iVysílání

Příběhy slavných - Zdeněk Dítě - Solidní kluk

• 00:00:06 Jak vypadá? Jaký je?
• 00:00:09 Vždyť Vám říkám,
  ten je tak hezkej!
• 00:00:14 Úplnej princ z pohádky.
• 00:00:17 Mlčte!
• 00:00:21 Slyšte, slyšte tuhle píseň,
  slyšte naši písničku.
• 00:00:27 Najdete v ní poučení,
  kdo má bystrou hlavičku.
• 00:00:33 Radost, smích a pohoda.
• 00:00:37 Nikdy jsem Zdeňka nezažila,
  aby byl zlý nebo naštvaný
• 00:00:41 nebo nepříjemný.
• 00:00:44 Zdeněk byl ohromně veselý člověk,
  velmi citlivý,
• 00:00:49 který se dovedl shodit sám.
• 00:00:54 Vždycky když vešel do místnosti,
  tak zazářil,
• 00:00:58 protože měl ohromné charisma.
• 00:01:03 Dobrá nálada,
  protože tu kolem sebe šířil.
• 00:01:06 Musel mít problémy,
  ale nedával to najevo.
• 00:01:23 Zdeněk byl solidní kluk,
  jemu se dalo věřit.
• 00:01:29 To byl hoch, se kterým jsem mohla
  jít dlouhým lesem a nebát se.
• 00:01:37 Ničemo!
  Slyšel jsem vše.
• 00:01:39 Tady máte, co Vám patří,
  ale chudé děvče okrást nedovolím.
• 00:01:44 Kvůli mně jste ztratil místo.
• 00:01:48 Ale našel jsem Vás.
• 00:01:51 Zdeněk Dítě se narodil 19. 11. 1920
  v domě u Otakara II. na Malé Straně
• 00:02:01 v části,
  která je už součástí Smíchova.
• 00:02:05 Narodil se téměř 400 m od divadla,
  kde později po 38 letech nastoupil.
• 00:02:14 Zdeněk vzpomínal,
• 00:02:18 když máma jako domovnice
  drhla dřevěné schody,
• 00:02:21 tahala ho v košíku,
  aby ho měla stále při ruce.
• 00:02:27 Památka na 7. měsíc stáří.
  Fotografováno v r. 1921.
• 00:02:35 Myslím, že měl idylické dětství.
• 00:02:37 Na jedné straně Vltava,
• 00:02:40 která se tehdy dala využívat
  ke koupání,
• 00:02:44 a kousek od baráku byl Petřín,
  kde mohl sáňkovat.
• 00:03:03 Já to budu číst, jak to říkal.
• 00:03:05 Já bydlel na Malé Straně
  a matka byla nadšená foto-fanynka.
• 00:03:09 Vodila mě už jako 5letého
  do let.kina na Střeleckém ostrově.
• 00:03:16 Pouštěly se filmy,
  za které by se teď platilo zlatem.
• 00:03:21 Od Xylandera po Fairbankse,
  Pata Patachona,
• 00:03:24 viděl jsem je zároveň s matkou.
• 00:03:28 Matka mi nadávala,
  když jsme přišli domů,
• 00:03:31 protože když byl dobrodružný film,
  pokopal jsem pána,
• 00:03:35 který seděl přede mnou.
• 00:03:51 Později se přestěhovali do Dejvic
  do Kafkovy ulice č. 10 do 4. patra.
• 00:03:57 Támhle v tom domě bydleli Dítětovi.
• 00:04:01 Moje tetička v rohovém baráku
  měla velký salon
• 00:04:06 a paní Dítětová si tam nechávala šít.
• 00:04:12 Stalo se, že někdo šel na zkoušku,
  zazvonil a přišel chlapec.
• 00:04:20 Ptal se, jestli tam je maminka,
  že zapomněl klíče.
• 00:04:25 Tak jsme se seznámili.
  Bylo mi 17, jemu taky.
• 00:04:29 Bláznili jsme.
  Spíš jsme se pohlavkovali.
• 00:04:35 Ale byli jsme jako bratr se sestrou
  nebo sestřenice s bratrancem.
• 00:04:44 10. 5. 1945 někdo střílel z domu,
• 00:04:50 do domu pak vnikly Rudé gardy,
  které začaly dům prohledávat.
• 00:04:54 Ve 4. patře slyšeli podezřelý zvuk,
  a tak prostříleli dveře.
• 00:04:59 Pak odešli.
• 00:05:01 Za dveřmi stál náš děda,
  otec Zdeňka Dítěte.
• 00:05:20 Toto napsal a podepsal
  Váš Zdeněk.
• 00:05:23 Hezké, že?
• 00:05:25 Zdeněk byl velmi chytrý kluk.
• 00:05:28 Vládla tam dost maminka,
  nevím, jak to tam bylo.
• 00:05:32 Maminka ho věčně týrala,
  aby se hodně učil.
• 00:05:37 Nebýt toho salonu,
  moc ráda mě neměla.
• 00:05:43 Věděla, že mezi námi nic není,
  ale že jsem ho tahala ven.
• 00:05:51 Proč jsi odjel bez mého vědomí?
• 00:05:55 Kdybych ti byl řekl, že jedu sem,
  nebyla bys mi to dovolila.
• 00:05:59 Proč jsi jel zrovna sem?
• 00:06:02 Snad právě proto,
  žes mi to vždycky zakazovala.
• 00:06:06 On měl svůj dětský sen o povolání.
• 00:06:09 Ve 4 letech chtěl být dráteníkem,
  pak ho povýšil na řidiče tramvaje.
• 00:06:15 Pak chtěl být astronomem,
• 00:06:19 ale v těch málo rozhovorech
  vždy zdůrazňoval,
• 00:06:22 že neměl jinošskou touhu
  stát se hercem,
• 00:06:25 že spíš měl představu,
  že bude fotografem,
• 00:06:28 že se bude ubírat tímhle směrem
  nebo že bude uměleckým maskérem.
• 00:06:36 Maminka si vždy stěžovala,
• 00:06:38 že jí bere rtěnku a to,
  co měla na obočí.
• 00:06:42 Že se zamkne
  a maluje se v koupelně.
• 00:06:50 S kamarádem si řekli,
  že udělají sérii fotografií,
• 00:06:53 kde se nalíčili a oblékli do kostýmů
• 00:06:56 Při té příležitosti zjistili,
• 00:06:59 co by se stalo, kdyby ty postavy,
• 00:07:03 které dělal na fotografii
  i vytvořit herecky.
• 00:07:08 Když se pak přece jen rozhodl,
  že se bude věnovat herectví,
• 00:07:12 soukromě se učil u herečky
  Loly Skrbkové,
• 00:07:15 a to bylo pro něj velmi šťastné,
  protože se jí tehdy zeptali,
• 00:07:19 když zakládali Divadlo Větrník,
  které se stalo brzy známým v Praze,
• 00:07:25 jestli neví o talentovaném chlapci,
  ona doporučila jeho.
• 00:07:33 Divadlo Větrník tehdy sídlilo
  na Národní třídě u Topičů,
• 00:07:36 kde přes den byla Výstavní síň.
• 00:07:39 Večer je střídalo Divadlo Větrník
  Josefa Šmídy
• 00:07:43 s Honzlovými inscenacemi
  Divadélka pro 99.
• 00:07:46 Bylo to divadlo,
• 00:07:48 kde byl poměrně malý scénický
  prostor.
• 00:07:52 Honzl ho dotvářel diaprojekcí,
  světly a něco podobného dělalo
• 00:07:57 i Divadlo Větrník,
• 00:07:58 což se projevilo později
• 00:08:00 i při inscenaci Brdečkovy hry
  Limonádový Joe.
• 00:08:05 Když střílí Limonádový Joe,
  není třeba volat lékaře.
• 00:08:09 Hahaha.
• 00:08:11 STŘELBA A KŘIK
• 00:08:16 Neračte prosím dbáti
• 00:08:18 značnému počtu mrtvol
  vyskytujících se na scéně.
• 00:08:21 Ujišťuji Vás,
  že vzhledem k dalšímu ději
• 00:08:23 jde o nebožtíky
  naprosto bezvýznamné.
• 00:08:26 Zdeněk Dítě hrál v té hře
• 00:08:28 pana Ponrepa na začátku
• 00:08:30 jakožto zakladatele pražského kina
  U Modré lišky v Karlově ulici.
• 00:08:38 Nalíčil se podle něj.
• 00:08:41 Měl jednu zvláštnost,
  a sice že neměl kníry nalepené,
• 00:08:46 ale jen zastrčené do nosu
  a sepjaté svorkou,
• 00:08:49 aby se mohl rychle převléknout
  a hrát ještě další roli
• 00:08:53 pistolníka Grimpa.
• 00:08:58 Cizinče, ta vejce jsou čerstvá.
• 00:09:01 Ta vejce jsou docela zkažená!
• 00:09:03 Rád bych věděl, co vlastně míníte
  tou otázkou vajec.
• 00:09:08 Míním tím tohle:
• 00:09:09 Majetnice tohoto restaurantu
  jakožto dáma nemůže hájit
• 00:09:13 pověst své stravy vůči cizincům
  předsudky ovládaným,
• 00:09:16 a proto to za ni dělám já,
  když jsem tady.
• 00:09:19 Proto když já řeknu,
• 00:09:20 že ta vejce jsou znamenitá k jídlu,
  je tomu tak.
• 00:09:24 Tady říká: "Přes den jsem dělal
  speditéra, večer hrál
• 00:09:28 a v noci zkoušel.
  Kdy jsem spal, to si už nepamatuju.
• 00:09:32 Tenkrát jsme před představením
  museli stavět kulisy, pak se hrálo
• 00:09:36 a po představení jsme zase museli
  jeviště uklidit,
• 00:09:39 protože sál, v němž jsme hráli,
  sloužil hlavně jako výstava obrazů.
• 00:09:43 Pak, když už bylo uklizeno,
  začala se zkoušet nová komedie.
• 00:09:47 Domů jsme chodili až k ránu,
• 00:09:49 trochu jsme se umyli
  a šlo se do práce.
• 00:09:52 Byl to krutá, ale fantastická doba."
• 00:09:54 Role Grimpa v r. 1944 způsobila,
• 00:09:58 že byl Zdeněk Dítě angažován
  do Městských divadel pražských,
• 00:10:03 což bylo tehdy Vinohradské divadlo,
  s býv. komorním divadlem v Karlíně.
• 00:10:09 V tomto divadle působil do r. 1945,
  kdy přešel do Divadla E. F. Buriana.
• 00:10:20 Dostal jsem pak jako komparzista
• 00:10:22 do filmu Otakara Vávry
  Rozina sebranec.
• 00:10:25 Točil se ale delší dobu,
  takže byl uveden až po osvobození.
• 00:10:29 Dříve byl uveden film
  s 1. filmovou rolí Zdeňka Dítěte,
• 00:10:36 a to je Prstýnek,
  kde hraje knížete,
• 00:10:40 který se zamiluje
  do nevlastní sestry,
• 00:10:43 aniž si je toho vědom.
• 00:10:47 Prstýnek.
  Kdeže loňské sněhy jsou?
• 00:10:51 Ve scénáři bylo napsáno,
• 00:10:53 že mladý Robert je milovník
  divokých jízd na koni,
• 00:10:57 a tak mě vysadili nahoru a já říkám:
• 00:11:00 "Produkce! Kde je produkce?
  Tady musí být 3 řady lidí,
• 00:11:05 které se budou držet za ruce
  a nepustí koně do té brány."
• 00:11:13 Já jsem udělal první dva kroky,
  lid se rozestoupil, brána otevřela
• 00:11:18 a kůň se mnou běžel oranicí,
  polem, lesem, alejí...
• 00:11:26 Přeletěl les a dospěl k potoku,
• 00:11:30 kde jsem měl 1. setkání
  se svou jmenovkyní Janou Dítětovou.
• 00:11:37 Když to viděli v kině,
  ptali se, jak to jezdím.
• 00:11:40 Přirozeně jsem udělal první 2 kroky
  a pak jel profesionální žokej.
• 00:11:47 Já se svou vrozenou skromností.
• 00:11:50 Viděli jste to?
  Kdo umí, umí.
• 00:11:58 Já jsem tě polekal, viď?
• 00:12:01 Ba ne, já jsem se lekla sama,
  jasnosti.
• 00:12:05 Prostou dívku hrála Jana Dítětová,
  tak se okamžitě vyrojily spekulace,
• 00:12:10 že jsou to buď mladí manželé
  nebo dokonce sourozenci.
• 00:12:14 Je pozoruhodné, že se takhle sešli
  2 jmenovci.
• 00:12:17 Ne, jasnosti!
• 00:12:20 Kariéra filmového herce Z. Dítěte
• 00:12:22 se rozběhla zásluhou režiséra
  Martina Friče,
• 00:12:26 který mu pak dával velké role.
• 00:12:28 Dokonce ve filmu Polibek stadionu
  hraje hlavní roli.
• 00:12:33 Opět je tady jeho partnerkou
  Jana Dítětová.
• 00:12:41 U Friče dostal
  další pozoruhodnou roli
• 00:12:45 v parodickém filmu,
  který se jmenuje Pytlákova schovanka
• 00:12:49 tady je třeba zdůraznit,
• 00:12:51 že Zdeněk Dítě zde uplatnil
  maskérskou dovednost.
• 00:12:58 Na to přišel Frič. Pořád zkoumal
  a pak dal rozkaz: "Oholit obočí!"
• 00:13:04 Tak mi vyholili obočí
  a ty oči dostaly tak pitomý výraz!
• 00:13:12 Přišel jsem na něco geniálního,
  což jsem si přinesl z divadla.
• 00:13:16 Sroluje se kousek papírové vaty,
  ta přilne zevnitř rtů,
• 00:13:23 takže dostanete tohle.
• 00:13:27 Můžete mluvit, zpívat.
• 00:13:31 Vzal jsem housle
  a v bílých rukavičkách jsem hrál.
• 00:13:46 Po r. 1946 přechází zpátky
  do Vinohradského divadla,
• 00:13:51 kde už měl kredit z válečné doby.
• 00:13:55 Tam je ale angažován v r. 1948
• 00:14:00 a v tomto divadle ho angažoval
  tehdejší šéf činohry Jiří Frejka,
• 00:14:06 který byl také příslušníkem
  české divadelní avantgardy.
• 00:14:10 Divadlo prošlo divadelní změnou,
  stalo se divadlem ČSLA.
• 00:14:16 Hrály se hry z vojenského prostředí,
  měl pro to všechny dispozice.
• 00:14:21 Ať jako hrdina-voják, poručík,
  generál, kapitán...
• 00:14:27 Vždy byl pěkný, krásně mluvil,
  slušelo mu to v uniformě,
• 00:14:31 ale bohužel většina z postav
  nebyla nijak hluboká,
• 00:14:36 které by vyžadovaly hlubší
  hereckou tvůrčí účast.
• 00:14:40 Běžely po povrchu, po textu.
• 00:14:43 Prchnul z Vinohradského divadla,
  protože to bylo vojenské divadlo.
• 00:14:49 To nebylo vůbec možné.
• 00:14:52 Zdeněk byl komediant,
  s tím divadlem neměl nic společného.
• 00:14:58 Proto utekl.
• 00:15:00 Bylo to divadlo,
• 00:15:01 kterému by v té době spíš vyhovoval
  plakát než psychologická stránka.
• 00:15:07 Přestože tam působil,
• 00:15:08 vedl to divadlo v té době Jan Škoda,
  zakladatel Realistického divadla.
• 00:15:14 To on ho pravděpodobně doporučil
  svému nástupci
• 00:15:17 v Realistickém divadle
  K. Baloušovi.
• 00:15:21 Tam nastoupil Zdeněk Dítě
  v plné síle a slávě.
• 00:15:25 Hrál tam pak celou řadu rolí,
• 00:15:27 k jakým by se na Vinohradech
  nikdy nedostal.
• 00:15:31 Jsem snad něco dlužen?
• 00:15:35 Kolik to dělá?
• 00:15:38 Mluvte.
• 00:15:42 Můj bože, totiž... Nic.
  Jak jsem jenom mohl?
• 00:15:49 -Nechtěl bych Vás, šenkýři, ošidit.
  -Já se ošidit nedám,
• 00:15:53 ale nerad bych vznešeného pána
  placením obtěžoval.
• 00:15:58 Poprvé jsem se se Zdeňkem setkal
• 00:16:00 v r. 1951 při natáčení filmu
  Divotvorný klobouk režiséra Radoka.
• 00:16:08 Vždyť práce, vždyť práce...
  (ZPĚVNĚ)
• 00:16:16 Tam jsem setkal se Zdeňkem.
• 00:16:18 Obdivoval jsem ho,
  viděl jsem ho pokaždé se učit.
• 00:16:21 Proč se učil, to jsem zjistil
  po mnoha letech,
• 00:16:25 když jsme se setkali
  v Realistickém divadle.
• 00:16:28 Zdeňkovi trošku déle trvalo,
  než se něco naučil.
• 00:16:33 Zato mu to zůstalo v hlavě
  mnoho let.
• 00:16:40 1. hru, kterou jsem se Zdeňkem
  zkoušel,
• 00:16:45 a to bylo hned po našem příchodu
  do divadla,
• 00:16:48 byl Shakespearův
  Sen noci svatojánské.
• 00:16:53 Zdeněk v tom hrál Thesea.
• 00:16:55 Zajímavé na tom je,
  že Zdeněk měl zvláštní paměť.
• 00:16:59 Když jste mu řekli po 20 letech,
  jaký byl text Thesea,
• 00:17:06 dokonale řekl všechny verše,
  které jsme tenkrát zkoušeli.
• 00:17:14 Neuvěřitelné.
• 00:17:16 Bohužel ale nedovedl vymazat
  z paměti starý text,
• 00:17:20 což byla chyba.
• 00:17:22 Stále se mu hromadil text v hlavě.
  Nový se mu tam těžko dostával.
• 00:17:38 Teď už bude dobře, viď?
• 00:17:40 Byl velmi elegantní, příjemný,
  šarmantní. Klasický milovník.
• 00:17:46 Jeho slavná éra konce Protektorátu
• 00:17:49 a začátku poválečného období
  byla skvělá.
• 00:17:53 Rolí natočil řadu a hrál je skvěle.
• 00:17:58 Pak přišlo období,
• 00:18:00 kdy se měnila dramaturgie,
  režiséři, generace na Barrandově
• 00:18:04 a tam těch příležitostí dostával míň
• 00:18:09 Ve filmech, které se točily,
  už svým hereckým stylem nepatřil.
• 00:18:17 -Šťastný to muž! -Kdo?
• 00:18:19 Ten, co s ním budete pít
  ten badačon.
• 00:18:22 -Ten je pro tatínka.
  -To Vám mám věřit?
• 00:18:25 Sedmička badačonu je vždy pro dva.
  Tatínkovi se kupuje becherovka, co?
• 00:18:29 -Když mně nevěříte...
  -Věřím Vám.
• 00:18:34 Pak už byl zařazen
  do určitého typu, šarže,
• 00:18:39 představitele vyšších úředníků,
  ředitelů.
• 00:18:46 Velmi často nosil uniformu,
  která mu slušela.
• 00:18:49 Objevuje se i ve filmech pro děti
  pro svůj dobrosrdečný vzhled,
• 00:18:55 což bylo vítanou příležitostí
  obsazovat ho do kladných rolí.
• 00:19:02 -Co tu slídíš, zahradníku?
  -Dávám na tebe pozor.
• 00:19:05 Když jsi byla malá,
  nikdy jsi neuměla lézt po stromech.
• 00:19:08 -Ale teď už jsem velká!
  -A stejně nešikovná.
• 00:19:14 Já jsem byla tehdy kandrdas,
  (mladá herečka)
• 00:19:17 když Zdeněk přišel do divadla,
  ale po letech mě pořád překvapuje,
• 00:19:21 že on byl hvězda z filmů,
  ale nesmírně skromně se choval.
• 00:19:29 Nikdy nedával najevo převahu,
  byl nesmírně přátelský.
• 00:19:34 Já jsem celkem byla
  bodem jeho zájmu,
• 00:19:39 ale spíš jen z legrace.
• 00:19:43 Když šel kolem, říkal:
• 00:19:46 "Ty jsi pro muže bonboniéra,
  ty bys měla být převázána sametkou."
• 00:19:50 Takové blbosti.
• 00:19:53 Už přišlo to zelí?
• 00:19:55 Milostivá paní, to je novinka,
  to včera nebylo.
• 00:20:00 Nádherný skarabeus,
  nádherná zelená očka.
• 00:20:05 Ne, milostivá paní,
  zelíčko ještě nedošlo.
• 00:20:08 Přišel k nám jednou do šatny,
  kde jsme byly se Zdeničkou Černou
• 00:20:11 a zase naznačoval.
• 00:20:13 Zdenička zavřela šatnu,
  dala klíč do kapsy a řekla:
• 00:20:16 "Zdeňku, teď hned!"
• 00:20:19 On se vrhl ke dveřím, bouchal
  a volal: "Pomoc!"
• 00:20:22 Kšandičky ne! Kšandičky ne!
• 00:20:27 To byl konec jednoho svůdníka.
• 00:20:29 Myslím, že to s těmi ženami...
• 00:20:31 Vždyť on měl svoji Zdeničku
  velice rád a nevím,
• 00:20:35 že by se někdy proslýchalo,
  že by měl "techtle mechtle".
• 00:20:42 -Dobrý večer.
  -Dobrý večer.
• 00:20:45 Snad Vám tady nebudu vadit,
• 00:20:46 já už jsem od toho baru
  celej ustátej.
• 00:20:49 Mně to neva, mě nerušíte.
• 00:20:52 To zní nadějně.
• 00:20:56 Bylo až neuvěřitelné
  vzhledem k jeho povaze,
• 00:20:59 jak byl veselý a uvolněný,
  čím si musel projít ve svém životě.
• 00:21:07 Mj. poměrně brzy přišel o otce,
  což zanechalo stopy na jeho mamince.
• 00:21:16 Přestože chodil s dívkou,
  Zdenou Grosssovou přes 15 let,
• 00:21:25 nemohl si ji vzít,
  protože maminka mu vyhrožovala,
• 00:21:29 že pokud si ji vezme,
  tak skočí z okna.
• 00:21:32 ZVONÍ ZVONY
• 00:21:36 Zdeněk se přestěhoval
  se svojí mámou
• 00:21:39 do domu č. 10 na Nám. 14. října
  poblíž kostela.
• 00:21:46 Otec nebyl.
• 00:21:50 Taková příhoda je,
  že tam jednou přišel se Zdeničkou,
• 00:21:55 a maminka bydlela
  v oddělené místnosti
• 00:21:58 se zvláštním vchodem
  a vlastní koupelnou.
• 00:22:01 Když tam vešel se Zdeničkou,
  maminka otevřela dveře
• 00:22:05 a vykřikla na celý kvartýr:
  "Kurvy si tu podávaj dveře!"
• 00:22:09 A zase zabouchla.
• 00:22:11 Zdenička všechno tohle
  musela vydržet.
• 00:22:16 Museli čekat na chvilku,
  kdy se budou moci vzít.
• 00:22:19 Chodili spolu 17 let,
  než maminka Zdeňka zemřela.
• 00:22:23 Teprve potom jen za účasti svědků
  a za účasti nejbližších kamarádů
• 00:22:28 uzavřeli manželství.
• 00:22:30 Zdenička ho opravdu měla moc ráda.
• 00:22:33 Byla ochotná pro něj udělat všecko,
  což vím bezpečně z doby,
• 00:22:43 kdy jsme jednou výletovali
  po Evropě společně.
• 00:22:47 Zdenička tam mluvila
  o své závislosti na Zdeňkovi.
• 00:22:54 Že kdyby se Zdeňkovi něco stalo,
  musela by umřít.
• 00:23:02 Manželství se Zdeničkou
  mělo na Zdeňka úžasný vliv.
• 00:23:07 Byl najednou zklidněný,
  běžel domů, těšil se.
• 00:23:16 Bylo vidět, že je šťastný.
• 00:23:22 Byli bohužel bezdětní,
  protože oba onemocněli tuberkulózou
• 00:23:26 Lékaři přímo nedoporučovali,
  aby spolu děti měli.
• 00:23:30 Já a moje 2 sestry
  jsme jim rodinu nahrazovali.
• 00:23:37 Měl i velké štěstí v úžasné tchyni.
• 00:23:39 Byl to mimořádný vztah,
  oba velmi dobře vařili,
• 00:23:43 měli se opravdu nesmírně rádi.
• 00:23:45 Slavili jsme spolu všechny svátky.
• 00:23:49 Byly pro nás důležité,
  přijížděl na Vánoce,
• 00:23:52 společně se strojil stromeček,
  velmi rád vařil rybí polévku
• 00:23:57 a dráždil babičku tím,
  že do polévky přidával kapří oči,
• 00:24:02 což babičku nesmírně děsilo
  a neměla to ráda.
• 00:24:07 Nevím, čím to bylo, ale mám pocit,
  že si soukromí držel v tajnosti.
• 00:24:13 O spoustě lidí jsem toho věděla víc
  než o Zdeňkovi.
• 00:24:16 Jen vím, že jednou nepřišel
  na představení, nesehnali ho,
• 00:24:21 ale on se pak přiznal,
  že měl v příbuzenstvu svatbu.
• 00:24:25 Zvali je na trachtaci a Zdeněk řekl,
  že nemůže, vymluvil se.
• 00:24:32 On v tom hororu na to představení
  zapomněl a seděl doma.
• 00:24:36 Volal mu inspicient,
  nakonec tam jel, mlátil na dveře
• 00:24:42 a Zdeněk seděl doma
  a dělal na Zdeničku: "Psst."
• 00:24:46 -Odkud jste to, prosím Vás, přišli?
  -Z Akvitánie.
• 00:24:51 -To je krásné.
  -Co je krásné?
• 00:24:54 Akvitánie.
• 00:24:57 Co je na tom krásného?
  Vedro, prach a vévoda z Berry.
• 00:25:03 To slovo je krásné.
• 00:25:05 Po představeních mě bral s sebou
  do divadelního klubu na kávičku
• 00:25:09 a byla jsem docela překvapená,
  že se s nikým nekamarádil.
• 00:25:13 Seděl se mnou sám,
  zvlášť u stolečku.
• 00:25:15 Až po letech jsem pochopila,
  že byl velký introvert.
• 00:25:19 Teď není čas, musíš sem dostat
  královského hejtmana.
• 00:25:23 Já jsem s nima žila.
• 00:25:26 Teď není čas, Besko,
  nebo se ještě dozví,
• 00:25:29 že jsi tátu zabila ty.
• 00:25:30 Potřebujeme královského hejtmana.
• 00:25:34 Nikdy tam v klubu s námi neseděl.
• 00:25:36 My jsme se pořád družili,
• 00:25:38 u skleničky jsme se vylévali,
  co s dětmi, manželem... On ne.
• 00:25:44 Přesto byl velice přátelský.
• 00:25:47 Ale měl nějakou oponičku,
  kterou zatáhl.
• 00:25:54 Co vím, se svým miniautem jezdil
  kamsi do Štěchovic do maringotky,
• 00:25:59 kde pěstoval jahody
  a zjevně jich bylo tolik,
• 00:26:03 že je občas prodával.
• 00:26:06 Také nějaké kilo
  jsem si od něj zakoupil.
• 00:26:17 Tady jsou pozůstatky Zdeňkovy chaty
• 00:26:20 Nečekala jsem,
  že tady ještě něco zůstane.
• 00:26:23 Zůstala tu původní maringotka
  a veranda,
• 00:26:26 kde jsme trávili
  veškerý svůj volný čas.
• 00:26:30 Do téhle malé chaloupky
  se nás vešlo 6-8,
• 00:26:34 což bylo naprosto neuvěřitelné,
  ale nebyla tu elektřina, voda,
• 00:26:38 takže jsme si při plynových lampách
  povídali dlouho do noci.
• 00:26:43 Většinou vůdčí osobností byl Zdeněk
  s mou babičkou Helenkou.
• 00:26:49 Byly to moc krásné chvilky.
• 00:26:51 Strejda nás učil praktickému životu
  a začínalo to ukázkou,
• 00:26:55 jak chladit pivo v suchém ledu
  v kbelíku,
• 00:26:58 snažil se, abychom kromě práce
  na natírání chaty měli i zábavu.
• 00:27:03 Koupil nám vzduchovku,
  stříleli jsme do terčů.
• 00:27:06 Jiné odpoledne přivezl luk a šípy,
  tak se střílelo z nich.
• 00:27:11 Usoudil,
  že když jsme blízko přehrady,
• 00:27:13 bez nafukovacího kajaku
  se v žádném případě neobejdeme.
• 00:27:17 Na přehradu jsme jezdili
  s nafukovacím kajakem
• 00:27:21 a tam mě strejda učil plavat.
• 00:27:23 -Boty taky?
  -Boty taky.
• 00:27:26 -Kdyby aspoň bylo jaro.
  -No jéje.
• 00:27:29 -Já jsem hrát kostky nechtěl.
  -Když to je málo.
• 00:27:34 Víc nedám, druhý dá Zajíc,
  jenže teď nemá čas.
• 00:27:39 Zdeněk byl tak trochu na peníze,
  ale když byla příležitost,
• 00:27:45 na cestách s divadlem ve Francii
  nebo ve Španělsku,
• 00:27:50 dovedl být Kristián.
• 00:27:52 Před svou Zdeničkou dovedl
  pustit peníz,
• 00:28:00 i když během sezony měl v divadle
  všechno přesně spočítané,
• 00:28:07 kolik může utratit atd.
• 00:28:10 Říkal, že hodně jí
  vařené prasečí uši
• 00:28:14 a jeho snem že jsou držky
  z umělé hmoty.
• 00:28:25 Jeho šetrnost se týkala
  hlavně jeho samotného.
• 00:28:29 Vůči svému okolí byl velice štědrý.
• 00:28:32 Zažil jsem to sám,
  když jsem byl zrovna na vojně,
• 00:28:36 přišel jsem na dovolenku
  se podívat do divadla.
• 00:28:39 Zdeněček seděl v klubu,
  a když mě viděl v uniformě,
• 00:28:42 měl málem slzy v očích.
• 00:28:44 Řekl, ať mi dají salát s řízkem
  a 2 deci vína, cigarety...
• 00:28:54 V životě by si sám tohle nedopřál,
  ale pro kolegu-vojáka,
• 00:28:59 který přišel...
  Takový Zdeněk byl.
• 00:29:05 Když jel na zájezd
  a měli jsme 5,50 Kč diet,
• 00:29:09 říkal, že se z toho dá ušetřit.
  "To já ještě ušetřím."
• 00:29:13 Skutečně ještě 2 Kč nebo 1,50 Kč
  z toho ušetřil, to je fakt,
• 00:29:18 ale když odjel na dovolenou,
  tak utrácel peníze,
• 00:29:24 které za celý rok ušetřil.
• 00:29:26 Za ty tajně nakoupil devizy,
  dával dýška,
• 00:29:33 chodil do nóbl restaurací
  a na sobě nešetřil.
• 00:29:39 Já jezdím k moři hrozně nerad,
  z vln mám věčné potíže,
• 00:29:43 co mám ovšem při tom dělat,
  jen ať každý vidí, že...
• 00:29:47 My na to máme,
  my na to máme...
• 00:29:51 Každé prázdniny jezdil do ciziny,
  našetřil si, naspořil
• 00:29:56 a měl úžasné zážitky.
• 00:29:59 Uměl výborně francouzsky,
  takže se domluvil všude,
• 00:30:04 měl šarm, takže ho tam brali.
• 00:30:09 Byl v cizině jako doma.
• 00:30:11 Umím si představit,
• 00:30:13 jak se baví
  s francouzským prezidentem.
• 00:30:17 Zdeněk se Zdeničkou projeli
  velkou část Evropy.
• 00:30:21 Byli několikrát v Jugoslávii,
  Francii
• 00:30:24 a s námi byl 3x i se Zdeničkou
  na zájezdech,
• 00:30:29 které byly rozsáhlé
  co do počtu dnů.
• 00:30:35 Trvaly většinou 30 dnů.
• 00:30:37 Byli jsme 2x ve Španělsku,
• 00:30:39 ale vždycky se tam jelo
  přes velký kus Francie.
• 00:30:43 Zdeněček všude točil,
  ale točil hlavně Zdeničku.
• 00:30:50 Potom nám z cest promítal
  celé filmy perfektně jím nastříhané
• 00:30:57 a byla to jeho veliká vášeň.
• 00:31:02 Dovedl točit také dokumenty,
  když bourali Anděl, natočil to.
• 00:31:16 Zdeněček také jezdil
  za svým bratrem do Terezína,
• 00:31:21 kde byl důstojníkem.
• 00:31:23 Jednou jsem tam s ním jel
  také jeho vozem
• 00:31:26 a dělali jsme tam program.
• 00:31:29 Tenkrát se tomu říkalo brigáda,
  protože za to nebyla žádná odměna.
• 00:31:34 Zdeněk k nám jezdil do Terezína
  na plesy do sokolovny,
• 00:31:37 které pořádal můj otec,
  který byl důstojníkem v Terezíně.
• 00:31:43 Často si brával s sebou
  i některé ze svých kamarádů.
• 00:31:47 Byl tam Pepík Zíma, Dalimil Klapka,
  jeho přítel a kamarád z divadla.
• 00:31:54 Byl úžasný zájem
  se na ty plesy dostat.
• 00:31:59 Chodilo se tam tančit
  na dvoje lístky, červený a modrý.
• 00:32:05 Bylo nabito, všichni by se nevešli
  na sál.
• 00:32:09 Byly to nejkrásnější bály.
• 00:32:12 I to je jedna z krásných vzpomínek
  na Zdeňka,
• 00:32:15 který na bráchu velice trpěl.
• 00:32:18 Oba byli veselí chlapi,
  úžasní baviči,
• 00:32:23 měli rádi ženské,
  byla spousta legrace.
• 00:32:28 Všichni kolem stolu
  jsme brečeli smíchy.
• 00:32:31 To je strašné, to je neuvěřitelné!
• 00:32:34 Tatínku,
  proč jsi vlastně tak neklidný?
• 00:32:36 Já že jsem neklidný?
  Já jsem naopak velmi klidný!
• 00:32:39 Lezou ti oči z důlků,
  raní tě mrtvice, uvidíš.
• 00:32:42 -Ty dostaneš pár facek!
  -René, prosím tě...
• 00:32:44 Tatínku, ty úplně ztrácíš kontrolu
  sám nad sebou.
• 00:32:47 Dobře vychovaný muž nefackuje ženu,
  aspoň ne před lidmi.
• 00:32:50 Pořádně napráskat zadnici,
  to bys potřebovala, ty ženo!
• 00:32:53 V mém věku?
• 00:32:54 K padesátinám dostal krásnou roli
  ve francouzské komedii Někdo zvoní.
• 00:33:01 Byla to role životní.
• 00:33:03 Neslezl z jeviště,
  byl tam do začátku do konce.
• 00:33:07 Veškerý svůj šarm,
  který kdysi míval v Prstýnku
• 00:33:11 a ve všech těch filmech,
  kde byl krásný a mladý,
• 00:33:15 tady zúročil.
• 00:33:18 Drahé děti.
• 00:33:21 Ochutnávajíce tuto starou
  tatínkovu whisku,
• 00:33:24 si všechno pěkně v klidu
  vysvětlíme, že?
• 00:33:27 Je to tu velmi příjemné.
• 00:33:28 Bude to tu ještě příjemnější,
  až si z toho zařídíme noclehárnu.
• 00:33:32 Tati!
• 00:33:33 Vždyť je to jednoduché.
• 00:33:35 Sem dáme přepážku,
  umístíme tady skládací sprchu
• 00:33:38 a WC s kytičkama...
• 00:33:39 Jednou po zkoušce Někdo zvoní
  jsem zůstala v šatně
• 00:33:43 a měl za mnou přijít
  manžel se synem.
• 00:33:46 Synovi byly asi 4 roky.
• 00:33:48 Protože malý Lukáš nevěděl,
  vešel ke Zdeňkovi Dítěti.
• 00:33:53 Zdeněk říkal hlubokým hlasem:
  "Chlapečku, co tady děláš?"
• 00:33:58 On na to: "Já hledám maminku."
  "Jakou maminku?"
• 00:34:02 Mmmaminku moji.
• 00:34:04 A on říkal: "Takovýho kluka,
  toho mám nejradši na pepři a grilu
• 00:34:10 a já tě sežeru!
• 00:34:13 Pojď, jdeme za maminkou
  a pak si tě vezmu!"
• 00:34:17 Ten kluk přišel ke mně do šatny
  a já říkám: "Zdendo, cos mu řekl?"
• 00:34:22 "Nic, já jsem mu povídal
  hezký věci, viď, Lukášku?"
• 00:34:26 Ten byl bílý, modré rty.
• 00:34:29 Řekla jsem: "Já tě zabiju!"
• 00:34:32 Zdeněk měl velký problém
  ve svém chování k dětem.
• 00:34:35 Se starší sestrou jsme asi byly
  jediné 2 děti,
• 00:34:38 které měl doopravdy rád,
  choval se k nám nesmírně hezky.
• 00:34:43 Byly jsme jeho kamarády odmalička,
  ale je pravda,
• 00:34:47 že nás v ničem nešetřil.
• 00:34:49 Když bylo potřeba udělat
  nějaké domácí práce,
• 00:34:53 natíralo se na chatě, rozdal štětky,
  barvu a natíraly jsme.
• 00:34:57 Tohle jsou fotografie ze svatby
  mé starší sestry.
• 00:35:01 Strejda jako slavný herec
  musel dát životní rady ženichovi.
• 00:35:06 Před radnicí sehrál několik scének.
• 00:35:10 I z té svatby je dokumentární foto,
  ze které jasně vyplývá,
• 00:35:15 jak s malými, cizími dětmi,
  které neznal, zacházel.
• 00:35:19 Ve všech dětech vyvolával děs.
• 00:35:22 On říkal, že Herodes byl král,
  který dětem nejlépe rozuměl.
• 00:35:29 Teď se podívejte na mé dílo.
  Pepo, kočárek!
• 00:35:34 Bylo to jednoho hezkého dopoledne
  v neděli asi před 23 lety.
• 00:35:40 Můj přítel mi svěřil
  své vlastní dítě.
• 00:35:46 Malý český Edison
  objevil něco strašného.
• 00:35:50 Návod na sestavení
  a rozložení kočárku.
• 00:35:57 Asi v polovině 70. let
  Zdeněk onemocněl.
• 00:36:01 Bylo podezření, že má spálu.
• 00:36:06 Tzn., že musel jít do karantény
  do nemocnice v Krči.
• 00:36:13 Představte si, že paní doktorka
  mi říká:
• 00:36:18 "Paní Klapková, my pozorujeme
  pana Dítěte, jak tu žije.
• 00:36:25 On má hned v sousedství pokoje
  děti.
• 00:36:31 Představte si, že když tam není
  žádná ze sester,
• 00:36:36 on tam chodí a na ty děti se dívá
  a komunikuje s nimi přes sklo."
• 00:36:45 Vypovídalo to o Zdeňkovi hodně.
• 00:36:53 Zdeněk byl nesmírně citlivý člověk,
  to, že se ženil pozdě, neměl rodinu,
• 00:37:03 to byla, myslím, jeho 13. komnata.
• 00:37:10 Díky mé neschopnosti, pánové,
  se to dítko naučilo perfektně chodit
• 00:37:22 Strejda měl pocit, že mě a sestru
  musí uvést do velkého světa.
• 00:37:27 1. taneční zábavu jsem s ním zažila
  v Mánesu,
• 00:37:31 protože ten považoval
  za správný start do života.
• 00:37:36 Snad nejkrásnější chvíle,
• 00:37:39 na které dodnes s velkou láskou
  vzpomínám,
• 00:37:42 byly procházky po městě.
• 00:37:44 On byl nejen rodilý Pražák,
  ale velmi vzdělaný Pražák.
• 00:37:49 Ve Starém Městě věděl,
• 00:37:51 kdo jaký dům v jakém slohu
  kdy stavěl a k čemu sloužil.
• 00:37:57 Moc rád vzpomínal
  na své taneční začátky,
• 00:38:00 kdy s panem Brodským tančili
  jako mladí hoši,
• 00:38:03 ale nikdy na to nezapomněl.
• 00:38:05 Nastávaly naprosto komické situace,
  když už byl trošku obézní,
• 00:38:09 měl kulaté bříško a v bytě,
  kde bydleli, bylo velké teplo,
• 00:38:14 na usnutí nám v trenýrkách tančil
  Labutí jezero.
• 00:38:18 U toho se usnout nikdy nedalo,
• 00:38:20 protože jsme se válely smíchy
  opravdu hodně dlouho.
• 00:38:24 Byly to neuvěřitelné zážitky.
• 00:38:30 Posaďte se.
  Co se Vám to stalo, paní kolegyně?
• 00:38:35 Opakujeme hlodavce a najednou...
• 00:38:37 Názorná pomůcka, výborně.
• 00:38:40 Dovolíte?
• 00:38:42 Později, když už trošku zestárl
  a stal se objemnějším,
• 00:38:47 naopak ubylo na objemu rolí.
• 00:38:51 Není ale možné říct,
• 00:38:55 že by se Zdeněk Dítě
  nějak rozpouštěl nebo rozplynul
• 00:38:59 ve filmech, ve kterých hrál
  ještě několik desetiletí.
• 00:39:05 Jeho nelze přehlédnout.
• 00:39:08 -Pane kolego, vyveďte ji.
  -Dělej!
• 00:39:10 Co si to dovoluješ, Rousku?
• 00:39:12 Popohánět pana učitele
  a ještě mu tykat?
• 00:39:15 Krucifix, dělej,
  už z nich dávno měli bejt králíci.
• 00:39:18 Cože? Z nás? Králíci?
• 00:39:22 Dexempo multo šumpoplex.
• 00:39:27 Vzhledem ke kabaretním začátkům
  v Divadle Větrník
• 00:39:32 dokázal i na malé ploše
  několika replik, výstupů,
• 00:39:35 udělat výraznou figurku
  a dát nahlédnout do jejího soukromí.
• 00:39:42 Vy jste mě udeřila sekáčkem?
• 00:39:44 Ale pane řediteli,
  to bych si nikdy nedovolila!
• 00:39:47 Mlčte! Chtěla jste mě udělat
  na smetaně s brusinkama!
• 00:39:53 Zdeněk ve svých posledních letech,
  kdy dostával jen epizodní role,
• 00:40:00 nebyl schopen přednést větu.
• 00:40:07 Zřejmě měl obavu z publika.
• 00:40:11 Byl schopen udělat legraci,
  ale mimicky.
• 00:40:17 Zažila jsem jeho poslední hru,
  kde měl monolog,ne moc dlouhý.
• 00:40:25 Měl něco říct.
• 00:40:28 Přišly generálky
• 00:40:32 a režisér mu do té doby říkal:
  "Už to budeš umět, Zdeňku?"
• 00:40:35 "Jo, já to umím, samozřejmě."
• 00:40:37 Já za ním přišla do šatny
  a ptala jsem se,
• 00:40:40 jestli si to nechce vyzkoušet.
  Že budu napovídat.
• 00:40:43 On řekl: "Vezmi si text
  a schválně mě vyzkoušej."
• 00:40:48 On to perfektně řekl.
• 00:40:50 Když se blížil výstup,
• 00:40:52 nastoupil, začal 2 věty
  a nevzpomněl si dál.
• 00:40:58 Šlo to do generálky
  a tam to přeobsadili.
• 00:41:03 Nějaký kolega se to naučil
  do druhého dne.
• 00:41:07 Osobně jsem za něho převzal
  asi 3x roli, kdy šel za režisérem,
• 00:41:11 aby to hrál někdo jiný.
• 00:41:16 V jednom případě,
• 00:41:18 to byla hra s názvem
  Výstup na Fujiamu,
• 00:41:22 a měl v tom hrát krásnou roli,
  kterou jsem po něm převzal.
• 00:41:28 Řekl, že přijde na zkoušku,
  že to celé zahraje.
• 00:41:32 Že si můžu malovat aranžmá.
• 00:41:37 Že by mi to zahrál,
  abych věděl, o co jde.
• 00:41:43 Režisér Laurin to režíroval,
  dohodli jsme se
• 00:41:47 a od 12. h. jsem zkoušel já.
• 00:41:51 Kdepak, chlast se u nás nepije!
  Teda neměl by se...
• 00:41:56 Když to ovšem mezinárodní vztahy
  vyžadujou, tak se musíme obětovat.
• 00:42:02 Rémy Martel!
• 00:42:04 Jemu vůbec nevadil rozhlas, film,
  televize,
• 00:42:09 protože chápal ten moment,
  že když něco zkazí, nic se nestane.
• 00:42:14 Mohl to natočit znova.
• 00:42:20 Dostával se na jevišti do křeče,
  protože věděl, že nemůže nic opravit
• 00:42:28 Když něco vypustí z pusy,
  bylo to tam.
• 00:42:32 Na půli cesty mezi Paříží
  a Saint Denis setkali se Karel V.,
• 00:42:36 moudrý, z boží milosti
  král francouzský, a Karel IV.,
• 00:42:41 říše římské císař
  a český král.
• 00:42:45 Miloval roli plukovníka Pickeringa
  v Pygmalionu,
• 00:42:49 protože zjistil, že může mít v ruce
  vždycky noviny a roli si přečíst.
• 00:42:56 Účinkoval i v televizi.
• 00:42:58 Měl celou dekoraci popsanou textem
  a měl to napsáno tak,
• 00:43:05 aby věděl, kudy tam jde,
  aby přečetl další kus textu,
• 00:43:10 takže to nikdo nepoznal,
  ani režisér to nevěděl.
• 00:43:15 -Co říkal?
  -Já nevím.
• 00:43:19 Zdeněk Dítě v r. 1981 skončil
  v Realistickém divadle,
• 00:43:23 odešel do důchodu,
  příležitostně hrál do r. 1989.
• 00:43:31 V r. 1987 měl malou roli
  ve Smrti krásných srnců,
• 00:43:38 což byl asi jeho poslední
  filmový záběr.
• 00:43:43 -Však jak jste chtěl šít...
  -Jak? Že se tak hloupě ptáš?
• 00:43:47 -Jehlou a nití.
  -Neřekl jste, že mám prostřihnout.
• 00:43:51 To jsi celý ty!
  Jenom koukáš, kde bys co střih!
• 00:43:55 Kde bys to opentlil,
  ale mi nic nestřihneš, neopentlíš.
• 00:43:59 Řekl jsem, abys ty šaty prostřihl!
  Ne, abys je rozstříhal na cucky.
• 00:44:03 Lžeš!
• 00:44:05 Tady je objednávka,
  tady je to černé na bílém.
• 00:44:09 Před Vánoci v prosinci 1989
  zemřela Zdeňkovi manželka,
• 00:44:16 na které velice lpěl.
• 00:44:18 Měli spolu hezký vztah.
• 00:44:20 Myslím, že to byla chvíle,
  kdy se mu zhroutil svět,
• 00:44:25 kdy začal jeho těžší a horší konec,
  kdy rezignoval na život.
• 00:44:35 Bohužel začal ztrácet
  na své osobnosti.
• 00:44:46 Pak jsem tam začal chodit
  asi 5 roků před koncem života
• 00:44:52 a nabízel jsem mu i pomoc,
  ale nic nechtěl, všechno odmítal.
• 00:45:00 V bytě chtěl být sám
  a neměl o nic zájem.
• 00:45:06 Za Zdeňkem jsem já i Dalimil Klapka
  byli několikrát v jeho bytě.
• 00:45:14 Nebylo to příjemné.
• 00:45:17 I když se člověk ptal,
  jestli něco nepotřebuje,
• 00:45:22 bylo na něm vidět, že pustne.
• 00:45:30 Naposledy byl Zdeněk ve společnosti
  v roce 1993,
• 00:45:36 kdy dostal celoživotní
  herecké ocenění.
• 00:45:40 To bylo naposledy, pak se jen šoural
• 00:45:45 několik roků sám s nákupním vozíkem
  na nákupy.
• 00:45:56 To poslední období
  už přestal vycházet z domova.
• 00:46:01 Někdy koncem 90. let
  jsem viděl v televizi reportáž,
• 00:46:05 kde seděl Zdeněk Dítě v pyžamu
  na posteli a stěžoval si na to,
• 00:46:13 že se na něj všichni lidi vykašlali.
• 00:46:18 Byl velice smutný.
• 00:46:20 Koho máš na paškále?
• 00:46:24 Mám v rozhlase pořad,
  který se natáčí před publikem,
• 00:46:27 tak jsem napsal na jeho adresu dopis
  a pozval jsem ho do toho pořadu.
• 00:46:34 Že bychom si zavzpomínali
  na ty filmy, Pytlákovu schovanku...
• 00:46:39 Abych mu to zjednodušil,
  přiložil jsem do dopisu pohlednici
• 00:46:45 se známkou a svojí adresou.
• 00:46:49 Pohlednice se mi do týdne vrátila,
  ale byla popsaná jinou rukou.
• 00:46:58 Bylo mi oznámeno,
• 00:46:59 že pan Zdeněk Dítě
  se natáčení zúčastnit nemůže
• 00:47:04 ze zdravotních důvodů.
• 00:47:07 Já jsem ho tam chodil v tom konci
  navštěvovat.
• 00:47:11 Jednou jsem přišel,
  dveře byly zavřené
• 00:47:14 a na dveřích cedulka:
  Zvoňte na sousedy.
• 00:47:20 Od této chvíle byl Zdeněk v bytě
  zamčený, klíče nevlastnil
• 00:47:26 a muselo se k němu jít
  přes sousedy,
• 00:47:30 na které se muselo zazvonit.
• 00:47:33 Oni návštěvu vpustili dovnitř,
  po odchodu ho opět uzamkli.
• 00:47:47 Vo co de?
• 00:47:50 Najednou jsme se zprostředkovaně
  dozvěděli,
• 00:47:53 že ho hospitalizovali v Motole.
• 00:47:56 Navštívili jsme ho tam,
  a že přijdeme na další návštěvu.
• 00:48:02 Přijdeme tam a Zdeněk Dítě nikde.
• 00:48:06 Sestry nám nechtělynic říct,
  že o všem rozhodují sousedi,
• 00:48:12 kteří mají podepsanou generální
  plnou moc.
• 00:48:19 Následně jsme se dozvěděli,
  že byl přemístěn do LDN v Kralupech.
• 00:48:33 Navštěvovali jsme ho
  čas od času i s kolegou Klapkou.
• 00:48:41 V léčebně si pamatoval to,
  co hrál před 40 lety.
• 00:48:48 Byl schopen říct kus role,
  ale když jsem se ho zeptal,
• 00:48:54 kdo tam byl včera,
• 00:49:00 jeho zrak pohasl
  a kroutil jen hlavou.
• 00:49:06 Příští stanice: Kralupy nad Vltavou
• 00:49:11 Když jsme se v LDN chtěli zeptat
  na zdravotní stav Zdeňka,
• 00:49:17 ošetřující lékaři vč. ředitele
  nemocnice mi odmítli cokoliv dát,
• 00:49:24 že mají od sousedů zakázáno
  komukoli sdělovat jakékoli informace
• 00:49:30 Že pan Zdeněk Dítě
  nemá žádné příbuzné.
• 00:49:35 Strejda upozornil maminku na to,
• 00:49:37 že vedení nemocnice předal
  telefonní číslo, adresu a jméno,
• 00:49:43 aby byla osobou,
  která dostane zprávu o tom,
• 00:49:46 že se něco děje,
  a že je třeba cokoliv zařídit.
• 00:49:50 Bohužel se tohle všechno nenaplnilo
  a o tom, že zemřel,
• 00:49:54 a byl okamžitě zpopelněn,
• 00:49:56 jsme se dozvěděli
  až ze sdělovacích prostředků.
• 00:50:00 13. prosince, to byl čtvrtek,
  byl odvezen do krematoria v Mělníku
• 00:50:06 a tam byl bez obřadu spálen,
  bez možnosti,
• 00:50:11 aby se kdokoliv z příbuzných,
  známých a přátel
• 00:50:15 mohli zúčastnit pohřbu.
• 00:50:21 Požádal jsem nadaci Život umělce
  o uložení urny Zdeňka
• 00:50:28 do nadačního hrobu na Vyšehradě,
  což se stalo 6. 4. ve 14:30.
• 00:50:44 Vzpomínám si,
  že tam bylo kolem stovky lidí
• 00:50:48 a dokonce padal sníh.
• 00:50:52 Počasí nebylo moc dobré.
• 00:51:00 Skryté titulky: Milada Gajdová
  Česká televize, 2011