iVysílání

Všechnopárty

• 00:00:27 Dobrý večer, dobrý večer.
• 00:00:35 Dobrý večer, milí televizní diváci!
• 00:00:37 Tady diváky, co se sešli opět
  v pražském divadle Semafor,
• 00:00:40 už jsem před chvílí pozdravil.
• 00:00:42 Přátelé, vy všichni dohromady,
  mám pro vás dobrou zprávu!
• 00:00:45 Dnes společně, řekl bych,
  navštívíme svět hudby!
• 00:00:48 Svět hudby je samozřejmě krásnej!
• 00:00:52 Talent hudební se dá poznat
  už v poměrně útlém věku.
• 00:00:56 Kdejaký rodiče to zkoušej
  už v útlém věku,
• 00:00:59 zjistit, jestli jejich dítě není
  zakuklenej Mozart, Beethoven,
• 00:01:02 nebo aspoň Uhlíř!
• 00:01:06 Já mám doma 7miletýho Honzíčka,
  ten už chodí na kytaru!
• 00:01:08 Geny tam zafungovaly,
• 00:01:10 já jsem mnoho let hrál
  na basovou kytaru,
• 00:01:12 takže Honzíček na kytaru,
  tam je to jasný,
• 00:01:14 že to je dědičná záležitost!
• 00:01:16 Musím říct, že tím, jak ho vodím
  do hudebky, jsem zjistil,
• 00:01:18 jak ty rodiče, někdy
  ty jejich nároky jsou neskutečný!
• 00:01:21 Byl jsem svědkem takový debaty,
• 00:01:23 jak nějaká maminka
  přivedla svýho chlapečka
• 00:01:25 tomu řediteli tý hudebky,
  říkala, já bych chtěla,
• 00:01:27 aby tady na něco začal hrát.
• 00:01:28 On říkal, tak ho dejte na klavír.
  Za 2 r. bude hrát už docela slušně.
• 00:01:32 2 r., to je dlouhá doba.
• 00:01:33 Já potřebuju dřív,
  aby uměl na něco.
• 00:01:35 Tak říkal, mám tady
  dobrýho učitele na kytaru,
• 00:01:37 dejte ho na kytaru,
  za rok bude krásně hrát.
• 00:01:39 Rok je dlouhá doba!
  Něco nemáte...
• 00:01:42 Říkal, ještě třeba
  na foukací harmoniku učitele!
• 00:01:45 Za 2 měsíce
  bude na to krásně hrát!
• 00:01:47 2 měsíce je dlouhá doba!
  Nemáte...
• 00:01:50 A ten ředitel říká,
• 00:01:50 tak ho dejte učit
  na basovou kytaru.
• 00:01:53 Říká, ale za jak dlouho
  na to bude umět?
• 00:01:55 Můžete si počkat za dveřma!
  Chápete to?
• 00:02:10 Přátelé, všichni naši dnešní hosté
  jsou hudební virtuosové.
• 00:02:14 A já jsem rád, že mohu přivítat
  hned toho prvního,
• 00:02:17 to je kytarový virtuos
  pan Štěpán Rak!
• 00:02:26 Vítejte, Štěpáne, posaďte se!
• 00:02:30 Mimochodem, už v tomhle pořadu
• 00:02:32 jsme v minulosti přivítali
  vašeho syna!
• 00:02:34 Matěje! On hraje úplně odmalička,
  od dětskejch let, ne?
• 00:02:39 Abych pravdu řek,
  Matěj začal v 5 letech.
• 00:02:42 -A vy?
  -Já až někdy, nevím kdy.
• 00:02:45 Ne, to mně řekněte!
  Mě zajímá, copak Matěj!
• 00:02:47 Když si vzpomenu na sebe!
  1. mě do toho zasvětili čundráci!
• 00:02:52 Nějaký akordíčky jsem tam pochytal
  a vůbec mi to nešlo!
• 00:02:57 Tak jsem si říkal,
  ty housle jsou lepší,
• 00:03:00 tak jsem začal hrát na housličky,
• 00:03:01 chodil jsem do houslí
  k panu učiteli Kozovi,
• 00:03:05 mj. to byl koncertní mistr
  České filharmonie.
• 00:03:09 -Ale houslí jste taky nechal.
  -Houslí jsem taky nechal.
• 00:03:11 Ale s kytarou to začlo
  velice vážně poté,
• 00:03:14 co přišli Beatles,
  co přišel rock and roll.
• 00:03:18 Takže vy jste hrál i tenhleten
  lehkej...
• 00:03:20 Ale no jistě! Já jsem ještě,
• 00:03:21 kdysi dávno jsme s Petrem Jandou
  uvažovali o tom,
• 00:03:24 že budu hrát s Olympicem!
• 00:03:26 -To možná nikdo neví!
  -On vás nevzal, že jste byl lepší!
• 00:03:30 Tak to ne!
• 00:03:32 Kytarové začátky nebyly
  pranic lehkého!
• 00:03:34 Dokonce, pan prof. Keller
  mi tenkrát řek,
• 00:03:38 Raku, ty máš volšový ruce,
• 00:03:39 ty bys měl dělat snad něco jinýho,
  než tu kytaru.
• 00:03:42 A mě to tak naštvalo,
  že jsem začal strašlivě cvičit!
• 00:03:45 Ale hrozně! Zabejčil jsem se!
• 00:03:47 Tenkrát jsem ještě chodil
  na výtvarnou školu...
• 00:03:51 Štěpáne, to bysme tady byli
  hodně dlouho!
• 00:03:53 Na tý výtvarný škole,
• 00:03:55 tam byli mí kamarádi,
  který měli dixieland!
• 00:03:58 A řekli mně, hele, Raku,
  ty jsi hrál na housličky,
• 00:04:01 tak my ti koupíme basu,
  to jsou takový větší housle
• 00:04:04 a budeš hrát na basu!
• 00:04:05 -Jako basovou kytaru!
  -Ne, basu!
• 00:04:06 Kontrabas! Tak mi sehnali basu!
  Mě to nebavilo!
• 00:04:10 Pak jsem viděl, že kluci
  dobývají dívčí srdcata,
• 00:04:14 zkrátka tím, že zpívali
  takový ty krásný písničky!
• 00:04:17 Samozřejmě, Semafor!
  Pramínek vlasů!
• 00:04:20 A kdo to neuměl, byl 2.
  Já to neuměl!
• 00:04:23 Tak jsem si říkal,
  to je cesta, tohleto!
• 00:04:25 Takže jsem začal cvičit
  Pramínek vlasů,
• 00:04:27 kluci mě učili akordy.
• 00:04:29 Tak to začlo. Jednoduše.
• 00:04:31 Čili, motivace!
  Na to jsem se chtěl zeptat.
• 00:04:33 Že oslňovat holky jste chtěl?
  Proto jste začal hrát na kytaru?
• 00:04:37 Neřekněme to úplně takhle,
  ale bylo to příjemný!
• 00:04:40 Viděl jsem, že to funguje!
• 00:04:42 Jak jste viděl konkrétně,
  že to funguje?
• 00:04:45 Protože ty dívenky mohly vždycky
  nechat ty očička
• 00:04:47 na těch mejch kamarádech,
  který tam hráli Dajánu a rokenroly.
• 00:04:52 To je důležitej okamžik!
• 00:04:53 Vy jste si všimnul,
• 00:04:54 že ti kluci, co hrajou na kytaru,
  že ty holky na ně koukaj!
• 00:04:57 I když kytarista není 2 x hezký!
  Taky jste si to takhle říkal?
• 00:05:01 Tak to nevím!
  Takhle jsem si to neříkal!
• 00:05:02 -Já jo!
  -Já jsem se sobě u kytary líbil!
• 00:05:07 Tam jsem vypadal u těch druhejch...
• 00:05:09 Pamatuju si, že když jsem přišel
• 00:05:11 k panu prof. Štěpánu Urbanovi,
  na 1. hod.,
• 00:05:14 tak v domnění, že hraju úžasně,
• 00:05:16 tak jsem mu tam vyváděl
  neskutečný věci.
• 00:05:18 A když jsem skončil, jsem si říkal,
  teď pan prof. řekne:
• 00:05:22 Raku, ty jsi úžasnej!
  Tebe tady chci!
• 00:05:24 A on místo toho mě praštil
  pěstí do zad a řek:
• 00:05:27 Když už umíš starou belu,
  tak aspoň seď rovně!
• 00:05:31 To byla moje 1. hodina!
• 00:05:40 Někde jsem čet, ale to je asi
  nějakej výmysl, nebo pomluva,
• 00:05:43 že jste taky snad hrával
• 00:05:45 po nějakejch pražskejch kavárnách
  a barech,
• 00:05:47 ještě než jste začal bejt virtuos!
• 00:05:50 To je pravda?
• 00:05:51 Já jsem si vydělával trošičku
  i na studia konzervatoře.
• 00:05:55 -Po kavárnách?
  -Ano, ano.
• 00:05:56 -Já taky.
  -Hrál jsem po nocích, dokonce.
• 00:05:58 Já taky! Nehráli my jsme
  spolu někdy, Štěpáne?
• 00:06:01 V jakým hampejzu jste hrál?
• 00:06:03 -No tak, já jsem hrál v Alcronu.
  -V Alcronu?!
• 00:06:09 6ti hvězdičkovej hotel!
  Tam mě nepustili...
• 00:06:12 V dancingu Jalta!
• 00:06:13 Ale musím vám říct,
  že ta Jalta třeba,
• 00:06:15 to byla pro mě úžasná věc,
• 00:06:17 protože tam mě hodili
  do jámy lvový!
• 00:06:20 Tam zkrátka pan Pritzel řek,
  hele, mladej, sedni a hraj!
• 00:06:24 Je to B-dur! A jelo se!
• 00:06:26 A vůbec nikoho nezajímalo,
  jestli to umím nebo ne!
• 00:06:29 To jsme na tom byli
  furt ještě, Štěpáne, stejně!
• 00:06:32 Mě teď zajímá,
  kdy nastal ten okamžik,
• 00:06:35 že vy jste se stal hudební virtuos
  a já zůstal hudební hovado!
• 00:06:40 Tvrdý slova! Já bych tomu neřek!
• 00:06:42 Kdy ten zlom nastal,
• 00:06:43 že najednou mezi náma
  byla propast?!
• 00:06:46 -I když jsme se neznali!
  -No práce, práce! Že jo?
• 00:06:49 Jak říká Komenský,
  mravenčí hemžení!
• 00:06:51 Jak dlouho jste cvičil?
• 00:06:53 Byly doby, kdy jsem cvičil,
  a to skutečně nepřeháním,
• 00:06:55 10 ? 12 hod. denně. Fakticky.
• 00:06:57 Ale to už jste chodil
  na konzervatoř!
• 00:06:59 To jsem chodil na konzervatoř
  k panu prof. Urbanovi.
• 00:07:01 A musím říct,
  že jsem se velice snažil,
• 00:07:04 protože opravdu
  ty prsty volšový jsem měl!
• 00:07:07 A zpočátku mi to šlo
  velice těžce!
• 00:07:09 Už tím, že jsem hrál trsátkem,
• 00:07:11 tak jsem měl ty prsty přece jen
  trošku jinak adaptovaný,
• 00:07:14 než na tu techniku prstovou.
• 00:07:17 Čili 12 hod. denně
  a virtuozita se dostavila!
• 00:07:22 Tak, jestli se dostavila!
  Na tý se musí pracovat pořád!
• 00:07:25 Nebuďte, Štěpáne, skromnej!
• 00:07:27 Protože vy už dnes koncertujete
  po celým světě!
• 00:07:31 A to teda musím říct,
• 00:07:32 jsem si přečet
  v nějakejch novinách,
• 00:07:33 nějakej novozélandskej deník
  o vás napsal,
• 00:07:35 vy jste byl taky
  na Novým Zélandu hrát, napsal,
• 00:07:38 4 kategorie jsou kytaristů!
• 00:07:41 Špatný, průměrný, vynikající
  a Štěpán Rak!
• 00:07:45 Napsali! Je to pravda?
  Novozélandský!
• 00:07:53 Jak jste se vůbec dostal
  takovou dálku na Novej Zéland?
• 00:07:56 -Pozvali vás tam na koncert?
  -To je velice složitá historie!
• 00:08:01 Je dlouhá?
  Mě nezajímá složitost!
• 00:08:03 -Ona je složitá i dlouhá!
  -Jo aha! Tak se zeptám na Finsko!
• 00:08:07 -Tam to bude možná jednodušší!
  -Dobře.
• 00:08:10 Tak Finsko začlo v těch kavárnách!
• 00:08:12 Tam jsem měl jet původně
  s kavárenskou kapelou.
• 00:08:15 Leč, pak jsem onemocněl
  a nemoh jsem.
• 00:08:18 Pak jsem měl jet podruhý
• 00:08:19 a zase jsem onemocněl
  a zase jsem nemoh!
• 00:08:21 A když to bylo potřetí,
• 00:08:22 tak můj kamarád Sváťa Cibulka,
  a Vláďa Mikulka,
• 00:08:25 kytarista vynikající náš,
  tak ve Finsku byl na konzervatoři,
• 00:08:28 tam hrál, hrozně se jim to líbilo,
  on hrál moje skladby.
• 00:08:31 A tenkrát pan ředitel řek,
  toho Raka sem musím dostat!
• 00:08:35 Ten tady bude učit!
  A takhle to vzniklo!
• 00:08:38 -Ale byly to boje velikánský!
  -Jste setrval dlouho v tom Finsku!
• 00:08:41 To stálo za to! 5 let!
• 00:08:43 Já ještě musím zmínit 1 věc!
• 00:08:45 Protože myslím si,
• 00:08:46 že většina diváků
  tuhletu věc neví!
• 00:08:48 Vy máte poměrně zajímavej
  životní příběh, že teprve,
• 00:08:51 možná to nevíte, přátelé,
• 00:08:53 Štěpán Rak teprve nedávno zjistil,
  že má bratra
• 00:08:57 a ten bratr ho našel
  prostřednictvím ruské televize,
• 00:09:02 v pořadu, něco, jako je u nás
  Pošta pro tebe.
• 00:09:04 -Ždi menjá.
  -Co to je, ždi menjá?
• 00:09:07 -Něco jako čekej mě.
  -Tak se ten pořad jmenuje?
• 00:09:09 -Já jsem původem Rusín.
  -A to jste věděl od začátku?
• 00:09:12 Postupně jsem se to dozvídal
• 00:09:14 takovejma způsobama,
  ne zrovna nejlepšíma.
• 00:09:18 Takže vy jste Stěpanovič Rakov,
  původně?
• 00:09:20 Ne, ne. Já jsem Šťopka Slivka.
  A to je velice pohnutá záležitost.
• 00:09:28 Já si myslím, že každá taková věc
  je pohnutá,
• 00:09:32 protože moje matka,
  Vasilina Slivková,
• 00:09:35 byla ve Svobodově armádě,
• 00:09:37 prošla z Buzuluku do Prahy,
  jako zdravotnice.
• 00:09:41 A pak už byla v jiným stavu
  během dukelskejch operací
• 00:09:46 a narodil jsem se jí vlastně
  v Praze 8. 8.
• 00:09:50 Takže já dodneška,
  když slyším letadla nebo střílení,
• 00:09:54 tak mám z toho
  velice špatné trávení,
• 00:09:56 pořád nějakým způsobem.
• 00:09:58 Já věřím v tyhle věci!
• 00:10:00 A ona nějakým způsobem
  vás tady nechala?
• 00:10:02 Ona mě nenechala nějakým způsobem!
• 00:10:04 Ten způsob byl takový,
  že já jsem těžce onemocněl
• 00:10:07 a ona potřebovala zabezpečit
• 00:10:09 svou velice strádající rodinu
  na Pokarpatské Rusi.
• 00:10:15 A pak já jsem onemocněl,
  ona nastřádala nějaký penízky...
• 00:10:21 Vy jste furt marodil,
  jak vás poslouchám!
• 00:10:23 No tak v mládí jo.
  Opravdu jsem marodil hodně.
• 00:10:26 Ona potom teda šla
  za těma svejma příbuznejma.
• 00:10:31 A tady vy jste zůstal!
• 00:10:32 Mě tady nechala do opatrování
  svý kamarádce
• 00:10:34 a hlavně v nemocnici, kde jsem byl!
• 00:10:36 A stalo se to, že je přepadli
• 00:10:39 a sebrali jí všecko, peníze,
  dokumenty!
• 00:10:41 A ona, chudinka,
  asi si umíte představit,
• 00:10:44 v nějakým roce konce války,
• 00:10:47 jak asi to vypadalo v 45.,
  na Ukrajině shánět dokumenty!
• 00:10:53 A ona, než to všecko sehnala,
• 00:10:56 Stalin zavřel hranice na západ
  a už se pro mě nedostala.
• 00:11:00 Já jsem pak byl dán k adopci.
• 00:11:02 Čili vy jste vyrůstal
  v náhradní rodině?
• 00:11:03 V nádherný rodině! Manželé Rakovi!
• 00:11:06 Čili vy jste Rak
  po adoptivních rodičích!
• 00:11:09 Josef a Marie Rakovi!
• 00:11:11 Ale ten bratr vás hledal
  prostřednictvím tohohle...
• 00:11:14 Hledali jsme se vzájemně.
• 00:11:16 A prvně jste si padli,
• 00:11:18 jako tady v tom pořadu,
  jak já u toho vždycky brečím?
• 00:11:21 To bylo v tom pořadu!
• 00:11:23 Představte si takovejhle
  podobnej pořad!
• 00:11:25 To byl koncert, já jsem hrál,
• 00:11:26 paní režisérka chtěla,
• 00:11:27 abych na konec zahrál nějakou
  ukrajinskou lidovku!
• 00:11:30 Tak jsem ji zahrál,
  pak přišli gratulanti!
• 00:11:33 A najednou poslední,
  prošedivělej pán,
• 00:11:36 s jedinou kytičkou v ruce,
  padli jsme si do náručí
• 00:11:39 a on mně říká, ja tvoj brat.
• 00:11:42 Ja tvoj brat!
• 00:11:51 A ta režisérka říkala,
  teď pro zajímavost,
• 00:11:54 jste v pořadu Ždi menjá,
• 00:11:56 sleduje vás přibližně
  100 miliónů lidí!
• 00:12:00 To jen jsem chtěl divákům
• 00:12:02 přiblížit ten váš
  poměrně složitej životní příběh!
• 00:12:07 Ale! Pojďme k vašemu
  kytarovýmu mistrovství!
• 00:12:10 Támhle máte kytaru.
  Já ještě napřed řeknu, seďte!
• 00:12:15 Přátelé, to je unikátní nástroj,
  on vám ho Štěpán Rak ukáže,
• 00:12:19 možná, že na to trošku
  i zabrnkáte.
• 00:12:21 To je, prosím pěkně, kytara,
  jediná svýho druhu na světě,
• 00:12:25 protože je celá,
  vy nám to nebudete věřit,
• 00:12:27 celá vyrobená z kamene!
• 00:12:28 Konkrétně z mramoru! Je to tak?
• 00:12:29 Mramorovou kytaru na světě
  nikdo nemá! Jenom Štěpán Rak!
• 00:12:33 -Kolik ono to váží?
  -6 a 1/2 kg.
• 00:12:36 Má to nějaký výhody
  ta mramorová kytara,
• 00:12:39 oproti dřevěný kytaře?
• 00:12:41 Hraje to líp? Zní to líp?
• 00:12:44 To musíte posoudit!
• 00:12:46 Ono to má naprosto
  specifickej zvuk!
• 00:12:48 Tak ji vyndejte!
• 00:12:51 A když Honza Řeřicha,
  kterej ji vyrobil...
• 00:12:55 To už je 12. jméno tady!
• 00:12:59 Ale on si to zaslouží!
  Protože to je unikátní!
• 00:13:03 Vy si myslíte, že to je dřevo,
  jako mramor!
• 00:13:05 Ale opravdu to je kámen!
• 00:13:12 Že bysme nechali pro orientaci
  nějakýho diváka poklepat?
• 00:13:16 -No ne vy! Že to je kámen?
  -Ano, je.
• 00:13:23 -Mramor! Originál!
  -250 miliónů let, mj.
• 00:13:27 Já myslel cena!
  Já myslel, že říkáte cenu!
• 00:13:30 Tak to nevím!
  Na to jsem se neptal!
• 00:13:32 Ale každopádně
  to pamatuje trilobity.
• 00:13:35 Jakou to má cenu,
  taková mramorová kytara?
• 00:13:38 Cenu tý kytary já nevím,
  já to vůbec takhle nehodnotím.
• 00:13:41 Já si myslím, že spíš hodnotu.
• 00:13:43 A ta je v tom,
  že to je unikátní záležitost.
• 00:13:46 Dělaná s láskou.
• 00:13:47 Koho to napadlo
  udělat kytaru z kamene?
• 00:13:51 -Toho Řeřichu?
  -Sochaře Honzu Řeřichu.
• 00:13:54 Kterej má i housle kamenný,
  který udělal Jardovi Svěcenýmu.
• 00:13:58 Zkrátka, je to člověk,
  kterej věří v to,
• 00:14:01 že ten kámen má
• 00:14:03 resonanční schopnosti,
  podobný dřevu.
• 00:14:05 Já o vás vím,
  že jste mistr improvizace!
• 00:14:08 A sám jste říkal, že jste začínal
• 00:14:09 tam někde
  u těch trampskejch písniček.
• 00:14:12 Kdybyste dal nějakou,
  třeba, já nevím, Niagaru!
• 00:14:16 Možná diváci by se taky mohli!
• 00:14:18 A vy byste nás všecky
  tak improvizovaně doprovodil!
• 00:14:21 Abychom pak mohli všichni říct,
• 00:14:23 doprovázel nás kytarovej virtuos
  Štěpán Rak i u takový blbý Niagary!
• 00:14:29 -Není blbá! To Eda Ingriš...
  -Ježíš, to už je 15. jméno!
• 00:14:35 -Jakej Ingriš zase?
  -Autor Niagary!
• 00:14:38 Ten napsal Niagaru?
• 00:14:39 Já myslel,
  že to je lidová trampská!
• 00:14:41 To si myslí mnoho lidí,
• 00:14:42 ale že to napsal tenhleten
  úžasnej člověk, to ví už málokdo.
• 00:14:47 -On žije?
  -Nežije. Už dávno nežije.
• 00:14:50 Žije jeho žena Nina a...
• 00:15:08 Teskně hučí Niagara
• 00:15:09 Vy to zdžezujete!
• 00:15:12 teskně hučí do noci,
• 00:15:15 komu vášeň v srdci hárá
  tomu není pomoci!
• 00:15:26 Komu vášeň v srdci hárá
  tomu není pomoci!
• 00:15:35 Takhle to hraju taky
  a nejsem virtuos žádnej, takhle!
• 00:15:40 Takhle to hraju taky!
  Já myslel, že tam dáte nějaký...
• 00:15:48 Helejte se, Štěpáne, líbilo se to,
  dejte ještě virtuos...
• 00:16:15 Teď to bylo ono! Štěpán Rak!
• 00:16:28 Přátelé, náš další host
  je samozřejmě opět hudební virtuos,
• 00:16:31 je to klavírní virtuos
  a jmenuje se Lukáš Klánský!
• 00:16:46 Přátelé, rovnou vidíte,
  že je to opravdu mladý virtuos!
• 00:16:49 Já ještě musím říct,
  že já věřím na ty geny!
• 00:16:52 Váš tatínek je, řekl bych,
  taktéž klavírní virtuos.
• 00:16:56 -Určitě!
  -Ivan Klánský!
• 00:16:58 Čili u vás to bylo asi
  od začátku daný!
• 00:17:00 Rodiče chtěli, abyste byl
  taky virtuos,
• 00:17:03 tak vás dali učit virtuosem!
• 00:17:05 Já myslím, že úplně ne.
• 00:17:07 Tak, samozřejmě, asi byli rádi,
  že jsem začal hrát.
• 00:17:10 Ale nikdy mě do toho netlačili,
  naopak spíš upozorňovali,
• 00:17:14 že je to takovej trošku
  pochybnej život občas!
• 00:17:17 V kolika jste prvně brnknul?
• 00:17:19 V kolika jsem prvně brnknul
  úplně to nevím.
• 00:17:21 Ale vím, že odmalička
• 00:17:22 jsem na to zkoušel hrabat
  na ten klavír.
• 00:17:25 A to už poznali rodiče,
  že genius!
• 00:17:27 Ne, ne! Na začátku
  se právě myslelo,
• 00:17:29 že vůbec nemám hudební sluch!
• 00:17:31 Protože já v zásadě neumím
  vůbec zpívat!
• 00:17:33 U těch dětí se to poznává
  hlavně podle toho,
• 00:17:37 jestli něco zazpívají.
• 00:17:38 Štěpán taky neumí a kam to dotáh!
  Zpívá v televizi!
• 00:17:44 Každopádně, když jsem byl malej,
• 00:17:45 tak jsem v těch 3 letech
  něco zpíval za písničku
• 00:17:48 a v rodině vznikl smutnej dojem,
  že žádnej hudební talent nebude.
• 00:17:53 A kdy to propuklo?
• 00:17:55 Pak to propuklo, že jsem v televizi
  začal poznávat nějaký díla,
• 00:17:58 že táta něco cvičil doma
  a já jsem říkal, tohle cvičil táta.
• 00:18:01 A začlo se zjišťovat, že možná
  něco trošku slyším.
• 00:18:05 Pak jsem začal na ten klavír
  zkoušet hrát.
• 00:18:08 Hned vás dali učit k někomu?
  Nebo do hudebky?
• 00:18:10 Začal jsem chodit do hudební školy.
• 00:18:12 -Takže normální průběh takovej.
  -Normální průběh.
• 00:18:16 Nijak jsem do toho nebyl tlačenej.
• 00:18:19 Takže přirozeně
  jsem se tak vyvíjel,
• 00:18:22 bavilo mě to čím dál, tím víc.
• 00:18:23 -Přirozeně jste se vyvíjel?
  -No, v tom klavíru.
• 00:18:27 Žádnej nátlak tam nebyl,
• 00:18:28 nikdy jsem nebyl
  takový to zázračný dítě.
• 00:18:31 To jste chodil
  na průběžný kontroly,
• 00:18:32 jestli se přirozeně vyvíjíte?
• 00:18:35 Ne to zase z nějaký
  tý 10tiletý kontroly,
• 00:18:37 nebo z 8miletý jsem utek!
• 00:18:40 Nebo kdy to bylo!
  To bylo jediný vyvíjení.
• 00:18:42 -Ale co se klavíru týče...
  -Já mluvím o klavírních kontrolách!
• 00:18:45 -Tam to bylo každý týden.
  -Vy jste myslel lékařský?
• 00:18:47 Jak jste řekl kontrola,
  tak jsem si hned vzpomněl.
• 00:18:49 Vy jste řek kontrola,
  jako 1., víte?
• 00:18:52 -Vy jste řek kontrola!
  -Vy jste řek kontrola!
• 00:18:55 -Já jsem řekl přirozenej vývoj!
  -Jo, vy jste řek...
• 00:18:59 Já jsem zkoušel vaši paměť!
• 00:19:07 To je pro klavíristu dobře,
  že se dobře vyvíjí.
• 00:19:12 A kdy jste prvně poznal,
  nebo kdy rodiče poznali,
• 00:19:14 že už předbíháte svoje vrstevníky,
  že teda máte zaděláno na virtuosa?
• 00:19:19 Začal jsem jezdit na soutěže.
• 00:19:22 -V kolika jste jel prvně na soutěž?
  -V 8.
• 00:19:24 V 8 letech!
• 00:19:27 A jelikož jsme to právě bral
  vždycky spíš, že mě to baví
• 00:19:30 a nebral jsem to
  jako nějakej stres,
• 00:19:31 tak se začlo dařit,
  pár těch soutěží jsem vyhrál.
• 00:19:35 A tím bylo jasně určený,
  že na tu konzervatoř.
• 00:19:39 +, i kdyby to nebylo určený takhle,
• 00:19:41 tak já byl vždycky úplně blbej
  na matiku a podobný věci,
• 00:19:44 tak mně by nic jinýho nezbylo!
• 00:19:48 Většinou jsou klavíristi
  blbý na matiku!
• 00:19:51 Pozor! Právě, že třeba táta
  je na matiku sběhlej velice
• 00:19:56 a třeba virtuos Martin Kasík,
  ten taky má matiku rád!
• 00:19:59 Já jsem spíš taková černá ovce!
• 00:20:01 -Vy jste propadal z matyky?
  -Ano!
• 00:20:04 -Vy jste propadal z matiky!
  -Přesně tak.
• 00:20:07 -Že jste i propad...
  -Nepropad jsem nakonec.
• 00:20:10 Nějaký ty reparáty
  nebo ty komisionální zkoušky...
• 00:20:13 -Na ZŠ vám nešlo počítání?
  -Nešlo, no.
• 00:20:18 Já, jak se tam
  objevilo písmenko...
• 00:20:20 -Jak, objevilo?
  -No v matematice!
• 00:20:22 Pro mě písmenka patřej do češtiny
  a čísla do matematiky!
• 00:20:26 a + b na 2., tak jste byl hotovej!
• 00:20:28 Tak jsem nevěděl,
  ve kterým jsem předmětu!
• 00:20:38 Matika prostě, tu jste škrtnul!
  Doteďka!
• 00:20:41 Jo, tak, když mně v hospodě
  vracej peníze, to spočítám!
• 00:20:44 Ale tam nejsou písmenka!
• 00:20:48 Je tam P třeba
  a u toho několik čárek!
• 00:20:52 Vy chodíte do hospody?
• 00:20:53 Já myslel,
  že 12 hod. denně cvičíte!
• 00:20:56 Pozor! Právě, když jsem slyšel,
• 00:20:58 že pan Rak říkal,
  že cvičil 12 hod.,
• 00:21:00 tak jsem si říkal, třeba mě to
  ještě někdy potká.
• 00:21:03 Třeba začnu.
• 00:21:05 -Že začnete cvičit 12 hodin?
  -Možný to je, že se to stane.
• 00:21:08 Ale zatím se to nestalo.
• 00:21:10 Asi to nebylo zapotřebí!
• 00:21:19 Někomu to jde samo,
  někdo to musí vydřít.
• 00:21:22 Kolik hod. denně tak cvičíte?
• 00:21:24 Já jsem čekal,
  jestli se na to zeptáte!
• 00:21:26 Protože to se ptá vždycky každej!
  To je taková tradiční otázka!
• 00:21:30 A já vám musím říct,
  vy mi nebudete věřit, ale já nevím.
• 00:21:33 Protože je to pokaždý jiný.
  A udělat z toho nějakej průměr?
• 00:21:37 Jsou dny, když se třeba učím
  novou skladbu,
• 00:21:39 nebo mám nějakej záskok na koncert
  a musím cvičit hodně,
• 00:21:42 tak u toho klavíru třeba
  těch 6, 7 hod. strávím.
• 00:21:47 Nebo, když jsem do tý práce
  zrovna zabranej příjemně,
• 00:21:51 tak to ani nepřijde.
• 00:21:53 A pak jsou dny, kdy jen tak
  udržuju tu techniku,
• 00:21:57 nebo ty skladby, který hraju
  a je to podstatně míň.
• 00:22:00 Já se nikdy nesnažím
• 00:22:02 počítat to na čas,
  kterej budu cvičit,
• 00:22:05 protože to svádí pak k tomu,
  cvičit,
• 00:22:08 ještě mi zbejvá hodina,
  musím nějak hrát!
• 00:22:10 Já se radši snažím vždycky si určit
  penzum práce, který chci udělat.
• 00:22:15 Hrajete třeba na mejdanech někdy
  na piano?
• 00:22:17 Na mejdanu, když někde jsem,
  třeba na nějaký muzikantský party
• 00:22:20 a samozřejmě tam klavír je,
• 00:22:21 tak většinou tak,
  jak muzikanti mívaj ve zvyku,
• 00:22:24 tak pak se k tomu nástroji
  všichni přesunou.
• 00:22:26 -Nějaký srandičky se hrajou.
  -Jaký srandičky se hrajou?
• 00:22:30 Třeba slavný skladby,
  který jsou v dur,
• 00:22:32 tak se hrajou v moll a naopak.
• 00:22:36 A kolem toho je nějaká legrace?
• 00:22:39 Já bych to třeba vůbec nepoznal!
  Já bych se tam jedinej nezasmál!
• 00:22:44 Na tom mejdanu!
  Skladby, který se hrajou...
• 00:22:47 -Já si myslím, že byste to poznal!
  -Nepoznal!
• 00:22:53 Malá noční hudba,
  kdyby začla v moll!
• 00:22:55 -To je takovej...
  -Ona je správně v dur?
• 00:22:59 Takovej poměrně známej kousek,
  to je!
• 00:23:01 -To jo, ale nevím, že je v dur!
  -To nevadí!
• 00:23:04 Ale na mejdanech, že bych hrál
  nějak moc?
• 00:23:08 To já spíš, když jdu na mejdan,
  tak za účelem jít oslavovat!
• 00:23:12 Ale zaujmout opačné pohlaví
  je třeba něčím!
• 00:23:15 Štěpán kytarou!
  Tak mě zajímá, čím vy?
• 00:23:18 Mollovou Malou noční hudbou?
  Holky vám padaj kolem krku?
• 00:23:24 Já za prvé mám stálou přítelkyni,
  ta teda hraje na housle.
• 00:23:28 Já se neptám na teďka!
  Ještě, když jste hledal!
• 00:23:32 -Ještě, když jsem hledal?
  -Rozhlížel jste se!
• 00:23:34 V tomhle ten klavír
  má ohromnou výhodu.
• 00:23:37 Jakou?
• 00:23:38 Že třeba, když hraju nějakou
  komorní hru
• 00:23:40 s hráčema na smyčcový nástroje,
• 00:23:43 tak po koncertě tam přijdou lidi
  gratulovat.
• 00:23:48 A samozřejmě se stávalo,
  že tam přišly nějaký pěkný holky.
• 00:23:52 -Přímo do šatny za vámi?
  -Do šatny.
• 00:23:54 A teď oni, chudáci, než zabalili
  ty nástroje všechny smyčcový,
• 00:23:58 do těch pouzder, tak já jsem tam
  ten klavír nechal, ten patří sálu
• 00:24:01 a už jsem byl s holkama v hospodě!
• 00:24:11 Štěpán, než ten kámen
  zabalí do futrálu,
• 00:24:13 vy už byste si ved babu odsaď!
• 00:24:16 Než ho odnesu ještě!
• 00:24:19 A vaše současná přítelkyně,
  to je hudebnice?
• 00:24:22 -Studuje housle.
  -Studuje housle?
• 00:24:24 Čili ona hrála ve vašem kvartetu
  a tam už ruka byla v rukávě?
• 00:24:29 Na mým absolventským koncertě
  z konzervatoře jsme se potkali,
• 00:24:32 já jsem hrál na klavír,
  ona hrála v orchestru na housle.
• 00:24:35 Tak právě jsme se poznali
  právě v hospodě po koncertě.
• 00:24:40 Takže ona taky chlastá?
• 00:24:51 Byli jsme tam na příjemné
  skleničce vína, bych řekl.
• 00:24:54 Helejte se,
• 00:24:55 talentovanejch klavíristů
  po světě běhá strašná spousta.
• 00:24:58 Dokonce jsem si přečet,
  že hodně Asiati se teď prosazujou!
• 00:25:03 Co člověk musí udělat pro to,
• 00:25:04 aby se v tý záplavě
  mimořádnejch talentů prosadil?
• 00:25:07 Dá se třeba, dejme tomu,
  zaujmout i oblečením?
• 00:25:11 Mám na mysli, Pavel Šporcl
  začal se šátkem
• 00:25:14 a už si ho každej pamatuje!
• 00:25:16 Může i klavírista třeba
  přijít v turbanu?
• 00:25:18 Nebo já nevím!
• 00:25:20 -Zajímavej nápad, ten turban!
  -To jsem plácnul tak!
• 00:25:25 Ne, já si myslím,
  že zaujmout se dá,
• 00:25:28 především, vždycky by se mělo
  zaujmout tou kvalitou!
• 00:25:30 To by mělo bejt na 1. místě!
• 00:25:33 A pak ty ostatní věci,
  je to hrozně moc o štěstí.
• 00:25:35 Je to o tom,
  jaký má člověk charizma.
• 00:25:38 Jestli ve správnou chvíli
  hraje na správným místě,
• 00:25:41 jestli má dobrý zastoupení
  v agentuře...
• 00:25:44 Tak jsem si říkal, že ten Šporcl
  byl 1. kterej to zlomil
• 00:25:49 a každej si ho pamatuje!
• 00:25:51 Ti klavíristi jsou asi
  víc konzervativní, než houslisti!
• 00:25:54 Tak mi to vysvětlete!
• 00:25:55 Je to možný!
  Možná jsme konzervativnější.
• 00:25:58 Nejste pro tu srandu tak, možná.
• 00:26:00 A to já si zas myslím,
  že pro srandu docela jsme.
• 00:26:02 Ona se občas ta sranda stane
  i neúmyslně!
• 00:26:06 -A to je potom nejlepší!
  -Při koncertu?
• 00:26:08 To jsou potom koncerty,
  na který se nezapomíná.
• 00:26:11 Vám se stalo něco nečekanýho?
• 00:26:13 Třeba mně přímo se při koncertě
  nějak extra nečekanýho nic nestalo.
• 00:26:17 Nakonec stejně lidi nejradši
  zavzpomínaj na ty koncerty,
• 00:26:21 kdy někomu praskne struna,
  nebo někomu upadnou,
• 00:26:25 když upadne motýlek, to nic není,
  když někomu upadnou kalhoty!
• 00:26:30 -To se stalo?
  -Mně teda ne! Ale stalo se to!
• 00:26:33 Nebo, když třeba upadne
  v Rudolfinu,
• 00:26:35 když třeba se hraje skladba
  Ďáblovo našeptávání
• 00:26:39 a z balkonu upadne
  ten andělíček...
• 00:26:45 -To se stalo?
  -To se stalo.
• 00:26:47 To jsou takový věci,
  na který se nezapomene.
• 00:26:49 -To jsou ty mimořádný věci.
  -Mimořádný hudební zážitky.
• 00:26:54 -Vám je kolik let?
  -21.
• 00:26:56 21! Jste extrémně mladej!
  Máte nějakej třeba svůj vzor?
• 00:27:00 Nebo nějakej sen! Vizi!
• 00:27:02 Kde byste chtěl hrát!
  Na Pražským jaru už jste hrál?
• 00:27:05 -Na Pražským jaru budu hrát letos.
  -Letos budete.
• 00:27:07 Takže to se vám splní.
  Ale něco, máte jako klavírista?
• 00:27:12 Takhle nějakej, vyloženě konkrétní,
• 00:27:14 že bych si chtěl zahrát
  v nějakým sále,
• 00:27:16 nebo nějakou skladbu s někým,
  ani tak ne.
• 00:27:19 Já spíš to vidím nějak
  tou kvalitní hudbou se zabejvat,
• 00:27:28 do konce života, pokud možno.
• 00:27:30 Turné po Americe?
  S tou vaší houslistkou?
• 00:27:34 Já si myslím, že spíš než turné,
  žít spokojeně, hrát koncerty.
• 00:27:41 Ne málo a ne moc,
  nepřepracovat se zbytečně.
• 00:27:45 Stíhat i něco jinýho, než hudbu,
• 00:27:47 ale samozřejmě
  hrát co nejhezčí koncerty
• 00:27:50 a dostat se na nějaký
  zajímavý místa.
• 00:27:52 Ale vyloženě konkrétní sen,
  co se týče hudby,
• 00:27:56 1 vysněnej sál nemám.
• 00:27:58 No, 1 sen tam byl,
  takovej spíš odlehčenej.
• 00:28:03 No tak! Sem s ním!
• 00:28:06 Našel jsem na mapě Evropy
  několik měst,
• 00:28:10 který v češtině
  jsou poměrně lechtivý výrazy.
• 00:28:14 Bohužel to tady v tomhle pořadu
  říct nemůžu,
• 00:28:16 protože se vysílá ještě brzo.
• 00:28:18 Nicméně, když se podíváte
  na severský přístavní města,
• 00:28:22 tak určitě najdete město,
  který má takovej název,
• 00:28:25 že tam mít koncert,
  to musí bejt sen každýho chlapa!
• 00:28:29 Počkejte, počkejte!
• 00:28:38 Nevymlouvejte se na pořad
  a kolik je hodin.
• 00:28:40 Tady jsme všichni dospělí lidi,
  tady můžete říct,
• 00:28:43 my to v nejhorším vypípnem.
• 00:28:45 Ale to mě nemůžete a diváky,
  takhle napínat.
• 00:28:47 Tak mi řekněte nějaký město,
• 00:28:49 já potřebuju mít představu,
  kde vy toužíte hrát!
• 00:28:51 Bez toho se odsaď nehneme,
  teďka, Lukáši!
• 00:28:56 To už jsem se s váma chtěl loučit,
  ale teď jsem se zasek.
• 00:29:00 Vy víte severský město,
  kde on touží hrát?
• 00:29:02 -Myslím, že jo!
  -Tak ho řekněte!
• 00:29:04 Vy jste starší,
  u vás už je to jedno!
• 00:29:15 Já myslím, že to nějak
  úzce souvisí s gynekologií.
• 00:29:19 -Neokecávejte to!
  -Ano.
• 00:29:21 Jo?
• 00:29:24 Jsme muzikanti.
• 00:29:25 Souvisí to nějak vzdáleně
  se slovem piccicato?
• 00:29:31 -Spíš českej ekvivalent.
  -Českej ekvivalent?
• 00:29:33 Tzn., vy chcete hrát
  ve sprostě znějících městech?
• 00:29:38 Ne, to bylo, když jste chtěl
  nějakej ten sen,
• 00:29:40 tak to byl takovej vtipnej,
  jako na odlehčení.
• 00:29:44 Ale ten vtip nemá pointu, víte?
• 00:29:45 Protože teď víme kulový,
  kde chcete hrát!
• 00:29:49 Tak já si myslím,
  že třeba v Čechách,
• 00:29:51 v nějakejch Postoloprtech
  si zahrát, to je taky pěkný!
• 00:29:53 Postoloprty, no dobře!
  Tak mi řekněte švédský Postoloprty!
• 00:29:57 To byly litevský!
  Švédský, tam nevím!
• 00:30:00 -Říkal jste švédský, severský!
  -Severský! To je taky severský!
• 00:30:05 No, tak mi řekněte
  nějaký severský pikantní město.
• 00:30:08 To už tady bylo řečeno!
  To všichni pochopili!
• 00:30:13 Chcete říct všichni, kromě mě!
• 00:30:16 Tak řekněte 1 město, kde...
• 00:30:18 A já budu chodit už po světě
  s tím, že Lukáš Klánský
• 00:30:21 chce hrát ve městě
  ve Skandinávii a teď co?
• 00:30:25 Jaký?
• 00:30:26 Tak, když chcete slyšet nějaký
  ve Skandinávii,
• 00:30:28 tak třeba Stockholm!
• 00:30:35 Lukáš Klánský!
• 00:30:48 Přátelé, naším dalším,
  tedy 3. hostem je dáma,
• 00:30:51 která je právem označována
  za virtuosku na,
• 00:30:55 řekl bych netradiční,
  nebo neobvyklý hudební nástroj.
• 00:30:59 A sice na cimbál!
  Zuzana Lapčíková!
• 00:31:12 Posaďte se u nás.
• 00:31:14 To jsem rád,
  že jste dorazila až teď.
• 00:31:17 Teď tady nebyla hezká debata.
• 00:31:18 Trošku jsem slyšela v zákulisí.
• 00:31:20 Já jsem si říkala,
  jestli mi tu něco nehrozí.
• 00:31:21 Řekněte mi, jak se křehké stvoření,
  jako jste vy,
• 00:31:24 dostane k takovýmu nástroji,
  podle mýho ryze chlapskýmu,
• 00:31:27 jako je cimbál?
• 00:31:28 No, máte pravdu, je to,
• 00:31:31 lépe řečeno, začala jsem hrát
  v ryze chlapském prostředí.
• 00:31:36 Na cimbál jsem začala hrát
  čistou náhodou,
• 00:31:40 že do školy, kde jsem se učila
  na piano,
• 00:31:42 přišla úžasná paní učitelka,
  která byla cimbálistka.
• 00:31:45 Já jsem ji uprosila,
  aby mě na to začala učit hrát.
• 00:31:48 Co vás na tom tak lákalo?
  Na cimbálu?
• 00:31:51 -To láká skoro každého!
  -Každýho láká hrát na cimbál?!
• 00:31:55 Když k tomu nástroji přijdete,
  vypadá, jako otevřený klavír!
• 00:31:59 To vypadá, jako, že vidíte
  na ty vnitřnosti.
• 00:32:01 Stál jste někdy u cimbálu?
• 00:32:03 -Jo? A lákalo vás na to hrát?
  -Jo.
• 00:32:06 Musím říct, že když jsem slyšel
  Šarközyho, tak jo.
• 00:32:10 To už je 20. jméno,
  který říkáte!
• 00:32:12 21.!
• 00:32:14 Já myslel,
  že už jste s tím skončil!
• 00:32:17 -Šarközy to je cimbálista?
  -Ano. Ernest Šarközy.
• 00:32:19 -Velmi slavný slovenský cimbálista.
  -Slavnej cimbálista? Jo? Aha.
• 00:32:23 Čili, vás to nějak zaujalo?
• 00:32:25 Vy jste musela vědět,
  že na to hrajou vesměs chlapi!
• 00:32:28 Nejste u nás 1. ženská,
  která hraje?
• 00:32:30 Naprosto ne. Už o generaci dřív
• 00:32:32 hrály velmi dobře cimbálistky
  na tento nástroj.
• 00:32:35 Ale skutečně potom,
  když jsem se něco naučila,
• 00:32:38 tak jsem v 16 letech
  začala hrát v kapelách,
• 00:32:42 u nás na Slovácku,
  na Uherskohradišťsku.
• 00:32:44 -Ale chlapskejch kapelách!
  -No ano.
• 00:32:46 Takže jsem seděla za tím cimbálem
  a kolem mě stálo 10 chlapů.
• 00:32:51 To si teď stěžujete?
• 00:32:54 Ne, tak abyste si představil
  tu situaci.
• 00:32:59 A proto jste začala
  hrát na cimbál?
• 00:33:00 Kvůli tomuhle půlkruhu?
• 00:33:04 Ne, tak oni ze začátku
  trošku to chápali,
• 00:33:07 to vycítíte, že to je taková,
  že jste tam vetřelec.
• 00:33:11 Tak se ukaž! To cítíte.
• 00:33:14 Ale, když toto dopadlo celkem
  jako, že dobře,
• 00:33:18 tak mně potom zasadili
  úplně krutou ránu,
• 00:33:21 kterou už jste tady taky probírali.
• 00:33:23 Každý si svůj nástroj nosí sám.
• 00:33:26 -Kolik váží cimbál?
  -Asi metrák.
• 00:33:31 To jsem byla samozřejmě v koncích.
  To nedám.
• 00:33:34 Čili, když vy jste měla sbaleno,
• 00:33:36 tak houslisti už měli taky sbaleno,
  ale holky, myslím.
• 00:33:39 Samozřejmě. Tak já jsem vždycky
  musela někoho uprosit.
• 00:33:42 On se někdo ochotný potom najde.
• 00:33:44 Já si myslím, že takový ty základy,
  pro cimbálovou kapelu,
• 00:33:47 to asi není těžký se naučit.
• 00:33:49 Pojďme si to říct na rovinu!
• 00:33:51 Podle mě, kam praštíte,
  tam to všude ladí! Těma paličkama!
• 00:33:55 Není to tak úplně pravda.
  Opravdu.
• 00:33:59 Nejtěžší na tom je se zorientovat
  v té ploše toho lichoběžníku.
• 00:34:03 A nesmíte hrát vedle.
  To by vás tam už nikdy nevzali.
• 00:34:07 A hlavně, oni vám vůbec neřeknou,
  co máte hrát!
• 00:34:09 Ne vedle toho cimbálu!
• 00:34:11 Ale tam když podle mě
  na ty struny praštíte těma,
• 00:34:13 jak se tomu říká?
• 00:34:14 -Těma paličkama?
  -Paličkama.
• 00:34:16 Ne, prostě musíte hrát to,
  co tam patří!
• 00:34:18 To nemůžete hrát něco,
  co je vedle!
• 00:34:21 V těch písničkách moravskejch,
  se podle mě, opakujou...
• 00:34:27 -To máte pravdu.
  -Stejný věci. Za týden to máte.
• 00:34:31 Za týden ne, ale celkem brzo
  do toho proniknete,
• 00:34:34 zjistíte, že je to trošičku,
  malinko schéma.
• 00:34:37 A mě to pak lákalo zase trošku
  někam jinam vykročit.
• 00:34:41 A začala jsem hrát
  právě s jazzmanama.
• 00:34:43 Právě! Vy jste začala hrát!
  K tomu jsem se chtěl dostat!
• 00:34:45 Ale já si myslím, ten základ,
  cimbálová kapela, ty písničky!
• 00:34:49 Všecko je to ve stejný tónině, ne?
• 00:34:51 -No, není.
  -Že to tak vypadá!
• 00:34:54 Zvládnete to tak do 4 křížků a 4 b.
• 00:34:57 No ne, já ne. Vy to zvládnete.
• 00:35:02 No ne, já si myslím, že to...
  Do všeho, že to pasuje!
• 00:35:07 Můžete to,
  tedy v některých momentech,
• 00:35:09 spíše jako nástroj bicí.
• 00:35:12 Ale přece jen je to
  nástroj strunný!
• 00:35:14 Takže nějaké
  ty výškové rozdíly tam jsou.
• 00:35:19 Čili, vy jste, v nějakou chvíli
  vás to přestalo už zajímat,
• 00:35:23 to standardní hraní.
• 00:35:25 Nepřestalo úplně,
  ale začalo mě to...
• 00:35:27 Rozšiřovat teritorium jste začala.
• 00:35:29 Vy jste dokonce, myslím, hrála,
  to se Lukášovi ještě nepovedlo,
• 00:35:32 hrát na Pražským jaru!
• 00:35:34 -Na cimbál!
  -No!
• 00:35:37 Na cimbál jsem určitě nehrál.
• 00:35:41 Na klavír! A vy jste hrála
  s nějakou jazzovou formací!
• 00:35:45 Pochlubte se!
• 00:35:46 To byla taková
  výjimečná příležitost.
• 00:35:49 Protože my jsme natočili v Americe
  desku s Georgem Jiřím Mrázem
• 00:35:53 a on si tehdy přivezl
  úžasnou kapelu do Prahy,
• 00:35:59 na Pražské jaro, americkou
  a my jsme byli hosty toho koncertu.
• 00:36:04 Vy ty písničky,
  to mluvím zase o těch moravskejch,
• 00:36:06 vy je skládáte!
• 00:36:08 -Čili, ty jazzový, to vy skládáte?
  -No ano.
• 00:36:11 Některé si vyloženě složím,
• 00:36:13 ale skutečně některé si
  jakoby předělám.
• 00:36:17 Někdy se tomu dá říct i zkazím.
  Prostě tak si s nimi volně pracuju.
• 00:36:22 Zapíšete to do not?
  -No jistě.
• 00:36:24 Liší se noty pro cimbál
  od not třeba klavíru?
• 00:36:28 Ne, my hrajeme úplně
  ze stejného partu,
• 00:36:29 jako je klavírní part.
• 00:36:31 My hrajeme skutečně z klavíráku.
• 00:36:33 -Fakt, jo?
  -Mhm.
• 00:36:34 Čili, myslíte, že byste dokázala
  hrát i, když se otevře klavír?
• 00:36:38 Ne.
• 00:36:39 Tam je to vevnitř podobný,
  jako cimbál.
• 00:36:41 Ne, to nedokážete,
  protože ten cimbál, který my máme,
• 00:36:45 má standardní ostrunění,
  má standardní ambitus,
• 00:36:49 standardní vzdálenosti
  mezi strunama.
• 00:36:51 -A vy to máte ve svalové paměti.
  -V čem?
• 00:36:54 Že když vám zhasnou,
  tak ta ruka tam umí jít sama.
• 00:36:57 -Na tu strunu.
  -Vám tam jde ruka sama!
• 00:37:02 -Co tam má zahrát!
  -Rozumíme!
• 00:37:05 Čili vy na ten cimbál
  vůbec nemusíte vidět?
• 00:37:07 Tak to je chyba, když byste musel
  pořád hledět do strun!
• 00:37:09 Nebudete vůbec stíhat ani party,
  ani dirigenta, nic!
• 00:37:12 Musíte se to takto naučit.
• 00:37:18 Ta motorika! To máte zažitý!
  To tělo ví kam praštit!
• 00:37:22 -Samozřejmě.
  -Podívejme se.
• 00:37:24 Jinak byste ten part
  vůbec nepotřeboval,
• 00:37:26 kdybyste se na něho nemohl dívat.
• 00:37:28 Já jen, abych to uzavřel.
• 00:37:31 Obou vašich předřečníků
  jsem se ptal, jakou měli motivaci.
• 00:37:34 Štěpán, ten je jasnej,
  chtěl oslnit holky!
• 00:37:37 Něco podobnýho bylo i u vás?
  Že jste chtěla, aby chlapci...
• 00:37:43 Vy jste vdaná,
  to už můžeme říct, že jo?
• 00:37:46 -To už uzavřeno je.
  -Ano.
• 00:37:48 -Co?
  -No jistě.
• 00:37:50 Už to neplánuju!
• 00:37:52 No ne, já mám pocit,
  že Štěpán dodneška,
• 00:37:54 když koncertuje, to jsem si všim,
• 00:37:55 tak hledá nějaké
  dívčí oči v hledišti.
• 00:37:59 -Že jo?
  -Inspirace.
• 00:38:00 Hledá inspiraci.
• 00:38:02 U vás, zaujmout opačné pohlaví,
  hrálo v tom roli?
• 00:38:06 Anebo v tom bylo úplně něco jinýho?
• 00:38:08 Právě já jsem vůbec
  to opačné pohlaví nebrala v potaz.
• 00:38:11 Mě zajímala fakt ta muzika.
  Já jsem se je snažila ignorovat.
• 00:38:17 Opačné pohlaví
  jste se snažila ignorovat.
• 00:38:19 Kolem vás stálo 10 chlapů
  v půlkruhu
• 00:38:21 a jako, když jste tam byla sama!
• 00:38:22 -Chcete říct!
  -Ono bylo nějaké harašení.
• 00:38:25 -Ale tak...
  -Bylo harašení!
• 00:38:29 Stáli frontu
  a chtěli vám sbalit cimbál! Jo?
• 00:38:33 Tak nějak, no.
• 00:38:34 Kolik vám bylo, když jste hrála
  takhle s těma kapelama?
• 00:38:37 -Jen, abychom se zorientovali!
  -Od 16 let.
• 00:38:40 Od 16 let! Váš současnej manžel
  je muzikant?
• 00:38:44 -Bývalý tanečník.
  -Aha!
• 00:38:48 A on tančil
  na cimbálovou hudbu nějakou?
• 00:38:51 -No, také.
  -A jak?
• 00:38:56 To mě zajímá, tyhlety vazby!
• 00:38:58 On tančil ve SLUKu na Slovensku.
• 00:39:01 -On tančil ve Sluchu?
  -Ve SLUKu!
• 00:39:03 Ve SLUKu!
• 00:39:05 Slovenský ludový umelecký kolektiv.
• 00:39:07 Já myslel, že je to nějaký
  švédský město!
• 00:39:08 Ještě, že jste to řekla!
• 00:39:12 Já jsem zapomněl, že je to zkratka!
  A vy jste tam hrála?
• 00:39:18 -Já jsem tehdy hrála v BROLNu.
  -V Brolnu jste hrála?
• 00:39:22 To je taky zkratka.
• 00:39:24 -To je taky zkratka?
  -Ano, to je Brněnský rozhlasový...
• 00:39:28 Já myslel, že to je nějaký kroj!
  Brolne!
• 00:39:30 Já jsem hrála v BROLNu,
  on ve SLUKu,
• 00:39:32 teď jsme na sebe koukali!
• 00:39:34 No ne, my jsme se právě tehdy
  vůbec nepotkali!
• 00:39:36 My jsme se potkali potom později.
• 00:39:38 A až si mě vzal, tak jedenkrát
• 00:39:40 ten cimbál stěhoval
  asi po 10. za den a říkal,
• 00:39:45 s těma dvěma, tehdy jsem měla 2,
  dnes už mám 5,
• 00:39:48 cimbálama jsem si tě vzal
  a už byl úplně rezignovaný.
• 00:39:51 Protože pořád nosil ten cimbál.
• 00:39:53 Tehdy si vystál frontu
  a pak nosil už pořád ten cimbál.
• 00:39:58 Čili, vy jste si vzala toho,
  kdo nejdýl dokázal nosit cimbál!
• 00:40:02 Přesně tak!
• 00:40:04 Nejvytrvalejší nosič cimbálu!
  To je neuvěřitelný!
• 00:40:06 A teprve potom, když si vás vzal,
  tak vám řek,
• 00:40:08 já jsem tenkrát tancoval...
• 00:40:10 To já jsem věděla!
  My jsme se znali, samozřejmě.
• 00:40:14 Dobře, tak jako, kde došlo...
  Někde úplně mimo muziku?
• 00:40:19 -Vás kontaktoval...
  -Nestalo se to mimo muziku.
• 00:40:22 Stalo se to díky našemu
  společnému příteli muzikantovi,
• 00:40:26 který hraje výtečně na housle
  a žije 12 let v Paříži.
• 00:40:29 Máte i vy, ptal jsem se
  např. Lukáše,
• 00:40:31 máte i nějakou představu,
• 00:40:33 vy jste v tý muzice
  dosáhla hodně.
• 00:40:35 Já nevím, kolik jste vydala CD,
  ale určitě to budou desítky!
• 00:40:40 Hrála jsem na více než
  40 nahrávkách,
• 00:40:42 ale autorských asi 8.
• 00:40:45 Skládáte atd. Máte vy nějakej svůj
  muzikantskej sen,
• 00:40:48 kterej se vám třeba ještě nesplnil
  a byla byste ráda,
• 00:40:51 abyste si ho jednou zrealizovala?
• 00:40:54 Mě teď vám začalo velice bavit
  tu muziku psát.
• 00:40:58 Asi je to přirozený vývoj.
• 00:41:00 Když člověk hraje a má v sobě
  nějaký přetlak hudební,
• 00:41:05 potom touží taky něco zafixovat.
• 00:41:08 A já jsem se teď pustila na pole
  té velké formy
• 00:41:13 a zkusila jsem si napsat oratorium.
• 00:41:16 Bylo to hodně práce,
  ale byla to neuvěřitelná zkušenost.
• 00:41:21 Kromě toho jsem taky psala
  hudbu k baletu.
• 00:41:23 Takže teď, co mě asi tak
  jakoby nejvíce bavilo,
• 00:41:27 by byla nějaká velká jevištní
  hudební forma.
• 00:41:31 Ale to je sen tak na několik
  desítek let dopředu.
• 00:41:34 Zuzana Lapčíková!
• 00:41:40 Přátelé, naše exkurze
  do světa hudby končí!
• 00:41:43 Já vám děkuju za pozornost
• 00:41:44 a samozřejmě, těším se
  na shledanou opět za týden!
• 00:41:46 Mějte se hezky!
• 00:41:47 Skryté titulky
  Eva Svobodová