01:08 a vždycky nějakou lumpárnu vymyslel.
  • 00:01:20 Gut! Sehr gut!
  • 00:01:26 On byl, myslím, člověk velmi umanutý,
    byla to tichá kapka,
  • 00:01:34 která vymele tu jamku v kameni,
    protože neokázale, tiše, důsledně
  • 00:01:40 nepochybně si dokázal jít za svým
    a své si obhájit.
  • 00:01:44 PÍSEŇ
  • 00:01:47 Šeříky až bílé začnou kvést,
    zapomeňte chvíle na bolest.
  • 00:01:58 V pohádku se změní
    svět nám v okamžení,
  • 00:02:03 šeříky až bílé začnou kvést.
  • 00:02:17 František Smolík byl křtěn Vltavou,
    pocházel z řemeslnické rodiny,
  • 00:02:27 měl dva sourozence.
  • 00:02:29 Tatínek, který byl sice původně
    vyučený krejčí,
  • 00:02:32 ale tomuto řemeslu se nevěnoval,
    provozoval obchod.
  • 00:02:36 Zřejmě to byl docela prosperující
    obchod,
  • 00:02:40 což je patrné i z toho,
    že malému Františkovi platil
  • 00:02:45 několik let hudební výuku
    na nejrůznější hudební nástroje.
  • 00:02:49 To v té době patřilo v měšťanském
    prostředí k dobré výchově.
  • 00:02:56 Tak celá Klicperka byla oblažována
    mým vytrubováním.
  • 00:03:00 Ovládal jsem to troubení
    tak dokonale,
  • 00:03:04 že byla celé ulice vzhůru.
  • 00:03:06 Rozhlas ještě tenkrát nebyl,
    o hudbu byla nouze.
  • 00:03:11 Ale ani tyto úspěchy,
  • 00:03:14 já si aspoň myslel,
    že to jsou úspěchy,
  • 00:03:17 mě nepřiměly k tomu,
    abych se věnoval jen hudbě,
  • 00:03:22 a zatlačily mou touhu po divadle.
  • 00:03:26 Už od dětských let,
    což bylo dost výjimečné,
  • 00:03:31 úžasně miloval divadlo.
  • 00:03:32 On chodil hlavně do Pištěkovy Arény,
    což bylo nedaleko,
  • 00:03:38 kde bydleli na těch Vinohradech.
  • 00:03:40 Podle jeho vzpomínek
    tam byl snad téměř každý den.
  • 00:03:44 Dokonce i z nějakých peněz,
  • 00:03:46 které jako dítě, a pak jako jinoch,
    si dokázal obstarat a ušetřit,
  • 00:03:51 si kupoval i literaturu
    o divadle.
  • 00:03:55 Na tatínkovo přání,
    který zřejmě chtěl synkovi zajistit
  • 00:03:59 dobrou budoucnost a dobré existenční
    podmínky,
  • 00:04:02 se šel učit elektromechanikem,
    elektrotechnikem,
  • 00:04:08 což byla samozřejmě na začátku
    20. stol. profese velmi perspektivní.
  • 00:04:13 Mladý František se jako učeň
    v téměř dostavěné budově
  • 00:04:17 Vinohradského divadla
  • 00:04:19 podílí na instalaci
    velkého centrálního lustru.
  • 00:04:28 Ten velký lustr,
    který je pořád v hledišti.
  • 00:04:31 Kdyby tak tehdy tušil,
  • 00:04:33 že ve Vinohradském divadle prožije
    svá nejlepší léta.
  • 00:04:43 Nesmím taky zapomenout
    na moje vysněné loutkové divadlo,
  • 00:04:50 které mi takové starší koupila
    moje matka.
  • 00:04:56 Herce, tj. všelijaké loutky,
  • 00:04:59 mi moje maminka různými hadříky
    upravovala.
  • 00:05:04 Mně se však hrozně líbil
    takový pěkný kostlivec visící
  • 00:05:09 v blízkém hračkářství za výkladem,
    kterého jsem do svých her potřeboval
  • 00:05:16 Když jsem si konečně po dlouhé době
  • 00:05:19 našetřil peníze potřebné
    k zakoupení té smrti,
  • 00:05:23 v ten den mi zemřela matka.
  • 00:05:32 To je zřejmě rána a otřes,
    který ho velice silně poznamenává.
  • 00:05:37 Tatínek se sice po nějaké době
    ožení,
  • 00:05:40 ale jak tam funguje
    to nové manželství
  • 00:05:42 ve vztahu k dětem, to nevíme.
  • 00:05:45 V r. 1908 se ale František Smolík
    rozhodne odejít z domova
  • 00:05:51 a utéct k divadlu.
  • 00:06:07 Odchází k nevalné divadelní
    společnosti Josefa Faltyse,
  • 00:06:11 den co den hraje zcela jinou roli
    ve zcela jiné hře.
  • 00:06:16 Obehrají veškerý svůj repertoár
    během 14 dnů
  • 00:06:20 a přesouvají se na jiné místo.
  • 00:06:23 Nikde se nezdrží moc dlouho,
  • 00:06:26 protože zájem obecenstva
    není závratný,
  • 00:06:32 leckdy hrají před poloprázdným
    hledištěm,
  • 00:06:36 takže začátky Františka Smolíka
    u cestující společnosti
  • 00:06:40 jsou asi hodně krušné.
  • 00:06:46 Protože se nechtěl vrátit domů
    a kočoval dál s těmi divadelníky,
  • 00:06:52 otec na několik roků přerušil
    osobní kontakt a vztahy.
  • 00:07:02 Milý příteli, zasílám ti
    srdečný pozdrav z mizerné Sušice.
  • 00:07:06 Je zde velice krásně,
    až na to, že se nám zde nevede.
  • 00:07:12 Jsem ve veliké finanční tísni.
    Hrajeme v hotelu Koruna,
  • 00:07:15 kulisy jdou vytahovati nahoru,
  • 00:07:17 ale co je nám to platné,
    když lidi nechoděj do divadla?
  • 00:07:20 Je zde totiž cirkus
    a ten nám mnoho škodí.
  • 00:07:25 A po vorstellungu se sejdeme
    v kavárně s cirkusáky a cirkusačkama,
  • 00:07:28 kteří patří k inteligentním lidem,
    jinak je to stejná pakáž.
  • 00:07:32 Zdraví tě jen tvůj přítel Smolka,
  • 00:07:35 také moje krasojezdkyně Elza
    tě pozdravuje.
  • 00:07:38 Mojí sestře vyřiď, aby mi také psala,
    ale toto psaní jí ani nikomu jinému
  • 00:07:43 nedávej čísti.
  • 00:07:47 František Smolík nepochybně
    byl od přírody velmi pracovitý,
  • 00:07:53 velmi pečlivý a s dosti vyhraněným
    smyslem pro odpovědnost.
  • 00:07:58 Dochovaly se určité jeho sešity,
    do kterých si lepil i kreslil
  • 00:08:03 různé tváře, výrazy, účesy.
  • 00:08:12 Vždycky se sám líčil a byl v tom
    skutečně velký mistr.
  • 00:08:17 Pak se prý ještě dlouho zpytavě
    díval do zrcadla
  • 00:08:21 jako by hledal nějaké souznění
    té vnější masky, podoby s vnitřním.
  • 00:08:34 Velmi dbal i na kostým,
    třeba si přešil knoflík,
  • 00:08:39 aby ten kabát ho trochu víc hrbil.
  • 00:08:43 Velký důraz kladl na chůzi,
    jakou ta postava má.
  • 00:08:49 Zkrátka a dobře řečeno,od okamžiku,
    kdy se poprvé objevil na jevišti,
  • 00:08:54 a bylo jedno, jestli to byla kladná
    role nebo i záporná
  • 00:08:57 nebo tragikomická,
  • 00:08:59 vždycky diváky zaujal
    a ti ho po zbytek představení
  • 00:09:03 nespustili ze zřetele.
  • 00:09:06 Měl úžasné, dnes bychom řekli,
    charisma.
  • 00:09:10 Ruku líbám, na shledanou
    a pozdravuj tetinku.
  • 00:09:15 Ať brzy přijede!
  • 00:09:17 Vyřídím!
  • 00:09:20 Dej na sebe pozor!
  • 00:09:27 BUCH
  • 00:09:33 Vážený pane doktore,
    před časem jste mě žádal o úlohy,
  • 00:09:36 které jsem nastudoval
    u venkovských společností.
  • 00:09:39 Pokusil jsem se dle svých chabých
    poznámek vám vyhovět,
  • 00:09:42 ale není to úplné.
  • 00:09:44 Úlohy jsou vypsány až do 24. července
    1914, následovalo krátké angažmá
  • 00:09:52 ve Švandově divadle, ale ani jsem se
    v Praze moc neohřál
  • 00:09:56 a musil jsem narukovat.
  • 00:09:58 Se srdečným pozdravem,
    Váš František Smolík
  • 00:10:08 1. světová válka Františka Smolíka
    neminula, byl odvelen na frontu,
  • 00:10:13 ale pak se po 2 letech v r. 1917
    vrací zpátky, byl nemocný
  • 00:10:22 a pak se už na frontu vrátit nechtěl,
    takže si velmi zdařile
  • 00:10:26 herecky zasimuloval duševní poruchu,
  • 00:10:29 a to tak, že mu lékaři buď uvěřili,
  • 00:10:34 anebo byli tak laskaví,
    že ho zneschopnili.
  • 00:10:41 Když jsem se ve vídeňském špitále
  • 00:10:44 trochu pozdravil ze španělské
    chřipky a zápalu plic,
  • 00:10:48 chopil jsem se své věrné družky
    kytary a chodil zpívat
  • 00:10:52 po místnostech,
    kde leželi ranění vojáci.
  • 00:10:55 Často se mi v krku při zpěvu
    trochu zadrhlo
  • 00:10:59 při pohledu na jejich těžká zranění,
  • 00:11:02 ale pro mne byli tito chudáci
    vskutku nejvděčnějším obecenstvem
  • 00:11:07 na světě.
  • 00:11:11 Kytara tady po strýčkovi není,
    ale pravda je,
  • 00:11:16 že jsem jeho kytary obdivoval.
  • 00:11:18 Strýčka jsem ještě zažil brnkat
    a hrát většinou francouzské písničky
  • 00:11:26 Já na vojnu se dal pro krásnou
    plavovlásku, Tři tamboři a takové.
  • 00:11:31 ZPĚV
  • 00:11:39 Tím, že byl hudebně i pěvecky nadán,
    pochopitelně byl hned s nástupem
  • 00:11:45 zvukové kinematografie
    hojně využíván.
  • 00:11:49 Jsem holka s čertem v těle
    a žár je v očích mých,
  • 00:11:53 mám zájem o ctitele...
  • 00:11:55 Ale i divadelníci, kteří ho
    po určitou dobu i nutili
  • 00:11:58 do takového operetního repertoáru,
    ho i v tomhle využívali.
  • 00:12:06 Zpíval i některá známá tanga
    ve své době na gramofonové desky.
  • 00:12:14 Zda na to paní má
    si vzpomínáš a víš,
  • 00:12:22 jak před rokem noc teplá
    lehla na Paříž...
  • 00:12:24 Nevím, jestli se za ty písničky
    sentimentální,
  • 00:12:28 které se staly hity v první republice
    styděl, v každém případě je nehrál.
  • 00:12:34 ...jen my dva bloudili
    jsme spolu v ulicích
  • 00:12:39 a ret náš mlčel, byl němý a tich,
    v tom zrak tvůj strnul a žas,
  • 00:12:47 když úsměv jitřenky zhas
    a z věže čtvrtou odbíjel čas.
  • 00:12:57 Zůstaneme věrni...
  • 00:13:00 Hraje jednu z hlavních rolí
  • 00:13:02 v takové ostudě naší národní
    kinematografie,
  • 00:13:05 protože ten film se jmenuje
    Prodaná nevěsta,
  • 00:13:09 což by nebylo nic špatného,
    kdyby se nenatočila jako němý film,
  • 00:13:16 což bylo šílené.
  • 00:13:19 František Smolík tam představuje
    Jeníka.
  • 00:13:39 Za první filmové vystoupení
    se u F. Smolíka považuje
  • 00:13:45 Babička, kde hraje císaře Josefa II.
  • 00:13:49 a v téhle scéně on vystoupil
    tehdy už se svojí dívkou,
  • 00:13:54 budoucí manželkou.
  • 00:13:59 Miladu Ortovou, mladičkou herečku,
    poznává na Smíchově
  • 00:14:03 ve Švandových divadlech.
  • 00:14:06 Možná ta razance, která v strýčkovi
    nebyla, ho přitahovala
  • 00:14:11 a pro ni on byl přístav jistoty,
    klidu.
  • 00:14:19 Byl příklad typického mužského,
    na kterého je spolehnutí,
  • 00:14:24 a který se nenechá vytočit.
  • 00:14:27 Jejich osudy jsou provázány
    i láskou k divadlu i tím,
  • 00:14:31 že ve velmi útlém věku přišli
    o matky, ale myslím si,
  • 00:14:37 že ty bolavé věci zapouzdřili
    a vytěsnili ze svého života,
  • 00:14:42 aby si ty rány nedrásali.
  • 00:14:49 Drahá paní Vozembouchlice,
    děkuji ti za milé řádečky.
  • 00:14:53 Počasí je stále stejné.
    Zítra v poledne zde budu týden
  • 00:14:58 a doposud jsem se nemusel s nikým
    seznamovat.
  • 00:15:01 I známých jsem byl ušetřen.
  • 00:15:04 Jezdím vytrvale na ten svůj palouček
    v Sokolské boudě
  • 00:15:07 a tam trénuju.
  • 00:15:08 Večer jsem tak utrmácen,
    že sotva držím vidličku.
  • 00:15:12 Dnes jsem vůbec neupadl,
    ale to je čirá náhoda.
  • 00:15:17 Těším se opět na zprávy
    a líbám tě mnohokrát.
  • 00:15:21 Tvůj Vozembouch
  • 00:15:30 To máte tak s nekuřákem.
  • 00:15:32 -Já Vás nechtěla obtěžovat.
    -Ale prosím, prosím, to já rád.
  • 00:15:36 Jste milý, pane doktore.
  • 00:15:41 -Miláčku můj.
    -Franci.
  • 00:15:46 Evičko, přestanete plakat,
    když vyplním vaše přání?
  • 00:15:52 Přestanu.
  • 00:15:54 František Smolík měl velmi pohlednou
    souměrnou tvář,
  • 00:15:59 byl urostlý, štíhlý, vysoký,
    takže fyzicky by k těm milovníkům
  • 00:16:05 měl velmi blízko.
  • 00:16:08 On se tak vždycky vyslovoval
    trošku s despektem,
  • 00:16:12 neměl milovníky rád,
  • 00:16:15 ale on jich ve skutečnosti
    tolik nehrál.
  • 00:16:19 Nemyslím si, že by tetička
    na strýčka žárlila v době,
  • 00:16:23 kdy jsem já rozum pobral.
  • 00:16:25 Tam už nebyly důvody.
  • 00:16:31 Dovedu si představit, že v době,
    kdy byl obsazován do rolí milovníků..
  • 00:16:35 Docela by mě zajímalo,
    jestli dělala žárlivé scény.
  • 00:16:41 Ó, běda.
  • 00:16:53 Nestydy nestydaté!
  • 00:16:56 Ve svých začátcích,
  • 00:16:58 kdy to byl mladý chlapec
    ani ne 20letý,
  • 00:17:01 měl na svém přebohatém repertoáru
    velmi mnoho zralých mužů,
  • 00:17:09 dokonce i starců.
  • 00:17:12 Tam je ve Smolíkově vzezření
    určitá důstojnost, solidnost.
  • 00:17:21 Rozumím ti, Jene.
  • 00:17:23 Myslíš si, že tvůj starý strýc
    nemíval také horkou hlavu?
  • 00:17:30 Myslíval si, nepřebolí,
    a přebolelo.
  • 00:17:35 Řekni, máš ho ráda?
  • 00:17:38 Je to můj přítel.
  • 00:17:41 Přítel? Co je to přítel?
  • 00:17:45 Je-li to někdo, s kým trávíme noci,
    pak je to milenec.
  • 00:17:54 Těch krásných premiérových večerů,
    byly to pro mne opravdové svátky
  • 00:18:00 a já vždycky litoval,
    že se jich nedožil můj otec,
  • 00:18:04 který tak záhy zemřel.
  • 00:18:07 Mohl se zbavit starostí
    o svého ztraceného syna.
  • 00:18:11 PÍSEŇ
  • 00:18:15 Herectví Františka Smolíka,
    domnívám se, vyzrává a dospívá
  • 00:18:20 ke svému, určitým způsobem prvnímu
    velkému vrcholu
  • 00:18:25 ve Vinohradském divadle.
  • 00:18:27 Přesvědčí o svých komediálních
    schopnostech
  • 00:18:32 v inscenaci Gogolova Revizora.
  • 00:18:36 Je to jedna z jeho prvních rolí
    ruských typů, mužických typů,
  • 00:18:42 kterých pak vytvoří několik
    na vinohradské scéně,
  • 00:18:45 posléze i v Národním divadle.
  • 00:18:47 Jsou v jeho podání vždycky změkčené,
    vždy je tam takový spodní tón
  • 00:18:53 určité bolesti, žalu.
  • 00:18:57 Vždycky má velmi hluboké pochopení
    pro lidskou slabost,
  • 00:19:02 pro lidskou malost,
    pro lidskou ubohost.
  • 00:19:07 Chudoba cti netratí,
    to je pravda, ale bída, ctěný pane,
  • 00:19:14 bída je neřest, prosím.
  • 00:19:18 V bídě já první sám sebou pohrdám
    a odtud je pití.
  • 00:19:28 Čím víc piju, tím více to cítím.
  • 00:19:35 Piju, neboť chci dvojnásobně trpět.
  • 00:19:42 PÍSEŇ
  • 00:19:45 Ta naše ulice je věčně šedivá,
    den co den zní tu jen
  • 00:19:55 písnička truchlivá...
  • 00:20:00 Nedokázal do těch postav dostat
    škodolibost nebo cynismus,
  • 00:20:06 nebo nedej bože výsměch.
  • 00:20:09 Hladil tročku diváka po srsti,
    vycházel mu vstříc.
  • 00:20:13 Co ode mne chcete?
  • 00:20:16 Prosím tě, pro všechno na světě
    tě prosím, odpusť mi.
  • 00:20:23 Tady před tváří Boha ti odpouštím,
    ale neznám tě.
  • 00:20:33 Neznám tě!
  • 00:20:36 Chodil jsem do reálky v kině Lucerna
    se promítal nový film Před maturitou.
  • 00:20:43 Povolným krokem on zločince
    doprovází...
  • 00:20:48 Tam se zjevila zajímavá osobnost,
    hrál ji František Smolík.
  • 00:20:54 Disciplinární řád nás všechny
    zavazuje.
  • 00:20:58 Každého jinak ovšem.
  • 00:21:00 Vždycky k přesnosti!
  • 00:21:01 K porozumění.
  • 00:21:03 Učitel, který rozuměl svým žákům,
    jejich trápení, potížím
  • 00:21:09 a snažil se jim pomoc tam,
    kde si nevěděli rady.
  • 00:21:15 Na mě nesmírně zapůsobil v době,
    kdy já jsem prodělával těžké chvíle.
  • 00:21:20 Propadal jsem z němčiny.
  • 00:21:23 Netušil jsem, že se s p. Smolíkem
    ještě setkám.
  • 00:21:27 Z ROZHLASU:28.3. 1905 v Praze
    H. Jaroslav, narozený 10. 7. 1881
  • 00:21:36 v Pardubicích, Kudrna Rudolf...
  • 00:21:48 Smolíkovi tady bydleli od30. let.
  • 00:21:50 Původně to byla přízemní spíš chatka,
    potom přistavěli v r. 1937-8
  • 00:21:57 horní patro, to je ta část nalevo.
  • 00:22:02 Co odcházeli odsud,
    zůstalo to ve tvaru,
  • 00:22:04 v jakém to je dneska.
  • 00:22:08 Tady byla pole, zahradnictví, louky,
    silnice nebyla asfaltovaná.
  • 00:22:14 Modřany v té době byly vesnicí
    za Prahou.
  • 00:22:19 Nic jiného tady nebylo.
  • 00:22:21 Mí rodiče koupili ten domek
    od Smolíků výměnou za náš byt.
  • 00:22:24 My jsme původně bydleli na Smíchově,
    a protože Smolíkovi měli problémy
  • 00:22:30 se po zkouškách a představeních
    dostat domů
  • 00:22:33 sem do těch venkovských končin,
    chtěli něco najít poblíž divadla.
  • 00:22:40 Já nevím, jak vzniklo to přátelství.
  • 00:22:43 To bylo tak samozřejmé,
    že jsme nemohli nic namítat.
  • 00:22:49 Bylo to hned přátelství
    a se synem totéž.
  • 00:22:55 Ten je upoutal.
  • 00:22:58 Oni byli bezdětní,
  • 00:23:00 takže si mě oblíbili jako náhražku
    vlastního dítěte,
  • 00:23:05 takže já jsem říkal
    panu Smolíkovi strejdo a jí teto.
  • 00:23:11 Byl jsem pro ně jako synovec,
    půjčovali si mě na procházky,
  • 00:23:17 na výlety.
  • 00:23:21 Na zahradě jsme dělali
    různé legrácky.
  • 00:23:27 Oni měli malého černého psa,
    nevím, co to byla za rasa.
  • 00:23:31 Říkali mu Cvoček.
  • 00:23:33 Protože mi vozili nějaké hračky,
    měl jsem Cvočka svého a oni živého.
  • 00:23:41 Dalo se říct, že jsem je bral
    opravdu jako příbuzné.
  • 00:23:46 Myslím si, že to,
    že teta nemohla mít dítě,
  • 00:23:48 kompenzovala tím,
    že jejím velkým dítětem byl strýček,
  • 00:23:52 o kterého se starala jako o dítě,
    a kterého piplala.
  • 00:23:56 On byl tím, čím bývá syn
    pro matku a zároveň druhem
  • 00:24:02 a jejím životním zázemím.
  • 00:24:09 Oni se doplňovali.
  • 00:24:11 On byl rozvážný,
  • 00:24:14 ona byla trošičku hlučnější
    nebo ráznější.
  • 00:24:22 Ona svou hereckou kariéru
  • 00:24:23 částečně obětovala
    ve prospěch strýčka.
  • 00:24:28 Částečně ta oběť byla logická,
    protože strýček byl velký herec.
  • 00:24:32 tetička měla dispozice
    spíš k těm malým rolím,
  • 00:24:37 protože měla ne moc příjemný,
    vysoký a ostrý hlas.
  • 00:24:43 Na široký herecký rejstřík
    neměla dispozice,
  • 00:24:47 ale do Národního divadla
    se dostala právě proto,
  • 00:24:51 že byli nerozlučnou dvojicí.
  • 00:24:55 Angažovali ji na jeho výslovné přání,
    to se jaksi hercům,
  • 00:24:59 o něž divadlo mělo zájem,
    někdy dělávalo,
  • 00:25:03 že vedení divadla vyšlo vstříc.
  • 00:25:07 Vždycky se k ní choval
    velice korektně
  • 00:25:11 a my jsme ji samozřejmě trošku
    drbaly,
  • 00:25:13 protože jsme si říkaly,
    že on je takový krásný pán
  • 00:25:16 a připadal nám, nevím proč,
    trošku pod pantoflem.
  • 00:25:25 V domácnosti Smolíků byla samozřejmě
    generálem a velitelkou teta,
  • 00:25:29 ale velitelkou, která měla za cíl
    udělat vše proto,
  • 00:25:35 aby strýček byl spokojen,
    šťasten, a aby měl vše,
  • 00:25:39 co potřebuje a chce k životu
    a tvorbě.
  • 00:25:44 A udělejte kávu.
    Nebo raději čaj.
  • 00:25:47 Čaj nemám, nikdy ho nepili.
  • 00:25:49 Tak kávu a 2 šálky.
    A nechte čtení a hněte sebou!
  • 00:25:54 Teta, starší sestra, byla generál
    a babička byla mužstvo.
  • 00:25:58 Dělala jim něco jako hospodyni,
    čili s nimi sdílela
  • 00:26:03 ten smíchovský byt
    a fungovala tam jako mužstvo,
  • 00:26:08 které zajišťuje vše,
    co ten generál nařídí.
  • 00:26:26 Po celou dobu jsem žil v domnění,
  • 00:26:29 že strýček je absolutní sirotek
    a bez sourozenců.
  • 00:26:34 Strýčkova původní rodina byla,
    myslím, tabu.
  • 00:26:39 Asi tam bylo něco neuralgického,
    co nepatřilo do klidu a harmonie.
  • 00:26:58 -Pamatuješ se ještě na Rudu Vendase?
    -Co se s ním stalo?
  • 00:27:05 Ten utekl z domova
    a dal se k námořníkům.
  • 00:27:10 Vy dva jste byli nejhorší kluci
    v celém městě.
  • 00:27:15 Ale, pane svědku,
    to snad sem nepatří.
  • 00:27:19 Ty ses ve 14 letech opíjel
    a utíkal jsi z domova.
  • 00:27:26 Tvůj otec se utrápil hořem
    a tvá matka si vyplakala oči.
  • 00:27:35 Tvá hezká sestra Martička
    nenašla ženicha,
  • 00:27:42 který by pro ni přišel do domu
    zlodějova.
  • 00:27:47 Pan Smolík měl jednak
    velmi krásné oči i pohled,
  • 00:27:53 když chtěl někoho pokárat,
    nemusel ani verbálně, slovně,
  • 00:27:59 stačilo, aby se podíval,
    a ten člověk se dokázal zastydět.
  • 00:28:08 I v těch očích a jeho jednání
    a vystupování bylo něco,
  • 00:28:17 co lidi dost odzbrojovalo.
  • 00:28:21 Ten kdyby přišel do nějaké
    hospodské vřavy,
  • 00:28:23 tak se snad všichni přestali prát.
  • 00:28:27 Byl by asi uklidnil
    jen svou přítomností...
  • 00:28:32 I na tátu působil tak klidně.
  • 00:28:35 Z něj to prostě čišelo,
    to byl dar, který dostal asi od Boha
  • 00:28:41 Občas, když jsem tam nešetrně vpadl,
    tak se na mě podíval vlídně,
  • 00:28:47 ale přísně, protože jsem mu přerušil
    třeba nějaké nahrávání.
  • 00:28:51 On si role nahrával,
    aby mohl korigovat ten projev.
  • 00:28:56 Tady je zázrak minulého století.
    Kovový muž, který nejenom...
  • 00:29:01 Počkej, počkej, nesahej mi na něj.
  • 00:29:04 Se Sonetem Duo, který měl
    a s pomocí magnetofonu
  • 00:29:08 precizoval výraz.
  • 00:29:09 -Patriku, jdem.
    -Jdeme.(říká ROBOT)
  • 00:29:15 -Tamne!
    -Tamne.(ROBOT)
  • 00:29:18 SMÍCH
  • 00:29:21 On si každou roli
  • 00:29:22 nejdříve přepisoval
    vlastním rukopisem,
  • 00:29:25 aby se s tím textem seznámil.
  • 00:29:29 Už těm režisérům nabízel
    určitou celkovou představu.
  • 00:29:35 On byl zvyklý od svých divadelních
    začátků na roli pracovat sám
  • 00:29:40 a velmi nerad se nechával
    vmanévrovat do režijních představ,
  • 00:29:48 které byly vyhraněné
    a mnohdy i v rozporu s tím,
  • 00:29:52 jak si on roli představoval.
  • 00:29:56 Rozsudek byl dnes vykonán.
  • 00:30:03 Kdo neoznámí, bude zastřelen!
  • 00:30:06 Bude zastřelen!
  • 00:30:08 Zastřelen!
  • 00:30:09 Zastřelen!
  • 00:30:11 Natáčel se film Vyšší princip.
  • 00:30:13 Pan Smolík byl uzavřen
    vždycky do sebe,
  • 00:30:16 před kameru přicházel
    plně soustředěn
  • 00:30:20 a já jsem čekal:
  • 00:30:26 "Mistře, prosím, můžeme?
    Kamera." Jeli jsme.
  • 00:30:32 Pánové, píšeme maturitní práci
    z jazyka latinského.
  • 00:30:37 MLUVÍ NĚMECKY
  • 00:30:39 Bez písemné práce nemohou být
    připuštěni k maturitě.
  • 00:30:47 Zatčení gestapem tenkrát
    v té zlé době
  • 00:30:51 byl v podstatě rozsudek smrti.
  • 00:30:54 František Smolík, sjel tu první,
    cítil jsem, že to je moc.
  • 00:31:01 Nesměle jsem k němu přistoupil
    a řekl:
  • 00:31:03 "Mistře, hezké, moc hezké to bylo.
  • 00:31:06 Prosím vás, zkuste to jednou
    trochu mírněji."
  • 00:31:12 On neříkal nic, ani nepřikývl.
  • 00:31:16 Můžeme? Kamera, jedeme.
    A zas ta samá.
  • 00:31:20 Bylo to teatrální,
    bylo to přehrané.
  • 00:31:24 Sbíral jsem síly,
    abych se ho nedotkl.
  • 00:31:28 Řekl jsem: "Mistře, zkuste to
    ještě míň, trošku potichu.
  • 00:31:32 Jako že se vám zadrhne hlas."
  • 00:31:36 Teď se najednou František Smolík
    rozzlobil a říkal:
  • 00:31:40 "Taková scéna! Taková scéna
  • 00:31:42 a tu mám odvést vaším posraným
    filmovým civilismem?"
  • 00:31:49 Dost často lpěl na tom,
  • 00:31:52 aby když ta postava podle něj
    potřebovala mít určité projevy
  • 00:31:56 nebo momenty určitého pathosu,
    nebo i citového nasazení,
  • 00:32:02 civilismus on tvrdě odmítal.
  • 00:32:11 Ryšánek Vlastimil, student narozený
    15. února...
  • 00:32:15 Já jsem se odpotácel s tím,
    že tenhle film už nedotočím.
  • 00:32:19 Přišel pan Milič,
    to byl vzácný produkční.
  • 00:32:22 Věděl, co se stalo.
    Zvládl Smolíka i mě.
  • 00:32:26 Pak říkal, pojďte,
    on to ještě udělá.
  • 00:32:30 Kamera, jedeme.
  • 00:32:32 Přesně byla splněna moje představa.
    Stop.
  • 00:32:36 Za 2 dny byla projekce
  • 00:32:38 a p. Smolík šel výjimečně
    do projekce.
  • 00:32:41 On do ní nikdy nešel.
  • 00:32:43 Já jsem říkal, že už mu to je jedno,
    že je unavený a nechce to vidět.
  • 00:32:47 Pak jsem pochopil proč.
  • 00:32:49 On do projekce nechodil proto,
    aby se neovlivnil něčím,
  • 00:32:53 co udělal dobře nebo špatně,
    to špatné napravovat.
  • 00:32:57 Tam by ho zasáhl mozek, rozum.
    On chtěl hrát citem.
  • 00:33:03 Tak jsme šli z té projekce,
    on šel krok nebo dva za mnou.
  • 00:33:09 Najednou jsem ucítil jeho ruku
    na rameni a říkal:
  • 00:33:13 "Ta poslední, to je ono."
  • 00:33:17 To bylo uznání od toho velikého
    umělcesnad největší,
  • 00:33:25 kterého se mně kdy dostalo.
  • 00:33:28 Vaši spolužáci
    byli včera zastřeleni
  • 00:33:32 pro schvalování atentátu.
  • 00:33:47 Z hlediska vyššího principu mravního
    vražda na tyranu není zločinem.
  • 00:33:56 Vyšší princip se stal v nejlepším
    slova smyslu národním filmem.
  • 00:33:59 Navíc tady díky Františku Smolíkovi
    se najednou vytvořila představa,
  • 00:34:05 že ne všichni byli srabi,
    dokonce kolaboranti za okupace,
  • 00:34:12 a že jsme se dostali eticky povznést.
  • 00:34:16 Já protestuju tak,
  • 00:34:18 jako každý čestný člověk
    musí protestovat.
  • 00:34:22 Protestuju proti vraždě
    vašich kamarádů,
  • 00:34:26 jejich nevinná, čistá krev
    ať padne na hlavy jejich vrahům.
  • 00:34:36 František Smolík zřejmě dokázal
    vystihnout určité rysy české povahy.
  • 00:34:41 A možná i proto byl většinovému
    publiku tak blízký.
  • 00:34:46 Média se o něj zajímala,
    takže to protrpěl,
  • 00:34:50 ale myslím, že nikdy o ty oslavy
    a celebrování moc nestál.
  • 00:34:58 On byl mlčenlivý člověk.
  • 00:35:00 Nepotřeboval pozornost
    a projevovat se jinde než na jevišti
  • 00:35:06 Vždycky byl nesmírně nevtíravý.
  • 00:35:13 Vždycky se hodně brzy vytratil.
  • 00:35:21 Velmi miloval přírodu,
    v tom byl zajedno s manželkou.
  • 00:35:25 Jezdili na výlety.
  • 00:35:26 Nejdříve měli motorku,
    pak automobil, pořídili si chatu.
  • 00:35:33 Strýček fotil, to je pravda.
  • 00:35:35 Na procházkách mě občas
    upozorňoval
  • 00:35:38 na zajímavé věci,
  • 00:35:41 ať to byly duběnky nebo zajímavá
    souhra barev.
  • 00:35:47 To koresponduje s jeho klidnou
    povahou a harmonií,
  • 00:35:53 kterou z toho lesa přenášel
    k sobě dovnitř.
  • 00:36:07 Byli jsme na zájezdu na Slovensku
    na turné.
  • 00:36:14 Hráli jsme večer
    a přes den jsme měli volno.
  • 00:36:19 Pamatuji si, že přicházím k divadlu
    před představením
  • 00:36:23 a před mnou jde pan Smolík,
    tak si ho zezadu prohlížím.
  • 00:36:31 Zase tu krásnou vzpřímenou postavu
    toho starého pána,
  • 00:36:36 elegantního, v šedém obleku,
    a slyším, jak povídá,
  • 00:36:40 že se byl projít,
    a že byl za městem,
  • 00:36:44 jak to byla hezká procházka,
    a tak ho docházím, pozdravím.
  • 00:36:53 On se ke mně takhle natočí
    a v saku v kapsičce má kytičku vřesu.
  • 00:37:12 Drahá Fuflice, píši ti
    předposlední lístek
  • 00:37:14 a je mi střídavě vesele i smutně.
  • 00:37:17 když zabloudím někam na samotu,
    všechno je kolem libé
  • 00:37:20 a ticho takové, že až člověk
    slyší šumět krev v hlavě.
  • 00:37:25 Tady mi připadá všechno to štvaní
    a honění za něčím,
  • 00:37:27 čemu říkáme třeba sláva,
    hrozně hloupé a nicotné.
  • 00:37:32 Ale to jsou moje staré bolesti,
    když přijdu do přírody.
  • 00:37:35 A ty je znáš.
  • 00:37:37 Dnes se mi zdálo o tátovi,
    byl to velmi pohnutlivý sen.
  • 00:37:43 Tak vidíš, ani tady mi nedá pokoj!
    Čert to uzmi, tvůj F.
  • 00:37:50 Támhle je ostrůvek,
    za který vděčím strýčkovi,
  • 00:37:54 protože jsem strávil na něm
    a v okolí snad nejhezčí část dětství
  • 00:38:00 Krom toho jsem se támhle
    jednou topil, támhle jednou topil,
  • 00:38:04 ale ten ostrůvek pronajalo
    svým zaměstnancům Národní divadlo.
  • 00:38:11 Sdíleli jsme tam kabinky.
  • 00:38:13 Předtím bylo velké plato,
    na které se vytáhly deky či křesílka
  • 00:38:18 a tam se debužírovalo a evokovala
    se představa prvorepublikových lázní
  • 00:38:40 Mému dědovi, nevím jak, ale znali se
    s mistrem ze Smíchova,
  • 00:38:46 chtěli tyto pozemky rozparcelovat
    na zahrádky,
  • 00:38:50 takže se domluvili,
    že mu tady prodá kus pozemku
  • 00:38:54 a od té doby sem jezdili.
  • 00:38:58 Scházeli jsme se docela jako rodina.
  • 00:39:01 Byli příjemní, paní Miládka,
    takoví hodní lidi to byli.
  • 00:39:05 Tady nebylo vůbec nic.
  • 00:39:07 Oni si tady udělali akorát studnu,
    tady bývala garáž.
  • 00:39:13 Nechali si tady postavit
    tuto montovanou chatu.
  • 00:39:30 Vídal jsem je,
    jak se vodívali pod paží.
  • 00:39:35 Já jsem v té době ještě jezdil
    s koňmi,
  • 00:39:38 kteří byli tehdy hodně populární.
  • 00:39:40 Vozil jsem krmení a dost často
    jsme se potkávali.
  • 00:39:44 Vždycky jsme se takhle zdravili
    a chodil tady v těch polích,
  • 00:39:47 kochal se, kochal,
    protože tady je hezká příroda.
  • 00:39:52 Vždycky jednou za rok chtěl
    odvézt seno,
  • 00:39:54 které se muselo odevzdávat
    dobrovolně-povinně.
  • 00:39:58 Dávalo se JZD a kluci ke mně
    chodili a měli ohromnou radost,
  • 00:40:03 protože pan Smolík nám dal
    vždycky mnohem víc,
  • 00:40:07 než za to seno dostal.
  • 00:40:11 Tenkrát to byla hrozná doba.
    Určitě byl nestraník.
  • 00:40:17 Copak ti Jarka neřekl,
    že jsem na schůzi výrobního výboru?
  • 00:40:21 Řekl jsem to.
  • 00:40:25 Ženil ses se mnou, táto,
    nebo s fabrikou?
  • 00:40:28 Ale jdi! Máme výrobní starosti
    a chtěli slyšet taky moje slovo.
  • 00:40:33 Copak to není čest,
    když mě pozvou?
  • 00:40:35 Pěkná čest! Zadarmo!
  • 00:40:37 Aspoň mi to můžeš říct den napřed,
    abych se nehonila s jídlem
  • 00:40:41 a pak to tu zbytečně nesušila.
  • 00:40:42 ZVONEK
  • 00:40:43 Víme, že on ve 30. a následných
    letech dokázal odmítnout
  • 00:40:48 desítky nabízených filmových rolí.
  • 00:40:52 O to víc je pro mě překvapující,
    že vzal postavu ušlechtilého dělníka
  • 00:40:58 ve vysloveném průšvihu,
    ale myslím si,
  • 00:41:01 že se to tehdy rovnalo téměř
    nějakému stranickému úkolu
  • 00:41:07 nebo možná takové zakázce.
  • 00:41:11 Tak co nám ukážete, soudruzi?
  • 00:41:13 -Jak se dělá pětiletka?
    -Postavíme brigádu!
  • 00:41:15 -Postavíme novou směnu!
    -Celej tejden pojedeme šestnáctky!
  • 00:41:19 Soudruzi, mluvte jasně
    a ne všichni najednou.
  • 00:41:22 Tetička strýčka, aspoň co jsem
    slyšel od babičky,
  • 00:41:27 donutila, aby vstoupil
    do Komunistické strany,
  • 00:41:32 což udělal na její popud,
  • 00:41:36 protože ji většinou poslouchal
    ve věcech, které se týkaly kariéry.
  • 00:41:42 Dokonce to "dotáhl" až na člena
    partajního výboru v činohře ND.
  • 00:41:50 Vyzýváme revolverárnu na soutěž.
  • 00:41:53 Slyšíte, soudruzi?
  • 00:41:54 Vyzývají revolverárnu.
  • 00:41:56 -Kdo? -Všichni brusiči.
    -Já taky? -Samozřejmě, táto.
  • 00:42:02 Ty se na revolverech vyznáš.
    Kdo jiný by nám seřizoval?
  • 00:42:05 Když někdo brousí 30 let jako ty...
  • 00:42:09 Tak si namažte svaly margarínem,
    bude to šichta.
  • 00:42:14 Ktomu členství p. Smolíka
    v Komunistické straně musím říct,
  • 00:42:18 že tím faktem jsem byl
    dost překvapen.
  • 00:42:22 Já jsem ho považoval
    za až Masarykovce z 1. republiky
  • 00:42:29 a hlavně, že v něm bylo
    tolik humanismu.
  • 00:42:44 Každopádně ani to členství
    v Komunistické straně
  • 00:42:47 mu nebylo platné v tom smyslu,
  • 00:42:51 aby zabránilojeho předčasnému
    vypoklonkování z Národního divadla
  • 00:42:57 do důchodu.
  • 00:42:59 Odešel v r. 1961, nebo musel odejít,
    přitom byl v úžasné herecké kondici
  • 00:43:09 HÁDKA
  • 00:43:16 Já ji vydědím,
    jestli Vás poslechne!
  • 00:43:19 Já už nemůžu, to je má smrt tohleto.
  • 00:43:23 Vůbec si nepamatuju, že by nemohl.
  • 00:43:26 Byl nesmírně energický, čilý.
  • 00:43:30 A když měnil ty polohy,
    byl pořád v pohybu i na křesle.
  • 00:43:35 Pořád se všelijak míhal.
  • 00:43:38 Když vyskočil, tak zase.
  • 00:43:40 Bylo neuvěřitelné,
    že tento starý pán
  • 00:43:43 je takhle nesmírně pohyblivý
    a mladistvý.
  • 00:43:48 A mě chytl kvůli ní takový vztek!
  • 00:43:50 Upokojte se.
  • 00:43:51 Nakonec se opovážila říct mi do očí,
    že nejsem nemocný!
  • 00:44:00 Tak daleko to došlo!
  • 00:44:02 Ona je nemožná. Ham!
  • 00:44:05 Když měl pan Smolík sedmdesátiny,
  • 00:44:08 tady někde je jeho role
    Zdravý nemocný.
  • 00:44:15 Tady má na blahopřání sedmdesátku
    a to je typický jeho výraz obličeje.
  • 00:44:27 Že se ten tvůj Muliér nestydí!
  • 00:44:30 Být lékař, já bych ho,
    na mou duši, důkladně vytrestal
  • 00:44:33 za ty drzosti! Až by se rozstonal.
  • 00:44:37 Klidně bych ho nechal umřít
    bez pomoci.
  • 00:44:42 Jo! A moh by prosit a škemrat,
    ani kapičku krve by nedostal,
  • 00:44:48 ani ten nejmenší klystýreček.
  • 00:44:52 Jeho tvář, pohled šibalský,
  • 00:44:54 jak si pohrává s ostatními
    vždy v nové a nové poloze,
  • 00:45:00 to je tak úžasná široká škála,
    kterou musel ocenit každý divák.
  • 00:45:09 Já jsem odešla z divadla
    velice brzy,
  • 00:45:12 ale zůstal mi tam jen ten jeho hlas.
  • 00:45:18 Ten nezmizí nikdy.
  • 00:45:22 Pan Furgon mi předepsal
    ranní procházku po pokoji.
  • 00:45:26 Dvanáctkrát sem a dvanáctkrát tam,
    to je moc.
  • 00:45:32 To je hezké, ale když já se ho
    zapomněl zeptat,
  • 00:45:35 jestli po délce nebo po šířce.
  • 00:45:41 Vážený pane Gryme,
    nehněvejte se, ale vaší akce
  • 00:45:46 se nezúčastním, neboť ty otázky
    zodpovědět nemohu a také nechci.
  • 00:45:51 Ostatně, před 5 lety jsem s divadlem
    skončil a s veškerou činností,
  • 00:45:55 až na neparné paběrky.
  • 00:45:58 Víte, nedovedulhát a kašulírovat
    některé mé názory.
  • 00:46:03 Jistě by byly považovány
    za stařecké nevrlosti,
  • 00:46:07 neboť nyní se stalo módou
    všechno staré házet do šrotu.
  • 00:46:12 Rád bych dožil těch několik málo
    pátků, jež mi zbývají,
  • 00:46:16 již trochu v klidu.
  • 00:46:18 S přáním všeho nejlepšího,
    Váš...
  • 00:46:22 HUDBA
  • 00:46:27 Jaro, jaro, kdož by tě neměl rád.
  • 00:46:33 Myslím si, že přechod do penze
    pro ně nebyl nic traumatizujícího.
  • 00:46:38 Nelpěl na společenském kvasu,
  • 00:46:41 byl to přirozený přechod
    do společného života v tom rytmu,
  • 00:46:47 který spolu sdíleli ve volném čase
    a záliby, které měli,
  • 00:46:52 a to, že se navzájem měli.
  • 00:46:55 Šeříky až bílé začnou kvést,
    zapomeňte chvíle na bolest.
  • 00:47:06 V pohádku se změní svět...
  • 00:47:10 V tomhle křesle strýček sedával,
    v tom si čítal,
  • 00:47:14 tam nestudoval role.
  • 00:47:16 Tohle je původně z chaty
    z Jíloviště,
  • 00:47:19 ale teď je ten gauč psí pelech.
  • 00:47:23 Nevím, jestli osazenstvo přiběhne.
  • 00:47:26 Dixie, místečko!
    Sexie, pojď! Místečko, hop!
  • 00:47:37 Nevím, jestli to je degradace,
    ale myslím, že tak úplně ne.
  • 00:47:42 Lehávají tam poměrně s úctou.
  • 00:47:46 Šeříky až bílé začnou kvést
    zapomeňte chvíle na bolest.
  • 00:47:57 V pohádku se změní
    svět nám v okamžení,
  • 00:48:04 šeříky až bílé začnou kvést.
  • 00:48:14 Delší dobu jsem se s ním neviděl
    a byl uspořádán večer
  • 00:48:18 k jeho dalšímu jubileu.
  • 00:48:20 Konalo se to v Divadle hudby.
  • 00:48:24 Tam jsem po čase opět viděl
    toho vzácného mistra,
  • 00:48:28 ale jeho tvář už byla jiná.
  • 00:48:34 Bylo patrné, že je v poslední fázi
    té zlé nemoci. Rakovina.
  • 00:48:41 To setkání bylo smutné,
    vědělijsme, že se s ním
  • 00:48:45 už nikdy nesetkáme.
  • 00:48:50 Potom jeho paní nám poslala
    poděkování za kondolenci
  • 00:48:55 a zanedlouho, v témže roce
    zemřela i paní Smolíková.
  • 00:49:09 Jak spolu souzněli skoro ve všem,
    tak spolu i onemocněli
  • 00:49:17 a smrt je rozdělila jenom na chvíli,
  • 00:49:20 tetička strýčka následovala
    poměrně brzy.
  • 00:49:25 Myslím, že to nebylo jen proto,
    že byla chorá,
  • 00:49:30 ale nechtělo se jí bez něj žít.
  • 00:50:06 Na něm jako na herci
    takové nejvíc české
  • 00:50:11 je ta iluze, kterou my o sobě
    sami máme.
  • 00:50:15 Když se díváme na to,
    jak hraje F. Smolík,
  • 00:50:19 některé laskavé duše, máme představu,
    že jsme takoví všichni.
  • 00:50:26 To vůbec není pravda.
  • 00:50:30 ZPĚV
  • 00:50:33 Kde domov můj, kde domov můj.
  • 00:50:41 Znáte v kraji bohumilém
    tiché duše v těle čilém.
  • 00:50:57 Jasnou mysl jasnou, vznik a zdar
    a tu sílu vzdoru zmar?
  • 00:51:12 To je Čechů slavné plémě,
    mezi Čechy domov můj.
  • 00:51:29 Mezi Čechy domov můj.
  • 00:51:37 Skryté titulky: Milada Gajdová
    Česká televize 2013

Související