iVysílání

stránky pořadu
Premiéra:
20. 9. 2007
21:00 na ČT2

1 2 3 4 5

325 hlasů
134435
zhlédnutí

Au!

Domácí násilí se většinou odehrává za zavřenými dveřmi. Je ale konečně nutné ty dveře otevřít.

52 min | další Dokumenty »

upozorňovat

do playlistu

Přehrávač videa

Načítám přehrávač...

Přidejte svůj příspěvek

E-mailová adresa nebude v diskusi viditelná. E-mail vyplňte v případě, pokud chcete, aby Vás mohli ostatní čtenáři kontaktovat prostřednictvím našeho webu.

Vložením komentáře vyjadřujete souhlas s pravidly diskuse. Pokud tato pravidla nedodržíte, váš příspěvek může být upraven či smazán.

Sledujte diskusi emailem

Nahlašte nevhodný příspěvek

j 31.12.2008 21:51 (!) reagovat 8 + - 0

Ano je to tak

Podobné manželství jsem zažila na vlastní kůži. Mám 2 syny a děsím se,že by to mohli taky udělat. Měly by to vidět všechny ženy, které ještě doufají, že se jejich vztah zlepší… Já jsem to vydržela 7 let. Dnes vím, že po první facce jsem měla odejít.

christie 29.12.2008 13:27 (!) reagovat 12 + - 3

Katastrofalni .....

Nemohu uverit jak jsou nekteri muzi nelidsti. Vsechny bych usadila do mucirny.Kdyz uz chteji vylivat zlost na vlastnich detech tak to je uz moc.Velmi obdivuji tyto zeny ze to prekonaly.Ovsem psychicky uz to asi ponesou do konce zivota...

1.1.1970 1:00 (!) reagovat 8 + - 1
Sandra Sanchezova 18.4.2010 12:02 (!) reagovat 0 + - 2

psychicky teror od zeny

Prosila bych rozvést termín psychický terortrochu konkrétně...

alla Dobkowská 25.11.2014 0:34 (!) reagovat 0 + - 0

Už je to dávno 40 let

Manžel mě nacpal mezi dvě skříně,když viděl,že omdlévám tak skříň odtáhnul stranou a já omdlela.Přesvědčoval mě,že je to vše moje vina ,že ho nutím k násilí na mé osobě.Já měla pocit viny.Když mě zmlátil k nepoznání tak na policii si ze mě dělali legraci, udobříte se a oni s tím nemohou
nic dělat. Je to stále stejné bití a bití. Ráda bych popsala víceméně úsměvnou příhodu.Vracela jsem se z dětské poradny synek usnul a já vjížděla do předsíně s kočárkem.Do kuchyně jsem se nedostatla, v zámku byl klíč.Tiše jsem zaťukala otevřel manžel,vcházím do bytu a s pokoje se ozval hlas dívky,řekla toto"My jsme se jenom lochtali"Nevěděla jsem jestli se mám smát nebo plakat.Že on může všechno a já jen poslouchat,Manžel je už dávno mrtvý a můj syn na něj vzpomíná jen v dobrém.Stejně by mi nevěřil,pro něj to byl vždy "frajer".Po deseti letech jsme se rozvedli,oženil se starší ženou,která mě vlastně tím zachránila jinak bych neměla sílu se s ním rozvést.Jsem jí za to velmi vděčná.Za sedm let zemřel.Jí nikdy nebil a prý se k ní choval dobře.Jeho chorobná žárlivost ho asi nutila mě stále tlouct.Žádný psycholog není schopen tuto úchylku vysvětlit.Ani po létech nikdy na tuto křivdu nezapomenu. Měl pověst usměvavého,sypatického muže,který by něčeho takového nebyl schopen.Nikdo mi nevěřil mysleli,že jsem ho musela rozčílit a on, ulétla mu ruka.Já měla pověst neposlušné ženy.Jeho druhé ženě jsem vděčná za to,že jsem se po dlouhých létech konečně spokojeně vyspala.Chodil na návštěvy za synem každý týden stále litoval,že se rozvedl ,říkal ,že my dva spolu stejně dožijeme stáří.Po těchto jeho slovech jsem se alespoň dobře zasmála.Alla

první 1 2 3 4 Další › poslední

Související