iVysílání

stránky pořadu
Premiéra:
23. 5. 2014
21:25 na ČT1

1 2 3 4 5

61 hlasů
97668
zhlédnutí

Všechnopárty

Bohdan Pomahač — Simona Postlerová — Pavel Strouhal

42 min | další Zábava »

upozorňovat

do playlistu

Přehrávač videa

Načítám přehrávač...
odkaz na video zhasnout pomoc zvukový popis

Všechnopárty

  • 00:00:30 Děkuju, dobrý večer. Děkuju.
    Dobrý večer.
  • 00:00:36 Dobrý večer, milí diváci přítomní,
  • 00:00:38 dobrý večer přeju i vám,
    milí diváci televizní.
  • 00:00:41 Tradičně a vlastně už 9. rokem
    se vám hlásíme ze stejného místa,
  • 00:00:45 tedy odtud,řekl bych z legendárního
    pražského divadla Semafor!
  • 00:00:50 Přátelé, tak jsem vám tuhle
    dospěl k takovýmu názoru,
  • 00:00:53 že jestli existuje nějaký obor,
    ve kterým se dějou opravdu zázraky,
  • 00:00:57 tak je to plastická chirurgie.
  • 00:00:59 Já jsem zrovna nedávno
    zaregistroval,
  • 00:01:01 vy určitě většinou taky,
    éterem prolítla nějaká fotografie,
  • 00:01:06 kde nějakej japonskej chirurg
  • 00:01:09 vypěstoval na čele svýho pacienta
    novej nos.
  • 00:01:13 To jste možná... Opravdu!
    Z jeho nějakejch vlastních tkání!
  • 00:01:16 Na čele, takhle, jak na zahrádce,
    na záhonku! Vypěstoval!
  • 00:01:21 Nevím, jestli zalejval!
  • 00:01:22 Ale prostě pěstoval, pěstoval,
  • 00:01:24 až ten nos dorost
    do normální velikosti,
  • 00:01:27 tak potom tomu pacientovi
    ho šoupnul normálně tam, kam patří,
  • 00:01:32 tedy mezi oči!
  • 00:01:33 Víte, tak jsem si říkal,
    kde se tohleto zastaví?
  • 00:01:36 Tak dobře, tak nos!
  • 00:01:38 Ale že třeba v budoucnu bude možný
  • 00:01:39 takhle na čele vypěstovat
    i jiný orgán.
  • 00:01:46 Myslel jsem ucho, paní!
  • 00:01:51 A ten potom, až doroste,
    tak ho šoupnou na správný místo!
  • 00:01:58 To už byla jen taková
    moje fantazie!
  • 00:02:00 Přátelé, proč o tom mluvím?
  • 00:02:02 Mluvím o tom proto,
  • 00:02:03 protože máme tady dnes
    opravdu vzácného hosta!
  • 00:02:05 Vzácného proto, že přijel až z USA,
    kde trvale působí a pracuje.
  • 00:02:13 A ve svém oboru dosahuje
    mimořádných,
  • 00:02:16 řekl bych až světových úspěchů.
  • 00:02:18 Naším hostem je plastický chirurg,
    dr. Bohdan Pomahač!
  • 00:02:38 Pane dr., já jsem tady zmínil
    takovej extrém,
  • 00:02:41 ten Japonec jako,
  • 00:02:43 to jste zaregistroval
    určitě taky!
  • 00:02:44 Má to budoucnost, tahle metoda?
  • 00:02:46 Tak ona je, po pravdě řečeno
    80 let stará, ta metoda.
  • 00:02:50 To je právě to, co my se snažíme
    nahradit něčím lepším.
  • 00:02:53 Protože nos tak nějak má 2 funkce.
  • 00:02:56 Musí dobře vypadat
    a musí člověk přes něho dýchat.
  • 00:02:59 A většinou tady ty starší techniky
    umožní jedno, nebo druhé,
  • 00:03:01 ale málokdy se povede obojí.
  • 00:03:03 A ten Japonec mu udělal
    funkční nos?
  • 00:03:05 To jsem se tam nedočetl.
  • 00:03:06 To už se o tom většinou nepíše,
    ale většinou se nepovede obojí.
  • 00:03:11 A čelo je vhodná
    živná půda pro nosy?
  • 00:03:15 Tak ano. Ono je spoustu míst,
    ale čelo je podobná vlastně,
  • 00:03:20 nebo nejblíž barvou pleti
    i strukturou tomu,
  • 00:03:24 co vlastně nos má.
  • 00:03:26 Takže on potom vypadá,
    aspoň barevně vypadá dobře.
  • 00:03:29 Tam pasuje.
  • 00:03:30 Dobře, ale tvrdá lebka!
    Kam to jde?
  • 00:03:33 Až tak hluboko oni nejdou.
  • 00:03:35 Oni víceméně dají chrupavku
    pod kůži.
  • 00:03:38 A pak se to nechá tak nějak
    všecko uzrát...
  • 00:03:40 A on vyroste!
  • 00:03:42 No ne, on se tak nějak spojí,
    sroste...
  • 00:03:46 Takže to nešlo zvenčí,
    že by mu tady přilípli pár tkání!
  • 00:03:50 -To se dá právě pod kůži.
    -Pod tu kůži! A teď koukaj.
  • 00:03:54 Už nám to raší.
  • 00:03:57 No, ono to krevní zásobení
    se musí nějak dostat do toho.
  • 00:04:02 Jak se dostane, tak za 2, 3 týdny
    se to dá přenést.
  • 00:04:05 -A dírky proříznout, ne?
    -Ano.
  • 00:04:08 Ale to není vaše metoda,
    to se ptám,
  • 00:04:11 že tak jako jsem to zaregistroval
    a užasnul jsem.
  • 00:04:15 Vaší metodou, kterou jste nedávno
    proslul, bych řek,
  • 00:04:21 tím, že jste to udělal
    poprvé na světě, je,
  • 00:04:24 že vy děláte
    transplantace obličeje.
  • 00:04:27 -Je to tak?
    -Je to tak.
  • 00:04:29 Vy jste zrovna nedávno sklidil
    světovej úspěch.
  • 00:04:32 V čem byla ta vaše metoda...
  • 00:04:34 Co bylo na tom novýho,
  • 00:04:35 že jste udělal něco poprvé jinak,
    než se dělalo předtím?
  • 00:04:38 Asi nejdůležitější bylo to,
  • 00:04:43 že jsme objevili, popsali
    novou operaci.
  • 00:04:47 A to se podaří málokdy
    v chirurgii obecně.
  • 00:04:49 Když se to tak veme,
  • 00:04:51 jsou nové technologie,
    jsou nové léky,
  • 00:04:53 některé odstraní úplně
    potřebu operací.
  • 00:04:57 Ale málokdy má člověk příležitost,
  • 00:04:59 a to je zase, se cítím,
    že mám opravdu štěstí
  • 00:05:02 ve svém profesním životě,
    že tady ta možnost se naskytne
  • 00:05:05 a člověk může něco vymyslet.
  • 00:05:08 A toto bylo tentokrát.
  • 00:05:09 To vy jste si vymyslel!
    Teďka to udělám jinak!
  • 00:05:12 Ale pozor, já musím říct,
  • 00:05:14 vy děláte rekonstrukce
    původního obličeje
  • 00:05:16 anebo transplantace?
  • 00:05:18 -To je asi rozdíl, že jo?
    -Je to rozdíl.
  • 00:05:20 Rekonstrukce znamenají,
  • 00:05:21 že člověka zrekonstrujete
    z jeho vlastních tkání.
  • 00:05:25 I když by to bylo třeba na čele,
    nebo někde jinde,
  • 00:05:26 tak se ty tkáně vlastní použijou.
  • 00:05:28 U transplantace se používají
    vlastně tkáně zesnulých. Dárců.
  • 00:05:32 -Podobně, jako ledvina, srdce atd.
    -Počkejte.
  • 00:05:37 Chcete říct, že člověku,
    kterému děláte transplantaci,
  • 00:05:40 tak mu dáte obličej někoho,
    kdo už nežije?
  • 00:05:44 Přesně tak.
  • 00:05:46 Ale co když příbuzní toho zesnulýho
    ho potkaj?
  • 00:05:50 Řeknou, dyť jsme Johnyho pochovali!
  • 00:05:55 Ne, tam je celá řada,
    samozřejmě...
  • 00:05:57 To se mně zastavilo srdce teda,
    pane doktore!
  • 00:06:01 -Musí bejt souhlas rodiny?
    -Samozřejmě, souhlas.
  • 00:06:04 Dáme obličej vašeho Johnyho,
    tady...
  • 00:06:07 Tak nějak malinko citlivěji
    se zeptají,
  • 00:06:10 ale víceméně musí být
    souhlas rodiny
  • 00:06:12 a musí být takový nějaký ten,
    musí to pasovat.
  • 00:06:17 -Bez souhlasu to nejde!
    -Bez souhlasu to rozhodně nejde.
  • 00:06:20 Vy jste, já nevím,
    jak se na to zeptat.
  • 00:06:21 Vy jste i u odběru toho obličeje?
  • 00:06:24 To je právě ta unikátní část,
    u které jsem byl vždycky.
  • 00:06:28 My jsme teď udělali 6 celkem
    těch operací.
  • 00:06:30 A to je ta část vlastně,
    která je nová.
  • 00:06:34 Ten odběr té tkáně.
  • 00:06:35 To nikdo předtím
    vlastně nikdy nedělal,
  • 00:06:36 nikdo to neviděl, nikdo nevěděl,
    jestli to bude přesně fungovat,
  • 00:06:39 tak, jak jsme předpokládali.
  • 00:06:41 Takže z toho hlediska
    to je asi ta největší unikátnost.
  • 00:06:44 A toho pacienta se neptáte?
    Neukážete mu? Chceš vypadat takhle?
  • 00:06:51 Tak my jim moc neslibujem,
    popravdě řečeno.
  • 00:06:54 A tenhle pacient, na kterým jste
    poprvé tu metodu svoji vyzkoušel,
  • 00:06:59 tomu se stalo co?
  • 00:07:02 Ten byl vlastně popálený.
    Pomáhal bratrovi natírat kostel.
  • 00:07:09 To je taková tragická
    souhra náhod.
  • 00:07:11 Jako jediný se nebál výšek.
  • 00:07:12 Takže oni ho v tom koši
    zvedali blíž a blíž
  • 00:07:17 k tomu vršku střechy toho kostela
    a tam, bohužel,
  • 00:07:20 byly dráty vysokého napětí,
    kterých si nikdo nevšiml
  • 00:07:22 a on se dotkl obličejem.
  • 00:07:25 -Na kostele.
    -U kostela.
  • 00:07:29 Pánbůh to nechtěl.
  • 00:07:32 On se ale zase po transplantaci,
  • 00:07:34 3 roky poté
    v tom samém kostele oženil.
  • 00:07:38 On to bral jako nějaké
    Boží znamení.
  • 00:07:41 -Už jako po tý transplantaci.
    -Po transplantaci.
  • 00:07:43 No jo. A s tou chodil
    i před transplantací?
  • 00:07:46 -Kterou si bral?
    -Ne.
  • 00:07:47 Ne! Tu poznal
    až s novým ksichtem, jo?
  • 00:07:50 Ano.
  • 00:07:52 Ona si vlastně brala jinýho,
    než byl on!
  • 00:07:56 Ona si brala nebožtíka!
  • 00:07:57 Já jsem z toho blázen,
    pane doktore!
  • 00:08:00 -Oni vypadají úplně jinak ti lidi.
    -To je mi jasný!
  • 00:08:03 Než ti dárci. Tam přenos
    té podobnosti není.
  • 00:08:08 Není? To jde o to, že tyhle
    funkční věci,
  • 00:08:10 že má nos a čelo a tváře.
  • 00:08:13 Pod tím člověk má kosti většinou
    nějaké,
  • 00:08:16 třeba někdy nemusí být
    transplantované kosti.
  • 00:08:19 Když mají ty tkáně určité
    3 rozměry i to, co je pod tím,
  • 00:08:24 i těch měkkých tkání,
  • 00:08:26 když si vemete, každý ten obličej
    má úplně přesně,
  • 00:08:28 do mm upevněné ty tkáně ke kostem
    na různých místech lebky,
  • 00:08:33 takže my, jak se snažíme co nejvíc,
  • 00:08:35 tak to nejsme schopni
    přesně modifikovat
  • 00:08:37 a v konečném důsledku
    je to někdo úplně jiný, nový.
  • 00:08:41 -Takže ta podoba tam není žádná.
    -Vůbec žádná.
  • 00:08:45 Já jsem viděl samozřejmě
    všecky dárce
  • 00:08:46 a ani jeden z nich nevypadá,
  • 00:08:48 z našich pacientů,
    nevypadá, jako dárce.
  • 00:08:49 Teď mi řekněte, vy uděláte
    tu transplantaci
  • 00:08:52 a teď ten člověk se na sebe
    poprvé koukne do zrcadla.
  • 00:08:55 U toho vy bejváte,
    když se vidí poprvé?
  • 00:08:58 Určitě u těch prvních pacientů
    jsem byl u všech,
  • 00:09:01 ale pak tak nějak člověk zjistí,
    že to v podstatě není ani šok,
  • 00:09:04 je to spíš, zase díky tomu,
    jak měli devastující poranění,
  • 00:09:08 tak je to v podstatě
    příjemné zjištění, že mají obličej.
  • 00:09:12 Takže poprvé jsme tam měli
    psychologa, psychiatra,
  • 00:09:16 já jsem tam byl
    a všichni jsme čekali co bude.
  • 00:09:19 -Na to zrcadlo!
    -No, no!
  • 00:09:21 To byl nervák pro vás,
    co on tomu bude říkat!
  • 00:09:24 Oni většinou hledají,
  • 00:09:25 co tam na tom obličeji
    předtím kdysi měli.
  • 00:09:28 -Nenajdou.
    -Někdy jo.
  • 00:09:30 Hledají třeba, i kdyby to
    nebylo nic, tak najdou třeba,
  • 00:09:33 já nevím, nějakou malou pihu,
    nebo rozštěp brady,
  • 00:09:38 něco, nos trošku vypadá jak...
  • 00:09:40 Vy tam něco takhle necháváte?
  • 00:09:43 Některé věci tak nějak se přenesou,
    ale celkově...
  • 00:09:46 To je něco úplně jinýho.
  • 00:09:48 -A tenhle byl spokojenej?
    -Všichni byli spokojení.
  • 00:09:51 Abychom to lokalizovali,vy,
    jestli se nepletu, jste v Bostonu?
  • 00:09:55 -Ano.
    -A proč zrovna v Bostonu?
  • 00:09:57 Tam jsou dobrý podmínky
    pro plastický chirurgy?
  • 00:10:00 Nebo to je náhoda,
    že jste zakotvil v Bostonu?
  • 00:10:02 Tak já, já se trochu cítím
    jako dinosaurus,
  • 00:10:05 ale v době, kdy jsem hledal místo,
    tak nebyl internet.
  • 00:10:08 Takže já jsem nic jiného neznal,
    než Boston.
  • 00:10:10 To bylo takové, rok 96.
  • 00:10:12 Já jsem měl příležitost
    Boston navštívit před tím,
  • 00:10:16 jako student, výměnný.
  • 00:10:19 Takže já jsem tam zamířil,
  • 00:10:20 bez toho, že bych o tom
    nějak víc věděl, po pravdě řečeno.
  • 00:10:23 Na blind jste šel.
  • 00:10:25 Samozřejmě na mě zapůsobily
    ty nemocnice a kvalita,
  • 00:10:29 jakým způsobem
    lékaři jsou vzděláváni
  • 00:10:31 a všecky ty věci, ale jinak
    to bylo poměrně naslepo.
  • 00:10:34 Víte co je pozoruhodný,
    pane doktore,
  • 00:10:36 nevím, jestli to
    široká veřejnost ví,
  • 00:10:37 že vy jste šel,
    což já jsem zjistil,
  • 00:10:41 vy jste šel rovnou po škole,
    do tý Ameriky.
  • 00:10:44 Vy jste vůbec nezatoužil
  • 00:10:46 si to vošahat
    v českém zdravotnictví.
  • 00:10:51 A s těma zkušenostma tady odsaď
    potom jít do Ameriky.
  • 00:10:56 Ne. Vy jste rovnou po škole,
  • 00:10:57 nečekal jste na nic
    a rovnou do Ameriky?
  • 00:11:00 Ano. Mně to připadalo,
    v podstatě ten cíl byl
  • 00:11:05 nějaký postgraduální trénink,
    něčemu se naučit.
  • 00:11:08 Připadlo mně, já nechci,
    aby to vyznělo nějak špatně,
  • 00:11:10 ale připadalo mi
    jako ztráta času to opakovat.
  • 00:11:13 Ne, ne! Já jsem věděl,
    že bych to musel opakovat.
  • 00:11:16 Ať jste jakkoliv
    fundovaný odborník,
  • 00:11:19 když přijdete...
  • 00:11:20 -Ztrácet čas.
    -Přesně tak. Takže jsem šel.
  • 00:11:23 Rovnou jste to měl
    tak v hlavě srovnaný.
  • 00:11:24 Známe takový ty příběhy,
  • 00:11:26 že v Americe se musí začít
    od píky.
  • 00:11:29 To mi neříkejte, že rovnou
  • 00:11:30 vám otevřeli dveře
    ordinace plastický chirurgie
  • 00:11:33 a řekli, čerstvej studentík
    s mokrým diplomem ještě.
  • 00:11:37 -Odněkad...
    -Z Olomouce.
  • 00:11:39 Odněkad ještě z Olomouce!
    Kdyby z Prahy! Ale z Olomouce!
  • 00:11:47 Těžko v Bostonu věděli,
    co to je Olomouc.
  • 00:11:50 Oni se to pořád ještě
    učí vyslovovat.
  • 00:11:52 Ještě se to učej vyslovovat!
    Ale díky vám se to musej učit.
  • 00:11:55 To jste musel nějak od píky.
  • 00:11:58 Já nechci říct přímo,
  • 00:11:59 že jste tam musel dělat
    nějakýho saniťáka.
  • 00:12:02 Ale hned vás asi nepustili
    k tý práci.
  • 00:12:04 Nepustili. Je to poměrně těžké
    se dostat na nějaké místo,
  • 00:12:07 po pravdě řečeno.
  • 00:12:09 Takže já jsem začal tím,
  • 00:12:10 abych tak nějak trošičku
    se seznámil s prostředím, lidma,
  • 00:12:14 tak jsem začal v laboratoři.
  • 00:12:15 -Dělal jsem v 2 roky laboratoři.
    -To je ještě dobrý.
  • 00:12:18 To bylo nesmírně zajímavé. Naopak.
  • 00:12:20 To byl výzkum hojení tkáně,
    regenerace.
  • 00:12:23 Bylo to právě
    v plastické chirurgii,
  • 00:12:25 v tom oddělení.
  • 00:12:27 Takže tady se tolik výzkum,
  • 00:12:29 přímo lékaři, kteří operujou,
    že by dělali výzkum,
  • 00:12:31 to tady moc není.
  • 00:12:32 V Americe je to
    na těch akademických místech
  • 00:12:34 prakticky rutina,
    víceméně všichni dělají.
  • 00:12:37 Takže já jsem se takhle nějak
  • 00:12:39 byl schopný do toho systému
    trošku dostat
  • 00:12:40 a pak člověk musí mít
    malinko štěstí,
  • 00:12:43 protože ten systém
    je postavený tak,
  • 00:12:45 že když se hlásíte, tak si napíšete
    od 1 třeba do 50,
  • 00:12:49 v které nemocnici
    byste dělal nejradši, pak 2. atd.
  • 00:12:53 A stejně tak si to napíšou
    ty nemocnice.
  • 00:12:57 -O koho mají zájem.
    -Přesně tak. 20, 30 uchazečů.
  • 00:12:59 -V hokeji tomu říkají draft. Že jo?
    -Přesně to jsem myslel.
  • 00:13:03 Takže vás draftovali.
  • 00:13:05 Draftovali a měl jsem
    trochu štěstí,
  • 00:13:06 že jsem dopad tam, kde jsem byl.
  • 00:13:08 -To jste rád dneska.
    -No ježíšmarjá!
  • 00:13:13 -A oni asi taky, že jo?
    -Já myslím, že si nikdo nestěžuje.
  • 00:13:17 A to jste tam, pane doktore,
    šel sám, nebo s rodinou?
  • 00:13:20 Já jsem šel sám, manželka
  • 00:13:22 moudře tušila, že se vrátím zpátky,
    až si to tak vyzkouším.
  • 00:13:26 Protože to bylo tak těžké
    a nepravděpodobné, tak počkala...
  • 00:13:29 Těžký a nepravděpodobný,
    že se tam chytnete?
  • 00:13:31 Přesně tak.
  • 00:13:32 Takže nechtěla riskovat,
    že by tam s váma třela bídu?
  • 00:13:35 No tak...
    A bylo to moudré rozhodnutí.
  • 00:13:40 Jak dlouho čekala,
    než se chytnete?
  • 00:13:42 2 roky.
  • 00:13:43 -2 roky čekala v Olomouci?
    -A já jsem čekal tam.
  • 00:13:46 -V Olomouci čekala.
    -V Prostějově.
  • 00:13:48 V Prostějově čekala,
    než se tam uchytnete?
  • 00:13:53 A kdybyste se nechytil?
  • 00:13:55 Tak byl předpoklad,
    že bych se sbalil, přijel zpátky.
  • 00:13:59 -A to jste už byli manželé?
    -To jsme nebyli manželé.
  • 00:14:03 To jsme se stali manželi
    poměrně krátce potom.
  • 00:14:06 Čili ona si vás ani nevzala.
    Dokud se v Americe nechytnete!
  • 00:14:13 No tak ale, má to svoji logiku!
    Chápete to!
  • 00:14:16 Jsem nad tím moc nepřemýšlel!
    Jsme o tom měli povykládat předtím.
  • 00:14:23 Vy jste o tom doteďka...
  • 00:14:25 Takhle já vám to racionálně
    všecko zmapuju.
  • 00:14:29 Ale dobře to dopadlo.
  • 00:14:30 Máme šťastné manželství
    už 13 let, 14 let!
  • 00:14:34 -Až v Americe jste se vzali?
    -My jsme se brali ve Valticích.
  • 00:14:37 Pane doktore, řekněte mně,
  • 00:14:39 my tady jsme vždycky pyšný
    na našeho krajana,
  • 00:14:42 kterej dosáhne takovýho
    opravdu světovýho úspěchu.
  • 00:14:47 Přemýšlíte už teď o něčem?
  • 00:14:49 Máte zaděláno na něco,
    co třeba se chystáte udělat?
  • 00:14:52 A máte pocit, že byste byl
    třeba první na světě,
  • 00:14:56 Nebo aspoň v tý Americe?
  • 00:14:58 Pro mě nikdy motivace nebyla,
    být první.
  • 00:15:01 Když mi to připadalo,
    že to dává smysl,
  • 00:15:03 tak jsem tak nějak po tom toužil,
  • 00:15:05 že budeme schopni
    na našem špičkovém pracovišti
  • 00:15:08 nabídnout něco,
    co je unikátní, nové.
  • 00:15:11 Takže my snažíme se ten koncept
    protáhnout a rozšířit
  • 00:15:15 na transplantace dolních končetin.
  • 00:15:17 Už jsem udělali dvoje operace
    horních končetin,
  • 00:15:20 transplantce předloktí rukou.
  • 00:15:22 -Transplantace jako?
    -Transplantace.
  • 00:15:24 Lidé, kteří neměli ruce.
  • 00:15:26 Od někoho jinýho
    jste vzali jiný roce.
  • 00:15:27 Přesně tak.
  • 00:15:28 Takže zvažujeme břišní stěnu,
    dolní končetiny, další věci.
  • 00:15:32 Pane doktore, ještě mi řekněte
    takovou věc.
  • 00:15:35 Vy jste hned po studijích
    odjel do Ameriky.
  • 00:15:38 Tam patrně hodláte
    už zůstat natrvalo?
  • 00:15:42 Anebo, mluvili jsme
    o těch sportovcích,
  • 00:15:45 s určitejma zkušenostma
    se třeba vrátíte...
  • 00:15:48 -Do ruské ligy.
    -Cože?
  • 00:15:49 -Do ruské ligy.
    -Ne, myslím, že byste se sem!
  • 00:15:53 A že byste ty zkušenosti
    předával doma.
  • 00:15:55 Uvažujete o něčem takovým?
    Anebo už vlastně ne?
  • 00:15:59 My bysme se na vás nezlobili!
  • 00:16:02 Já mám teď pocit, že jsem
    v takovém rozjetém vlaku
  • 00:16:05 a všechno prostě jede perfektně,
  • 00:16:07 tak by bylo malinko těžké
    přeskočit.
  • 00:16:11 Ale zas na 2. stranu,
  • 00:16:13 tady momentálně nebyly
    nějaké vážnější konverzace,
  • 00:16:16 že by mě někdo zase se snažil
    draftovat zpátky, to se nestalo.
  • 00:16:20 Nelanařil vás nikdo odsaď.
  • 00:16:21 Zatím tak, já nevím,
    jestli to lidi neberou,
  • 00:16:24 že to je vůbec možné.
  • 00:16:26 Ale já si myslím,
  • 00:16:28 určitě do budoucna
    je to potenciální možnost.
  • 00:16:31 -Ale nakonec děti jsou...
    -Děti jsou tam. Mluví česky.
  • 00:16:35 -Chcete říct i česky.
    -I česky. Doma zejména česky.
  • 00:16:41 Nebylo by to úplně nemožné.
  • 00:16:44 Naopak děti říkají,
  • 00:16:45 až jednou vyrostu,
    budu žít v Čechách.
  • 00:16:47 Oni tady tráví prázdniny,
    tak se jim tu strašně líbí.
  • 00:16:50 A jak často sem vyrazíte
    z tý Ameriky?
  • 00:16:52 Já bych řek, že moc ne.
    Moc nejste tady.
  • 00:16:55 Většinou je to 1 x za rok
  • 00:16:57 a někdy se podaří 2 x,
    nebo i 3, x!
  • 00:17:00 Doktor Bohdan Pomahač!
  • 00:17:19 Přátelé, naším dalším hostem
    je herečka Simona Postlerová.
  • 00:17:33 Tak kam?
  • 00:17:35 Simono, tím, že mám tady
    za zády dokora, tak mě napadá,
  • 00:17:39 já jsem několikrát zaregistroval,
  • 00:17:43 vy ty role musíte nejspíš
    tak vehementně prožívat,
  • 00:17:47 že vy prostě máte často
    takový pracovní úrazy.
  • 00:17:50 Jak je to dlouho? Rok, nebo 2,
  • 00:17:52 co jste na Pražským hradě
    spadla odněkud někam.
  • 00:17:55 Jsou to 2 roky. To je pravda,
    to bylo asi hodně vážný.
  • 00:17:59 Ne, opravdu, šli jsme ze scény,
    v podstatě 10 min. po začátku.
  • 00:18:03 -Mluvíte o Pražským hradě.
    -Ano.
  • 00:18:06 -Nějakýho Shakespeara jste hráli.
    -Richarda III.
  • 00:18:08 Já hrála královnu Alžbětu.
  • 00:18:10 A 1. obraz byl takovej,
    že jsme jen dekorativní.
  • 00:18:14 Jirka Langmajer
    měl dlouhý monolog.
  • 00:18:17 -Langmajer hrál Richarda.
    -Richarda, ano.
  • 00:18:19 A my jsme odešli na asi 15 minut
  • 00:18:22 a já jsem po 15 minutách
    měla přijít znovu hrát.
  • 00:18:25 Leč už jsem nedošla,
  • 00:18:27 protože jsme šli Zlatou uličkou,
    krásný prostředí.
  • 00:18:31 Zlatá ulička je vlastně
    na tom Hradě zákulisí,
  • 00:18:34 by se dalo říct.
  • 00:18:35 Tamtudy se chodí.
  • 00:18:36 Já měla ten hábit dlouhej
  • 00:18:38 a levou rukou jsem si ho vždycky
    takhle omotala,
  • 00:18:41 protože se šlo do schodů,
  • 00:18:44 takový 2 m, možná ještě víc,
    do schodů a do toho Hradu zpátky,
  • 00:18:49 do toho zákulisí, dalo by se říct.
  • 00:18:51 Ale diváci to neviděli,
    to bylo do naší šatny vlastně.
  • 00:18:55 A já jdu po těch schodech,
    který měly ale jen jedno zábradlí.
  • 00:19:00 -To vy jste dopředu nevěděla.
    -Věděla.
  • 00:19:02 Ale nějak jsme si byli jistý,
    že to zvládneme.
  • 00:19:06 A ty schůdky přece jen
    takhle úzký. A jedno zábradlí.
  • 00:19:10 A už jsem šla do toho okna,
    že už budu v tom zákulisí.
  • 00:19:15 to se mi svezlo,
    ta látka se mi svezla,
  • 00:19:17 ovšem tělo už šlo, ale přišláplo.
  • 00:19:21 Ať nám tady nespadnete.
  • 00:19:23 Protože vy to tak tady hrajete,
    že už mám o vás strach!
  • 00:19:25 Nicméně tím pádem
    jsem padala zpátky,
  • 00:19:29 ale zábradlí bylo jen jedno,
    tady ne a už jsem nedohmátla
  • 00:19:33 a opravdu jsem teda na záda
    z těch 2 metrů.
  • 00:19:37 A vzhledem k tomu,
    že jsem padala, padala
  • 00:19:39 a podvědomě ruka chrání tělo,
    asi tak
  • 00:19:43 a tak jsem teda si zlomila ruku.
  • 00:19:46 -Resp. zápěstí. Úplně čistej řez.
    -Ruce vy umíte, že jo pane dr.?
  • 00:19:52 Kdyby se to nějak nehojilo,
    tak co?
  • 00:19:55 Mě to ani tak moc nebolelo,
    přijeli ti kluci záchranářský
  • 00:19:59 a já jsem si v tu chvíli uvědomila,
    jak vlastně vypadám.
  • 00:20:02 Já jsem zapomněla, jak vypadám.
  • 00:20:04 Protože jsem měla černý korzet,
    minisukni,
  • 00:20:10 velmi vyzývavou, takovou agresivní
    modročernou paruku,
  • 00:20:15 černě namalovaný oči, bledá,
    takovou borůvkovou pusu.
  • 00:20:20 Takhle, vás přivezli!
  • 00:20:22 Já jsem právě zapomněla,
    jak vypadám a pak jsem to zjistila,
  • 00:20:26 když tam pacienti se opravdu,
    ne že...
  • 00:20:30 Já už je vidím!
    Nějakou šlapku přivezli!
  • 00:20:34 To jsem právě chtěla říct!
    Vypadala jsem jak z Perlovky!
  • 00:20:43 Při čem si mohla zlomit ruku!
    To by mě zajímalo!
  • 00:20:48 Já znám ty lidi,
    jak oni přemejšlej!
  • 00:20:49 No přesně!
    Taky jsem si to právě...
  • 00:20:53 Tak jsem hned tu paruku strhla,
    trošku jsem si ten obličej,
  • 00:20:56 ještě to bylo horší,
    to bylo takový abstraktnější.
  • 00:20:59 Já musím říct,
    nemusej všichni diváci vědět,
  • 00:21:01 že vy jste, řekl bych, vaše cesta
    k tomu divadlu, k tomu hraní,
  • 00:21:06 k tomu herectví, byla,
    přímější už nemůže bejt.
  • 00:21:10 -Přímější už nemůže bejt.
    -Vy jste z herecký rodiny.
  • 00:21:15 -Ve vaší rodině jste všichni herci.
    -Tak nějak zakomponovaný v tom.
  • 00:21:19 Tatínek byl herec, režisér.
    Brácha je herec.
  • 00:21:23 To musím připomenout divákům,
  • 00:21:25 protože sama jste mi to
    před začátkem ozřejmila,
  • 00:21:28 jsem nevěděl.
  • 00:21:29 Všichni diváci znají film
    Vyšší princip
  • 00:21:32 a jeden z těch 3 popravenejch,
  • 00:21:35 zastřelenejch studentů
    byl Alexandr Postler,
  • 00:21:38 je tatínek tady,
    byl tatínek Simony.
  • 00:21:43 Takže vy jste rovnou,
    už odmalička věděla,
  • 00:21:44 že budete herečka.
  • 00:21:46 Odmalička ne! Mě to vlastně
    docela štvalo, to jejich povolání.
  • 00:21:48 Protože věčně nebyli doma.
    Ne, ne. To ani ne.
  • 00:21:53 Jen mě občas docela zajímalo,
    co si povídaj.
  • 00:21:55 Ale opravdu jsem to dělat
    fakt nechtěla.
  • 00:21:57 Spíš jako lékařka.
    Chtěla jsem být lékařkou.
  • 00:22:00 Jenomže známky
    nebyly takový dobrý.
  • 00:22:03 Nicméně, že jo, není na tom
    nic moc zajímavýho.
  • 00:22:07 Zkusila jsem DAMU,
  • 00:22:09 tak jsem se dostala, vystudovala
  • 00:22:10 a rovnou do Národního divadla
    mě pan prof. Lukeš vzal.
  • 00:22:15 -Takže to opravdu až neskutečně...
    -Přímější cesta...
  • 00:22:18 -Přímější cesta nemůže bejt.
    -Napoprvé vás vzali na DAMU.
  • 00:22:24 Úžasný i období.
    5 let jsem byla v Národním divadle.
  • 00:22:27 Nádherný období.
  • 00:22:29 -A tam jste zažila ty slavný bardy?
    -Tam jsem zažila ty, ano, ano.
  • 00:22:33 Pana Hrušínskýho, pana Kemra
    a pana Lukavskýho.
  • 00:22:36 I sranda s nima byla!
  • 00:22:38 A co jste tam hrála?
    To jste musela bejt rozklepaná!
  • 00:22:40 Byla! Měla jsem tam nějaký
    nejdřív menší role,
  • 00:22:43 resp. jednu roli úplně malinkou,
  • 00:22:47 1 věta to byla,
    ale hrozně jsem si jí vážila.
  • 00:22:49 Ta věta zněla:
    Dejte mi klíče od spíže!
  • 00:22:52 A velmi zle jsem to musela říct.
    Kláře Jernekový, velmi zle!
  • 00:22:56 Ona se musela hodně bát!
  • 00:22:57 -To bylo jediný, co jste řekla?
    -Jediný. A byla jsem nadšená!
  • 00:23:01 Jsem byla nadšená z toho!
    Že jsem v historický budově ND!
  • 00:23:06 -Pak jsem zaskočila...
    -Dala vám ty klíče?
  • 00:23:10 Haničku v Lucerně, na 3 zkoušky.
    Lucerna už existovala.
  • 00:23:16 A do toho pan prof. Lukeš řekl,
  • 00:23:19 hele, ta Lucerna,
    to je dobrej titul.
  • 00:23:21 Ten musí v tom Národním bejt.
    Ale já bych to tak jako omladil.
  • 00:23:25 Teď řekl Rösnerovi, Borisi,
    Simono, nástup.
  • 00:23:28 Takže, Simono, kněžna,
    Boris dvořan.
  • 00:23:31 Za Janu Hlaváčovou
    a za pana Ráže.
  • 00:23:34 -Kněžna musí bejt starší.
    -A my jsme teda padli.
  • 00:23:37 -Ta kněžna musí bejt starší.
    -Než kdo?
  • 00:23:41 -Starší, jako starší dáma.
    -Než kdo?
  • 00:23:44 Protože je psáno i v programu,
  • 00:23:48 postava se jmenuje
    Mladá kněžna, co panství zdědila!
  • 00:23:54 Totiž! A právě, ono se to
    častokát dělává,
  • 00:23:58 že kněžna už je ve zralém věku,
    že trošku se jí zapalujou lejtka,
  • 00:24:02 že začuchá toho mlynáře
    a chce s ním něco míti.
  • 00:24:06 Já vím, že by měla bejt
    lehká, kněžna.
  • 00:24:09 Lehká kněžna. Jak on ji nosí.
    To mě nosil Lojza Švehlík.
  • 00:24:15 Vy jste byla takovejhle střízlík
    už tenkrát.
  • 00:24:18 -Je to pravda, byla, no.
    -Ten problém nebyl.
  • 00:24:20 -A ten Jirásek to takhle napsal?
    -Ten Jirásek to tak napsal.
  • 00:24:23 Tzn., svým způsobem,
  • 00:24:25 Hanička i kněžna
    na tom můžou být generačně stejně!
  • 00:24:29 Aby ten mlynář měl trošičku
    nepořádek v tom.
  • 00:24:31 Ale teď bych rád zmínil,
    to, co vy jste si určitě vědomá.
  • 00:24:36 Vy jste hrála v mnoha
    televizních inscenacích,
  • 00:24:40 v pohádkách princezen...
  • 00:24:43 Princezny. Teď už ne.
    Ne, no tak!
  • 00:24:48 Ale Jiří Štěpnička tady měl
    nedávno problém.
  • 00:24:51 Nedokázal si vzpomenout,
  • 00:24:52 kdy stál prvně
    před filmovou kamerou.
  • 00:24:55 -Vy to víte?
    -Kdy Jirka Štěpnička?
  • 00:24:59 Ne! Kdy vy jste stála prvně
    před kamerou!
  • 00:25:05 Já furt žiju v tom, že to musí bejt
    pro herce nesmrtelnej zážitek!
  • 00:25:09 A ten Štěpnička
    si na to nedokázal vzpomenout.
  • 00:25:11 Já jsem to doteďka nepochopil.
  • 00:25:13 Vy to víte?
    Kdy jste stála prvně před kamerou?
  • 00:25:15 -Ano, vím.
    -Já to taky vím.
  • 00:25:17 Já jsem si to vygoogloval.
    Ale jestli to víte vy!
  • 00:25:20 -Teď vás zkouším.
    -Bylo mě, myslím, 16 nebo 17.
  • 00:25:23 V ostravský inscenaci
    Stříbrný smrček.
  • 00:25:26 -Ano, to je pravda.
    -Režíroval to František Mudra.
  • 00:25:29 Stříbrný smrček.
    V životě jsem to neviděl!
  • 00:25:33 -Tam jste si zahrála?
    -Tam jsem si zahrála.
  • 00:25:35 -A v Ostravě?
    -V Ostravě.
  • 00:25:36 My jsme byli v Ostravě. Naši,
    byť Pražáci, byli v Plzni chvilku,
  • 00:25:42 potom za prací odjeli
    do ostravskýho divadla
  • 00:25:44 a tam jsme s bráchou
    tak nějak vyrostli.
  • 00:25:48 Do maturity.
  • 00:25:49 V Ostravě?
    To už jste bůhví kolikátá.
  • 00:25:52 -Já jsem taky vyrůstal v Ostravě.
    -Jsem vyrůstala v Ostravě.
  • 00:25:58 -Já jsem taky vyrůstal v Ostravě.
    -Jo, jo, jo.
  • 00:26:00 Já jsem taky vyrůstal v Ostravě.
  • 00:26:08 -Ale opravdu.
    -Já vám to věřím.
  • 00:26:11 Vy byste nám nelhal!
  • 00:26:17 Nicméně, musím říct,
  • 00:26:19 nevím, jak dlouho jste se ohřála
    v tom Národním divadle.
  • 00:26:21 -5 let.
    -5 let.
  • 00:26:22 Ale většinu svýho
    hereckýho života jste...
  • 00:26:25 Ve Vinohradským divadle.
  • 00:26:26 -Dodneška?
    -Dodneška, no.
  • 00:26:28 Stálou členkou
    Vinohradskýho divadla.
  • 00:26:30 Jsem tomu ráda. Mám to tam ráda.
  • 00:26:32 Kolik let dohromady?
    To se dá říc, ne?
  • 00:26:34 -Od r. 92.
    -Ať si to každej spočítá!
  • 00:26:38 Od r. 92.
  • 00:26:41 A je to vůbec dobře pro herce,
    bejt takhle dlouho v jednom?
  • 00:26:45 Někdy se říká, že je dobře
    okysličit, změnit...
  • 00:26:48 To je otázka! Jak kdo je naladěn,
    jak kdo je uzpůsoben.
  • 00:26:52 Já jsem taková, dalo by se říct,
    rodinnější typ.
  • 00:26:56 Takže já mám ráda vlastně,
    ty vztahy prohlubovat s kolegama.
  • 00:27:00 Myslím pracovní.
  • 00:27:05 Ale každopádně občas
    jsem si i zahostovala jinde.
  • 00:27:08 V Činoherním klubu,
    nebo i v Karlíně a dobré to bylo.
  • 00:27:12 Dobré to bylo. Takže je to fajn.
    Ale zas zpátky domů.
  • 00:27:16 Víte co, jako stálá členka
    zase máte i různý povinnosti.
  • 00:27:20 Třeba záskoky.
  • 00:27:22 Když je třeba záskok,
    tak se obrátěj na herečku...
  • 00:27:27 -Zaskakovala jste někdy?
    -Nejsem záskokový typ. Ne, ne.
  • 00:27:29 Nikdy jste to nedělala?
  • 00:27:31 Dělala jsem eventuelně
    převzetí role. Což je něco jinýho.
  • 00:27:33 Což se zjistí,
    že kolegyně je těhotná
  • 00:27:35 a víme, že do takovýho měsíce,
    se tu roli naučím.
  • 00:27:40 Takže to jsem udělal 3, 4
    docela velký role. To je fajn.
  • 00:27:43 A to mě i bavilo.
  • 00:27:45 Rád se ptám docela pravidelně,
    herců a hereček,
  • 00:27:49 co teď, na co byste pozvala diváky?
  • 00:27:51 V čem vás můžou vidět,
    ať už na divadle,
  • 00:27:53 nebo co jste natočila hezkýho
    v poslední době?
  • 00:27:56 V čem vás můžou si užít.
  • 00:27:58 Jsem toho moc nenatočila,
    snad něco budu, ale to nevadí.
  • 00:28:01 Ale v divadle udělali jsme,
  • 00:28:02 si myslím, povedenou,
    bezvadnou premiéru,
  • 00:28:05 Poslední z Haussmanů se to jmenuje,
    britská hra.
  • 00:28:07 -To je na Vinohradech.
    -To je na Vinohradech.
  • 00:28:10 Je to, nebudu říkat o čem.
  • 00:28:11 Ale je to na pozadí
    bejvalých hippies.
  • 00:28:14 Je to prostě strašně zajímavá hra
    a právě je to vlastně,
  • 00:28:18 dalo by se říct,
    příběhem vážná věc,
  • 00:28:22 ale lidi se velmi smějí.
  • 00:28:23 A to je to, co miluju.
  • 00:28:25 Že to není jednoznačná komedie,
    nebo jednoznačná tragédie.
  • 00:28:29 Je to prostě mix!
  • 00:28:30 -Kdy je premiéra?
    -Byla, byla.
  • 00:28:32 -Premiéra byla, už se to hraje!
    -Už se to hraje.
  • 00:28:34 A musí říct, že je to fajn.
    Takže přijďte.
  • 00:28:37 Dobře. Všichni jsou zváni!
    Simona Postlerová!
  • 00:28:52 Dobře, no!
  • 00:28:57 Přátelé, naším dalším hostem je,
    řekl bych muzikálový choreograf
  • 00:29:03 Pavel Strouhal!
  • 00:29:13 Já jsem možná to trošku zúžil,
    že jste muzikálovej.
  • 00:29:16 Ale já nevím, že byste třeba
    dělal i Labutí jezera
  • 00:29:19 a takovýhle věci.
  • 00:29:20 Labutí jezera nedělám.
  • 00:29:21 Baletní představení nedělám.
    Dělám taneční představení nějaká.
  • 00:29:25 Ale všecko je to ne balet,
    ale tancování. By se dalo říct.
  • 00:29:30 Muzikály furt u nás běžej,
    čili práce máte dost.
  • 00:29:35 Ale řekl bych,
  • 00:29:36 když si tak představím
    ty český muzikály,
  • 00:29:38 že asi jste dost postavenej
    před úkol,
  • 00:29:40 že musíte taky někdy pracovat
    s dřevem, ne?
  • 00:29:46 -Ano.
    -To je otázka na začátek, co?
  • 00:29:49 Já neříkám rovnou, abyste jmenoval,
    ale obecně.
  • 00:29:53 Já jsem ji čekal, tu otázku.
    Odpověď zní ano.
  • 00:29:56 Protože, víte co. V Americe,
    to se tak jako říká,
  • 00:30:00 že v New Yorku na každým rohu
    je tucet nadanejch muzikálovejch,
  • 00:30:05 který umějí tancovat, zpívat,
    hrát divadlo, mluvit.
  • 00:30:08 Já bych řek, že u nás to tak není.
  • 00:30:10 Buď někdo umí zpívat,
    ale nehne se.
  • 00:30:14 Anebo se hne, ale místo zpěvu
    z něj jde horká pára. Že jo?
  • 00:30:22 Všecko už jsem viděl na divadle,
    Pavle! Já si nevymejšlím!
  • 00:30:26 Máte nějakou metodu,
    jak pracovat s dřevem?
  • 00:30:29 Tak určitě to brát jako výzvu.
  • 00:30:33 -Taky je to placená výzva.
    -Taky je to placená výzva.
  • 00:30:36 Oboustranně placená,
    takže i pro ně je to výzva.
  • 00:30:39 A je to otázka delšího času.
  • 00:30:42 Ono samozřejmě mezi těma hercema
    a zpěvákama,
  • 00:30:44 zase aby jim člověk nekřivdil,
    je fakt spousta,
  • 00:30:46 a to neříkám teď proto,
    abych to tady řekl,
  • 00:30:49 ale je fakt spousta lidí,
    který se uměj hejbat,
  • 00:30:51 nebo mají minimálně talent.
  • 00:30:53 Což poznáte hned a víte,
  • 00:30:54 že kdyby ten člověk
    se hejbal odmalička,
  • 00:30:57 tak by na tom byl třeba
    ještě podstatně lépe.
  • 00:31:00 Je-li to úplný dřevo,
    tak to chce čas.
  • 00:31:03 Pak jsou až takový dřeva,
    kdy ani ten čas nepomůže.
  • 00:31:07 Ale těch není tolik, samozřejmě.
  • 00:31:09 -To jste zažil jistě taky.
    -Tak samozřejmě, no.
  • 00:31:11 Co v takovým případě?
  • 00:31:12 Vy prostě ty svoje nápady
    pohybový,
  • 00:31:15 vy to prostě zjednodušujete,
    zjednodušujete.
  • 00:31:18 Dá se to vymýšlet.
    Existujou rekvizity.
  • 00:31:20 Existuje scénografie,
    která může pomoct.
  • 00:31:22 Kdy se to zabalí do něčeho.
  • 00:31:23 Existujou situace, často je lepší
    vytvořit situaci v tý choreografii,
  • 00:31:27 než toho člověka nutit
    běhat zleva doprava,
  • 00:31:30 když víte, že to nedá.
  • 00:31:33 Tak se musíte snažit
    to zaobalit do něčeho,
  • 00:31:36 či s režisérem, nebo s někým...
  • 00:31:38 Jak, zaobalit do něčeho?
    Do koberce?
  • 00:31:40 Jako, že ten člověk,
  • 00:31:42 když pak pracuje s rekvizitou,
    nebo s něčím,
  • 00:31:43 tak se mu jakoby uleví.
  • 00:31:45 Čím více mu dovolíte dělat
    přirozený věci,
  • 00:31:47 s kterýma se běžně
    setkává v životě,
  • 00:31:50 tak je to pro něj lepší.
  • 00:31:51 Ono je samozřejmě tancování
    v tom divadle a tancování.
  • 00:31:54 Ne každý musí vyloženě tancovat,
    ale může se pohybovat do hudby,
  • 00:31:57 může dělat gesta,
    okolo běhají nějaký tanečníci.
  • 00:32:00 Čili když uvidíme
    v muzikálu člověka,
  • 00:32:02 který má v ruce koš,
    na zádech ruksak,
  • 00:32:04 tak víme, že to je idiot,
    kterej se nehne prostě,
  • 00:32:07 a že to s ním nešlo!
  • 00:32:09 A stavěl to Strouhal!
  • 00:32:13 Prvně jste ho viděl
    a hned jste šel do rekvizitárny.
  • 00:32:17 No jo, tak to je asi práce.
  • 00:32:18 Ale musím říct, že vaším
    specifickým oborem
  • 00:32:22 je např. stepování.
  • 00:32:23 Taky, no.
  • 00:32:24 To je u nás
    poměrně mladá disciplína.
  • 00:32:26 Já bych řek, že velkej boom
    to stepování tady, až po r. 89.
  • 00:32:29 Protože do tý doby to byla
    taková americká záležitost.
  • 00:32:32 Tady se moc nestepovalo.
    Tady byl spíš odzemek a verbuňk.
  • 00:32:36 -A Towen. Frank Towen.
    -To byl choreograf proslulej.
  • 00:32:39 Stepu. On se jmenoval sice Novotný,
    ale Novotný ke stepu moc nešlo.
  • 00:32:44 On si dal pseudonym. Frank Towen.
    To byl průkopník.
  • 00:32:49 To byl u nás průkopník.
    Alespoň já jsem...
  • 00:32:52 Vlastně všechny ty generace,
  • 00:32:54 jako Jirka Korn,
    Helena Vondráčková,
  • 00:32:56 tenkrát vlastně, kdo stepoval,
    nebo tancoval,
  • 00:32:59 nějakým způsobem
    všichni prošli Towenem.
  • 00:33:02 -A vy?
    -Já ne. Já jsem ho bohužel nezažil.
  • 00:33:06 -Vy jste se učil někde jinde.
    -Ano.
  • 00:33:08 Ale jste stepař taky.
    Nebo bejval jste?
  • 00:33:11 -Bejval jsem.
    -Dělal jste to cvakání?
  • 00:33:15 Cvakal jsem.
  • 00:33:17 Řekněte mi ale jednu věc,
    když se zaseknu u toho stepování.
  • 00:33:20 Podle mě to musí bejt frustrující.
  • 00:33:22 Když vy to dřete, vy se to učíte
  • 00:33:24 a pak si pustíte film
    s Fred Astairem a Rogersovou,
  • 00:33:28 to přeci nikdo nemůže dělat líp,
    než oni!
  • 00:33:31 Nepadne na vás deka?
    Nebo nepadla na vás deka?
  • 00:33:36 Míval jsem takové to období
    od 25 do nějakejch 30,
  • 00:33:41 že to nemá smysl vůbec dělat!
  • 00:33:43 Už ti lepší byli.
  • 00:33:45 Ale pak časem to člověka přejde
    a přijme tu svoji roli na světě.
  • 00:33:48 -Že v malejch českejch poměrech...
    -Se můžu snažit.
  • 00:33:52 Stačí zacvakat
    a lidi padnou na zadek.
  • 00:33:54 -Že jo?
    -Je to tak, no.
  • 00:33:56 Ale vy jste, řekl bych
    u nás k těm průkopníkům,
  • 00:33:59 tak Towen,dobře, ve svý době,
  • 00:34:02 70. možná 60. léta,
    co ten Towen učil stepování.
  • 00:34:07 Ale vy jste patřil k tý partě
    po r. 89,
  • 00:34:11 která to tady rozjela ve velkým!
  • 00:34:13 To zase nebuďte, Pavle, skromnej!
  • 00:34:15 Pokusili jsme se s parťáky,
  • 00:34:17 s Honzou Bursou a Vaškem Muškou
    jsme se pokusili,
  • 00:34:20 vlastně jsme udělali,
  • 00:34:21 pravděpodobně,
    co máme nějakou prvotinu,
  • 00:34:23 tak jsme udělali 1. celovečerní
    stepařský představení u nás.
  • 00:34:27 -Project Wings.
    -Project Wings.
  • 00:34:29 Projekt, jako česky a Wings,
    jako křídla!
  • 00:34:32 Wings jsou křídla.
  • 00:34:42 Wings jsou křídla a ještě je to
    úder ve stepu. Důležitej.
  • 00:34:48 -Úder ve stepu? Úder kam?
    -Do země!
  • 00:34:53 Wings je jeden z mnoha úderů
    ve stepu a je takovej...
  • 00:34:55 Prosím vás, to cvakání ,
    každý se jmenuje jinak?
  • 00:34:58 To se každý jmenuje jinak.
  • 00:34:59 -To si děláte, Pavle, legraci.
    -Nedělám.
  • 00:35:01 -To cvakání zní všecky stejně.
    -Všecko zní stejně.
  • 00:35:05 A jeden je wings a druhej je co?
  • 00:35:07 Tap, Heel, Step, Stomp, Brush
    Pool Back atd.
  • 00:35:11 Vy vidíte Astaira stepovat
    a přesně vidíte, Brush...
  • 00:35:14 To identifikujete každý cvaknutí?
  • 00:35:18 To jste schopen, když to vidíte
    potřetí, počtvrtý, identifikovat.
  • 00:35:22 Fakt jo? Koukám, že vy jste přišel,
    máte tady surovou gumu,
  • 00:35:25 jen proto, abyste mi to nemusel...
  • 00:35:27 -Abych to nemohl ukázat!
    -My tady stejně máme koberec.
  • 00:35:31 Já teď mám na mysli diváky,
    který si třeba říkaj,
  • 00:35:35 o to je velkej zájem, o stepování.
  • 00:35:37 Vy sám dokonce
    máte nějakou školu stepařskou.
  • 00:35:40 Mám taneční centrum
    a učíme tam i step. Samozřejmě.
  • 00:35:43 -A učíte tam i něco jinýho?
    -Učíme tam úplně všecko.
  • 00:35:46 Od baletu
    až po streetové věci apod.
  • 00:35:50 -A jakejkoliv věk!
    -Od dětiček až po...
  • 00:35:54 -Dětičky chtějí umět stepovat.
    -Dětičky chtěj.
  • 00:35:58 A kde se to pak může uplatnit?
    Na školní besídce zastepujou.
  • 00:36:04 Míra toho, záleží,
    jak to ty dětičky,
  • 00:36:07 a často ti rodiče maj.
  • 00:36:09 Ale i starý přijdou.
    I starý přijdou.
  • 00:36:11 -I starý choděj, no.
    -I starý choděj.
  • 00:36:14 Heleďte se, jak to tak dlouho trvá,
    než člověk,
  • 00:36:18 teď už mluvím s vámi,
    jako s učitelem tý věci,
  • 00:36:22 když se rozhodne,
    že to začne dělat?
  • 00:36:25 Jak to dlouho trvá, než může odejít
    třeba z vaší školy, z vašeho kurzu
  • 00:36:30 a říct si, teď už umím stepovat.
  • 00:36:34 A jak si to může kde užít?
  • 00:36:35 Pustit si doma desku
    a srolovat koberec...
  • 00:36:40 Záleží na míře talentu,
    někdy možná na míře soudnosti.
  • 00:36:45 Ale, já nevím, 2, 3 roky.
  • 00:36:49 Záleží, jak často týdně
    to člověk dělá.
  • 00:36:51 Ale 2, 3 roky by měly stačit na to,
  • 00:36:53 aby s tím člověk
    mohl nějak nakládat.
  • 00:36:55 Otázka, kdy to umí,
    ta je samozřejmě nezodpovězená.
  • 00:36:59 Ale vy děláte muzikály, řekl bych,
    širokospektrálně,
  • 00:37:03 tzn. odkaď přijde nabídka,
    nebo konkrétně v jednom divadle?
  • 00:37:07 Já jsem na volné noze,
    takže odkaď přijde nabídka.
  • 00:37:10 Samozřejmě jsou divadla,
    s kterýma pracuju nějak víc.
  • 00:37:13 To vzniklo časem,
    jako třeba Karlín,
  • 00:37:15 nebo plzeňský divadlo, nebo pod.
  • 00:37:18 Takže takhle zajíždíte mimo Prahu.
    Ještě mi řekněte takovou věc.
  • 00:37:22 Já nevím, jestli se to dá laikovi
    vůbec vysvětlit.
  • 00:37:24 Ono se říká,
    že stavíte choreografii.
  • 00:37:27 A to znamená co?
    Vy si doma vymyslíte to všecko?
  • 00:37:31 Ty kroky a ty pohyby?
  • 00:37:33 Anebo necháte zpěvačku udělat
    2 kroky a pak vás napadne další 2?
  • 00:37:38 Jakej je postup?
  • 00:37:40 Poslechnete si tu písničku,
    přečtete si o čem by to mělo být.
  • 00:37:43 A nějakou základní domácí přípravu
    já dělám poměrně intenzivní
  • 00:37:47 a pak se to dotvoří na tom sále.
  • 00:37:49 Tzn., že si něco píšte,
    nebo kreslíte?
  • 00:37:51 -Kreslím si takový různý puntíky.
    -Kreslíte si puntíky?
  • 00:37:54 Kam by se mělo cvaknout.
  • 00:37:55 -Nějaký ty konfigurace si maluju.
    -Konfigurace jako co?
  • 00:37:59 Prostorový rozložení, jestli budou.
  • 00:38:01 A teď to půjde
    z tohohle do tohohle.
  • 00:38:03 A teď půjdou takhle.
  • 00:38:04 -To je scénář tý choreografie?
    -Dalo by se to tak říct.
  • 00:38:08 -To ukážete umělci dotyčnýmu?
    -Ne, to neukážu.
  • 00:38:10 To jen říkám, kdo má kde stát.
  • 00:38:13 -Vy předvádíte asi, ne?
    -Já už dnes spíš sedím.
  • 00:38:15 Asistentky předváděj.
    Já už jsem takovej to...
  • 00:38:18 Jo takhle!
  • 00:38:21 Ne, tam jde o to,
    že já už to provedení
  • 00:38:22 nemám takový, jaký by mělo bejt.
  • 00:38:24 Takže jsem radši,
    když jim to ukáže někdo,
  • 00:38:27 u koho to vidí hned tak,
    jak to má vypadat.
  • 00:38:29 Choreograf nemusí bejt,
  • 00:38:30 to se ví, že choreograf prostě
    už není tanečník!
  • 00:38:34 To vy už nejste.
  • 00:38:35 Já jsem měl tzv.
    překlenovací období.
  • 00:38:37 Kdy jsem ještě tancoval,
    už jsem stavěl,
  • 00:38:38 tak v tu chvíli jsem hodně ukazoval
    těm lidem.
  • 00:38:40 Teď už tak nějak tanečně usychám,
    tak už nechávám ty mladší.
  • 00:38:45 Je pro vás nějaká veličina,
    opravdu třeba v tom vašem oboru,
  • 00:38:51 která si myslíte, že je třeba
    celosvětově nepřekonatelná?
  • 00:38:55 Nebo měl jste jako mladej,
    když jste tancoval, nějakej vzor?
  • 00:38:59 Kvůli komu jste začal stepovat?
  • 00:39:01 Tam byl samozřejmě Gregory Hines.
  • 00:39:03 To je takovej celosvětovej guru
    stepařskej pro všechny.
  • 00:39:05 To byl takový báječný pán.
  • 00:39:07 -Gregory Hines?
    -Gregory Hines.
  • 00:39:08 -V životě jsem ho neviděl!
    -Viděl!
  • 00:39:11 -Kde?
    -Bílé noci.
  • 00:39:13 Neviděl jste Bílé noci? Baryšnikov.
  • 00:39:14 Bílé noci je Gregory Hines?
  • 00:39:16 Je Baryšnikov a ten černoch
    je Gregory Hines.
  • 00:39:18 Jo takhle!
  • 00:39:20 -Baryšnikov je Rus.
    -Baryšnikov je Rus.
  • 00:39:22 Do Ameriky přistěhovalý.
  • 00:39:23 -To byl ale baleťák!
    -To byl baleťák.
  • 00:39:25 A vlastně je to částečně
    ztvárnění jeho příběhu.
  • 00:39:28 A Gregory Hines je ten černoch,
  • 00:39:29 který ho donutí otočit
    těch 12, či kolik piruet
  • 00:39:32 za 12 dolarů.
  • 00:39:33 Kolik, že on vytočil?
  • 00:39:34 On mu řekne, že kolik udělá piruet,
    tolik mu dá dolarů.
  • 00:39:37 A on udělal 11 nebo 12,
    teď nevím.
  • 00:39:39 -A to je maximum 12?
    -To už i točej víc dneska lidi.
  • 00:39:44 -Vytočí víc než 12 těch otoček?
    -Ano.
  • 00:39:49 -Ale...
    -Já to taky viděl jen na You Tube!
  • 00:39:55 Ale pak padne na hubu,
    to už pak zapracuje dr. Pomahač!
  • 00:40:06 Přišroubuje mu jinej obličej.
  • 00:40:09 To už se musí rozflákat,
    po takový...
  • 00:40:11 V umění se hodnotí,
    kolik toho vytočí.
  • 00:40:14 Ne, to ne,
    to je technická disciplína.
  • 00:40:16 -To spíš u hospodskejch.
    -Tam ano.
  • 00:40:20 Tohle je jiná výtoč.
  • 00:40:21 Pavle, řekněte mně,
    2 věci mně řekněte.
  • 00:40:24 Je nějaká inscenace,
    na který jste se podílel,
  • 00:40:27 třeba nějakej muzikál,
    na který jste opravdu pyšnej?
  • 00:40:30 Že můžete zpětně říct,
    že to se vám opravdu povedlo?
  • 00:40:34 A pak mi řekněte, co vás čeká,
  • 00:40:36 na jakým muzikálu, na jakým divadle
    teď pracujete.
  • 00:40:40 OK. Tak, jestli se mi to povedlo,
    nevím,
  • 00:40:43 ale pyšnej jsem rozhodně na Cats,
  • 00:40:44 který jsme dělali
    první u nás, Kočky.
  • 00:40:46 Hodně rád jsem dělal Kudykam,
    každopádně.
  • 00:40:50 A teď naposledy Lucii
    v Karlínským divadle.
  • 00:40:53 Protože na Lucii,
    na kapele jsem vyrůstal.
  • 00:40:56 A chystáte se na nějakej
    větší projekt?
  • 00:40:58 -Chystám se...
    -Doma si kreslíte puntíky?
  • 00:41:00 Už si začínám kreslit puntíky
    na Addams Familly.
  • 00:41:02 A to se chystá po prázdninách?
    Addamsova rodina?
  • 00:41:06 Addamsova rodina se zkouší
    přes prázdniny,
  • 00:41:07 premiéra je v říjnu,
    nebo v listopadu.
  • 00:41:10 A pak pojedu do Ostravy
    zkoušet Sunset Boulevard,
  • 00:41:13 který má premiéru, tuším v únoru.
  • 00:41:15 -Tuším v únoru!
    -Tak zlomte vaz! Pavel Strouhal!
  • 00:41:28 Neodcházíme! Aha!
  • 00:41:32 Přátelé, to je pro dnešek všechno!
    Já vám děkuju za pozornost.
  • 00:41:39 Děkuju hostům, že přišli,
    zase jsme o něco chytřejší,
  • 00:41:43 jsme i o něco pyšnější.
  • 00:41:45 A mně už nezbejvá,
  • 00:41:46 než vám poděkovat za to,
    že jste přišli,
  • 00:41:49 vám za to, že se díváte!
  • 00:41:50 A samozřejmě, přesně za týden
    jsme tady opět! Na shledanou!
  • 00:41:55 Simona, Pavel, dr. Pomahač!
  • 00:42:00 Skryté titulky
    Eva Svobodová