iVysílání

stránky pořadu
Premiéra:
23. 11. 2011
21:20 na ČT1

1 2 3 4 5

13 hlasů
25508
zhlédnutí

Příběhy slavných

Solidní kluk

Zdeněk Dítě

52 min | další Dokumenty »

upozorňovat

do playlistu

Přehrávač videa

Načítám přehrávač...
odkaz na video zhasnout pomoc zvukový popis

Příběhy slavných - Zdeněk Dítě - Solidní kluk

  • 00:00:06 Jak vypadá? Jaký je?
  • 00:00:09 Vždyť Vám říkám,
    ten je tak hezkej!
  • 00:00:14 Úplnej princ z pohádky.
  • 00:00:17 Mlčte!
  • 00:00:21 Slyšte, slyšte tuhle píseň,
    slyšte naši písničku.
  • 00:00:27 Najdete v ní poučení,
    kdo má bystrou hlavičku.
  • 00:00:33 Radost, smích a pohoda.
  • 00:00:37 Nikdy jsem Zdeňka nezažila,
    aby byl zlý nebo naštvaný
  • 00:00:41 nebo nepříjemný.
  • 00:00:44 Zdeněk byl ohromně veselý člověk,
    velmi citlivý,
  • 00:00:49 který se dovedl shodit sám.
  • 00:00:54 Vždycky když vešel do místnosti,
    tak zazářil,
  • 00:00:58 protože měl ohromné charisma.
  • 00:01:03 Dobrá nálada,
    protože tu kolem sebe šířil.
  • 00:01:06 Musel mít problémy,
    ale nedával to najevo.
  • 00:01:23 Zdeněk byl solidní kluk,
    jemu se dalo věřit.
  • 00:01:29 To byl hoch, se kterým jsem mohla
    jít dlouhým lesem a nebát se.
  • 00:01:37 Ničemo!
    Slyšel jsem vše.
  • 00:01:39 Tady máte, co Vám patří,
    ale chudé děvče okrást nedovolím.
  • 00:01:44 Kvůli mně jste ztratil místo.
  • 00:01:48 Ale našel jsem Vás.
  • 00:01:51 Zdeněk Dítě se narodil 19. 11. 1920
    v domě u Otakara II. na Malé Straně
  • 00:02:01 v části,
    která je už součástí Smíchova.
  • 00:02:05 Narodil se téměř 400 m od divadla,
    kde později po 38 letech nastoupil.
  • 00:02:14 Zdeněk vzpomínal,
  • 00:02:18 když máma jako domovnice
    drhla dřevěné schody,
  • 00:02:21 tahala ho v košíku,
    aby ho měla stále při ruce.
  • 00:02:27 Památka na 7. měsíc stáří.
    Fotografováno v r. 1921.
  • 00:02:35 Myslím, že měl idylické dětství.
  • 00:02:37 Na jedné straně Vltava,
  • 00:02:40 která se tehdy dala využívat
    ke koupání,
  • 00:02:44 a kousek od baráku byl Petřín,
    kde mohl sáňkovat.
  • 00:03:03 Já to budu číst, jak to říkal.
  • 00:03:05 Já bydlel na Malé Straně
    a matka byla nadšená foto-fanynka.
  • 00:03:09 Vodila mě už jako 5letého
    do let.kina na Střeleckém ostrově.
  • 00:03:16 Pouštěly se filmy,
    za které by se teď platilo zlatem.
  • 00:03:21 Od Xylandera po Fairbankse,
    Pata Patachona,
  • 00:03:24 viděl jsem je zároveň s matkou.
  • 00:03:28 Matka mi nadávala,
    když jsme přišli domů,
  • 00:03:31 protože když byl dobrodružný film,
    pokopal jsem pána,
  • 00:03:35 který seděl přede mnou.
  • 00:03:51 Později se přestěhovali do Dejvic
    do Kafkovy ulice č. 10 do 4. patra.
  • 00:03:57 Támhle v tom domě bydleli Dítětovi.
  • 00:04:01 Moje tetička v rohovém baráku
    měla velký salon
  • 00:04:06 a paní Dítětová si tam nechávala šít.
  • 00:04:12 Stalo se, že někdo šel na zkoušku,
    zazvonil a přišel chlapec.
  • 00:04:20 Ptal se, jestli tam je maminka,
    že zapomněl klíče.
  • 00:04:25 Tak jsme se seznámili.
    Bylo mi 17, jemu taky.
  • 00:04:29 Bláznili jsme.
    Spíš jsme se pohlavkovali.
  • 00:04:35 Ale byli jsme jako bratr se sestrou
    nebo sestřenice s bratrancem.
  • 00:04:44 10. 5. 1945 někdo střílel z domu,
  • 00:04:50 do domu pak vnikly Rudé gardy,
    které začaly dům prohledávat.
  • 00:04:54 Ve 4. patře slyšeli podezřelý zvuk,
    a tak prostříleli dveře.
  • 00:04:59 Pak odešli.
  • 00:05:01 Za dveřmi stál náš děda,
    otec Zdeňka Dítěte.
  • 00:05:20 Toto napsal a podepsal
    Váš Zdeněk.
  • 00:05:23 Hezké, že?
  • 00:05:25 Zdeněk byl velmi chytrý kluk.
  • 00:05:28 Vládla tam dost maminka,
    nevím, jak to tam bylo.
  • 00:05:32 Maminka ho věčně týrala,
    aby se hodně učil.
  • 00:05:37 Nebýt toho salonu,
    moc ráda mě neměla.
  • 00:05:43 Věděla, že mezi námi nic není,
    ale že jsem ho tahala ven.
  • 00:05:51 Proč jsi odjel bez mého vědomí?
  • 00:05:55 Kdybych ti byl řekl, že jedu sem,
    nebyla bys mi to dovolila.
  • 00:05:59 Proč jsi jel zrovna sem?
  • 00:06:02 Snad právě proto,
    žes mi to vždycky zakazovala.
  • 00:06:06 On měl svůj dětský sen o povolání.
  • 00:06:09 Ve 4 letech chtěl být dráteníkem,
    pak ho povýšil na řidiče tramvaje.
  • 00:06:15 Pak chtěl být astronomem,
  • 00:06:19 ale v těch málo rozhovorech
    vždy zdůrazňoval,
  • 00:06:22 že neměl jinošskou touhu
    stát se hercem,
  • 00:06:25 že spíš měl představu,
    že bude fotografem,
  • 00:06:28 že se bude ubírat tímhle směrem
    nebo že bude uměleckým maskérem.
  • 00:06:36 Maminka si vždy stěžovala,
  • 00:06:38 že jí bere rtěnku a to,
    co měla na obočí.
  • 00:06:42 Že se zamkne
    a maluje se v koupelně.
  • 00:06:50 S kamarádem si řekli,
    že udělají sérii fotografií,
  • 00:06:53 kde se nalíčili a oblékli do kostýmů
  • 00:06:56 Při té příležitosti zjistili,
  • 00:06:59 co by se stalo, kdyby ty postavy,
  • 00:07:03 které dělal na fotografii
    i vytvořit herecky.
  • 00:07:08 Když se pak přece jen rozhodl,
    že se bude věnovat herectví,
  • 00:07:12 soukromě se učil u herečky
    Loly Skrbkové,
  • 00:07:15 a to bylo pro něj velmi šťastné,
    protože se jí tehdy zeptali,
  • 00:07:19 když zakládali Divadlo Větrník,
    které se stalo brzy známým v Praze,
  • 00:07:25 jestli neví o talentovaném chlapci,
    ona doporučila jeho.
  • 00:07:33 Divadlo Větrník tehdy sídlilo
    na Národní třídě u Topičů,
  • 00:07:36 kde přes den byla Výstavní síň.
  • 00:07:39 Večer je střídalo Divadlo Větrník
    Josefa Šmídy
  • 00:07:43 s Honzlovými inscenacemi
    Divadélka pro 99.
  • 00:07:46 Bylo to divadlo,
  • 00:07:48 kde byl poměrně malý scénický
    prostor.
  • 00:07:52 Honzl ho dotvářel diaprojekcí,
    světly a něco podobného dělalo
  • 00:07:57 i Divadlo Větrník,
  • 00:07:58 což se projevilo později
  • 00:08:00 i při inscenaci Brdečkovy hry
    Limonádový Joe.
  • 00:08:05 Když střílí Limonádový Joe,
    není třeba volat lékaře.
  • 00:08:09 Hahaha.
  • 00:08:11 STŘELBA A KŘIK
  • 00:08:16 Neračte prosím dbáti
  • 00:08:18 značnému počtu mrtvol
    vyskytujících se na scéně.
  • 00:08:21 Ujišťuji Vás,
    že vzhledem k dalšímu ději
  • 00:08:23 jde o nebožtíky
    naprosto bezvýznamné.
  • 00:08:26 Zdeněk Dítě hrál v té hře
  • 00:08:28 pana Ponrepa na začátku
  • 00:08:30 jakožto zakladatele pražského kina
    U Modré lišky v Karlově ulici.
  • 00:08:38 Nalíčil se podle něj.
  • 00:08:41 Měl jednu zvláštnost,
    a sice že neměl kníry nalepené,
  • 00:08:46 ale jen zastrčené do nosu
    a sepjaté svorkou,
  • 00:08:49 aby se mohl rychle převléknout
    a hrát ještě další roli
  • 00:08:53 pistolníka Grimpa.
  • 00:08:58 Cizinče, ta vejce jsou čerstvá.
  • 00:09:01 Ta vejce jsou docela zkažená!
  • 00:09:03 Rád bych věděl, co vlastně míníte
    tou otázkou vajec.
  • 00:09:08 Míním tím tohle:
  • 00:09:09 Majetnice tohoto restaurantu
    jakožto dáma nemůže hájit
  • 00:09:13 pověst své stravy vůči cizincům
    předsudky ovládaným,
  • 00:09:16 a proto to za ni dělám já,
    když jsem tady.
  • 00:09:19 Proto když já řeknu,
  • 00:09:20 že ta vejce jsou znamenitá k jídlu,
    je tomu tak.
  • 00:09:24 Tady říká: "Přes den jsem dělal
    speditéra, večer hrál
  • 00:09:28 a v noci zkoušel.
    Kdy jsem spal, to si už nepamatuju.
  • 00:09:32 Tenkrát jsme před představením
    museli stavět kulisy, pak se hrálo
  • 00:09:36 a po představení jsme zase museli
    jeviště uklidit,
  • 00:09:39 protože sál, v němž jsme hráli,
    sloužil hlavně jako výstava obrazů.
  • 00:09:43 Pak, když už bylo uklizeno,
    začala se zkoušet nová komedie.
  • 00:09:47 Domů jsme chodili až k ránu,
  • 00:09:49 trochu jsme se umyli
    a šlo se do práce.
  • 00:09:52 Byl to krutá, ale fantastická doba."
  • 00:09:54 Role Grimpa v r. 1944 způsobila,
  • 00:09:58 že byl Zdeněk Dítě angažován
    do Městských divadel pražských,
  • 00:10:03 což bylo tehdy Vinohradské divadlo,
    s býv. komorním divadlem v Karlíně.
  • 00:10:09 V tomto divadle působil do r. 1945,
    kdy přešel do Divadla E. F. Buriana.
  • 00:10:20 Dostal jsem pak jako komparzista
  • 00:10:22 do filmu Otakara Vávry
    Rozina sebranec.
  • 00:10:25 Točil se ale delší dobu,
    takže byl uveden až po osvobození.
  • 00:10:29 Dříve byl uveden film
    s 1. filmovou rolí Zdeňka Dítěte,
  • 00:10:36 a to je Prstýnek,
    kde hraje knížete,
  • 00:10:40 který se zamiluje
    do nevlastní sestry,
  • 00:10:43 aniž si je toho vědom.
  • 00:10:47 Prstýnek.
    Kdeže loňské sněhy jsou?
  • 00:10:51 Ve scénáři bylo napsáno,
  • 00:10:53 že mladý Robert je milovník
    divokých jízd na koni,
  • 00:10:57 a tak mě vysadili nahoru a já říkám:
  • 00:11:00 "Produkce! Kde je produkce?
    Tady musí být 3 řady lidí,
  • 00:11:05 které se budou držet za ruce
    a nepustí koně do té brány."
  • 00:11:13 Já jsem udělal první dva kroky,
    lid se rozestoupil, brána otevřela
  • 00:11:18 a kůň se mnou běžel oranicí,
    polem, lesem, alejí...
  • 00:11:26 Přeletěl les a dospěl k potoku,
  • 00:11:30 kde jsem měl 1. setkání
    se svou jmenovkyní Janou Dítětovou.
  • 00:11:37 Když to viděli v kině,
    ptali se, jak to jezdím.
  • 00:11:40 Přirozeně jsem udělal první 2 kroky
    a pak jel profesionální žokej.
  • 00:11:47 Já se svou vrozenou skromností.
  • 00:11:50 Viděli jste to?
    Kdo umí, umí.
  • 00:11:58 Já jsem tě polekal, viď?
  • 00:12:01 Ba ne, já jsem se lekla sama,
    jasnosti.
  • 00:12:05 Prostou dívku hrála Jana Dítětová,
    tak se okamžitě vyrojily spekulace,
  • 00:12:10 že jsou to buď mladí manželé
    nebo dokonce sourozenci.
  • 00:12:14 Je pozoruhodné, že se takhle sešli
    2 jmenovci.
  • 00:12:17 Ne, jasnosti!
  • 00:12:20 Kariéra filmového herce Z. Dítěte
  • 00:12:22 se rozběhla zásluhou režiséra
    Martina Friče,
  • 00:12:26 který mu pak dával velké role.
  • 00:12:28 Dokonce ve filmu Polibek stadionu
    hraje hlavní roli.
  • 00:12:33 Opět je tady jeho partnerkou
    Jana Dítětová.
  • 00:12:41 U Friče dostal
    další pozoruhodnou roli
  • 00:12:45 v parodickém filmu,
    který se jmenuje Pytlákova schovanka
  • 00:12:49 tady je třeba zdůraznit,
  • 00:12:51 že Zdeněk Dítě zde uplatnil
    maskérskou dovednost.
  • 00:12:58 Na to přišel Frič. Pořád zkoumal
    a pak dal rozkaz: "Oholit obočí!"
  • 00:13:04 Tak mi vyholili obočí
    a ty oči dostaly tak pitomý výraz!
  • 00:13:12 Přišel jsem na něco geniálního,
    což jsem si přinesl z divadla.
  • 00:13:16 Sroluje se kousek papírové vaty,
    ta přilne zevnitř rtů,
  • 00:13:23 takže dostanete tohle.
  • 00:13:27 Můžete mluvit, zpívat.
  • 00:13:31 Vzal jsem housle
    a v bílých rukavičkách jsem hrál.
  • 00:13:46 Po r. 1946 přechází zpátky
    do Vinohradského divadla,
  • 00:13:51 kde už měl kredit z válečné doby.
  • 00:13:55 Tam je ale angažován v r. 1948
  • 00:14:00 a v tomto divadle ho angažoval
    tehdejší šéf činohry Jiří Frejka,
  • 00:14:06 který byl také příslušníkem
    české divadelní avantgardy.
  • 00:14:10 Divadlo prošlo divadelní změnou,
    stalo se divadlem ČSLA.
  • 00:14:16 Hrály se hry z vojenského prostředí,
    měl pro to všechny dispozice.
  • 00:14:21 Ať jako hrdina-voják, poručík,
    generál, kapitán...
  • 00:14:27 Vždy byl pěkný, krásně mluvil,
    slušelo mu to v uniformě,
  • 00:14:31 ale bohužel většina z postav
    nebyla nijak hluboká,
  • 00:14:36 které by vyžadovaly hlubší
    hereckou tvůrčí účast.
  • 00:14:40 Běžely po povrchu, po textu.
  • 00:14:43 Prchnul z Vinohradského divadla,
    protože to bylo vojenské divadlo.
  • 00:14:49 To nebylo vůbec možné.
  • 00:14:52 Zdeněk byl komediant,
    s tím divadlem neměl nic společného.
  • 00:14:58 Proto utekl.
  • 00:15:00 Bylo to divadlo,
  • 00:15:01 kterému by v té době spíš vyhovoval
    plakát než psychologická stránka.
  • 00:15:07 Přestože tam působil,
  • 00:15:08 vedl to divadlo v té době Jan Škoda,
    zakladatel Realistického divadla.
  • 00:15:14 To on ho pravděpodobně doporučil
    svému nástupci
  • 00:15:17 v Realistickém divadle
    K. Baloušovi.
  • 00:15:21 Tam nastoupil Zdeněk Dítě
    v plné síle a slávě.
  • 00:15:25 Hrál tam pak celou řadu rolí,
  • 00:15:27 k jakým by se na Vinohradech
    nikdy nedostal.
  • 00:15:31 Jsem snad něco dlužen?
  • 00:15:35 Kolik to dělá?
  • 00:15:38 Mluvte.
  • 00:15:42 Můj bože, totiž... Nic.
    Jak jsem jenom mohl?
  • 00:15:49 -Nechtěl bych Vás, šenkýři, ošidit.
    -Já se ošidit nedám,
  • 00:15:53 ale nerad bych vznešeného pána
    placením obtěžoval.
  • 00:15:58 Poprvé jsem se se Zdeňkem setkal
  • 00:16:00 v r. 1951 při natáčení filmu
    Divotvorný klobouk režiséra Radoka.
  • 00:16:08 Vždyť práce, vždyť práce...
    (ZPĚVNĚ)
  • 00:16:16 Tam jsem setkal se Zdeňkem.
  • 00:16:18 Obdivoval jsem ho,
    viděl jsem ho pokaždé se učit.
  • 00:16:21 Proč se učil, to jsem zjistil
    po mnoha letech,
  • 00:16:25 když jsme se setkali
    v Realistickém divadle.
  • 00:16:28 Zdeňkovi trošku déle trvalo,
    než se něco naučil.
  • 00:16:33 Zato mu to zůstalo v hlavě
    mnoho let.
  • 00:16:40 1. hru, kterou jsem se Zdeňkem
    zkoušel,
  • 00:16:45 a to bylo hned po našem příchodu
    do divadla,
  • 00:16:48 byl Shakespearův
    Sen noci svatojánské.
  • 00:16:53 Zdeněk v tom hrál Thesea.
  • 00:16:55 Zajímavé na tom je,
    že Zdeněk měl zvláštní paměť.
  • 00:16:59 Když jste mu řekli po 20 letech,
    jaký byl text Thesea,
  • 00:17:06 dokonale řekl všechny verše,
    které jsme tenkrát zkoušeli.
  • 00:17:14 Neuvěřitelné.
  • 00:17:16 Bohužel ale nedovedl vymazat
    z paměti starý text,
  • 00:17:20 což byla chyba.
  • 00:17:22 Stále se mu hromadil text v hlavě.
    Nový se mu tam těžko dostával.
  • 00:17:38 Teď už bude dobře, viď?
  • 00:17:40 Byl velmi elegantní, příjemný,
    šarmantní. Klasický milovník.
  • 00:17:46 Jeho slavná éra konce Protektorátu
  • 00:17:49 a začátku poválečného období
    byla skvělá.
  • 00:17:53 Rolí natočil řadu a hrál je skvěle.
  • 00:17:58 Pak přišlo období,
  • 00:18:00 kdy se měnila dramaturgie,
    režiséři, generace na Barrandově
  • 00:18:04 a tam těch příležitostí dostával míň
  • 00:18:09 Ve filmech, které se točily,
    už svým hereckým stylem nepatřil.
  • 00:18:17 -Šťastný to muž! -Kdo?
  • 00:18:19 Ten, co s ním budete pít
    ten badačon.
  • 00:18:22 -Ten je pro tatínka.
    -To Vám mám věřit?
  • 00:18:25 Sedmička badačonu je vždy pro dva.
    Tatínkovi se kupuje becherovka, co?
  • 00:18:29 -Když mně nevěříte...
    -Věřím Vám.
  • 00:18:34 Pak už byl zařazen
    do určitého typu, šarže,
  • 00:18:39 představitele vyšších úředníků,
    ředitelů.
  • 00:18:46 Velmi často nosil uniformu,
    která mu slušela.
  • 00:18:49 Objevuje se i ve filmech pro děti
    pro svůj dobrosrdečný vzhled,
  • 00:18:55 což bylo vítanou příležitostí
    obsazovat ho do kladných rolí.
  • 00:19:02 -Co tu slídíš, zahradníku?
    -Dávám na tebe pozor.
  • 00:19:05 Když jsi byla malá,
    nikdy jsi neuměla lézt po stromech.
  • 00:19:08 -Ale teď už jsem velká!
    -A stejně nešikovná.
  • 00:19:14 Já jsem byla tehdy kandrdas,
    (mladá herečka)
  • 00:19:17 když Zdeněk přišel do divadla,
    ale po letech mě pořád překvapuje,
  • 00:19:21 že on byl hvězda z filmů,
    ale nesmírně skromně se choval.
  • 00:19:29 Nikdy nedával najevo převahu,
    byl nesmírně přátelský.
  • 00:19:34 Já jsem celkem byla
    bodem jeho zájmu,
  • 00:19:39 ale spíš jen z legrace.
  • 00:19:43 Když šel kolem, říkal:
  • 00:19:46 "Ty jsi pro muže bonboniéra,
    ty bys měla být převázána sametkou."
  • 00:19:50 Takové blbosti.
  • 00:19:53 Už přišlo to zelí?
  • 00:19:55 Milostivá paní, to je novinka,
    to včera nebylo.
  • 00:20:00 Nádherný skarabeus,
    nádherná zelená očka.
  • 00:20:05 Ne, milostivá paní,
    zelíčko ještě nedošlo.
  • 00:20:08 Přišel k nám jednou do šatny,
    kde jsme byly se Zdeničkou Černou
  • 00:20:11 a zase naznačoval.
  • 00:20:13 Zdenička zavřela šatnu,
    dala klíč do kapsy a řekla:
  • 00:20:16 "Zdeňku, teď hned!"
  • 00:20:19 On se vrhl ke dveřím, bouchal
    a volal: "Pomoc!"
  • 00:20:22 Kšandičky ne! Kšandičky ne!
  • 00:20:27 To byl konec jednoho svůdníka.
  • 00:20:29 Myslím, že to s těmi ženami...
  • 00:20:31 Vždyť on měl svoji Zdeničku
    velice rád a nevím,
  • 00:20:35 že by se někdy proslýchalo,
    že by měl "techtle mechtle".
  • 00:20:42 -Dobrý večer.
    -Dobrý večer.
  • 00:20:45 Snad Vám tady nebudu vadit,
  • 00:20:46 já už jsem od toho baru
    celej ustátej.
  • 00:20:49 Mně to neva, mě nerušíte.
  • 00:20:52 To zní nadějně.
  • 00:20:56 Bylo až neuvěřitelné
    vzhledem k jeho povaze,
  • 00:20:59 jak byl veselý a uvolněný,
    čím si musel projít ve svém životě.
  • 00:21:07 Mj. poměrně brzy přišel o otce,
    což zanechalo stopy na jeho mamince.
  • 00:21:16 Přestože chodil s dívkou,
    Zdenou Grosssovou přes 15 let,
  • 00:21:25 nemohl si ji vzít,
    protože maminka mu vyhrožovala,
  • 00:21:29 že pokud si ji vezme,
    tak skočí z okna.
  • 00:21:32 ZVONÍ ZVONY
  • 00:21:36 Zdeněk se přestěhoval
    se svojí mámou
  • 00:21:39 do domu č. 10 na Nám. 14. října
    poblíž kostela.
  • 00:21:46 Otec nebyl.
  • 00:21:50 Taková příhoda je,
    že tam jednou přišel se Zdeničkou,
  • 00:21:55 a maminka bydlela
    v oddělené místnosti
  • 00:21:58 se zvláštním vchodem
    a vlastní koupelnou.
  • 00:22:01 Když tam vešel se Zdeničkou,
    maminka otevřela dveře
  • 00:22:05 a vykřikla na celý kvartýr:
    "Kurvy si tu podávaj dveře!"
  • 00:22:09 A zase zabouchla.
  • 00:22:11 Zdenička všechno tohle
    musela vydržet.
  • 00:22:16 Museli čekat na chvilku,
    kdy se budou moci vzít.
  • 00:22:19 Chodili spolu 17 let,
    než maminka Zdeňka zemřela.
  • 00:22:23 Teprve potom jen za účasti svědků
    a za účasti nejbližších kamarádů
  • 00:22:28 uzavřeli manželství.
  • 00:22:30 Zdenička ho opravdu měla moc ráda.
  • 00:22:33 Byla ochotná pro něj udělat všecko,
    což vím bezpečně z doby,
  • 00:22:43 kdy jsme jednou výletovali
    po Evropě společně.
  • 00:22:47 Zdenička tam mluvila
    o své závislosti na Zdeňkovi.
  • 00:22:54 Že kdyby se Zdeňkovi něco stalo,
    musela by umřít.
  • 00:23:02 Manželství se Zdeničkou
    mělo na Zdeňka úžasný vliv.
  • 00:23:07 Byl najednou zklidněný,
    běžel domů, těšil se.
  • 00:23:16 Bylo vidět, že je šťastný.
  • 00:23:22 Byli bohužel bezdětní,
    protože oba onemocněli tuberkulózou
  • 00:23:26 Lékaři přímo nedoporučovali,
    aby spolu děti měli.
  • 00:23:30 Já a moje 2 sestry
    jsme jim rodinu nahrazovali.
  • 00:23:37 Měl i velké štěstí v úžasné tchyni.
  • 00:23:39 Byl to mimořádný vztah,
    oba velmi dobře vařili,
  • 00:23:43 měli se opravdu nesmírně rádi.
  • 00:23:45 Slavili jsme spolu všechny svátky.
  • 00:23:49 Byly pro nás důležité,
    přijížděl na Vánoce,
  • 00:23:52 společně se strojil stromeček,
    velmi rád vařil rybí polévku
  • 00:23:57 a dráždil babičku tím,
    že do polévky přidával kapří oči,
  • 00:24:02 což babičku nesmírně děsilo
    a neměla to ráda.
  • 00:24:07 Nevím, čím to bylo, ale mám pocit,
    že si soukromí držel v tajnosti.
  • 00:24:13 O spoustě lidí jsem toho věděla víc
    než o Zdeňkovi.
  • 00:24:16 Jen vím, že jednou nepřišel
    na představení, nesehnali ho,
  • 00:24:21 ale on se pak přiznal,
    že měl v příbuzenstvu svatbu.
  • 00:24:25 Zvali je na trachtaci a Zdeněk řekl,
    že nemůže, vymluvil se.
  • 00:24:32 On v tom hororu na to představení
    zapomněl a seděl doma.
  • 00:24:36 Volal mu inspicient,
    nakonec tam jel, mlátil na dveře
  • 00:24:42 a Zdeněk seděl doma
    a dělal na Zdeničku: "Psst."
  • 00:24:46 -Odkud jste to, prosím Vás, přišli?
    -Z Akvitánie.
  • 00:24:51 -To je krásné.
    -Co je krásné?
  • 00:24:54 Akvitánie.
  • 00:24:57 Co je na tom krásného?
    Vedro, prach a vévoda z Berry.
  • 00:25:03 To slovo je krásné.
  • 00:25:05 Po představeních mě bral s sebou
    do divadelního klubu na kávičku
  • 00:25:09 a byla jsem docela překvapená,
    že se s nikým nekamarádil.
  • 00:25:13 Seděl se mnou sám,
    zvlášť u stolečku.
  • 00:25:15 Až po letech jsem pochopila,
    že byl velký introvert.
  • 00:25:19 Teď není čas, musíš sem dostat
    královského hejtmana.
  • 00:25:23 Já jsem s nima žila.
  • 00:25:26 Teď není čas, Besko,
    nebo se ještě dozví,
  • 00:25:29 že jsi tátu zabila ty.
  • 00:25:30 Potřebujeme královského hejtmana.
  • 00:25:34 Nikdy tam v klubu s námi neseděl.
  • 00:25:36 My jsme se pořád družili,
  • 00:25:38 u skleničky jsme se vylévali,
    co s dětmi, manželem... On ne.
  • 00:25:44 Přesto byl velice přátelský.
  • 00:25:47 Ale měl nějakou oponičku,
    kterou zatáhl.
  • 00:25:54 Co vím, se svým miniautem jezdil
    kamsi do Štěchovic do maringotky,
  • 00:25:59 kde pěstoval jahody
    a zjevně jich bylo tolik,
  • 00:26:03 že je občas prodával.
  • 00:26:06 Také nějaké kilo
    jsem si od něj zakoupil.
  • 00:26:17 Tady jsou pozůstatky Zdeňkovy chaty
  • 00:26:20 Nečekala jsem,
    že tady ještě něco zůstane.
  • 00:26:23 Zůstala tu původní maringotka
    a veranda,
  • 00:26:26 kde jsme trávili
    veškerý svůj volný čas.
  • 00:26:30 Do téhle malé chaloupky
    se nás vešlo 6-8,
  • 00:26:34 což bylo naprosto neuvěřitelné,
    ale nebyla tu elektřina, voda,
  • 00:26:38 takže jsme si při plynových lampách
    povídali dlouho do noci.
  • 00:26:43 Většinou vůdčí osobností byl Zdeněk
    s mou babičkou Helenkou.
  • 00:26:49 Byly to moc krásné chvilky.
  • 00:26:51 Strejda nás učil praktickému životu
    a začínalo to ukázkou,
  • 00:26:55 jak chladit pivo v suchém ledu
    v kbelíku,
  • 00:26:58 snažil se, abychom kromě práce
    na natírání chaty měli i zábavu.
  • 00:27:03 Koupil nám vzduchovku,
    stříleli jsme do terčů.
  • 00:27:06 Jiné odpoledne přivezl luk a šípy,
    tak se střílelo z nich.
  • 00:27:11 Usoudil,
    že když jsme blízko přehrady,
  • 00:27:13 bez nafukovacího kajaku
    se v žádném případě neobejdeme.
  • 00:27:17 Na přehradu jsme jezdili
    s nafukovacím kajakem
  • 00:27:21 a tam mě strejda učil plavat.
  • 00:27:23 -Boty taky?
    -Boty taky.
  • 00:27:26 -Kdyby aspoň bylo jaro.
    -No jéje.
  • 00:27:29 -Já jsem hrát kostky nechtěl.
    -Když to je málo.
  • 00:27:34 Víc nedám, druhý dá Zajíc,
    jenže teď nemá čas.
  • 00:27:39 Zdeněk byl tak trochu na peníze,
    ale když byla příležitost,
  • 00:27:45 na cestách s divadlem ve Francii
    nebo ve Španělsku,
  • 00:27:50 dovedl být Kristián.
  • 00:27:52 Před svou Zdeničkou dovedl
    pustit peníz,
  • 00:28:00 i když během sezony měl v divadle
    všechno přesně spočítané,
  • 00:28:07 kolik může utratit atd.
  • 00:28:10 Říkal, že hodně jí
    vařené prasečí uši
  • 00:28:14 a jeho snem že jsou držky
    z umělé hmoty.
  • 00:28:25 Jeho šetrnost se týkala
    hlavně jeho samotného.
  • 00:28:29 Vůči svému okolí byl velice štědrý.
  • 00:28:32 Zažil jsem to sám,
    když jsem byl zrovna na vojně,
  • 00:28:36 přišel jsem na dovolenku
    se podívat do divadla.
  • 00:28:39 Zdeněček seděl v klubu,
    a když mě viděl v uniformě,
  • 00:28:42 měl málem slzy v očích.
  • 00:28:44 Řekl, ať mi dají salát s řízkem
    a 2 deci vína, cigarety...
  • 00:28:54 V životě by si sám tohle nedopřál,
    ale pro kolegu-vojáka,
  • 00:28:59 který přišel...
    Takový Zdeněk byl.
  • 00:29:05 Když jel na zájezd
    a měli jsme 5,50 Kč diet,
  • 00:29:09 říkal, že se z toho dá ušetřit.
    "To já ještě ušetřím."
  • 00:29:13 Skutečně ještě 2 Kč nebo 1,50 Kč
    z toho ušetřil, to je fakt,
  • 00:29:18 ale když odjel na dovolenou,
    tak utrácel peníze,
  • 00:29:24 které za celý rok ušetřil.
  • 00:29:26 Za ty tajně nakoupil devizy,
    dával dýška,
  • 00:29:33 chodil do nóbl restaurací
    a na sobě nešetřil.
  • 00:29:39 Já jezdím k moři hrozně nerad,
    z vln mám věčné potíže,
  • 00:29:43 co mám ovšem při tom dělat,
    jen ať každý vidí, že...
  • 00:29:47 My na to máme,
    my na to máme...
  • 00:29:51 Každé prázdniny jezdil do ciziny,
    našetřil si, naspořil
  • 00:29:56 a měl úžasné zážitky.
  • 00:29:59 Uměl výborně francouzsky,
    takže se domluvil všude,
  • 00:30:04 měl šarm, takže ho tam brali.
  • 00:30:09 Byl v cizině jako doma.
  • 00:30:11 Umím si představit,
  • 00:30:13 jak se baví
    s francouzským prezidentem.
  • 00:30:17 Zdeněk se Zdeničkou projeli
    velkou část Evropy.
  • 00:30:21 Byli několikrát v Jugoslávii,
    Francii
  • 00:30:24 a s námi byl 3x i se Zdeničkou
    na zájezdech,
  • 00:30:29 které byly rozsáhlé
    co do počtu dnů.
  • 00:30:35 Trvaly většinou 30 dnů.
  • 00:30:37 Byli jsme 2x ve Španělsku,
  • 00:30:39 ale vždycky se tam jelo
    přes velký kus Francie.
  • 00:30:43 Zdeněček všude točil,
    ale točil hlavně Zdeničku.
  • 00:30:50 Potom nám z cest promítal
    celé filmy perfektně jím nastříhané
  • 00:30:57 a byla to jeho veliká vášeň.
  • 00:31:02 Dovedl točit také dokumenty,
    když bourali Anděl, natočil to.
  • 00:31:16 Zdeněček také jezdil
    za svým bratrem do Terezína,
  • 00:31:21 kde byl důstojníkem.
  • 00:31:23 Jednou jsem tam s ním jel
    také jeho vozem
  • 00:31:26 a dělali jsme tam program.
  • 00:31:29 Tenkrát se tomu říkalo brigáda,
    protože za to nebyla žádná odměna.
  • 00:31:34 Zdeněk k nám jezdil do Terezína
    na plesy do sokolovny,
  • 00:31:37 které pořádal můj otec,
    který byl důstojníkem v Terezíně.
  • 00:31:43 Často si brával s sebou
    i některé ze svých kamarádů.
  • 00:31:47 Byl tam Pepík Zíma, Dalimil Klapka,
    jeho přítel a kamarád z divadla.
  • 00:31:54 Byl úžasný zájem
    se na ty plesy dostat.
  • 00:31:59 Chodilo se tam tančit
    na dvoje lístky, červený a modrý.
  • 00:32:05 Bylo nabito, všichni by se nevešli
    na sál.
  • 00:32:09 Byly to nejkrásnější bály.
  • 00:32:12 I to je jedna z krásných vzpomínek
    na Zdeňka,
  • 00:32:15 který na bráchu velice trpěl.
  • 00:32:18 Oba byli veselí chlapi,
    úžasní baviči,
  • 00:32:23 měli rádi ženské,
    byla spousta legrace.
  • 00:32:28 Všichni kolem stolu
    jsme brečeli smíchy.
  • 00:32:31 To je strašné, to je neuvěřitelné!
  • 00:32:34 Tatínku,
    proč jsi vlastně tak neklidný?
  • 00:32:36 Já že jsem neklidný?
    Já jsem naopak velmi klidný!
  • 00:32:39 Lezou ti oči z důlků,
    raní tě mrtvice, uvidíš.
  • 00:32:42 -Ty dostaneš pár facek!
    -René, prosím tě...
  • 00:32:44 Tatínku, ty úplně ztrácíš kontrolu
    sám nad sebou.
  • 00:32:47 Dobře vychovaný muž nefackuje ženu,
    aspoň ne před lidmi.
  • 00:32:50 Pořádně napráskat zadnici,
    to bys potřebovala, ty ženo!
  • 00:32:53 V mém věku?
  • 00:32:54 K padesátinám dostal krásnou roli
    ve francouzské komedii Někdo zvoní.
  • 00:33:01 Byla to role životní.
  • 00:33:03 Neslezl z jeviště,
    byl tam do začátku do konce.
  • 00:33:07 Veškerý svůj šarm,
    který kdysi míval v Prstýnku
  • 00:33:11 a ve všech těch filmech,
    kde byl krásný a mladý,
  • 00:33:15 tady zúročil.
  • 00:33:18 Drahé děti.
  • 00:33:21 Ochutnávajíce tuto starou
    tatínkovu whisku,
  • 00:33:24 si všechno pěkně v klidu
    vysvětlíme, že?
  • 00:33:27 Je to tu velmi příjemné.
  • 00:33:28 Bude to tu ještě příjemnější,
    až si z toho zařídíme noclehárnu.
  • 00:33:32 Tati!
  • 00:33:33 Vždyť je to jednoduché.
  • 00:33:35 Sem dáme přepážku,
    umístíme tady skládací sprchu
  • 00:33:38 a WC s kytičkama...
  • 00:33:39 Jednou po zkoušce Někdo zvoní
    jsem zůstala v šatně
  • 00:33:43 a měl za mnou přijít
    manžel se synem.
  • 00:33:46 Synovi byly asi 4 roky.
  • 00:33:48 Protože malý Lukáš nevěděl,
    vešel ke Zdeňkovi Dítěti.
  • 00:33:53 Zdeněk říkal hlubokým hlasem:
    "Chlapečku, co tady děláš?"
  • 00:33:58 On na to: "Já hledám maminku."
    "Jakou maminku?"
  • 00:34:02 Mmmaminku moji.
  • 00:34:04 A on říkal: "Takovýho kluka,
    toho mám nejradši na pepři a grilu
  • 00:34:10 a já tě sežeru!
  • 00:34:13 Pojď, jdeme za maminkou
    a pak si tě vezmu!"
  • 00:34:17 Ten kluk přišel ke mně do šatny
    a já říkám: "Zdendo, cos mu řekl?"
  • 00:34:22 "Nic, já jsem mu povídal
    hezký věci, viď, Lukášku?"
  • 00:34:26 Ten byl bílý, modré rty.
  • 00:34:29 Řekla jsem: "Já tě zabiju!"
  • 00:34:32 Zdeněk měl velký problém
    ve svém chování k dětem.
  • 00:34:35 Se starší sestrou jsme asi byly
    jediné 2 děti,
  • 00:34:38 které měl doopravdy rád,
    choval se k nám nesmírně hezky.
  • 00:34:43 Byly jsme jeho kamarády odmalička,
    ale je pravda,
  • 00:34:47 že nás v ničem nešetřil.
  • 00:34:49 Když bylo potřeba udělat
    nějaké domácí práce,
  • 00:34:53 natíralo se na chatě, rozdal štětky,
    barvu a natíraly jsme.
  • 00:34:57 Tohle jsou fotografie ze svatby
    mé starší sestry.
  • 00:35:01 Strejda jako slavný herec
    musel dát životní rady ženichovi.
  • 00:35:06 Před radnicí sehrál několik scének.
  • 00:35:10 I z té svatby je dokumentární foto,
    ze které jasně vyplývá,
  • 00:35:15 jak s malými, cizími dětmi,
    které neznal, zacházel.
  • 00:35:19 Ve všech dětech vyvolával děs.
  • 00:35:22 On říkal, že Herodes byl král,
    který dětem nejlépe rozuměl.
  • 00:35:29 Teď se podívejte na mé dílo.
    Pepo, kočárek!
  • 00:35:34 Bylo to jednoho hezkého dopoledne
    v neděli asi před 23 lety.
  • 00:35:40 Můj přítel mi svěřil
    své vlastní dítě.
  • 00:35:46 Malý český Edison
    objevil něco strašného.
  • 00:35:50 Návod na sestavení
    a rozložení kočárku.
  • 00:35:57 Asi v polovině 70. let
    Zdeněk onemocněl.
  • 00:36:01 Bylo podezření, že má spálu.
  • 00:36:06 Tzn., že musel jít do karantény
    do nemocnice v Krči.
  • 00:36:13 Představte si, že paní doktorka
    mi říká:
  • 00:36:18 "Paní Klapková, my pozorujeme
    pana Dítěte, jak tu žije.
  • 00:36:25 On má hned v sousedství pokoje
    děti.
  • 00:36:31 Představte si, že když tam není
    žádná ze sester,
  • 00:36:36 on tam chodí a na ty děti se dívá
    a komunikuje s nimi přes sklo."
  • 00:36:45 Vypovídalo to o Zdeňkovi hodně.
  • 00:36:53 Zdeněk byl nesmírně citlivý člověk,
    to, že se ženil pozdě, neměl rodinu,
  • 00:37:03 to byla, myslím, jeho 13. komnata.
  • 00:37:10 Díky mé neschopnosti, pánové,
    se to dítko naučilo perfektně chodit
  • 00:37:22 Strejda měl pocit, že mě a sestru
    musí uvést do velkého světa.
  • 00:37:27 1. taneční zábavu jsem s ním zažila
    v Mánesu,
  • 00:37:31 protože ten považoval
    za správný start do života.
  • 00:37:36 Snad nejkrásnější chvíle,
  • 00:37:39 na které dodnes s velkou láskou
    vzpomínám,
  • 00:37:42 byly procházky po městě.
  • 00:37:44 On byl nejen rodilý Pražák,
    ale velmi vzdělaný Pražák.
  • 00:37:49 Ve Starém Městě věděl,
  • 00:37:51 kdo jaký dům v jakém slohu
    kdy stavěl a k čemu sloužil.
  • 00:37:57 Moc rád vzpomínal
    na své taneční začátky,
  • 00:38:00 kdy s panem Brodským tančili
    jako mladí hoši,
  • 00:38:03 ale nikdy na to nezapomněl.
  • 00:38:05 Nastávaly naprosto komické situace,
    když už byl trošku obézní,
  • 00:38:09 měl kulaté bříško a v bytě,
    kde bydleli, bylo velké teplo,
  • 00:38:14 na usnutí nám v trenýrkách tančil
    Labutí jezero.
  • 00:38:18 U toho se usnout nikdy nedalo,
  • 00:38:20 protože jsme se válely smíchy
    opravdu hodně dlouho.
  • 00:38:24 Byly to neuvěřitelné zážitky.
  • 00:38:30 Posaďte se.
    Co se Vám to stalo, paní kolegyně?
  • 00:38:35 Opakujeme hlodavce a najednou...
  • 00:38:37 Názorná pomůcka, výborně.
  • 00:38:40 Dovolíte?
  • 00:38:42 Později, když už trošku zestárl
    a stal se objemnějším,
  • 00:38:47 naopak ubylo na objemu rolí.
  • 00:38:51 Není ale možné říct,
  • 00:38:55 že by se Zdeněk Dítě
    nějak rozpouštěl nebo rozplynul
  • 00:38:59 ve filmech, ve kterých hrál
    ještě několik desetiletí.
  • 00:39:05 Jeho nelze přehlédnout.
  • 00:39:08 -Pane kolego, vyveďte ji.
    -Dělej!
  • 00:39:10 Co si to dovoluješ, Rousku?
  • 00:39:12 Popohánět pana učitele
    a ještě mu tykat?
  • 00:39:15 Krucifix, dělej,
    už z nich dávno měli bejt králíci.
  • 00:39:18 Cože? Z nás? Králíci?
  • 00:39:22 Dexempo multo šumpoplex.
  • 00:39:27 Vzhledem ke kabaretním začátkům
    v Divadle Větrník
  • 00:39:32 dokázal i na malé ploše
    několika replik, výstupů,
  • 00:39:35 udělat výraznou figurku
    a dát nahlédnout do jejího soukromí.
  • 00:39:42 Vy jste mě udeřila sekáčkem?
  • 00:39:44 Ale pane řediteli,
    to bych si nikdy nedovolila!
  • 00:39:47 Mlčte! Chtěla jste mě udělat
    na smetaně s brusinkama!
  • 00:39:53 Zdeněk ve svých posledních letech,
    kdy dostával jen epizodní role,
  • 00:40:00 nebyl schopen přednést větu.
  • 00:40:07 Zřejmě měl obavu z publika.
  • 00:40:11 Byl schopen udělat legraci,
    ale mimicky.
  • 00:40:17 Zažila jsem jeho poslední hru,
    kde měl monolog,ne moc dlouhý.
  • 00:40:25 Měl něco říct.
  • 00:40:28 Přišly generálky
  • 00:40:32 a režisér mu do té doby říkal:
    "Už to budeš umět, Zdeňku?"
  • 00:40:35 "Jo, já to umím, samozřejmě."
  • 00:40:37 Já za ním přišla do šatny
    a ptala jsem se,
  • 00:40:40 jestli si to nechce vyzkoušet.
    Že budu napovídat.
  • 00:40:43 On řekl: "Vezmi si text
    a schválně mě vyzkoušej."
  • 00:40:48 On to perfektně řekl.
  • 00:40:50 Když se blížil výstup,
  • 00:40:52 nastoupil, začal 2 věty
    a nevzpomněl si dál.
  • 00:40:58 Šlo to do generálky
    a tam to přeobsadili.
  • 00:41:03 Nějaký kolega se to naučil
    do druhého dne.
  • 00:41:07 Osobně jsem za něho převzal
    asi 3x roli, kdy šel za režisérem,
  • 00:41:11 aby to hrál někdo jiný.
  • 00:41:16 V jednom případě,
  • 00:41:18 to byla hra s názvem
    Výstup na Fujiamu,
  • 00:41:22 a měl v tom hrát krásnou roli,
    kterou jsem po něm převzal.
  • 00:41:28 Řekl, že přijde na zkoušku,
    že to celé zahraje.
  • 00:41:32 Že si můžu malovat aranžmá.
  • 00:41:37 Že by mi to zahrál,
    abych věděl, o co jde.
  • 00:41:43 Režisér Laurin to režíroval,
    dohodli jsme se
  • 00:41:47 a od 12. h. jsem zkoušel já.
  • 00:41:51 Kdepak, chlast se u nás nepije!
    Teda neměl by se...
  • 00:41:56 Když to ovšem mezinárodní vztahy
    vyžadujou, tak se musíme obětovat.
  • 00:42:02 Rémy Martel!
  • 00:42:04 Jemu vůbec nevadil rozhlas, film,
    televize,
  • 00:42:09 protože chápal ten moment,
    že když něco zkazí, nic se nestane.
  • 00:42:14 Mohl to natočit znova.
  • 00:42:20 Dostával se na jevišti do křeče,
    protože věděl, že nemůže nic opravit
  • 00:42:28 Když něco vypustí z pusy,
    bylo to tam.
  • 00:42:32 Na půli cesty mezi Paříží
    a Saint Denis setkali se Karel V.,
  • 00:42:36 moudrý, z boží milosti
    král francouzský, a Karel IV.,
  • 00:42:41 říše římské císař
    a český král.
  • 00:42:45 Miloval roli plukovníka Pickeringa
    v Pygmalionu,
  • 00:42:49 protože zjistil, že může mít v ruce
    vždycky noviny a roli si přečíst.
  • 00:42:56 Účinkoval i v televizi.
  • 00:42:58 Měl celou dekoraci popsanou textem
    a měl to napsáno tak,
  • 00:43:05 aby věděl, kudy tam jde,
    aby přečetl další kus textu,
  • 00:43:10 takže to nikdo nepoznal,
    ani režisér to nevěděl.
  • 00:43:15 -Co říkal?
    -Já nevím.
  • 00:43:19 Zdeněk Dítě v r. 1981 skončil
    v Realistickém divadle,
  • 00:43:23 odešel do důchodu,
    příležitostně hrál do r. 1989.
  • 00:43:31 V r. 1987 měl malou roli
    ve Smrti krásných srnců,
  • 00:43:38 což byl asi jeho poslední
    filmový záběr.
  • 00:43:43 -Však jak jste chtěl šít...
    -Jak? Že se tak hloupě ptáš?
  • 00:43:47 -Jehlou a nití.
    -Neřekl jste, že mám prostřihnout.
  • 00:43:51 To jsi celý ty!
    Jenom koukáš, kde bys co střih!
  • 00:43:55 Kde bys to opentlil,
    ale mi nic nestřihneš, neopentlíš.
  • 00:43:59 Řekl jsem, abys ty šaty prostřihl!
    Ne, abys je rozstříhal na cucky.
  • 00:44:03 Lžeš!
  • 00:44:05 Tady je objednávka,
    tady je to černé na bílém.
  • 00:44:09 Před Vánoci v prosinci 1989
    zemřela Zdeňkovi manželka,
  • 00:44:16 na které velice lpěl.
  • 00:44:18 Měli spolu hezký vztah.
  • 00:44:20 Myslím, že to byla chvíle,
    kdy se mu zhroutil svět,
  • 00:44:25 kdy začal jeho těžší a horší konec,
    kdy rezignoval na život.
  • 00:44:35 Bohužel začal ztrácet
    na své osobnosti.
  • 00:44:46 Pak jsem tam začal chodit
    asi 5 roků před koncem života
  • 00:44:52 a nabízel jsem mu i pomoc,
    ale nic nechtěl, všechno odmítal.
  • 00:45:00 V bytě chtěl být sám
    a neměl o nic zájem.
  • 00:45:06 Za Zdeňkem jsem já i Dalimil Klapka
    byli několikrát v jeho bytě.
  • 00:45:14 Nebylo to příjemné.
  • 00:45:17 I když se člověk ptal,
    jestli něco nepotřebuje,
  • 00:45:22 bylo na něm vidět, že pustne.
  • 00:45:30 Naposledy byl Zdeněk ve společnosti
    v roce 1993,
  • 00:45:36 kdy dostal celoživotní
    herecké ocenění.
  • 00:45:40 To bylo naposledy, pak se jen šoural
  • 00:45:45 několik roků sám s nákupním vozíkem
    na nákupy.
  • 00:45:56 To poslední období
    už přestal vycházet z domova.
  • 00:46:01 Někdy koncem 90. let
    jsem viděl v televizi reportáž,
  • 00:46:05 kde seděl Zdeněk Dítě v pyžamu
    na posteli a stěžoval si na to,
  • 00:46:13 že se na něj všichni lidi vykašlali.
  • 00:46:18 Byl velice smutný.
  • 00:46:20 Koho máš na paškále?
  • 00:46:24 Mám v rozhlase pořad,
    který se natáčí před publikem,
  • 00:46:27 tak jsem napsal na jeho adresu dopis
    a pozval jsem ho do toho pořadu.
  • 00:46:34 Že bychom si zavzpomínali
    na ty filmy, Pytlákovu schovanku...
  • 00:46:39 Abych mu to zjednodušil,
    přiložil jsem do dopisu pohlednici
  • 00:46:45 se známkou a svojí adresou.
  • 00:46:49 Pohlednice se mi do týdne vrátila,
    ale byla popsaná jinou rukou.
  • 00:46:58 Bylo mi oznámeno,
  • 00:46:59 že pan Zdeněk Dítě
    se natáčení zúčastnit nemůže
  • 00:47:04 ze zdravotních důvodů.
  • 00:47:07 Já jsem ho tam chodil v tom konci
    navštěvovat.
  • 00:47:11 Jednou jsem přišel,
    dveře byly zavřené
  • 00:47:14 a na dveřích cedulka:
    Zvoňte na sousedy.
  • 00:47:20 Od této chvíle byl Zdeněk v bytě
    zamčený, klíče nevlastnil
  • 00:47:26 a muselo se k němu jít
    přes sousedy,
  • 00:47:30 na které se muselo zazvonit.
  • 00:47:33 Oni návštěvu vpustili dovnitř,
    po odchodu ho opět uzamkli.
  • 00:47:47 Vo co de?
  • 00:47:50 Najednou jsme se zprostředkovaně
    dozvěděli,
  • 00:47:53 že ho hospitalizovali v Motole.
  • 00:47:56 Navštívili jsme ho tam,
    a že přijdeme na další návštěvu.
  • 00:48:02 Přijdeme tam a Zdeněk Dítě nikde.
  • 00:48:06 Sestry nám nechtělynic říct,
    že o všem rozhodují sousedi,
  • 00:48:12 kteří mají podepsanou generální
    plnou moc.
  • 00:48:19 Následně jsme se dozvěděli,
    že byl přemístěn do LDN v Kralupech.
  • 00:48:33 Navštěvovali jsme ho
    čas od času i s kolegou Klapkou.
  • 00:48:41 V léčebně si pamatoval to,
    co hrál před 40 lety.
  • 00:48:48 Byl schopen říct kus role,
    ale když jsem se ho zeptal,
  • 00:48:54 kdo tam byl včera,
  • 00:49:00 jeho zrak pohasl
    a kroutil jen hlavou.
  • 00:49:06 Příští stanice: Kralupy nad Vltavou
  • 00:49:11 Když jsme se v LDN chtěli zeptat
    na zdravotní stav Zdeňka,
  • 00:49:17 ošetřující lékaři vč. ředitele
    nemocnice mi odmítli cokoliv dát,
  • 00:49:24 že mají od sousedů zakázáno
    komukoli sdělovat jakékoli informace
  • 00:49:30 Že pan Zdeněk Dítě
    nemá žádné příbuzné.
  • 00:49:35 Strejda upozornil maminku na to,
  • 00:49:37 že vedení nemocnice předal
    telefonní číslo, adresu a jméno,
  • 00:49:43 aby byla osobou,
    která dostane zprávu o tom,
  • 00:49:46 že se něco děje,
    a že je třeba cokoliv zařídit.
  • 00:49:50 Bohužel se tohle všechno nenaplnilo
    a o tom, že zemřel,
  • 00:49:54 a byl okamžitě zpopelněn,
  • 00:49:56 jsme se dozvěděli
    až ze sdělovacích prostředků.
  • 00:50:00 13. prosince, to byl čtvrtek,
    byl odvezen do krematoria v Mělníku
  • 00:50:06 a tam byl bez obřadu spálen,
    bez možnosti,
  • 00:50:11 aby se kdokoliv z příbuzných,
    známých a přátel
  • 00:50:15 mohli zúčastnit pohřbu.
  • 00:50:21 Požádal jsem nadaci Život umělce
    o uložení urny Zdeňka
  • 00:50:28 do nadačního hrobu na Vyšehradě,
    což se stalo 6. 4. ve 14:30.
  • 00:50:44 Vzpomínám si,
    že tam bylo kolem stovky lidí
  • 00:50:48 a dokonce padal sníh.
  • 00:50:52 Počasí nebylo moc dobré.
  • 00:51:00 Skryté titulky: Milada Gajdová
    Česká televize, 2011

Související