iVysílání

stránky pořadu
Premiéra:
27. 6. 2014
22:05 na ČT1

1 2 3 4 5

75 hlasů
116052
zhlédnutí

Všechnopárty

Jan Svěrák — Yvonne Přenosilová — Matěj Převrátil

42 min | další Zábava »

upozorňovat

do playlistu

Přehrávač videa

Načítám přehrávač...
odkaz na video zhasnout pomoc zvukový popis

Všechnopárty

  • 00:00:30 Děkuju, vítám vás, dobrý večer,
  • 00:00:32 milí diváci, tady v hledišti
    pražského divadla Semafor,
  • 00:00:35 samozřejmě vítám
    i naše diváky televizní.
  • 00:00:38 Dobrý večer.
  • 00:00:39 Přátelé, existuje u nás taková,
    řekl bych hezká tradice,
  • 00:00:43 že když končí školní rok,
    což dneska právě skončil,
  • 00:00:47 že ty děti, když si jdou
    pro vysvědčení,
  • 00:00:51 dávají těm učitelům svejm dárečky,
    to je, myslím, hezká tradice.
  • 00:00:56 Většinou to má standardní průběh,
  • 00:00:58 ale slyšel jsem,
    jak taková věc probíhala
  • 00:01:01 na jedný základce
    v Praze na Vinohradech.
  • 00:01:04 A ti prvňáčci taky nosili dárky.
  • 00:01:06 A šel synek květinářky
    a dával učitelce dárek.
  • 00:01:11 Ona říkala, můžu hádat
    co v tom je?
  • 00:01:12 Zatřepe s tím a řekne,
    tam jsou květiny.
  • 00:01:14 Ano. No, takže děkuju.
  • 00:01:16 Pak jde synek cukráře,
    ona na ten balíček kouká,
  • 00:01:20 říká, můžu hádat?
  • 00:01:21 To je bonboniéra.
    Říká, ano, bonboniéra.
  • 00:01:24 Pak šel synek majitele vinárny.
  • 00:01:27 A ona si všimla,
    že z toho balíčku ukapává,
  • 00:01:31 tak si lízne a říká, víno?
  • 00:01:33 Říká, ne. Ještě jednou ochutná,
    říká, šampaňský? Říká, ne.
  • 00:01:39 Tak to se dám poddat.
    Co je v tom balíčku?
  • 00:01:42 On říká, štěňátko.
  • 00:01:54 Přátelé, říkám,
    je konec školního roku,
  • 00:01:56 tak abychom začali nějak stylově,
    byli styloví,
  • 00:02:02 tak naším 1. dnešním hostem
    je regulérní školák, ovšem pozor,
  • 00:02:08 zároveň je to talentovaný herec!
  • 00:02:11 Matěj Převrátil.
  • 00:02:22 Matěji, já vlastně nevím,
    kolik ti je let?
  • 00:02:24 -Mně je 12.
    -12 ti je!
  • 00:02:26 Čili jsi teď skončil jakou třídu?
    Já už to neumím spočítat.
  • 00:02:31 Já jsem měl odklad,
    takže teď končím 6. třídu,
  • 00:02:34 ale jsem na gymnáziu,
    takže končím primu.
  • 00:02:37 Tys měl odklad
    kvůli nějakýmu filmování.
  • 00:02:41 -Ne, já jsem byl takovej malej.
    -Ty jsi byl malej?
  • 00:02:46 -Já jsem byl...
    -Čili teď už jseš velkej.
  • 00:02:50 Já jsem byl ještě menší,
    než teď.
  • 00:02:52 A co se s takovejma malejma dělá?
  • 00:02:54 Asi jsem nebyl ještě připravnej
    na tu školu, že jsem dost zlobil.
  • 00:02:58 A tak mě tam
    radši ještě neposlali.
  • 00:03:00 Počkej, tzn. vůbec
    do 1. třídy tě neposlali?
  • 00:03:03 -Ne, já jsem tam šel o rok později.
    -Jo, že jsi šel o rok později!
  • 00:03:06 To tak někdy bejvá.
  • 00:03:08 A oni tě nepustili do školy,
    že jsi zlobil?
  • 00:03:11 No já jsem teď jakoby slušnější,
  • 00:03:17 ale na školce jsem byl jakoby
    hroznej výrostek.
  • 00:03:22 A úplně ze začátku,
    když mi byly třeba 4,
  • 00:03:25 tak jsem byl úplně nejzlobivější.
  • 00:03:27 Třeba jsem bezdůvodně kousal děti.
  • 00:03:28 Já už vůbec nevím,
    proč jsem to dělal.
  • 00:03:31 Ty jsi bezdůvodně kousal děti?
  • 00:03:33 Čili z tý školky řekli rodičům,
  • 00:03:35 že by bylo dobrý,
    aby tě do školy nepouštěli?
  • 00:03:38 Já jsem myslím, šel k nějaký
    psycholožce, nebo něčemu takovýmu.
  • 00:03:43 A tam mi řekli, že by bylo lepší
    počkat ještě rok.
  • 00:03:47 Jo? Tys byl u cvokařky?
  • 00:03:52 Ne, to ne, byla to nějaká paní,
    která s těmahle dětma pracovala.
  • 00:03:56 To jsou cvokařky. To je jasný.
    Psychouška.
  • 00:04:01 A tam s tebou dělali nějaký testy
    a zjistili, že jseš nezvladatelnej?
  • 00:04:05 Ne, spíš mi dali nějakej
    písemnej test a tam jsem psal...
  • 00:04:10 Tys byl ze školky
    a už jsi psal písemnej test?
  • 00:04:12 Ty jsi kousal děti,
    ale psát jsi uměl, viď?
  • 00:04:17 -Asi jo.
    -Asi jo. Dobře.
  • 00:04:21 Já jsem tě uved, že jsi herec.
    To by ses možná moh pochlubit.
  • 00:04:25 Já ani nevím, máš spočítáno,
    kolik už jsi třeba filmů natočil?
  • 00:04:30 No, tak začalo to filmem v Peřině,
    potom Šťasný smolař...
  • 00:04:35 Já myslel, že to máš spočítaný.
    Že mi řekneš... Co máš z matiky?
  • 00:04:40 -Zatím 1.
    -Zatím 1. Čili kolik filmů?
  • 00:04:43 Já myslel, že to víš.
  • 00:04:44 Rovnou řekneš 3 filmy,
    nebo 5 filmů, 7.
  • 00:04:48 V peřině!
    To je tvoje hlavní takový.
  • 00:04:51 -Nejznámější. To je muzikál.
    -No.
  • 00:04:56 -Potom je pohádka jedna.
    -Pohádka se asi nějak jmenuje.
  • 00:05:00 -Šťastný smolař.
    -Šťastný smolař.
  • 00:05:02 Ano. Potom je krátkej film.
  • 00:05:06 Ježíš, teď si nejsem jistej,
    jak se jmenuje ten projekt.
  • 00:05:08 Ale je to takovej projekt
    krátkejch filmů, mezinárodní,
  • 00:05:12 kde se vlastně sejdou ty země,
    je tam asi, tuším, 30 zemí.
  • 00:05:15 A každá představí krátkej snímek
  • 00:05:17 a potom si na ně
    můžou koupit práva a vysílat je.
  • 00:05:20 A co jsi tam hrál
    v tom krátkým filmu?
  • 00:05:22 Já jsem tam hrál
    takovýho zlobivýho kluka.
  • 00:05:26 Ale děti jsem tam nekousal.
  • 00:05:28 Jasně, jasně. A ty hodný děti
    hrál někdo jinej.
  • 00:05:31 Jo.
  • 00:05:32 Dobře a v tom, já vím,
    to byl muzikál V peřině.
  • 00:05:35 To byl tvůj první film?
    Tam jsi byl prvně před kamerou?
  • 00:05:39 Prvně před kamerou úplně ne.
  • 00:05:41 Já jsem těsně předtím
    dělal Fotbalistu roku
  • 00:05:45 a tam jsem jakoby tančil.
  • 00:05:47 -Prosím tě, ty jseš tanečník?
    -Ne, nejsem.
  • 00:05:51 Jak na tebe přišli,
    abys fotbalistům tančil zrovna ty?
  • 00:05:55 Já chodím do Dismanova
    rozhlasového dětského souboru.
  • 00:05:58 Jo, ty jseš z Dismaňáku! Aha!
  • 00:06:01 A odtamtaď si mě,
  • 00:06:02 tam byl takovej výběr dětí,
    který tam měly jít.
  • 00:06:05 A vybrali nás asi 6, tuším.
    A ty tam potom tančily.
  • 00:06:10 Takže ty jsi už tancoval
    před těma fotbalistama.
  • 00:06:12 -A zvoral jsem to.
    -Někdo si tě všimnul. Cože?
  • 00:06:15 -Zvoral jsem to tam.
    -Co? Že jsi špatně ty kroky?
  • 00:06:20 Nebo co?
  • 00:06:21 Tam byl takovej taneček
    a já jsem jeden přeskočil
  • 00:06:24 a už jsem šel dál,
    takže to vypadalo...
  • 00:06:26 Já jsem naštěstí tančil vepředu,
  • 00:06:27 takže to vypadalo,
    jako krátký sólo, ale...
  • 00:06:37 Co to bylo? Nějaký rokenroly,
    nebo co to bylo za tanečky?
  • 00:06:40 -Bylo to na Michala Davida.
    -Na Michala Davida nějaká písnička?
  • 00:06:45 Nebyla to ta Spartakiáda nakonec?
  • 00:06:47 Ty vlastně nevíš,
    co je Spartakiáda, viď?
  • 00:06:50 -Ale jo.
    -Víš? Jo?
  • 00:06:52 -Říkali ti to doma?
    -Jo, jo.
  • 00:06:54 Možná maminka cvičila.
    Se stuhou, ne?
  • 00:06:59 -K tomu se mi nepřiznala.
    -Nepřiznala se!
  • 00:07:03 No dobře. A k tomu filmu došlo jak?
    To jsi šel na nějakej casting?
  • 00:07:08 Maminka tě přivedla
    na nějakej konkurz?
  • 00:07:11 Já si úplně nejsem jistej.
  • 00:07:12 Já myslím,
    že právě ten Dismaňák mě...
  • 00:07:15 -Vyslal.
    -Vyslal na casting.
  • 00:07:17 Ale tehdy byl film Ve stínu koně.
  • 00:07:18 Dneska se to jmenuje,
  • 00:07:20 nebo už to bylo vydaný jako film,
    Ve stínu jenom.
  • 00:07:22 A to bylo propojený právě s tím
    V peřině.
  • 00:07:26 A v tom Ve stínu koně jsem neuspěl
    v nějakým užším kole
  • 00:07:29 a rovnou jsem šel do stejnýho
    vyššího kola v tý Peřině
  • 00:07:33 a tam už jsem to nakonec
    potom vyhrál.
  • 00:07:34 -Jak se ti líbilo to natáčení?
    -V peřině? Mně se to líbilo moc.
  • 00:07:40 Zpíval a tančil jsi tam taky?
    To je muzikál.
  • 00:07:42 -No, zpíval jsem tam.
    -Zpíval jsi tam?
  • 00:07:45 Jako opravdu, nebo jsi jen
    otvíral pusu na něčí hlas?
  • 00:07:50 Zpíval jsem tam,
    ale když si to teď pouštím,
  • 00:07:54 tak zjišťuju, že jsem byl falešnej.
  • 00:07:58 Opravdu? A to tam nikdo nepoznal?
    Až ty teď?
  • 00:08:01 Já nevím! Asi jim to nevadilo!
    Nevím.
  • 00:08:06 A ty nějak učíš se na nějakej
    hudební nástroj?
  • 00:08:08 Máš nějakou muzikantskou průpravu?
    Že poznáš, že jseš falešnej?
  • 00:08:13 No nevím, tak ono to bylo
    dost slyšet podle mě.
  • 00:08:18 Ale taky jsem 3 nebo 4 roky
    hrál na housle,
  • 00:08:22 ale za tu dobu jsem se nenaučil
    držet ani smyčec,
  • 00:08:27 takže to k ničemu nevedlo.
  • 00:08:28 A teď hraju 4. rokem na klavír.
    Nebo 3.
  • 00:08:33 Jak to ty máš?
    Některý herci si vybíraj.
  • 00:08:36 Nechaj si poslat scénář,
    přečtou si to a pak řeknou buď jo,
  • 00:08:39 takový ty hvězdy to tak dělaj,
    že v tom chtěj hrát anebo ne.
  • 00:08:42 -Bereš všecko, nebo si vybíráš?
    -No tak, jak co.
  • 00:08:48 Ale většinou to je tak,
  • 00:08:49 že tátovi přijde nějaká zpráva,
    že by mě chtěli na castingu,
  • 00:08:54 tak on mi to nechá přečíst,
    co by to bylo
  • 00:08:56 a kdy by se to natáčelo,
  • 00:08:57 jestli my v tu chvíli
    nemáme dovolenou,
  • 00:08:59 nebo něco takovýho,
    nad tím se jakoby zamyslíme
  • 00:09:03 a když je to v pohodě,
    tak potom jdu na casting.
  • 00:09:06 Tak do toho jdeš.
  • 00:09:07 A už se ti taky stalo,
    že sis přečet,
  • 00:09:09 že se ti to nelíbilo?
  • 00:09:12 Jednou se mi to stalo.
  • 00:09:14 Některý scénáře jsou i blbý.
    Říkám ti to na rovinu.
  • 00:09:17 Jednou se mi to stalo,
  • 00:09:18 já si teď nepamatuju
    co to bylo za film.
  • 00:09:19 To nemusíš jmenovat.
    To zase jsem nechtěl!
  • 00:09:22 Jestli se ti to vůbec někdy stalo,
    jsem myslel!
  • 00:09:24 Jednou se mi to stalo
  • 00:09:25 a to jsem fakt koukal,
    co je to za scénář,
  • 00:09:27 to mi fakt přišlo šílený.
  • 00:09:30 Že jsem se až divil,
    jak tohle může někdo napsat.
  • 00:09:40 -Takže jsi do toho nešel.
    -Nakonec jsme do toho šli.
  • 00:09:46 Šli jste do toho!
  • 00:09:47 Nakonec do toho zbejval
    snad už jen 1 den,
  • 00:09:49 takže jsem to nechtěli
    nějak odkládat.
  • 00:09:53 Ale jestli mám dobrý informace,
    ty nejseš jen filmovej herec,
  • 00:09:57 už víme, že jseš z Dismaňáku,
    tam ta herecká průprava, že jo?
  • 00:10:02 Tam ty základy dostáváte.
  • 00:10:03 Ale ty jako i v divadle hraješ,
    dokonce snad i dabuješ.
  • 00:10:08 Je to pravda,
    nebo jsou to jen takový...
  • 00:10:10 -Je to pravda.
    -A co hraješ na divadle?
  • 00:10:12 V divadle, tam jsem možná
    úplně začal,
  • 00:10:16 to bylo v Divadle v Dlouhé
  • 00:10:18 a tam jsem hrál v představení
    Dáváme děťátku klystýr.
  • 00:10:24 Tam jsem hrál snad od 7 let,
    tam mě to hrozně bavilo.
  • 00:10:27 To je nádherný divadlo.
    Tak se mi to tam moc líbilo.
  • 00:10:30 Cos v tom hrál?
    Neříkej, že to děťátko.
  • 00:10:34 -Hrál jsem to děťátko.
    -Fakt jsi hrál děťátko?
  • 00:10:37 Ale klystýr do mě nedostali.
  • 00:10:41 -Zkoušeli to?
    -No v tom představení ne.
  • 00:10:46 -Víš ty vůbec na co je klystýr?
    -No vím.
  • 00:10:50 No schválně.
  • 00:11:02 Já jsem tě zkoušel, to je takový
    cizí slovo.
  • 00:11:04 Jestli víš na co to je.
  • 00:11:06 To bylo jediný tvoje divadelní?
  • 00:11:09 Potom jsem přišel
    do Divadla pod Palmovkou.
  • 00:11:12 Ty jsi přešel z tý Dlouhý.
  • 00:11:13 Ne přešel. Tam si mě taky
    vybrali na casting,
  • 00:11:17 ve kterém jsem taky uspěl
    a tam hraju doteď.
  • 00:11:21 A tam hraju v představení
    Kdyby 1000 klarinetů.
  • 00:11:24 A hraju tam toho malýho chlapečka.
  • 00:11:28 Potom jsem na Letní
    shakespearovský slavnosti,
  • 00:11:32 tam hraju v Richardovi III.
  • 00:11:34 Teď v létě,
    jak se bude hrát Shakespeare?
  • 00:11:36 -No už 3. rokem to teď budem hrát.
    -3. rokem?
  • 00:11:38 A co hraješ v Richardovi?
  • 00:11:40 Hraju vévodu z Yorku,
    kterýho zavražděj.
  • 00:11:43 -To je krásná role.
    -Já hraju jen krásný role.
  • 00:11:49 -To snad je lepší ten klystýr, co?
    -Možná jo.
  • 00:11:54 A potom jsem se ještě dostal
    do Divadla na Vinohraddech.
  • 00:11:57 Tam bylo 5 kluků z Dismaňáku,
    z toho si vybrali 3,
  • 00:12:00 mezi nima jsem byl i já.
    A to představení se jmenuje
  • 00:12:04 Dvojitý agent.
  • 00:12:05 A vlastně nikdo to moc nechápe
    v zákulisí.
  • 00:12:09 -Nechápe, o čem ta hra je.
    -Já třeba vůbec...
  • 00:12:11 Tam to je takový špionážní drama,
    ale nikdo moc,
  • 00:12:16 já třeba vůbec nechápu,
    o co tam jde.
  • 00:12:18 Úplně první scéna se skříňkama
    a s ručníkama. A to je ve stylu:
  • 00:12:24 Vejde 1. agent, přehodí ručník
    přes 2. kabinku.
  • 00:12:28 Vejde Ridley, přehodí ručník
    přes 1. kabinku,
  • 00:12:32 vezme si ručník z 2. kabinky
    a sám zaleze do 3.
  • 00:12:37 Já už jsem z toho blebj teďka!
  • 00:12:39 -Takhle to pokračuje A4 jednu.
    -Takhle to pokračuje A4.
  • 00:12:44 A potom se tam třeba dozvídáme,
    že Ridley tam prochází skříňkama
  • 00:12:47 a v závorce je: Mimochodem,
  • 00:12:48 tento Ridely není ten,
    kterého jsem viděli přicházet.
  • 00:12:51 -A takovýhle věci.
    -Tam hraješ co?
  • 00:12:57 -Tam hraju, Ježíš, jak se jmenuje?
    -Jako jméno.
  • 00:13:01 Jo, jmenuju se Joe.
  • 00:13:03 A hraju takovýho kluka,
    kterej hraje rugby.
  • 00:13:07 Jo, takhle.
  • 00:13:09 A za mnou přijede maminka
    a vlastně je to o tom,
  • 00:13:12 že mě chtějí vyměnit
    za takovej disk.
  • 00:13:15 Jo, jasně.
  • 00:13:16 Ale jestli to je detektivka,
    tak to zase neprozrazuj celý.
  • 00:13:20 Rozumíš!
    To by lidi na to nechodili.
  • 00:13:21 -Zatím choděj, ne?
    -No zatím jo.
  • 00:13:24 Zatím choděj.
    Ale to jsou večerní představení!
  • 00:13:26 Normálně pro dospělý!
    To nejsou žádný pohádky.
  • 00:13:29 Ale není to trošku problém,
  • 00:13:31 že se třeba dostaneš
    pozdě do postele a ráno do školy!
  • 00:13:35 Nemáš s tím problém?
  • 00:13:37 Dřív jsem měl, že jsem chodil třeba
    od 2. hodiny do školy.
  • 00:13:40 Ale teď už to přežívám, já se zas
    tak pozdě do postele nedostanu.
  • 00:13:44 Já v 11 už spím třeba.
    Takže to není tak hrozný.
  • 00:13:47 Ty se dostaneš až v 11 do postele
  • 00:13:49 a ráno vstáváš do školy,
    já nevím, v 7?
  • 00:13:52 -V půl sedmý.
    -V půl sedmý!
  • 00:13:54 Čili, já jsem se tě zrovna
    chtěl zeptat,
  • 00:13:56 jestli sladit tvoje herectví
    se školou, jestli se to daří.
  • 00:14:00 -Zatím asi jo, ne?
    -Je to složitější.
  • 00:14:03 Zatím se to daří
    a zatím ve škole nemají problém.
  • 00:14:14 Já myslím, že je asi zbytečný
    se tě ptát,
  • 00:14:17 jestli chceš bejt jednou herec.
  • 00:14:19 Anebo bys chtěl bejt i něco jinýho?
    Tohleto bereš jen jako zábavu?
  • 00:14:23 -Já právě nevím.
    -Nevíš ještě?
  • 00:14:26 -I něco jinýho by tě lákalo?
    -Vůbec o tom nemám představu.
  • 00:14:30 Nemáš představu.
    Matěj Převrátil!
  • 00:14:42 Naším dalším hostem je, řekl bych,
    jeden ze 2 českých filmařů,
  • 00:14:49 který je držitelem Oscara,
  • 00:14:52 což je cena
    Americké filmové akademie.
  • 00:14:55 Za film Kolja obdržel režisér
    Jan Svěrák.
  • 00:15:11 Vlastně ten potlesk byl dodatečně
    trošku i za toho Oscara.
  • 00:15:14 Máš doma sošku
    na viditelným místě?
  • 00:15:19 Já jsem ji měl schovanou
    několik let. Aby mě nedráždila.
  • 00:15:23 -Někde ve skříni?
    -V šuplíku, v ručníku.
  • 00:15:25 My jsme tehdy ho vezli z Ameriky,
    že jsme ukradli na hotelu ručník.
  • 00:15:28 Protože oni k tomu nedají
    žádnej futrál.
  • 00:15:31 Tak jsme si vzali ručník,
    zabalili jsme ho do ručníku.
  • 00:15:34 A pak jsem, když jsem si říkal,
  • 00:15:35 že bych potřeboval to sebevědomí
    trošku zvednout zase,
  • 00:15:38 tak jsem ho vyndal,
    tím ručníkem jsem ho vypucoval.
  • 00:15:41 Postavil jsem ho na skříň.
    A pak se stala zvláštní věc.
  • 00:15:47 Já jsem tam měl fotografii
    Federica Felliniho.
  • 00:15:51 -Kde?
    -Na tý skříni.
  • 00:15:54 Tam byl Oscar a Fellini se mračil.
    A šel kolem kocour náš.
  • 00:16:00 A jak tam zavadil o toho Felliniho,
  • 00:16:04 ten Fellini se naklonil,
    spadnul na tu sochu.
  • 00:16:07 A já jsem teda,
    Felliniho jsem chytnul,
  • 00:16:09 ale toho Oscara jsem nezachytil,
  • 00:16:11 ten mě praštil jen do kolena
    a spad na zem.
  • 00:16:13 A udeřil se do hlavy a do hrudi,
    má tam takovou placku.
  • 00:16:17 Ale horší je, že on je nakloněnej.
    Na tom podstavci se naklonil.
  • 00:16:22 Protože on spad pak ještě jednou.
  • 00:16:25 -Zase kocour.
    -Úplně stejná situace.
  • 00:16:28 Já jsem ho tam postavil
  • 00:16:29 a zase jsem tam dal
    toho Felliniho.
  • 00:16:31 Takže se bojím, že to bude symbol,
  • 00:16:33 že mi něco ten Fellini
    chtěl sdělit.
  • 00:16:36 Že si ho nezasloužím,
    nebo že bych měl o něj víc pečovat.
  • 00:16:39 Každopádně je nahnutej, stojí tam,
  • 00:16:42 ne jako lyžař, když skáče z můstku
    dopředu, naopak!
  • 00:16:46 Je takhle! To je divný.
  • 00:16:49 Tak jsem ho dal teď do chodby
    k záchodu, tam jsou takový.
  • 00:16:53 Tak tam na polici je,
    Aby nedělal vostudu.
  • 00:16:57 -Tam takhle je.
    -Vypadá trošku, jako když čurá.
  • 00:17:03 U záchodu se to snese.
  • 00:17:06 Ale řekni mi,
    celej ten ceremoniál,
  • 00:17:10 to udílení toho Oscara,
    to musí bejt...
  • 00:17:13 Neříkej mi, že to nemáš v hlavě
    minutu po minutě, jak to probíhalo.
  • 00:17:18 Samozřejmě,
    můžeš ještě nějakýho dostat,
  • 00:17:20 ale nestává se to.
  • 00:17:22 Ale já jsem si tehdy myslel,
    že to tak je normální.
  • 00:17:25 Že to takhle půjde.
  • 00:17:26 Já jsem tam nejdřív byl
    s těma Ropákama,
  • 00:17:28 pak s Obecnou školou,
    pak jsme tam byli s Koljou.
  • 00:17:31 Tak jsem si říkal,
    no tak za pár let znova.
  • 00:17:34 To člověka nenapadne,
    že to je naposled.
  • 00:17:36 Že by se měl rozloučit, třeba.
  • 00:17:38 Ten ceremoniál,
    nosíš to v hlavě, ne?
  • 00:17:40 Spíš ta velikost toho.
  • 00:17:43 Jak to mají zařízený,
    jak to všechno funguje.
  • 00:17:45 Že tam přijížděj,
  • 00:17:46 tam jsou asi 4 proudy
    toho bulváru zavřený
  • 00:17:50 a tam najížděj limuzíny.
  • 00:17:53 4 najednou a u každý
    jsou livrejové,
  • 00:17:55 který otvírají ty dveře
    a vystupujou ty dámy a pánové.
  • 00:18:00 A ty limuzíny, ten čtyřstup
    těch limuzín stojí v koloně,
  • 00:18:04 která je třeba 5 km dlouhá.
  • 00:18:07 A tam 2 hodiny čekáte v tom autě,
  • 00:18:10 pomaloučku se sunete,
    aby otevřeli ty dveře a:
  • 00:18:13 Vystupuje právě Melanie...
    A všichni ti fotografové fotěj.
  • 00:18:16 A nás tam, tam je pak takovej
    červenej koberec,
  • 00:18:19 kolem jsou tribuny s fotografama
  • 00:18:22 a nás tam samozřejmě nikdo neznal,
    nebyl na nás zvědavej!
  • 00:18:27 A my jsme přijeli, vystoupili jsme
  • 00:18:30 a oni řekli nějakýho
    černošskýho herce
  • 00:18:34 z televizního seriálu,
  • 00:18:35 kterej vystupoval
    z toho taxíku za náma,
  • 00:18:37 nebo z tý limuzíny.
  • 00:18:38 My jsme šli
    po tom červeným koberci,
  • 00:18:39 tak jsme si to užívali
    a oni je tam fotili.
  • 00:18:42 A najednou támhle
    z tý tribuny vzadu,
  • 00:18:45 ty fotografové na nás:
  • 00:18:46 Hej, hej! A my: Na nás?
    Jo, vy, hej! Tak my to...
  • 00:18:52 A oni dělali: Uhni! Uhni!
  • 00:19:04 Už vás vidím,
    jak si ty motýlky upravujete!
  • 00:19:08 Uhni! Tak vidím,
    že to nosíš v hlavě.
  • 00:19:11 -Jo, je to živý!
    -Ty vedlejší efekty.
  • 00:19:15 Já, samozřejmě, protože tě znám
    snad od 15 let,
  • 00:19:20 s tatínkem se znám, já nevím,
    asi 40 let,
  • 00:19:23 tak třeba ty postupný tvoje kroky
    jsem zpovzdálí sledoval.
  • 00:19:27 Kolja, to nebyl tvůj 1. film.
  • 00:19:29 Ale vím třeba, že tvůj 1. hranej
    film, což je Obecná škola,
  • 00:19:33 žes k tomu trošku přišel
    tak náhodou.
  • 00:19:35 Jako slepej k houslím.
  • 00:19:36 Že to měl dělat původně
    jinej režisér
  • 00:19:39 a táta, kterej napsal scénář,
    jeho nápad to byl?
  • 00:19:42 Že to kluk umí,
  • 00:19:43 i když jsi nenatočil nic
    do tý doby?
  • 00:19:44 To bylo psaný pro Víta Olmera
    a on, to bylo těsně po revoluci
  • 00:19:50 a on se rozhod,
    že udělá blockbuster,
  • 00:19:52 Tankový prapor to byl, myslím.
  • 00:19:54 A tenhle scénář,
    kterej byl o dětství, to znáte,
  • 00:19:57 zůstal opuštěnej na Barrandově.
  • 00:19:59 A tehdy barrandovskej dramaturg
    přišel na to,
  • 00:20:03 co kdyby to udělal tvůj syn.
  • 00:20:04 Protože já jsem ten rok nějak,
    nebo těsně kolem toho,
  • 00:20:07 přišel s tím Oscarem studentským
    za Ropáky.
  • 00:20:11 Že jako jsem byl zajímavej.
  • 00:20:13 Já myslel, že táta!
    Jako, že protekčně. Ne!
  • 00:20:16 -On se bál naopak.
    -Na tom by nic nebylo.
  • 00:20:19 Táta se mě bál
    a mně se ten scénář moc nelíbil.
  • 00:20:22 Mně se tam líbila
    ta tanková bitva na začátku.
  • 00:20:24 Jak ti kluci jedou v tom...
    Mně bylo 23 nebo 24!
  • 00:20:28 Mně se líbilo, jak jedou
    v tom obrněným transportéru,
  • 00:20:30 kluci, že to říděj!
  • 00:20:33 Já jsem si tam taky nejvíc rozuměl
    s těma dětma v tý třídě!
  • 00:20:38 Zase na 2. stranu, bylo ti kolik?
    23? Jako začínající režisér!
  • 00:20:45 Když si vemeš,
    jaký rovnou jsi tam měl herce!
  • 00:20:47 Tříska, Rudolf Hrušínský!
  • 00:20:49 Tos musel mít trochu, malinko,
    si myslím, ostych!
  • 00:20:53 Vysvětlovat jim
    svoje režijní záměry.
  • 00:20:56 Nebyl to trošku problém
    těmhle bardům něco vysvětlovat?
  • 00:20:59 Ten Tříska byl v pohodě. Akorát,
    já tak jako předehrávám hercům.
  • 00:21:07 Říkám, tady, takhle odsaď to...
  • 00:21:08 A on byl vždycky
    z toho nesvůj hrozně.
  • 00:21:10 -A pak jednou...
    -Tříska?
  • 00:21:11 No, v tý třídě, jednou,
    když jsem to předehrával,
  • 00:21:15 do mě takhle šťouch a říkal,
    to je moje místo!
  • 00:21:19 On si to tam...
  • 00:21:21 A pak jsem, když měl na plac
    přijet pan Rudolf Hrušínský,
  • 00:21:25 tak jsem si říkal,
    že bych jako,
  • 00:21:26 já jsem nevystudoval režii,
  • 00:21:28 já jsem vystudoval
    dokumentární film,
  • 00:21:30 takže jsem o tom nic nevěděl.
  • 00:21:31 Tak jsem si říkal, režisér musí
    těm hercům k tomu jako vyprávět!
  • 00:21:35 -O pojetí tý role.
    -O tý figuře.
  • 00:21:37 A tak jsem říkal, pojedu s ním
    tou volhou ráno, nechám se nasadit,
  • 00:21:41 abych tu cestu z Nuslí na Bohdalec
    trávil s ním, těch 10 minut.
  • 00:21:46 -A tak jsem do něho hučel.
    -Cestou.
  • 00:21:48 No, jako, že ten ředitel školy,
    co to je za roli? To je pidi role!
  • 00:21:52 Že co dělal asi za války,
    jestli se účastnil odboje,
  • 00:21:55 nebo jestli se bál trošku,
    jestli má rodinu, děti, jo?
  • 00:21:59 Kdy půjde do důchodu a tak.
    Tak jsem se strašně snažil.
  • 00:22:02 On celou dobu mlčel, kouřil.
  • 00:22:04 A na konci se na mě otočil
    a říkal: Nějak to uděláme, rejžo.
  • 00:22:07 A vystoupil.
  • 00:22:17 -Nakonec to opravdu nějak udělal.
    -Udělal to krásně.
  • 00:22:21 Taky jsem se tě chtěl zeptat,
    nikdy jsem se tě na to neptal.
  • 00:22:25 Mám takovej optickej dojem,
    bude ti skoro pade, že jo, brzo.
  • 00:22:31 -Je mi 49.
    -Říkám, brzo ti bude 50.
  • 00:22:34 Bude mi 60 brzo taky.
  • 00:22:37 Že mám dojem, že jsi těch filmů
    zas tolik nenatočil! Kolik?
  • 00:22:41 -Matěj to má spočítaný.
    -Nevím.
  • 00:22:45 -Bajoko.
    -7 ? 9.
  • 00:22:47 Tzn., asi 11, nebo 12 scénářů.
    Že jo?
  • 00:22:51 Protože Vratný lahve
    jsi nechal tátu 4 x přepsat.
  • 00:22:55 -A tmavomodrej svět asi 10 x.
    -Neblázni! Jak je to možný?
  • 00:23:00 -Takovej scénárista!
    -On byl na mrtvici, chudák.
  • 00:23:03 To sis moh dovolit opravdu
    jen ty, jako syn?
  • 00:23:05 Ne tam došlo k tomu,
    že já jsem...
  • 00:23:08 On mě asi přechválil.
    My tam fungujem na chválení.
  • 00:23:11 -Kde fungujete na chválení?
    -V tom týmu. S tátou!
  • 00:23:15 On když něco píše,
  • 00:23:17 tak já vyzdvihuju to,
    co je na tom dobrý,
  • 00:23:19 o tom, co se mi nelíbí, nemluvím,
    abych mu nebral chuť do práce.
  • 00:23:24 A říkám si, že když slyšel,
    že tohle se mi líbí
  • 00:23:26 a tam o tom jsem nemluvil,
    že z toho pochopí, že tudyma!
  • 00:23:30 A teprv, když to dokončí,
    tak já to rozsekám.
  • 00:23:33 Když už to nemůže zkazit.
  • 00:23:36 On třeba má tu vlastnost,
    že nemá rád konflikt.
  • 00:23:41 Ani v životě a nedává ho
    ani do těch scénářů.
  • 00:23:45 Když si všimnete, tam v podstatě
    nejsou záporný postavy
  • 00:23:47 a prakticky se tam neumírá.
  • 00:23:50 V těch jeho filmech. Což je pěkný.
    Je to pěkný, ale je to lyrika.
  • 00:23:54 Není to dramatickej tvar.
  • 00:23:58 Takže proto to
    takhle předělává často.
  • 00:24:01 A došlo k tomu, že jsem nejdřív
  • 00:24:03 poctivě a s úctou
    natáčel jeho scénáře,
  • 00:24:06 aniž bych se do toho prosazoval.
  • 00:24:09 A tím, že takhle mladý jsem měl
    tu Obecnou školu,
  • 00:24:13 za kterou on mě pochválil, říkal,
  • 00:24:15 člověče, takhle je to lepší,
    než jsem si to představoval,
  • 00:24:18 tak mně narost hřebínek.
  • 00:24:20 U toho Kolji už jsme byli
    jako vyrovnaný partneři.
  • 00:24:24 A ještě s tím Oscarem,
    to mě zase pochválil určitě,
  • 00:24:30 takže u toho Tmavomodrýho světa
    už jsem si troufal víc.
  • 00:24:33 Už jsi ho nechal přepisovat,
    chudáka. Tatínka nebohýho.
  • 00:24:38 Ale tak třeba ty Vratný lahve,
  • 00:24:40 zrovna to se, myslím, povedlo
    to přepsat.
  • 00:24:42 Ale na pokolikátý?
  • 00:24:45 Kolik bylo verzí
    scénáře Vratný lahve?
  • 00:24:48 -Já mám pocit, že 5.
    -Myslím, že 5.
  • 00:24:50 Ale to není,
    že se to píše celý znova!
  • 00:24:52 On tam změní, tu vyhodí scénu,
  • 00:24:54 tu zmizí postava,
    tady vznikne nová scéna.
  • 00:24:57 Takhle se to jenom přearanžuje.
  • 00:25:00 Ale otázka je,
    jestli to stojí za to!
  • 00:25:05 Co mě kluk má co!
  • 00:25:10 Já to obdivuju. Vlastně to je
    ta jeho nekonfliktnost,
  • 00:25:13 který já zneužívám!
  • 00:25:15 To byl ale tvůj poslední film,
    když nepočítám ten,
  • 00:25:18 který jsi před pár dny,
    nebo týdny dotočil.
  • 00:25:23 To byl vlastně po Vratných lahvích
    až teď tohle?
  • 00:25:26 Ne, ještě jsem natočil mezitím
    Kuky se vrací.
  • 00:25:29 To je taková loutková věc pro děti.
  • 00:25:31 To je vlastně můj 1. film pro děti
    a tohle je další.
  • 00:25:35 -Mně se to zalíbilo.
    -Pohádka.
  • 00:25:36 To je pohádka.
  • 00:25:38 Zase podle scénáře tatínka,
  • 00:25:39 přesto, že mám pocit,
    že Zdeněk říkal,
  • 00:25:41 že už nikdy spolu dělat nebudete!
  • 00:25:43 -To jsem ho slyšel říkat!
    -On to říkal smutně!
  • 00:25:47 -Co?
    -On to říkal smutně!
  • 00:25:50 Jako, že to je škoda,
    že teď je to naposled.
  • 00:25:54 -No a?
    -A zázrak se stal.
  • 00:25:57 -A synáček zase přišel s prosíkem.
    -Co se stalo? S prosíkem?
  • 00:26:02 -To je hezký!
    -No, já se umím i ponížit!
  • 00:26:09 Co jsi tak škemral u něj?
  • 00:26:11 Já jsem totiž připravoval
    takovej projekt v angličtině
  • 00:26:15 a tušil jsem, že to bude složitý
    a že se to povleče léta.
  • 00:26:19 A kameraman můj říká,
  • 00:26:20 že režisér musí,
    kameraman taky musí pořád točit,
  • 00:26:24 protože jinak ztratí, jako malíř,
    lehkost štětce.
  • 00:26:27 Takovej ten lehkej dotek.
    Že to je pak úporný.
  • 00:26:31 Tak jsem chtěl něco,
  • 00:26:32 kdyby to nevyšlo,
    ten anglickej projekt,
  • 00:26:34 něco, tak jako jednoduššího
    si natočil.
  • 00:26:37 A protože jsem slyšel ty jejich
    minioperky,
  • 00:26:39 co dělal s Jardou Uhlířem,
  • 00:26:41 to jsou vlastně pohádky,
  • 00:26:42 který oni udělaj do takovejch
    do 10 ? 15 minutovejch operek.
  • 00:26:48 Spousta muziky, spousta melodií,
    vtipný texty tátovy.
  • 00:26:52 Tak jsem si říkal, sakra,
  • 00:26:53 existuje to je v televizní verzi
    s dětma.
  • 00:26:56 Sakra, tohle, kdyby se předělalo
    pro velkej film, to je hotový!
  • 00:27:01 Tam jsou melodie,
    který se nesměj ztratit
  • 00:27:03 a je to vtipný,
    tati, pojď to zkusit udělat!
  • 00:27:08 A to bylo na chalupě, léto,
    tak on hned se chytil.
  • 00:27:12 Říkal, no to by bylo zajímavý!
    Protože je ješitnej.
  • 00:27:16 Ty jeho písničky by se
    ještě zpívaly znova!
  • 00:27:19 A oni se jim fakt povedly!
  • 00:27:21 Tak jsme to tam poslouchali
    pořád dokola, až jsme zjistili,
  • 00:27:24 že když z toho vyřadíme
    jednu O Budulínkovi,
  • 00:27:27 že nám zbydou 3.
  • 00:27:28 To jsou známý pohádky!
  • 00:27:30 On říkal, zvolil jsem schválně
    ty nejznámější,
  • 00:27:32 protože ty se dají
    stručně vyprávět.
  • 00:27:34 -Co všechno dělali? Budulínka...
    -Budulínka pomiňme!
  • 00:27:38 12 měsíčků, Karkulka červená
    a Šípková Růženka.
  • 00:27:42 A tam všude holky vystupujou
    a je tam 1 písnička,
  • 00:27:47 ve které se zpívá:
    Žili, byli bratři 3.
  • 00:27:51 Já jsem říkal, co kdyby tam byli
    ti 3 bratři, že by je to spojovalo,
  • 00:27:55 že by každej z nich
    jednu tu dívku získal.
  • 00:27:59 Tak táta napsal 4. pohádku
    o těch 3 bratrech,
  • 00:28:03 který to celý pospojujou.
  • 00:28:05 Takže je to na základě těch jejich
    minioperek, ale je to vlastně jiný.
  • 00:28:10 Čili nový postavy vznikly.
  • 00:28:13 To ti hrajou jsem někde čet,
    nějaký velký hvězdy.
  • 00:28:15 Já jsem tohohle mladíka měl
    na castingu, protože jsem hledal,
  • 00:28:18 tam oni vystupujou
    nejdřív jako děti.
  • 00:28:21 Pak vyrostou a je z něj Tomáš Klus.
  • 00:28:23 -On Matěj byl u tebe na castingu?
    -Ano!
  • 00:28:25 Ale on nevypadá
    ani jako Tomáš Klus,
  • 00:28:27 ani jako Vojta Dyk!
  • 00:28:33 Protože Tomáš má tu bradičku takhle
    a oči takhle dolů...
  • 00:28:37 -Čili, ty v tom nehraješ?
    -Ne.
  • 00:28:40 -No nehraje, no! Jsem to...
    -Počkej!
  • 00:28:44 -On tě opravdu vyhodil?
    -Jo.
  • 00:28:47 -Ale to bylo asi poprvé!
    -No.
  • 00:28:50 To bylo poprvé, co tě někdo
    vyrazil od castingu?
  • 00:28:52 No to ne.
  • 00:28:53 Musím ti říct takovej mezizážitek.
  • 00:28:55 Potkal jsem, je to asi půl roku,
    potkal jsem Bolka Polívku.
  • 00:28:58 Koukám, fialovej nos.
    Říkám, co se stalo?
  • 00:29:02 A on říkal, točil jsem na Ještědu
    pohádku s Honzou Svěrákem.
  • 00:29:07 Já jsem říkal, jakou pohádku?
    On říkal, 12 měsíčků.
  • 00:29:09 Já jsem říkal, kterej měsíc hraješ?
  • 00:29:11 On říkal, debile, kterej asi!
    Leden, ne?
  • 00:29:21 No ale ten tam strašně vymrz.
    Ještě měl fialovej nos.
  • 00:29:25 Tím Ještědem se to vysvětlilo.
    Ten nos. Tam byla sibérie nějaká?
  • 00:29:31 To bylo zrovna ten víkend,
    kdy byl orkán!
  • 00:29:33 Takže tam byl 140 km/hod. vítr.
  • 00:29:37 A kupodivu, ten zvuk je z toho
    docela přijatelnej. Je to dobrý!
  • 00:29:41 Ale je to hezký,
    protože všem takhle stojej vlasy.
  • 00:29:45 A vždycky před tím záběrem
  • 00:29:46 všichni měli čepice, rukavice
    a teď točíme! -20.
  • 00:29:51 Já nevím, kolik mohlo bejt
    v tom větru.
  • 00:29:52 Točíme! Rukavice dolů!
    Tak čepičky taky. Sedli si teda.
  • 00:29:57 A teďka dělali,
    jako, že jsou to měsíce,
  • 00:29:59 že jim to nevadí.
  • 00:30:02 -Ale film je hotovej.
    -Film je hotovej.
  • 00:30:04 -A kdy to tak jako...
    -Ještě děláme triky.
  • 00:30:08 Zámek musí obrůstat houštím,
    je tam vlk v Karkulce,
  • 00:30:12 takže ještě se dělají triky.
  • 00:30:13 Zvuk se musí ještě domíchat.
    Bude to hotový v půlce července.
  • 00:30:18 A v půlce srpna to jde do kina.
  • 00:30:20 -Jmenuje se to 3 bratři.
    -3 bratři.
  • 00:30:22 Jsou 3 bratři jen pro děti
    anebo můžou bez obav i dospělí?
  • 00:30:25 My to děláme pro sebe.
    Takže my jsme taky trošku děti.
  • 00:30:30 Ale ten úmysl byl takovej,
  • 00:30:32 aby to nebylo jen pro děti,
    aby to bylo i pro dospělý.
  • 00:30:35 -Tak ať ti to vyjde!
    -Děkuju.
  • 00:30:36 Honza Svěrák!
  • 00:30:49 Naším dalším hostem je,
  • 00:30:51 vám nepochybně
    dobře známá zpěvačka,
  • 00:30:54 Yvonne Přenosilová!
  • 00:31:09 Já, protože jsem
    samozřejmě pamětník, musím říct,
  • 00:31:12 že si velmi dobře pamatuju,
  • 00:31:14 kdy já jsem vás prvně
    viděl na jevišti.
  • 00:31:16 Bylo to na jevišti divadla Semafor,
    ne tady, ale v pasáži Alfa.
  • 00:31:22 Ale já jsem slyšel,
    to už je spíš zákulisní věc,
  • 00:31:25 že vy jste tam začínala
    jako poměrně mladé děvče.
  • 00:31:29 -S tím Olympikem zpívat.
    -15.
  • 00:31:31 15 vám bylo.
  • 00:31:32 A já jsem slyšel, že snad maminka,
    nebo rodiče
  • 00:31:34 dali úkol někomu z tý party,
    aby vás hlídali.
  • 00:31:38 Abyste jaksi nezačala dřív,
  • 00:31:39 než si maminka myslela,
    že je záhodno.
  • 00:31:42 No, ona za tím byla
    ne moje maminka, ale můj otec.
  • 00:31:47 -Otec byl přísnej takovej.
    -Jo.
  • 00:31:50 Otec se mnou chodil
    i do tanečních.
  • 00:31:53 Což bylo teda krušný
    pro ty chlapce hlavně.
  • 00:31:56 Za tou vší akcí, kde moje matka,
    chudák, musela jezdit s sebou,
  • 00:32:01 byl můj otec!
  • 00:32:03 Žárlivej otec!
  • 00:32:07 Zákeřná, tak se jmenovala maminka,
    původně Ropča, posléze Zákeřná...
  • 00:32:11 Maminka se jmenovala dívčím jménem
    Zákeřná?
  • 00:32:15 Ne, ne. Já jsem jí říkala,
    ještě zde, než jsem emigrovala,
  • 00:32:19 jsem jí říkala Ropča.
  • 00:32:21 To bylo odvozeno z ropuchy.
    Protože měla zelený oči.
  • 00:32:23 Mně se to moc líbilo.
  • 00:32:28 A ona s tou češtinou byla naštíru,
    jak už jsem několikrát říkala,
  • 00:32:32 poněvadž pocházela z Rakous.
  • 00:32:34 Tak ona ani nevěděla
    o jaké zvíře se jedná.
  • 00:32:37 Vůbec jí to nevadilo.
  • 00:32:42 A pak jsme emigrovali,
  • 00:32:43 já jsem emigrovala jako první
    a rodiče po 14 dnech přijeli.
  • 00:32:47 A ta matka, která zápolila
    celej život s ten hrozny žeč,
  • 00:32:52 nebude ze učila,
    nebude mluvit ten žeč,
  • 00:32:55 tam skončila po 25 letech.
  • 00:32:59 Přijeli jsme do Němec
    a ta matka začala mluvit česky.
  • 00:33:07 Úplně to popletla celý!
  • 00:33:09 A v každý větě,
    kam se to naprosto nehodilo,
  • 00:33:12 bylo slovo zákeřná.
  • 00:33:15 Nebo zákeřný! My máme 7 pádů,
    to jí nestačilo,
  • 00:33:17 ona jich měla asi 25.
  • 00:33:20 Takže ona tam vždycky zabudovala
    to slovo zákeřná.
  • 00:33:23 Já jsem říkala, mámo, prosím tě,
    dyť se to tam nehodí!
  • 00:33:26 Víš ty vůbec o čem to je,
    to slovo?
  • 00:33:28 To mi nevadý,
    ale je to takový hezgy čezgy.
  • 00:33:32 Bylo vymalováno.
  • 00:33:35 Mě by zajímalo, kdo vás
    v tom Semaforu na těch zájezdech
  • 00:33:37 dostal za úkol hlídat?
  • 00:33:39 No ne, Zákeřná, tehdy Ropča,
  • 00:33:44 opětně se mnou stála
    před autokarem.
  • 00:33:47 -Když se někam jelo na zájezd.
    -Když se někam jelo.
  • 00:33:49 Před Redutou vždycky se stálo.
    A už se tam sunula do toho autobusu
  • 00:33:54 a přišel pan Mareš a říkal,
  • 00:33:57 paní Přenosilová, holce už je 18!
  • 00:34:01 A zo, pan Marež? On říkal, no jo!
    Takže je plnoletá!
  • 00:34:10 To věděla kulový, co to je.
    A říkala, zo to je? Já jedem.
  • 00:34:15 On říkal, nejedete,
    paní Přenosilová. Je plnoletá.
  • 00:34:19 -Leda, že byste si to zaplatila.
    -Ten zájezd.
  • 00:34:22 Jo. A teď to tam začlo šrotit
    v tý hlavě.
  • 00:34:27 Mám tu holku neohlídaou pustit,
    nebo zaplatit?
  • 00:34:30 Zvítězila škudlivost
    a matka šla domů!
  • 00:34:36 Ale hlídat mě nemusela de facto.
  • 00:34:38 Ona měla, víte, kdo ji
    v tom podporoval?
  • 00:34:40 Tomu nebudete věřit! Ringo Čech!
  • 00:34:45 -Největší prase ze všech!
    -To byl Koniáš! To byl jezuita!
  • 00:34:56 Ten strašil, aby vás hlídala!
  • 00:34:58 Říkal, paní Přenosilová,
    musíte jezdit!
  • 00:35:00 Tohle je Sodoma a Gomora!
  • 00:35:03 Všichni čekají jen na ten pel
    nevinné dcery! Ten to hecoval!
  • 00:35:11 A já se vrátím po tolika letech,
    přes 20 let a najednou Ringo!
  • 00:35:16 Ty vado! To není tentýž! A byl!
    A je. A nemá chybu.
  • 00:35:24 -On takhle popichoval maminku?
    -On ji popichoval.
  • 00:35:27 Heleďte se, když jste měla
    takhle přísný rodiče,
  • 00:35:31 nakonec jste se, myslím, vdala!
  • 00:35:33 -Ve 30.
    -Ale to muselo dát práci, teda ne?
  • 00:35:40 Myslím, s tímhle zázemím.
  • 00:35:45 Myslím s tímhle pevným držením,
    s tím zázemím!
  • 00:35:48 Jak jste se vůbec vyškubla,
    že jste si někoho našla!
  • 00:35:51 To bylo jménem toho mýho manžela!
  • 00:35:54 -Jak se jmenoval?
    -Schuckmann.
  • 00:36:05 Do 30 nepolíbená
    a rovnou Schuckmann, jo?
  • 00:36:10 Já jsem to pochopila až v r. 89,
    v prosinci,
  • 00:36:13 když jsem sem přijela po 21 letech.
  • 00:36:16 -Co jste pochopila?
    -To jméno!
  • 00:36:19 Mně to nedocvaklo,
    když jsem si ho brala.
  • 00:36:23 V tom Semaforu bylo stávkový,
    se tam povídalo, diskuse s diváky
  • 00:36:28 a Datel Novotný přišel,
    já už byla v zákulisí,
  • 00:36:32 vylez na jeviště, říkal,
  • 00:36:33 teď přijde dáma,
    která se provdala,
  • 00:36:36 má tak strašně sprostý jméno.
  • 00:36:38 -Já jsem se otáčela, která dáma!
    -Která to je!
  • 00:36:43 Která to je! Mně to v ten moment
    teprve došlo!
  • 00:36:47 Až po návratu! A v tom Německu?
    V tom německým prostředí...
  • 00:36:53 Takže můj syn, poučen mnou,
    že jsem mu vysvětlila o čem jsme,
  • 00:36:57 tak říká, já jsem Přenosil,
    když se tady seznámí.
  • 00:37:02 -To byl nějakej šlechtic. Nebyl to?
    -Jo, to na mě práskla Pilarka.
  • 00:37:08 -Taky ji za to ještě zabiju.
    -Že jo? Někdo to říkal!
  • 00:37:11 Že jste se vdala
    do šlechtickýho rodu.
  • 00:37:13 Ale chudá venkovská šlechta!
    Ještě dneska na území Polska.
  • 00:37:23 Takže, když můj milovaný choť
    se šel podívat na zámek,
  • 00:37:25 tak z toho udělali prasečinec.
  • 00:37:28 Vy samozřejmě, to musí říct,
    vy, když jste se po tý emigraci,
  • 00:37:33 po tý revoluci vrátila,
    vy jste měla velkou výhodu.
  • 00:37:37 Protože před emigrací,
    co jste tady měla písničky,
  • 00:37:40 to byl jeden šlágr vedle druhýho.
  • 00:37:42 Čili vy jste ani nic novýho
    nemusela hledat
  • 00:37:45 a rovnou všecky ty fláky
    jste mohla začít zpívat,
  • 00:37:48 což jste začala.
  • 00:37:49 Pravda je, ale to asi člověk
    by musel bejt puntičkář,
  • 00:37:53 aby koukal na to,
    že když jste zpívala,
  • 00:37:56 že čekáte až dole cvakne
    klika dveří.
  • 00:38:01 To byste asi už dneska nečekala.
  • 00:38:03 Ne, ale zajímavý je,
    že po té revoluci
  • 00:38:07 přijelo spoustu kumštýřů
    do Mnichova.
  • 00:38:10 A Pilarka říkala,
    to musíš teď oprášit ten repertoár!
  • 00:38:15 Ty budeš krákorat!
  • 00:38:18 Já jsem říkala, chápeš to, Evčo?
    Ty jsi se pomátla!
  • 00:38:20 Jak já můžu zpívat, že tam stojím
    na tom balkoně
  • 00:38:23 a štkám nad tím frajerem nějakým
    urvaným dole, až zavře dveře!
  • 00:38:31 Krásný bylo, že se otočila
    paní Simonová,
  • 00:38:34 tehdy jsme si ještě vykaly
    a říkala:
  • 00:38:35 Děvenko. Já už 50 let zpívám
    o své první lásce.
  • 00:38:48 Jasně, ty texty člověk
    nemůže brát doslova.
  • 00:38:50 Jsou to opravdu krásný věci
    a jistě furt to od vás chtěj!
  • 00:38:54 Ale jako, ještě bych rád
    letmo zmínil,
  • 00:38:57 vy jste tady trošku přičichla
    k muzikálům, že jo?
  • 00:39:00 Já nevím v kolika jste hrála.,
    Řek bych, 1 ? 2 to byly.
  • 00:39:03 No 2, de facto,
    ještě než jsem emigrovala,
  • 00:39:08 s panem Šmídem jsme dělali
    s Apollem divadlem,
  • 00:39:11 to můžu říct, že?
  • 00:39:16 Jsme dělali
    Sněhurku a 11 trpaslíků, mj.
  • 00:39:20 -To byl muzikálek, jo?
    -No takový jako...
  • 00:39:23 Já jsem tam hrála ježibabu
    a všecko možný, koně a královnu.
  • 00:39:29 To bylo velice dadaistický.
  • 00:39:30 -Více rolí?
    -Ano, každý z nás.
  • 00:39:33 Nikdy jsme nevěděli, jak to skončí.
  • 00:39:35 Stačí, že říkám, že s náma hrál
    Karel Hála
  • 00:39:39 a dle toho, v jakém byl rozmaru,
  • 00:39:43 někdy tu hru skončil hned zkraje,
    protože ho to přestalo bavit.
  • 00:39:48 -Tak to bylo tenkrát.
    -Tenkrát.
  • 00:39:50 A pak jsem navázala ježibabou zase.
  • 00:39:53 Jak ježibabou?
    Teď jsme zase po revoluci.
  • 00:39:55 Teď jsme po revoluci.
  • 00:39:56 -Jakou ježibabu jste dělala?
    -Rusalka muzikál.
  • 00:39:59 A tam mě Prostějovský oslovil
    a říkal: Budu dělat Rusalku.
  • 00:40:05 Říkám, budiž ti přáno, chlapče.
    On říkal, měl bych pro tebe roli.
  • 00:40:09 No tak Rusalku, to zapomeň, viď.
    Měl bych tam ježibabu!
  • 00:40:16 -To byla nejlepší role!
    -Jo? Tak jste se v tom vyvztekala.
  • 00:40:21 -Teď hraju starou štětku.
    -Cože?
  • 00:40:26 -Teď hraju...
    -Co hrajete?
  • 00:40:29 -Starou opilou prostitutku.
    -A kde? V čem?
  • 00:40:31 V Hallo Dolly.
  • 00:40:32 Takže si užíváte muzikálu!
    To já jsem ani nevěděl!
  • 00:40:35 Nemám zas takovej přehled!
  • 00:40:36 Takže když vás budou chtít
    diváci vidět v muzikálu...
  • 00:40:38 Od září.
  • 00:40:40 Od září opět se na vás můžou
    přijít podívat na Hallo Dolly.
  • 00:40:44 Ale kromě toho, to musíme říct,
  • 00:40:45 pořád, jak jsem řekl,
    ten váš repertoár, to je trvalka.
  • 00:40:48 -Čili, jistě zpíváte, koncertujete.
    -To taktéž.
  • 00:40:52 Ale že říkáte ty starý...
  • 00:40:55 To už jsem mluvila
    s Martou Kubišovou,
  • 00:40:57 se všema svejma kamarádkama,
    s Evčou Pilarovou,
  • 00:40:59 všechny říkaj, já přijdu,
  • 00:41:01 zaplatím si, natočím novou desku,
    to nikdo nechce!
  • 00:41:05 Já přijdu, prostě ty pecky
    z těch 60. let chtějí slyšet!
  • 00:41:11 Takže já jsem se rozhodla,
  • 00:41:13 jako moje matka tehdy u autobusu,
    ze škudlivosti, nenatočím!
  • 00:41:18 -Nenatočím nic novýho!
    -Nic novýho?
  • 00:41:21 Nebude!
  • 00:41:22 Proč byste o dělala,
  • 00:41:23 když lidi furt chtěj tyhlety vaše
    starý pecky, protože jsou krásný!
  • 00:41:28 Je to tak?
  • 00:41:29 A uměj ty texty líp než já, lidi!
    To je zrada!
  • 00:41:34 Yvonne Přenosilová!
  • 00:41:44 Přátelé, děkujeme vám za pozornost.
  • 00:41:53 Rád bych v této souvislosti řek,
    abyste si užili léto
  • 00:41:57 a já věřím, že se opět,
  • 00:42:01 tímto způsobem potkáme
    po těch prázdninách.
  • 00:42:03 Mějte se hezky a na shledanou!
  • 00:42:05 Skryté titulky
    Eva Svobodová

Související