iVysílání

stránky pořadu
Premiéra:
19. 12. 2001
20:50 na ČT1

1 2 3 4 5

13 hlasů
35603
zhlédnutí

Příběhy slavných

Příběh vypravěče

Jaroslav Dietl

51 min | další Dokumenty »

upozorňovat

do playlistu

Přehrávač videa

Načítám přehrávač...
odkaz na video zhasnout pomoc zvukový popis

Předčasná úmrtí - Příběh vypravěče

  • 00:00:18 SMÍCH
  • 00:00:22 Holky, Štrosmajer umřel.
  • 00:00:48 Pracovna obložená knihami
    v ulici pod Barrandovem ztichla.
  • 00:00:52 Ještě v sobotu dopoledne žila
    hlasy nových hrdinů
  • 00:00:54 rozepsaného televizního seriálu,
    který zůstal nedokončen.
  • 00:01:00 Zasloužilý umělec, dramatik
    a scenárista Jaroslav Dietl
  • 00:01:04 patřil bezesporu mezi naše
    nejpopulárnější tvůrce.
  • 00:01:07 Říkal o sobě, že je dramatik rodem
    a scénárista řemeslem.
  • 00:01:11 Byl zaměstnán ve Filmovém studiu
    Barrandov.
  • 00:01:14 Většinu svých prací
    ale psal pro televizi.
  • 00:01:17 Byl to šok.
  • 00:01:19 To byl šok,
    nás to velice překvapilo,
  • 00:01:21 protože odešel v plné tvůrčí síle.
  • 00:01:24 Byl to strašný šok, člověk nevěřil,
    že je to pravda.
  • 00:01:37 Vážení smuteční hosté, když jsem
    se dozvěděl o smrti J. Dietla,
  • 00:01:40 zachvěl se mi nejen hlas, ale
    celým tělem mi prošla vlna vzrušení,
  • 00:01:46 že se mi rozbušilo srdce.
  • 00:01:48 Rozum se vzpíral.
    Co když je to jen fáma? Záměna osob?
  • 00:01:55 Jak to, že jsme o ničem nevěděli?
  • 00:01:58 Žádný signál, informace, nic?!
    Naopak.
  • 00:02:14 A teď mi povězte, je ten mládenec
    sebevědomý nebo ne?
  • 00:02:19 Navenek sebevědomý až hrůza,
    ale uvnitř ani trochu,
  • 00:02:25 prostě pravý typ
    dramatického autora.
  • 00:02:28 Byl velmi komunikativní člověk.
  • 00:02:31 Nepamatuji se, že by se někdy
    nad něčím rozčílil.
  • 00:02:34 Když se mu někdo nelíbil, tak to
    odbyl jen humornou poznámkou.
  • 00:02:44 Způsob břitkého humoru
    mu byl velmi vlastní.
  • 00:02:48 Neustále napadal všechny členy
    rodiny,
  • 00:02:51 stále si z nich dělal ne legraci,
    ale srandu.
  • 00:02:55 Museli jsme to vydržet.
    Učil nás to vydržet.
  • 00:02:59 Děti někdy polykaly slzičky.
  • 00:03:02 Já ho znala jako člověka laskavého,
    s pousmáním - třeba i pohrdavým.
  • 00:03:10 Povahy byl zvláštní, osobité.
  • 00:03:14 Ke mně se choval vždy
    velice přátelsky.
  • 00:03:20 Choval úctu k lidem,
    kteří dokázali vzdorovat režimu.
  • 00:03:30 Můj první dojem z něj byl:
    protivný, arogantní, ješitný,
  • 00:03:37 ironický, zlý...
    Jen to nejhorší.
  • 00:03:45 Jeho humor, sarkasmus, ironie,
    pohotovost mi byla velmi po chuti.
  • 00:03:51 Jarda byl předvolán na ÚV KSČ,
    kde mu říkali:
  • 00:03:58 "Vážený soudruhu,
    my si vás nesmírně vážíme.
  • 00:04:02 Víme, že píšete společenské seriály,
    ale my jsme se také dozvěděli,
  • 00:04:06 že vykládáte, že máte hernu,
    do ní tajný vchod a jiné věci.
  • 00:04:11 To byste neměl.
    To škodí naší spolupráci."
  • 00:04:15 On se zeptal: "To je vše, soudruzi?"
    "Ano, to je vše."
  • 00:04:18 Děkuji, protože už musím domů.
    Čekají na mě. Zlatí mi hromosvody.
  • 00:04:23 Pamatuji si na jednu poradu,
    kde zástupce strany, kádrovák,
  • 00:04:29 něco namítal k naší inscenaci.
  • 00:04:35 Jarda Dietl, aniž mrknul okem,
    odpověděl:
  • 00:04:38 "No jo, ale to by někdo musel
    umět operizovat diapozitivy."
  • 00:04:43 Všichni měli šok, co že je to za
    hloupost - operizovat diapozitivy?
  • 00:04:48 To si zrovna vymyslel.
  • 00:04:50 Ten dotyčný zmlkl a říkal: "To je
    vlastně pravda, tak já to uznávám."
  • 00:04:54 Pokračovalo se v debatě.
  • 00:04:57 Tímto smyslem pro recesi,
    pro suchý humor, Dietl vynikal.
  • 00:05:01 Takovýchto případů se stalo mnoho,
  • 00:05:04 kdy se tak dostal
    z nepříjemné situace.
  • 00:05:08 Prý jste jí řekl, že je tak hloupá,
    že by se mohla vznášet.
  • 00:05:12 Ó ne, já jsem se pouze vyjádřil
    v tom smyslu,
  • 00:05:17 že kdyby hloupost nadnášela,
    že ona by tu létala jako holubička.
  • 00:05:21 Račte uznat, že jsem jí přidal, já
    mohl jmenovat docela jiného ptáka.
  • 00:05:42 Jaroslav se narodil v Zagorje
    někde u Záhřebu.
  • 00:05:47 Tam se narodil proto, že jeho otec
    odešel v době krize za prací.
  • 00:05:51 Tam se také narodily všechny
    Dietlovic děti.
  • 00:05:55 Zpět se vrátili i proto, že
    Jaroslavova noha potřebovala léčení.
  • 00:06:02 Tam léčení nebylo možné.
  • 00:06:04 Rodiče mi řekli: "Lído, něco mu
    říkej, a on za námi poběží."
  • 00:06:15 Tak zjistili,
    že napadá na jednu nohu.
  • 00:06:20 To bylo samozřejmě velké zděšení.
  • 00:06:23 Když byl ve 4. třídě,
    tak se odstěhovali do Borovan,
  • 00:06:27 pak se odstěhovali do Brna.
  • 00:06:30 Kulhal stále více,
    ale jemu to vůbec nevadilo.
  • 00:06:34 Občas psal říkanky,
    básničky a podobně.
  • 00:06:41 Pořád mu pusa jela,
    měl stále spoustu nápadů.
  • 00:06:46 Když se rozhodovalo o povolání,
    tak rodiče nevěděli.
  • 00:06:50 Tak ho dali do gymnázia.
  • 00:06:54 Já jsem studovala na Třetím
    reálném gymnáziu v Brně,
  • 00:06:58 byla jsem sextánka.
  • 00:07:00 Všimla jsem si chlapce,
    který měl vadu chůze a nosil brýle.
  • 00:07:06 Uvědomila jsem si, že byl subtilní,
    a ten pocit mi zůstal.
  • 00:07:12 Už tenkrát na mě dělal dojem
    zjemnělého intelektuála.
  • 00:07:18 Nebyl zrovna vynikající student.
  • 00:07:24 Měl 8 čtyřek a ve 3. ročníku ho
    nemilosrdně vyhodili.
  • 00:07:32 Řekli ale, že nemají nic proti tomu,
    aby jinde školu dokončil,
  • 00:07:38 ale u nich na gymnáziu ne.
  • 00:07:41 Nedalo se nic dělat,
    odešel tedy z gymnázia
  • 00:07:44 a studoval textilní školu
    ve Svitavách.
  • 00:07:50 První škola, která ho začala bavit
    a zajímala ho, byla FAMU.
  • 00:07:54 To měl pocit, že opravdu vyhrál
    v loterii, protože když něco napsal,
  • 00:07:59 tam se s ním o tom někdo bavil.
  • 00:08:02 On si zase mohl přečíst, co napsal
    někdo jiný, a bavit se o tom.
  • 00:08:07 To ho strašně zajímalo.
  • 00:08:10 Na dramaturgii, na kameře, na režii
    šlo všem o dobré poctivé řemeslo,
  • 00:08:18 ne o to, zda to někdo dovede
    opentlit politickým přístupem.
  • 00:08:26 Tam si i tříbil
    svůj politický názor.
  • 00:08:30 Jak bylo známo, byl z rodiny
    levičácky založen již od mládí.
  • 00:08:38 Jeho tatínek byl bytostný komunista.
  • 00:08:42 Na FAMU najednou přišel na to,
    že marxismus a podobné věci,
  • 00:08:49 o kterých se domníval,
    že jsou správné...
  • 00:08:52 Měl se je učit a skládat
    z toho zkoušky,
  • 00:08:55 a najednou, když vyhodili jeho
    milovaného profesora Milana Kunderu,
  • 00:08:59 rozhodl se, že tu zkoušku
    na protest proti tomu nesloží.
  • 00:09:03 Nesložil ji, a tak nikdy FAMU
    nedokončil, neměl promoci,
  • 00:09:08 i když ji měl ukončenou,
    odevzdanou diplomku,
  • 00:09:11 tak se promoce nekonala.
  • 00:09:26 S Jardou Dietlem jsme studovali
    na FAMU. On byl o rok níže.
  • 00:09:34 Do televize jsme ale vstoupili
    najednou.
  • 00:09:38 Začínala přesně v době,
    když jsme opouštěli školu.
  • 00:09:42 Když jsme začínali,
    bylo to stále ještě živé vysílání.
  • 00:09:46 To nutilo i autory,
    aby byli pohotoví.
  • 00:09:52 Na to Jarda Dietl měl.
  • 00:09:56 (ukázka)Představ si,
    že by tobě ukradli peníze!
  • 00:10:00 Strašně ho bavilo tvořit
    přímo na místě.
  • 00:10:03 Považoval televizi za skvělou,
    protože sotva něco vymyslel,
  • 00:10:06 hned to vyzkoušel
    a hned se dozvěděl výsledek,
  • 00:10:09 jestli to vymyslel dobře.
  • 00:10:11 První televizní seriál vznikl
    v roce 1959
  • 00:10:16 a jmenoval se Rodina Bláhova.
  • 00:10:20 Po tomto seriálu vznikl další,
    který už byl opravdu slavný,
  • 00:10:26 a na tom měl Jaroslav lví podíl.
    Tři chlapi v chalupě.
  • 00:10:32 Když měl děda Potůček svatbu
    na Staroměstské radnici,
  • 00:10:37 náměstí bylo narvané lidmi,
    kteří chtěli blahopřát.
  • 00:10:44 Lidi ten seriál brali napůl vážně.
  • 00:10:48 Jaroslav to napsal takovým způsobem,
    že tam rezonoval současný život,
  • 00:10:54 takže to lidé brali
    skoro jako současnost
  • 00:10:59 i jako svůj životní příběh,
    protože se tam objevovaly věci,
  • 00:11:03 které sami prožívali.
  • 00:11:07 Tak teda dobrou noc.
  • 00:11:12 Samozřejmě, že ho všichni známe
    jako autora Tří chlapů v chalupě.
  • 00:11:18 Tam se začal etablovat,
    tam začali i ostatní vnímat,
  • 00:11:24 že je to určité specifikum vyprávění
    a to že mu sedí.
  • 00:11:30 To máme 2x polévku, 1x guláš
    a 1x bude roštěná.
  • 00:11:37 Hubáčkovi zase někdo udělal
    podsek, holka.
  • 00:11:42 Zdá se mi, že počátek 60. let je
    nejvýznamnější část jeho života.
  • 00:11:51 Tehdy pomáhal probojovávat
    novému žánru nové místo.
  • 00:11:56 A kde bereš pořád peníze
    na ty nový šaty?
  • 00:11:59 A na ty večeře v 1. cenové skupině?
    A na ty prezenty?
  • 00:12:03 Ze své gáže?
    To povídej někomu hloupějšímu.
  • 00:12:07 Hledal, co bude jeho útvar,
    který bude psát,
  • 00:12:13 než se dobral k tomu,
    že je to televizní seriál.
  • 00:12:17 Zkoušel soutěže, jezdil do Liberce,
    do Jablonce, vymýšlel Pexeso...
  • 00:12:26 Velice brzy přišel na to,
    že máme rádi soutěže,
  • 00:12:32 které mají racionální základ,
    které k něčemu jsou.
  • 00:12:36 Nejúspěšnější soutěže v oboru
    zábavných soutěží byly vždy ty,
  • 00:12:42 které vycházely
    ze skutečné činnosti.
  • 00:12:46 Máte nám říci, odhadnout, jaké
    počasí bude zítra v neděli
  • 00:12:50 5. února ve 14 hodin odpoledne
    v Praze na Karlově,
  • 00:12:55 protože tam je
    meteorologická stanice,
  • 00:12:58 takže to můžeme zkontrolovat
    se skutečností.
  • 00:13:01 Já myslím, že toto Jardu také
    strašně bavilo.
  • 00:13:04 Nejen věci dramatické,
  • 00:13:07 ale jeho bavilo vymýšlet drobnější
    věci, které dělal Podskalský
  • 00:13:15 a další tito špičkoví
    režiséři zábavy.
  • 00:13:22 Ten fakt, že Zdeňkova veliká láska
    ke staropražskému folklóru, písním,
  • 00:13:32 která v něm byla od dětství,
    je spojila, tam se našli oba.
  • 00:13:38 Dobře si v tom rozuměli.
  • 00:13:42 Naučil se pohotovému, rychlému
    řemeslu, perfektní profesi
  • 00:13:47 a rychlému startu na všechny věci.
    To bylo u něj to fantastické.
  • 00:13:52 On byl velký vypravěč, proto pro něj
    byla televize vynikající.
  • 00:13:57 Samozřejmě, že na některé příběhy
    měla velký vliv cenzura
  • 00:14:05 nebo požadavky redakce,
    v které to vznikalo.
  • 00:14:10 Musíme si uvědomit, že televize byla
    orgán podřízený Ústřednímu výboru.
  • 00:14:18 První moje práce bylo psaní
    úvodů k filmům,
  • 00:14:21 to je to, co měl říci hlasatel
    nebo hlasatelka,
  • 00:14:25 aby diváci při sledování
    prostinkého filmu pochopili,
  • 00:14:29 jak se na něj mají
    dívat ideově.
  • 00:14:33 To jsem dělal tak důkladně,
    že jsem sám věřil tomu,
  • 00:14:37 že je třeba dělat ideové výklady
    k tomu, co udělal někdo druhý.
  • 00:14:42 Pro satiru a komedii byl jistě větší
    prostor v divadle, než v televizi.
  • 00:14:54 I když on si i ve svých zábavných
    pořadech našel typy,
  • 00:14:59 které naplnil jak drobnou satirou,
    tak úsměvnou komediálností,
  • 00:15:07 humorností, postřehem
    z životní reality atd.
  • 00:15:15 -Já vím na co narážíte, tatínku.
    -Bodejť bys to nevěděl.
  • 00:15:19 Protože je Havránek předsedou
    stranický organizace, proto ne.
  • 00:15:24 Mně spíš vadí, že on to dělá
    tak obětavě a tak...
  • 00:15:28 A tak špatně, jsi chtěl říct, že?
  • 00:15:31 Když dělá někdo něco obětavě,
    ale špatně,
  • 00:15:34 to je pro mě horší,
    než kdyby to odflákl.
  • 00:15:37 Pro něj byl rok 1968 velká naděje
    a velké otevření šancí,
  • 00:15:44 co všechno se bude moci,
    o čem se bude moci psát.
  • 00:15:49 Dříve se mohly tyto věci
    jen naznačovat.
  • 00:15:52 Každý teď bude muset mluvit
    sám za sebe,
  • 00:15:55 každý musí udělat všechno,
    co je v jeho silách.
  • 00:15:59 Takový hrabě Monte Christo,
    ten mohl nejvíce,
  • 00:16:02 Alexander Dubček o něco méně,
    já, Rudolf Bandas mohu nejméně,
  • 00:16:05 ale to ještě neznamená,
    že nemůžu udělat vůbec nic.
  • 00:16:08 Dejte sem tužku!
  • 00:16:10 A to je vše, co vám chce říci
    váš starší bratr Edmont Dantes,
  • 00:16:14 hrabě Monte Christo.
  • 00:16:18 ZPĚV MARTY KUBIŠOVÉ
  • 00:16:21 Ať mír dál zůstává
    s touto krajinou,
  • 00:16:33 zloba, závist, zášť,
    strach a svár,
  • 00:16:40 ty ať pominou,
    ať už pominou...
  • 00:16:50 Pro něj byla ta situace velmi,
    velmi složitá a velice zlá.
  • 00:16:55 Dostal něco jako "distanc",
    tzn. nebyl žádoucí v ČST.
  • 00:17:18 Vážení soudruzi a soudružky,
    dovolte,
  • 00:17:22 abych vás jménem všech
    pracovníků ústřední redakce
  • 00:17:26 politického zpravodajství
    a publicistiky
  • 00:17:29 co nejsrdečněji přivítala
    na našem novém pracovišti.
  • 00:17:34 Předpokládám, že tyto nové podmínky
    materiálně zkvalitní vaší práci.
  • 00:17:48 Kádry rozhodují.
    I technika.
  • 00:17:52 PÍSEŇ
  • 00:17:55 Děvčátko z kolonie...
  • 00:18:01 Když to nešlo v Praze,
    tak si našel možnost v Ostravě.
  • 00:18:07 Napsal seriál Dispečer, který měl
    s ostravským komikem značný úspěch,
  • 00:18:16 i když kritika měla řadu výhrad
    k jeho přílišné populárnosti,
  • 00:18:21 nenáročnosti.
  • 00:18:27 Co vyvádíš?
  • 00:18:29 Podívej se na tu blondýnu,
    jak se na mě směje!
  • 00:18:32 A co vnoučata?
    Doma všechno zdrávo, že?
  • 00:18:35 Jo.
  • 00:18:38 Ostrava dala Jaroslavovi
    možnost pracovat,
  • 00:18:42 znova se dostat zpět
    na obrazovku.
  • 00:18:46 To bylo cítit z jeho vztahu
    k Ostravě,
  • 00:18:49 k tomu, že se zde sbratřil
    z celým štábem.
  • 00:18:55 To nebylo jen "já a pan režisér".
  • 00:18:58 Práce v Ostravě byla pro Jaroslava
    osudová i z jiné stránky věci.
  • 00:19:04 Dělali jsme spolu
    Studio U tří koníků,
  • 00:19:07 kde jsem mu doporučil hlasatelku
    Magdu Přikrylovou.
  • 00:19:11 Jen vám řeknu, že to bude hra
    o mladé pastýřce a mladém pastýři,
  • 00:19:16 -kteří se mají moc rádi, ale...
    -Pššš!
  • 00:19:20 Potřebují k tomu třetího,
    aby se dohodli.
  • 00:19:23 Když jsme se poprvé viděli,
    tak mezi námi něco vzniklo.
  • 00:19:28 On si ze mne udělal legrácku
    a já jsem se urazila.
  • 00:19:32 Pak jsme se viděli podruhé
    a už mě pozdravil,
  • 00:19:35 zase tam byla nějaká legrácka.
    Já jsem ale ještě byla zamračená.
  • 00:19:39 Tak si mě jakoby pomaličku udobřoval
  • 00:19:44 a stále více jsme setrvávali
    v rozhovoru.
  • 00:19:49 Uplynulo tak 14 dní, seděli jsme
    v hospůdce, Jarda u svého vínečka,
  • 00:19:54 najednou se dívám - a on se
    s Magdičkou držel za ruku.
  • 00:19:58 Bouchlo to ve chvíli,
    kdy jsme se měli rozejít.
  • 00:20:02 Když Jaroslav točil poslední díl
    a věděli jsme,
  • 00:20:05 že se budeme rozcházet,
    tak jsme najednou pochopili,
  • 00:20:09 že to bude pro nás těžké.
  • 00:20:12 To už se nebudeme vidět,
    nebo jak to bude dál?
  • 00:20:16 Čím Jaroslav okouzloval ženy?
    No, byl to Dietl.
  • 00:20:22 -Cítíte jak mi bije srdce?
    -Já nevím.
  • 00:20:25 Neříkejte, že necítíte.
    Tady mi někde bije...
  • 00:20:28 -Už to cítíte?
    -Ano, teď jako bych něco cítila.
  • 00:20:32 To jste řekla krásně. Co krásně?
    Vy jste to řekla něžně a sladce.
  • 00:20:39 Milostiplně.
  • 00:20:42 Ten prvopočátek byl nádherný,
    ale hrozný současně,
  • 00:20:46 protože já jsem byla vdaná
    a měla jsem dvě děti.
  • 00:20:49 On byl ženatý
    a měl také ženu a dítě.
  • 00:20:53 Tak dlouho jsme si vysvětlovali,
    že nemůžeme vztahy a rodiny rozbít,
  • 00:20:59 až jsme to nakonec udělali.
  • 00:21:03 Říkal jsem si, že ta má spolupráce
    pokračuje dále - nejen v umění,
  • 00:21:09 ale i u jejich prvního setkání
    a osudu Jaroslava dále.
  • 00:21:21 Postavili jsme své partnery
    před nelehkou situaci,
  • 00:21:27 proto já dopředu i dozadu omlouvám
    vše, co se stalo.
  • 00:21:32 Protože Marie Dietlová byla starší,
    měla tendenci ho vést, vychovávat,
  • 00:21:39 ale hlavně ho měla moc ráda,
  • 00:21:42 tak ho opečovávala,
    až ho rozmazlovala.
  • 00:21:47 Myslela jsem si, že strejda nenajde
    odvahu z manželství odejít
  • 00:21:51 a nechat Marii samotnou,
    protože jí už bylo skoro 50 let.
  • 00:21:59 V té době se do toho velmi
    zapojovaly i stranické organizace,
  • 00:22:05 které říkaly,
    že Dietl má špatnou morálku,
  • 00:22:10 že se jedná o rozvracení rodiny atd.
  • 00:22:14 Dopisy, které chodily do televize,
    to byly nesmírně zlé věci.
  • 00:22:20 Nebylo nám pomoci.
  • 00:22:23 OPERNÍ ZPĚV
  • 00:22:25 Děti, děti,
    krásná vyšla duha,
  • 00:22:28 z bouře vyšlo slunce zas,
    z bouře vyšlo slunce zas.
  • 00:22:36 Duha barevná jak stuha.
  • 00:22:40 Jako kouzelným proutkem
    se ten člověk proměnil.
  • 00:22:44 Byl milý, vlídný, vstřícný,
    plný humoru, pochopení.
  • 00:22:49 Magdalena na něj jako na člověka
    měla neskutečný vliv.
  • 00:22:57 Teta byla asi o 8 let starší než on
    a Magdalena o 14 let mladší.
  • 00:23:03 Obě ženy si ho přizpůsobovaly
    svému věku.
  • 00:23:09 Když jsme se poznali, tak mě
    upozornil, že nesnáší malé děti.
  • 00:23:14 Když jsme se vzali, tak jsme si
    záhy pořídili dvě malé děti.
  • 00:23:17 Já jsem na to vždy vzpomínala
    s údivem, jak to mohl říci.
  • 00:23:22 On na to odpovídal,
    že to o sobě nevěděl.
  • 00:23:25 Kdykoliv byl nějaký problém,
    tak on našel cestu,
  • 00:23:32 jak to nadlehčit,
    jak si z toho udělat srandu,
  • 00:23:36 že nezáleží, jestli dostanu
    takovou známku nebo takovou,
  • 00:23:40 ale že důležité je být v pohodě
    a umět s tím bojovat.
  • 00:23:44 My jsme každý den od pondělí do
    neděle chodili odpoledne na kurty.
  • 00:23:49 Táta nikdy nešel sám.
  • 00:23:53 Táta chodil s mámou, já,
    někdy i Lucka s Ančou.
  • 00:23:59 Večer následovaly všemožné karetní
    hry, monopoly, člověče nezlob se...
  • 00:24:07 Na mě strašně působil svou osobností
    a sílou, která z něj vyzařovala.
  • 00:24:15 Nějaké kouzlo.
    Jeho teplé ruce, úsměv...
  • 00:24:23 Bylo vidět, že nás má moc rád.
    Nevím. Takové teplo.
  • 00:24:31 -Tatínek přišel.
    -Tati, tati...
  • 00:24:35 Ahoj, pusu.
  • 00:24:38 Pusu. Počkej taky.
  • 00:24:41 A já pusu?
  • 00:24:44 On byl šťastný - dařilo se mu
    na papíře, dařilo se mu tady.
  • 00:24:48 To jsem teprve viděla, co je to
    šťastný spisovatel nebo umělec.
  • 00:25:07 Já musím psát každý den.
  • 00:25:10 Den, kdy bych nenapsal alespoň
    pár řádků, by byl pro mě ztracený.
  • 00:25:14 Rozumíš? Ale neboj se, jak to dopíšu,
    vrátím se mezi vás
  • 00:25:18 a budu se s vámi radovat dvojnásob.
  • 00:25:21 -Promiň.
    -Nic se nestalo.
  • 00:25:23 Ráno v 7 hodin zasedl k psacímu
    stolu, po poledni toho nechal
  • 00:25:29 a pak se teprve zajímal o ostatní
    věci - o funkce,
  • 00:25:32 protože také jednou vedl
    dramatické vysílání.
  • 00:25:35 On toho měl hodně.
  • 00:25:38 Ale neexistovalo, aby kvůli těmto
    povinnostem vynechal den v psaní.
  • 00:25:46 On měl takto položené papíry,
    na které psal,
  • 00:25:52 u těch měl pero,
    na které nesměl nikdo sáhnout.
  • 00:25:56 Na stole měl ale
    velký bílý kapesník.
  • 00:25:59 Když psal a ta scéna mu nešla,
    dostavilo se velké pnutí,
  • 00:26:09 a když jsem přišla doprostřed
    jeho psaní, viděla jsem,
  • 00:26:13 jak si vzal ten kapesník,
    otřel si do něj dlaně,
  • 00:26:18 kapesník odložil
    a pak začal se mnou mluvit.
  • 00:26:22 On pracoval intenzivně.
  • 00:26:25 Sbíral námět pro jeden seriál,
    druhý byl uprostřed rozepsán
  • 00:26:30 a třetí dokončoval, a to se mu
    už v hlavě rodily další plány.
  • 00:26:35 Intenzita jeho práce
    byla mimořádná.
  • 00:26:38 Psal na levou i pravou stranu,
    což je typický filmový scénář,
  • 00:26:44 tehdy se tak psalo.
  • 00:26:47 Psal perem na hladký papír,
    aby si moc neunavil ruku.
  • 00:26:52 Dokud nenapsal 15 stránek,
    tak neskončil.
  • 00:26:58 15 stránek denně píšu 2 nebo
    4 hodiny, nebo také 8 - 12,
  • 00:27:04 ale musí být.
  • 00:27:06 Může se stát,
    že druhý den přijdu
  • 00:27:08 a z těch 15 stránek
    7 zničím a vyhodím.
  • 00:27:12 Tak píšu 7 + 15 stránek další den,
    ale musím se přinutit
  • 00:27:17 a ten vztek na sebe samotného,
    že to nemohu objevit,
  • 00:27:22 že na to nemohu přijít,
    způsobuje, že na to přijdu.
  • 00:27:27 On dokázal každou situaci
    zpracovat.
  • 00:27:30 Jednou jsme byli v hotelu Imperial,
    kde on bydlel, v baru.
  • 00:27:35 On si dal 2 dcl vína.
  • 00:27:38 Najednou se šustlo
    a padlo tam pár facek...
  • 00:27:43 Já jsem jen čekal, ve kterém díle
    Dispečera to bude - a bylo.
  • 00:27:51 On používal všechno,
    co se dozvěděl.
  • 00:27:54 Když se s vámi bavil a zpovídal vás
    svým způsobem křížového výslechu,
  • 00:28:00 tak jste měl pocit, že vše,
    co mu říkáte, se mu někam zasouvá.
  • 00:28:05 Když jsem ho pozorovala,
    tak jsem ten pocit měla.
  • 00:28:09 Když pak on seděl u stolu
    a potřeboval ten charakter,
  • 00:28:13 který si vyzpovídal před časem,
    tak jako by mu z paměti vyskakoval
  • 00:28:19 a on ho jen dosazuje.
  • 00:28:21 On měl dar velké představivosti
    a pochopení pro lidské příběhy,
  • 00:28:32 osudy, strachy a radosti.
  • 00:28:39 My jsme měli za úkol potěšit
    diváky, udělat jim radost.
  • 00:28:45 Vyhýbali jsme se věcem,
    které vzbuzovaly rozčilení.
  • 00:28:52 Byli jsme přece zábavná redakce.
  • 00:28:56 Ti lidé v té době radost, pohlazení
    a přívětivý příběh potřebovali.
  • 00:29:03 -Zavři oči, teď se drž!
    -Au!
  • 00:29:10 -Je skrz?
    -To bych prosil!
  • 00:29:13 Sestro, podejte mi kleštičky,
    ano?
  • 00:29:16 Pane doktore, půjde to spravit?
    Ona se dcera chystá na ples.
  • 00:29:21 S tímto by se jí asi těžko
    tancovalo, že?
  • 00:29:24 Nebojte se, to bude venku raz dva.
    Ukažte hlavičku.
  • 00:29:29 DÍVKA NAŘÍKÁ
  • 00:29:32 A sakra, ono je to tam
    trochu fest.
  • 00:29:36 On nakonec zavedl takový rituál,
    že se pytle s dopisy dovezly k nám,
  • 00:29:41 vysypaly se a celá rodina,
    naučená, jak číst ten dopis,
  • 00:29:47 hledala zápletku, větičku,
    "hřebíček",
  • 00:29:54 na který by se příběh dal zavěsit.
  • 00:29:58 Vždy chtěl něco, co nás v dopise
    upoutá. Jen ten dopis neodložit.
  • 00:30:07 Já? Já vůbec nejsem rozrušená,
    já mám akorát málo času.
  • 00:30:11 Tak dělej!
  • 00:30:14 -Co mám dělat?
    -Co?!
  • 00:30:17 Každý člověk má snad dvě uši,
    tak jdeme na to!
  • 00:30:25 Já bych chtěl říci, že se mi
    pan Dietl nejvíce líbil
  • 00:30:29 ve věcech, které už dnes
    nejsou tolik populární.
  • 00:30:32 Jeho přepis velkých světových
    autorů - André Moroa, Dumas...
  • 00:30:37 Když potom stvoříš chrabrého
    krále, krásnou a dobrou královnu,
  • 00:30:42 nebo zlou královnu, hloupé
    nebo moudré rádce, úkladné vrahy
  • 00:30:47 a zbabělé udavače, to vše bude
    tvá práce, tvé dílo a jejich pravda.
  • 00:30:52 Tam byl společný rys - Menšík byl
    velký fabulátor - vypravěč,
  • 00:30:57 Alexander Dumas byl velký vypravěč,
  • 00:30:59 Jaroslav Dietl byl
    obrovský vypravěč.
  • 00:31:02 To se tam spojilo.
  • 00:31:05 My z jeho přátel uděláme lidi, kteří
    dělali dějiny na dvoře Ludvíkově.
  • 00:31:08 Rozhodně měl vnitřní sounáležitost
    s postavou,
  • 00:31:13 protože jestli měl někdy pochybnost,
    jestli v něm hlodal strach,
  • 00:31:23 tak to byl strach, který sdělil ústy
    Alexandera Dumase v tom příběhu.
  • 00:31:30 -Vstoupil na palubu...
    -Vždyť to bylo v paláci, ne?
  • 00:31:34 Odpusťte, vstoupil do paláce
    a vyzval mě na kordy...
  • 00:31:36 -Italové bojují na kordy?
    -Ne, na šavle.
  • 00:31:40 Ale ne, Italové šavle vůbec
    neznají, to muselo být na kordy.
  • 00:31:45 Já si to nepamatuji,
    jestli na šavle nebo na kordy.
  • 00:31:47 Já bojoval s Italy
    vždy jen na šavle.
  • 00:31:49 Šavle je typická italská zbraň,
    pane.
  • 00:31:51 Každý, kdo alespoň jednou byl
    v Itálii, vám dosvědčí, pane,
  • 00:31:55 že Italové bojují jedině
    na kordy.
  • 00:31:57 Dovolte mi můj příběh dovyprávět,
    pánové.
  • 00:32:00 Přestaňte s tou svou pohádkou,
    tady jde o důležitější věci.
  • 00:32:04 Toho, že přestanou jeho příběhy
    zajímat lidi
  • 00:32:08 a že mu psaní nepůjde tak,
    jak mu to šlo dříve, toho se obával.
  • 00:32:14 Myslím, že více, než své smrti.
  • 00:32:19 Může získat autor větší poctu
    a zadostiučinění,
  • 00:32:25 než je divákova důvěra
    přímo k jeho jménu?
  • 00:32:28 Jaroslav Dietl byl a je
    takovýmto šťastným autorem.
  • 00:32:31 V postavách, které vytvářel,
    zvonilo srdce
  • 00:32:34 a lidé cítili chvění, vibrace
    živých a životních postav,
  • 00:32:40 které vedly dialog mezi sebou
    i s námi.
  • 00:32:56 Z té televize nastaly výlety
    do divadla a do filmu.
  • 00:33:05 Napsal hry Nepokojné hody
    svaté Kateřiny,
  • 00:33:10 což byla velice úspěšná komedie
    v divadle S. K. Neumanna,
  • 00:33:15 následovalo několik dalších komedií,
    které měly televizní popisnost,
  • 00:33:25 až jakousi povrchost.
  • 00:33:29 Jejich jazyk se nepovznášel
    v básnivosti.
  • 00:33:34 Nebyl spokojen s divadelní odezvou,
  • 00:33:39 takže kromě televizního se upnul
    na filmové scénáře.
  • 00:33:47 Vyjadřoval se více dialogem.
  • 00:33:50 Ve filmu nenabízel
    tolik obrazotvornosti.
  • 00:33:56 To je důvod, proč mu vyhovovala
    televizní poloha vyprávění.
  • 00:34:05 HRAJE HUDBA
  • 00:34:07 Vy hajzlové!
  • 00:34:10 TŘÍŠTĚNÍ SKLA, TICHO
    Co to děláš?
  • 00:34:13 Vy se nestydíte dívat se,
    jak se dřeme!
  • 00:34:16 Ještě se nám vysmívat!
  • 00:34:19 MUŽ ŠLÁPL DO STŘEPŮ
  • 00:34:25 Tady máte kosu
    a koukejte něco pořádného dělat!
  • 00:34:31 Tak tohle si škaredě odskáčeš,
    chlapečku!
  • 00:34:34 Když mu bylo vyčítáno,
    proč ten kladný hrdina, tak říkal:
  • 00:34:42 "Já neumím psát o myších,
    já píšu o lidech.
  • 00:34:45 Chlap když je, tak je!
    Pro mě musí být kladný hrdina."
  • 00:34:52 On miloval westerny,
    pořádné chlapy.
  • 00:34:58 Měl jsem pocit,
    že to je realita,
  • 00:35:01 že tak to s těmi kulaky bylo,
    že byli násilím nuceni do družstev.
  • 00:35:07 Postupně se z toho pan Dietl
    vylhal tak, že to vyznělo,
  • 00:35:12 že se z Prahy snese nějaký hodný
    aparátník, který všechno vyřeší,
  • 00:35:16 že tedy ta kolektivizace
    byla blahodárná,
  • 00:35:19 že jen bylo těžké přesvědčit lid,
    že rozpory byly nutné,
  • 00:35:24 aby se nakonec zemědělství dostalo
    na správnou socialistickou úroveň.
  • 00:35:29 Jestliže si pomáhat nedokážete,
    tak vás rozeženeme.
  • 00:35:32 Toto byl pro mne zlomový seriál,
  • 00:35:34 a od té doby jsem k panu Dietlovi
    přistupoval s nedůvěrou.
  • 00:35:38 Samozřejmě, že první, kdo ukáže
    cestu k nápravě, musí být Strana.
  • 00:35:43 A tu nápravu budeš dělat tady?
    S těmi lidmi? Tady s těmi?
  • 00:35:48 Celé naše budování musíme dělat
    s lidmi, které máme,
  • 00:35:51 nikdo nám jiné nedá.
  • 00:35:53 S těmi dacany? S těmi lumpy?
    S těmi zloději?
  • 00:35:56 S poctivými i s posměváčky.
  • 00:35:59 Opakuji, že nám nikdo
    žádný jiný nedá.
  • 00:36:05 Byla to zvláštní kritika,
    která byla v mezích.
  • 00:36:11 Byl tam vynikající stranický
    tajemník, který byl spravedlivý,
  • 00:36:18 trestal podvody a nepravosti.
  • 00:36:24 Takto se na to dívali lidé
    z mého okolí a měli mu to za zlé.
  • 00:36:30 On měl vždy pocit, že když dostane
    jakékoli prostředí -
  • 00:36:33 kdyby mu řekli, ať zdramatizuje
    telefonní seznam,
  • 00:36:36 tak on to naplní příběhy lidí
    kolem sebe tak životnými
  • 00:36:42 a takovými charaktery,
    vymyslí takové situace,
  • 00:36:46 kudy bude ty charaktery protahovat,
    že se na to stále budou lidé dívat
  • 00:36:52 a že to znovu bude příběh o lidech,
    ať jsou zasazeni kamkoli.
  • 00:36:57 Umění dialogů, vystavění dialogů
    a navozování reality,
  • 00:37:01 to mi na něm nejvíce vadilo
    v 70. - 80. letech,
  • 00:37:08 kdy navozování jakési idyly,
    vytváření kašírované reality,
  • 00:37:15 iluzí, že je vše v pořádku,
    a když něco není v pořádku,
  • 00:37:18 tak přijde ten laskavý stranický
    tajemník a dá to vše dohromady -
  • 00:37:24 to byla obrovská lež.
  • 00:37:26 On měl také divadelní hry,
    které měl zakázané.
  • 00:37:30 I v těch seriálech narážel.
  • 00:37:33 Ani tvůj majordóm,
    či jiní vrtichvosti...
  • 00:37:38 Počkejte, ne, to mi tam nenechají.
  • 00:37:42 Já jsem viděla to, jak zuří, vzteká
    se, jak se potí, bouchá telefonem
  • 00:37:48 a co říká potom, jak se trápí,
    ale on prostě zvolil cestu ústupku
  • 00:38:00 a skutečně se to na tom jeho zdraví
    podepsalo, to vím jistě.
  • 00:38:05 Co v službách pohrdli
    svou lidskou důstojností.
  • 00:38:10 To zní zcela jinak,
    cítíte ten rozdíl?
  • 00:38:13 Drahý můj příteli, myslíte si,
    že mi dělá potěšení
  • 00:38:17 ničit a kazit si
    své vlastní dílo?
  • 00:38:21 Já si připadám jako sochař,
    kterého někdo nutí,
  • 00:38:23 aby u své vlastní sochy
    uřezal prsty.
  • 00:38:26 To by žádný sochař neudělal.
  • 00:38:28 Ano, a jeho dílo by svět nespatřil.
    To je škoda přeci, ne?
  • 00:38:32 Je to taková křivka vývoje člověka,
    který, jako celá společnost,
  • 00:38:38 chtěl mluvit pravdu,
    ale pak zjistil, že je výhodnější
  • 00:38:42 a komerčně zajímavější, když bude
    vycházet vstříc vládnoucímu režimu.
  • 00:38:49 Tak já vás tady vítám,
  • 00:38:51 na půdě nejlepšího primariátu
    celého špitálu.
  • 00:38:55 Primář je sice starý pedant,
    já jsem zase starý sprosťák,
  • 00:39:00 sekundář Blažej vás bude
    od první minutky svádět,
  • 00:39:04 no a Cvach je takový chirurg,
  • 00:39:07 že bych jeho ručičkám nesvěřil
    ani obřízku jezevčíka.
  • 00:39:10 Ale všichni dohromady,
    to jsme zase světová úroveň.
  • 00:39:15 Stala se taková situace,
    že zemřel hlavní hrdina seriálu,
  • 00:39:20 který byl roztočený, a navíc Höger
    měl v sobě něco nenahraditelného.
  • 00:39:28 Když jsem o tom uvažovala, tak jsem
    tehdy Vladimíru Dvořákovi říkala:
  • 00:39:32 "Já znám toho Chudíka, pošlete tam
    někoho, běžte se na něj podívat!"
  • 00:39:37 Jeli tam, přivezli ho sem.
  • 00:39:41 Musím říct, že na něj navěsili
    to břímě s takovou razancí,
  • 00:39:46 že najednou začal pochybovat
    sám o sobě, o své češtině,
  • 00:39:51 o svých schopnostech,
    Dudek začal pochybovat o něm,
  • 00:39:56 všichni začali pochybovat o všem
    a o všech, tak povolali Jaroslava.
  • 00:40:00 On tam přišel,
    a když se vrátil z Kavčích Hor,
  • 00:40:04 tak jsem se ho ptala
    jak to vypadá.
  • 00:40:08 On odpověděl:
    "Je to dobré, musí jet dál."
  • 00:40:11 Já jsem se ptala,
    jestli je to opravdu dobré.
  • 00:40:14 "Není to úplně dobré, ale já jsem teď
    nemohl říct nic jiného,
  • 00:40:18 než že je to dobré.
    Jinak to nepojede."
  • 00:40:22 Pane primáři!
    Já nevěřím vlastním očím.
  • 00:40:27 -Dobrý den.
    -Dobrý den.
  • 00:40:31 No tak, za chvíli se sejdeme
    na ranní poradě, ano?
  • 00:40:35 Na příjmu je těžká fraktura,
    koleno. Má se tam hned jít.
  • 00:40:38 -Alžběto, zajděte tam, prosím vás.
    -Ano, jen si vezmu plášť a už letím.
  • 00:40:42 Jo!
  • 00:40:43 Až budeš muset psát každý den
    a v každé situaci, na slavnosti,
  • 00:40:48 na lodi, v bitvě, v milostném
    rozpoložení, ve strachu, v radosti,
  • 00:40:55 v bolesti i vítězství, pak si
    budeš moci říkat spisovatel.
  • 00:41:17 Byl to typ úspěšného
    talentovaného člověka,
  • 00:41:20 od pánaboha nadaného
    vypravěčskými schopnostmi
  • 00:41:23 tvořivostí, herními schopnostmi.
  • 00:41:25 Kdyby měl lepší fyzičku,
    jistě by byl skvělý sportovec.
  • 00:41:29 Hráčská vášeň ho pronásledovala
    celý život.
  • 00:41:32 On, ať hrál tenis, golf, šachy,
    mariáš, šipky,
  • 00:41:40 tak nehrál podle pravidel,
    ale silou vůle.
  • 00:41:45 On měl pocit,
    že my jsme všichni šikovnější,
  • 00:41:49 ale on nakonec tu šipku umístil
    do toho středu,
  • 00:41:53 protože on chtěl víc
    než my ostatní.
  • 00:41:57 V první barrandovské vile měl
    hernu ve skále, měl tam kulečník,
  • 00:42:04 šachový stolek,
    vše co k tomu patří.
  • 00:42:08 Já jsem se ho ptal, proč tam nemá
    okna, aby mohl větrat.
  • 00:42:12 On mi říkal:
  • 00:42:14 "Pamatuj, dobrý hráč nesmí vědět,
    jestli je den či noc."
  • 00:42:18 Hrát s ním tenis byl nervák.
  • 00:42:22 Když jste byl proti němu,
    tak vás drtil pohledem i psychicky.
  • 00:42:28 Když jste byl jeho partner,
    tak jste nesměl kazit.
  • 00:42:33 Zkažený míč - to jsem měla pocit,
    že se na mě vrhne a že mě uškrtí.
  • 00:42:38 Tenis začal hrát asi v 47 letech,
    kdy dostal raketu k narozeninám.
  • 00:42:44 Byl neuvěřitelný tím, jak dobíhal
    balóny, protože byl handicapován.
  • 00:42:49 K síti se dostával hůř,
    protože napadal na nohu,
  • 00:42:54 proto také hrál
    hlavně čtyřhru.
  • 00:42:57 Ale v té hře se to vůbec
    neprojevovalo.
  • 00:42:59 Hlavně se hádal o lajny.
  • 00:43:02 Když míček padl na lajnu, nebo na ni
    nepadl, tak se vždy rozčiloval.
  • 00:43:09 Vždy si to šel změřit,
    jestli to tam není vidět.
  • 00:43:15 Byl urputný.
  • 00:43:18 Jeho strašně bavila hra,
    a to nejen s postavami,
  • 00:43:22 ale i karty a šachy, že on asi
    nespal, ale hrál celý život.
  • 00:43:29 Smrt ale nelze obehrát.
  • 00:43:46 Byl jeden z posledních červnových dnů
    v roce 1985.
  • 00:43:58 Byla spartakiáda,
    takže děti měly prázdniny.
  • 00:44:02 My všichni jsme hráli.
  • 00:44:05 Ten den bylo strašně dusno,
    nikomu se do toho nechtělo.
  • 00:44:09 On ale chtěl hrát tenis.
  • 00:44:14 Jako při každé čtyřhře jsme se
    rozehrávali - každý na své půlce.
  • 00:44:17 Táta hrál na této straně,
    já jsem se s ním rozpinkával.
  • 00:44:26 Dali jsme dva nebo tři míče
    přes síť.
  • 00:44:31 Vrátil jeden míč, druhý a upadl.
  • 00:44:36 Já jsem myslel,
    že se absolutně nic neděje,
  • 00:44:39 že uklouzl, tak se mi chtělo
    i lehce smát.
  • 00:44:44 Běžela jsem k němu, viděla jsem
    jeho oči, které se obracely někam...
  • 00:44:52 Já jsem nemohla ty oči "chytit",
    a tak jsem začala strašně křičet.
  • 00:44:57 Potřebovala jsem pomoc,
    věděla jsem,
  • 00:45:00 že držím člověka,
    který někam odchází.
  • 00:45:03 Pak už to šlo hrozně rychle,
    ty vzpomínky jsou už jen hektické.
  • 00:45:07 Seběhli se sem lidi.
  • 00:45:10 Pamatuji se na jednu paní,
    která tady hrála, byla to lékařka.
  • 00:45:13 Dala tátovi první pomoc.
  • 00:45:15 Byly to nové kurty,
    kde telefon vůbec nebyl.
  • 00:45:18 Tak jsem rychle skočila do auta,
    zasekla se mi taška,
  • 00:45:23 tak jsem ji utrhla,
    Jeník skočil do auta se mnou
  • 00:45:27 a jeli jsme do paneláků nad kurty
    do Bránické ulice.
  • 00:45:34 Zavolali jsme sanitku
    a čekali jsme na ni.
  • 00:45:37 Jeník to nevydržel a běžel zpět
    na kurty, aby se podíval na tátu.
  • 00:45:43 Ten 9letý kluk utíkal na kurty.
  • 00:45:47 Když ke mně dojížděla sanitka,
    on dobíhal od kurtů a volal,
  • 00:45:53 že je to lepší.
  • 00:45:55 Já jsem tomu v tu chvíli
    vůbec nevěřila,
  • 00:45:58 protože když jsem se podívala poprvé,
  • 00:46:02 tak jsem věděla,
    že to nemůže být lepší.
  • 00:46:06 Když přijel lékař, konstatoval,
    že se nedá nic dělat.
  • 00:46:12 Zběžně ho prohlédli,
    dali mu umělé dýchání,
  • 00:46:17 zkusili kyslík
    a okamžitě to vzdali.
  • 00:46:21 Ale už řekli, že je konec.
  • 00:46:24 Já jsem je prosila,
    aby se pokusili alespoň kvůli dětem,
  • 00:46:28 že mají v autě vybavení,
    tak aby ho odvezli do nemocnice,
  • 00:46:32 že já pak řeknu dětem,
    že se ho pokusíte zachránit.
  • 00:46:37 Ne, všechno odmítli.
    Sebrali se a odešli.
  • 00:46:42 My jsme zůstali s Jaroslavem sami
    na kurtě a čekali jsme na policii,
  • 00:46:49 na pohřební vůz,
    který si ho odtud odvezl.
  • 00:46:58 Doba, kdy se čekalo na to,
    až si přijedou tátu odvézt,
  • 00:47:05 to bylo na tom to nejhorší.
  • 00:47:07 My jsme jako ještě malé děti
    čekali s mámou.
  • 00:47:11 Hrozné bylo to, že my jsme tam
    byli celá rodina,
  • 00:47:15 kromě Andulky, která byla zrovna
    u babičky v Brně.
  • 00:47:18 Jen jsme se všichni drželi
    a třásli se.
  • 00:47:25 Domů jsme už přišli bez něho.
  • 00:47:29 Kdyby chtěl napsat svůj konec
    tím nejdrastičtějším způsobem,
  • 00:47:34 tak takto drasticky
    by si ho nenapsal.
  • 00:47:41 Já jsem strašně chtěla mluvit
    s patoložkou o tom, co se stalo.
  • 00:47:46 Ona se na mě podívala a říká:
  • 00:47:49 "Paní Dietlová, vy jste hrála tenis
    s velice nemocným člověkem,
  • 00:47:54 který žil silou vůle.
  • 00:48:00 Jeho cévy byly moc zvápenatělé
    a ten infarkt byl třetí v pořadí.
  • 00:48:09 Vy jste to nevěděla?"
  • 00:48:11 Já jsem odpověděla, že ne,
    že jsem to nevěděla.
  • 00:48:15 Ona mi řekla:
    "Ale on to musel vědět!"
  • 00:48:18 Už se ho na nic neptej
    a odejít ho nech,
  • 00:48:22 znal, co je nevýslovnost hudby,
    nežil ve slovech.
  • 00:48:29 Ale když foukal do píšťaly
    skloněný nad "verštat",
  • 00:48:34 v úžasu nad tou hudbou
    musel jsi zůstat stát.
  • 00:48:40 Oheň a dech a ruce,
    vše se v té chvíli slilo,
  • 00:48:46 aby se mrtvá hmota ve výhni
    přerodila v dílo.
  • 00:49:02 ZPĚV MARTY KUBIŠOVÉ
  • 00:49:03 Zloba, závist, zášť, strach a svár,
    ty ať pominou, ať už pominou.
  • 00:49:17 Já se bojím, že kdyby se Jaroslav
    Dietl dožil listopadu 1989,
  • 00:49:22 že by jedním z prvních děl byla
    adaptace nějaké knihy
  • 00:49:26 Jiřího Stránského nebo Karla Pecky
  • 00:49:29 o životě vězňů v jáchymovských
    lágrech nebo něco takového.
  • 00:49:36 Hlavně by konečně mohl tvořit
    svobodně.
  • 00:49:40 Jeho myšlenky směřovaly stále
    víc a víc k věčným otázkám.
  • 00:49:48 Pravděpodobně by byl na této
    cestě ještě mnoho dokázal.
  • 00:49:54 Jsou lidé, kteří říkají,
    že režimu sloužil,
  • 00:49:58 druzí říkají, že sloužil lidem.
  • 00:50:02 Já nejsem soudce,
    nejsem televizní kritik,
  • 00:50:07 já jsem žena,
    která žila s tímto pánem
  • 00:50:13 a měla s ním čest žít 12 let.
  • 00:50:16 Já jsem s ním byla šťastná,
    on byl skvělý chlap,
  • 00:50:19 já vám k tomu více neřeknu.
  • 00:50:22 Na rozloučení citát z Confucia:
  • 00:50:26 "Když jsi přišel na svět,
    plakal jsi a všichni se radovali.
  • 00:50:31 Žij tak, aby všichni plakali,
    až ho budeš opouštět."
  • 00:50:36 Mnozí zaplakali, mnozí zapláčou
    a jiní setřou slzu z očí,
  • 00:50:43 ale všichni i přes stáhnuté hrdlo
    povíme prostě a tiše: děkujeme.
  • 00:51:09 Skryté titulky: Marie Hrůzová
    a Věra Šimarová, ČT 2014

Související