iVysílání

stránky pořadu
Premiéra:
16. 6. 2009
20:55 na ČT1

1 2 3 4 5

110 hlasů
63048
zhlédnutí

Všechnopárty

Slávka Kopecká — Ondřej Suchý — Aleš Cibulka

42 min | další Zábava »

upozorňovat

do playlistu

Přehrávač videa

Načítám přehrávač...

Všechnopárty

  • 00:00:25 Dobrý večer, dobrý večer.
  • 00:00:28 Dobrý večer.
  • 00:00:32 Dobrý večer, zdravím jednak tady
    naše diváky
  • 00:00:36 v pražském divadle Semafor,
    zdravím i naše diváky televizní.
  • 00:00:38 A pojďme rovnou k našemu
    dnešnímu tématu.
  • 00:00:43 Je známá věc, že takovým
    trvalým předmětem
  • 00:00:47 zájmu široké veřejnosti
  • 00:00:48 jsou životní osudy
    slavných herců, slavných hereček,
  • 00:00:53 filmových i divadelních hvězd.
  • 00:00:56 Mimochodem, když říkám
    filmových hvězd,
  • 00:00:59 v tý souvislosti se mi vybavuje
    1 takový citát,
  • 00:01:02 výrok kdysi slavnýho
    anglickýho herce Laurence Oliviera,
  • 00:01:06 který řekl a já mám dojem,
    že to, co řekl,
  • 00:01:09 samozřejmě platí i dneska,
    který řekl:
  • 00:01:12 Kdysi filmové herečky
    se chtěly stát hvězdami.
  • 00:01:16 Dneska je spousta filmových hvězd,
  • 00:01:18 kterým by neškodilo,
    kdyby se staly herečkami.
  • 00:01:22 To, myslím, platí i dneska.
  • 00:01:27 Samozřejmě o osudech životních
    herců a hereček
  • 00:01:31 lze psát dvojím způsobem.
  • 00:01:33 Jednak se, řekl bych permanentně,
    tyhlety věci objevují
  • 00:01:36 v takovým tisku denní spotřeby
  • 00:01:39 a pak samozřejmě lze tyhlety věci
    zpracovávat knižně!
  • 00:01:43 Autoři několika takových
    životopisných knížek
  • 00:01:46 budou dnes našimi hosty.
  • 00:01:49 Víte, čtenář potom
    sám si to přebírá, to, co čte.
  • 00:01:54 A kolikrát si i říká, je to pravda,
    to co tam čtu? Není to pravda?
  • 00:01:58 Já sám mám někdy
    s takovejma věcma problém.
  • 00:02:00 Zrovna nedávno jsem narazil
    na takovou věc.
  • 00:02:02 Řekl jsem si, stalo se to vůbec?
    Nebo je to přikrášlený, přibarvený?
  • 00:02:06 Možná jste na to taky
    někde narazili,
  • 00:02:09 jak údajně nedávno, slavnej
    americkej herec Brad Pitt
  • 00:02:12 se projížděl někde po Hollywoodu
    na kole a přejel kočku.
  • 00:02:17 A teď zazvonil u toho domečku,
    před kterým přejel tu kočku
  • 00:02:20 a tam vyšla ta majitelka
    a ten Brad Pitt jí říká,
  • 00:02:23 helejte se, je mi to moc líto,
  • 00:02:25 ale tady jsem vám bohužel
    přejel kočku.
  • 00:02:28 Můžu vám to zvíře nějak nahradit?
    A ta dáma se rozzářila a říkala:
  • 00:02:32 Můžete. Ona se mnou denně spala.
  • 00:02:43 Mým 1. hostem je dáma,
    která patrně nejvíc
  • 00:02:47 známých hereckých osobností
    ve svých knížkách zpracovala.
  • 00:02:51 Paní Slávka Kopecká!
  • 00:03:03 Paní Kopecká, tak vy už,
    máte to spočítaný,
  • 00:03:06 kolik takovejch knížek
    životopisnejch jste napsala?
  • 00:03:09 Ono se říká, že nemám to spočítaný.
    Mám.
  • 00:03:12 Máte, že jo?
  • 00:03:13 -Kolik? Kolik?
    -Ani se neptejte!
  • 00:03:16 Tak dobře, 10 nebo 15?
  • 00:03:19 Napsala jsem jich 9
    a vydala jsem jich 160.
  • 00:03:23 160. Titulů různejch.
  • 00:03:25 Já myslím
    těch hereckejch osobností,
  • 00:03:27 který jste vy zpracovávala.
  • 00:03:29 Tak 1/3 z toho jsou paměti herců.
  • 00:03:31 -Kdo byl 1.?
    -1. byl Jiří Sovák.
  • 00:03:34 Sovák. A co vás to napadlo?
    Jak jste na to přišla?
  • 00:03:37 Popisovat zrovna příběhy
    Jiřího Sováka.
  • 00:03:41 Jako novinářka bývalá,
    jsem považovala Jiřího Sováka
  • 00:03:45 za jednoho z nejvtipnějších lidí,
    který jsem v životě potkala.
  • 00:03:48 Tenkrát jsem ho ovšem potkala
    jen několikrát.
  • 00:03:50 Ale k této práci mě přistrčila
    Jiřina Bohdalová,
  • 00:03:53 protože jsem s Jiřinou Bohdalovou
    sepsala 3 kuchařské knihy.
  • 00:03:57 To je křest ohněm, by se dalo říct.
  • 00:03:58 Křest ohněm!
  • 00:04:00 Ale ten model byl takový,
  • 00:04:01 že my jsme chodily do rodin umělců,
    ti nám uvařili,
  • 00:04:05 Jiřina napsala recepty,
  • 00:04:07 já jsem psala jak je to prima
    okolo rodinnýho stolu.
  • 00:04:10 A mělo to úspěch u čtenářů,
    dalo se podle toho vařit.
  • 00:04:13 -Pan Sovák vám taky vařil?
    -No právě! V tom je ten Sovák...
  • 00:04:17 Když mu Jiřina volala, říkal:
    Jiřino, to myslíš,
  • 00:04:21 že vy byste přijely k nám,
    Andulka by uvařila,
  • 00:04:25 vy byste to sežraly
    a já byl slavnej?
  • 00:04:29 No nemám tu touhu!
    A vykop nás.
  • 00:04:32 Knížka úspěch měla velikej!
    Dělali jsme 2.
  • 00:04:34 Hádej kam půjdem na večeři,
    na oběd?
  • 00:04:37 Já říkám, Jiřino, to musí bejt.
    Zkus ho!
  • 00:04:41 A ona, on to víš a tohle.
  • 00:04:44 Skutečně zavolala znova a říkala,
    Jiříku, ono to mělo opravdu úspěch
  • 00:04:48 a my bysme a tak...
  • 00:04:52 Zopakovala prosbu,
  • 00:04:53 že by Andulka uvařila,
    my bychom přijely.
  • 00:04:56 A Sovák říkal,
    já už jsem ti to řek.
  • 00:04:58 Tohleto ne, to na mě neplatí.
  • 00:05:00 Já to skutečně k ničemu takovýmu
    nepotřebuju.
  • 00:05:01 Vyrazil s naším štábem dveře.
    Byla 2. knížka.
  • 00:05:05 Takže v těch prvních 2 nebyl Sovák!
  • 00:05:08 Nebyl! Nechtěl!
  • 00:05:09 Ale to já jsem zaťatá, říkám,
    tohohle člověka já chci utrhnout!
  • 00:05:12 Už proto, že když jsem dělala
    v novinách,
  • 00:05:14 tak jsem mu telefonovala
    a chtěla jsem od něj, aby mi řek,
  • 00:05:20 měla jsem stránku televize
    na starosti,
  • 00:05:23 aby mi řek co on a televize.
  • 00:05:25 A on mi říkal: Paní Kopecká,
    víte co je televize?
  • 00:05:29 Televize je jako když čumíte z okna
    a von furt nikdo nejde!
  • 00:05:40 Chtěla jsem tím demonstrovat,
    že o tohohle člověka jsem stála!
  • 00:05:44 To je fór jak noha! Nebyl jedinej.
    Ohromně vtipnej!
  • 00:05:47 -A teď ta 3. věc.
    -Na co jste ho uvařila?
  • 00:05:50 Uvařili jsme ho perfektně!
    S Jiřinou!
  • 00:05:52 Protože už nám to bylo blbý
    běhat po těch rodinách,
  • 00:05:54 oni taky se už ofrňovali,
    protože my jsme jim to tam sežraly.
  • 00:05:57 Takže jsem říkala, pojď,
    uděláme to jinak!
  • 00:06:02 Restaurace rostly
    jako houby po dešti.
  • 00:06:05 My půjdem do těch restaurací!
  • 00:06:06 Restauratéři nám to zaplatěj,
    my to sníme.
  • 00:06:09 My pozveme hvězdu tam!
    My pozveme toho Sováka!
  • 00:06:13 To jsem říkala,
    to je podmínka, Jiřino!
  • 00:06:15 Sovák říkal: Jiřino,
    to je výbornej nápad.
  • 00:06:19 Jestli to bude takhle,
    já můžu vzít Andulku,
  • 00:06:22 my se tam perfektně najíme,
    tak to já přijdu,
  • 00:06:26 vohodím se a přijdu včas.
  • 00:06:28 A až to ty budeš platit,
    tak si tě nechám vyfotografovat!
  • 00:06:39 Chcete říct, že přes ten
    zaplacenej oběd jste si ho získala?
  • 00:06:42 -Ano!
    -A pak jste mu navrhla...
  • 00:06:45 To vůbec ne! Pozor na to!
  • 00:06:47 Mě zajímá, kdy došlo k tomu,
    kdy jste prvně k němu přišla
  • 00:06:50 s tím záměrem,
    že o něm napíšete knížku!
  • 00:06:54 V tý restauraci!
  • 00:06:55 Tenkrát nebyly mobily.
    To už je tak dávno.
  • 00:06:57 A Jiřina zase šmejdila,
    že si půjde zatelefonovat
  • 00:06:59 a odběhla někam
    si vyřídit svoje věci.
  • 00:07:02 A sedíme tam pěkně
    a ten Sovča mi říká:
  • 00:07:06 Paní Kopecká, proč píšete pořád
    pro tu Bohdalovou?
  • 00:07:10 Co takhle, psát pro Sováčka?
  • 00:07:12 Tak já vyvalila oči,
  • 00:07:13 protože jsem po něm
    strašně toužila!
  • 00:07:15 Já jsem říkala, já tohleto
    musím dopsat a tohleto...
  • 00:07:17 On říkal: Andulo, ve středu
    k nám přijede, klidně jí uvaříme!
  • 00:07:22 A tam to dáme dohromady!
  • 00:07:24 Než se Jiřina vrátila,
    už to bylo hotový.
  • 00:07:26 Takže on si o to
    vlastně takhle řek?
  • 00:07:28 To vy jste se ho ptala
    na konkrétní věci?
  • 00:07:31 On začal sám!
  • 00:07:32 A já řvala: Ne, ne, ne, mistře!
    To nejde!
  • 00:07:34 Já musím dopsat kuchařku!
    Já teď tady nemůžu takhle bejt!
  • 00:07:37 A on říká:
    To si dělejte jak chcete,
  • 00:07:41 ale každej čtvrtek
    tady budete sedět.
  • 00:07:43 A od tý doby
    jsem tam seděla 10 let!
  • 00:07:45 Takže to byly čtvrtky?
    Sovák měl pro vás čtvrtky?
  • 00:07:49 A on to vzal,
    o čem on chce vyprávět.
  • 00:07:52 A vy jste si to nahrávala?
  • 00:07:53 Napřed ano, protože jsem se toho
    strašně bála.
  • 00:07:56 Jenomže, on jak mi tykal,
    tak jsem říkala,
  • 00:07:58 ale já vám opravdu,
    nebudete se zlobit?
  • 00:08:00 Já vám budu vykat!
  • 00:08:02 A teď začal říkat
    ty strašidelný věci,
  • 00:08:04 který opravdu byly...
  • 00:08:05 Jaký?
  • 00:08:06 Podívej se! Psát memoáry,
  • 00:08:08 to je jako řečnit
    nad vlastním hrobem.
  • 00:08:11 -A já spadnu pod stůl, směju se.
    -Že by tohle bylo nějak veselý?
  • 00:08:17 To jste teda padala u věcí,
    u kterejch by mě to nenapadlo!
  • 00:08:21 To by vás napadlo!
  • 00:08:21 Protože on ohromně rád
    vyhledával hrobky a hřbitovy.
  • 00:08:27 A říkal, člověče, pak už jsme si,
    samosebou, začali tykat!
  • 00:08:31 On byl tak spontánní,
    tak vtipnej, veselej,
  • 00:08:34 že najednou ze mě vylezlo:
    Prosím tě, nech toho, ty vole!
  • 00:08:37 To jsem mu řekla!
  • 00:08:39 Teď jsem se chytla toho křesla,
    chtěla jsem utýct!
  • 00:08:42 Ježíš, mistře, nezlobte se!
  • 00:08:43 Jak je to pěkný, když si tykáme!
    Mi povídá.
  • 00:08:48 Vidím, že vám to dalo práci.
    Mistře, ty vole, nech toho!
  • 00:08:52 -To je kombinace vražedná!
    -Andula se smála.
  • 00:08:55 -Co?
    -Andulka se smála.
  • 00:08:57 Ona byla vždycky jeho manželka,
    Andulka, přítomna vašim sezením?
  • 00:08:59 Naopak! Okamžitě zdrhala!
  • 00:09:01 Jenomže to měla,
    za rohem měla kuchyň!
  • 00:09:02 Všecko věděla co se dělo!
    A vždycky ho přišla umravnit!
  • 00:09:06 Helejte se a on se kolikrát
    rozpovídal i tak,
  • 00:09:09 že vám říkal i věci,
  • 00:09:10 který vy jste usoudila,
    že se do knížky dát nedaj?
  • 00:09:11 -Určitě!
    -Fakt, jo?
  • 00:09:13 A jakýho druhu to byly věci?
  • 00:09:15 Jak bych vám to pověděla?
  • 00:09:19 On byl docela cudnej,
    žádný intimity tam nebyly,
  • 00:09:21 ale měl ten slovník ohromující!
  • 00:09:22 Jo takhle!
    Že byl občas sprostší, jo?
  • 00:09:24 -No řekněme!
    -Ale já myslím příhody!
  • 00:09:27 On trošku proutník byl,
    to zase z něj nedělejte...
  • 00:09:30 Já u toho nebyla!
    Já chytla abstinenta!
  • 00:09:33 Já vím, ale jestli on o tom mluvil,
    se ptám!
  • 00:09:34 Mluvil!
  • 00:09:35 -O ženskejch!
    -Jejda!
  • 00:09:37 Když Andulce se zpěnil hrnec,
    když syčel hrnec,
  • 00:09:42 se jim vařil papiňák, tak on rychle
    na sebe něco vyklopil?
  • 00:09:46 No samosebou! On říkal:
  • 00:09:48 Já když jdu hřbitovem,
    tak se chvějou všechny náhrobky!
  • 00:09:59 Počkejte, vy jste 10 let
    k němu chodila čtvrtky?
  • 00:10:02 Ne, takhle ne. My jsme tu 1. knížku
    spíchli velmi rychle,
  • 00:10:05 protože on byl jak papiňák!
  • 00:10:07 To jste řek správně.
  • 00:10:08 Prostě to na mě vychrlil
    a vůbec se se mnou nemazlil!
  • 00:10:10 Prostě to napíšeš a hotovo!
  • 00:10:12 Zkrátka, když jsem to přivlekla,
    já povídám, Jiříku, to už tykačka,
  • 00:10:15 Jiříku, tak já bych to
    zautorizovala tím způsobem,
  • 00:10:18 že bych ti ty příhody četla.
  • 00:10:21 On povídá: Ty jsi se zbláznila!
    Proč bych to poslouchal?
  • 00:10:24 Dyť jsem ti to vyprávěl!
  • 00:10:25 Proč bych to poslouchal
    ještě jednou?
  • 00:10:27 -Já vůbec nemám tu potřebu!
    -Čili on neautorizoval!
  • 00:10:29 -Ani to nečet?
    -Ale tam, v kuchyni!
  • 00:10:31 Ale abychom se nezasekli
    jen u Sováka.
  • 00:10:34 Vy jste, jak už jsem říkal,
    těch osobností,
  • 00:10:37 např. jste napsala 1 knížku
    o Vladimíru Menšíkovi.
  • 00:10:40 Ale ta se pro mě jmenuje
    trošku záhadně.
  • 00:10:42 Smích a slzy Vladimíra Menšíka.
  • 00:10:44 Smích mně k němu jde!
    Ale proč slzy?
  • 00:10:47 To je jednoduchá věc.
  • 00:10:49 Na tomhle titulu jsem pracovala
    s Jiřím Hubačem,
  • 00:10:53 který pro něj napsal 3 nejlepší
    televizní inscenace.
  • 00:10:58 Ikarův pád, o tom alkoholikovi.
  • 00:11:02 A protože Vladimír Menšík
    odešel takhle rychle
  • 00:11:05 a ta 3. část,
    ta Zima poutníků nebyla natočena,
  • 00:11:09 mně to bylo líto, protože jsem
    ten scénář znala.
  • 00:11:12 Tak jsem se s Jiřím Hubačem
    domluvila na tom,
  • 00:11:15 že on ten scénář
    dá do literární podoby.
  • 00:11:19 Že to budou povídky, kde si zase,
    vnímavej, citlivej divák
  • 00:11:24 představí toho Vladimíra
    i v tom 3. opusu.
  • 00:11:27 A tenkrát Jiří Hubač
    s tím souhlasil.
  • 00:11:30 A to jsou ty slzy!
    To je ta hořkost v této knize!
  • 00:11:36 Takže, on mi to přepsal
    a já jsem potom oběhla
  • 00:11:39 snad všechny české herce,
    kteří s ním dělali.
  • 00:11:41 Takže vy jste to už nedělala
    s Vladimírem Menšíkem?
  • 00:11:43 -Ne, ne.
    -To už bylo po jeho smrti.
  • 00:11:45 I když jsem ho živýho zažila,
  • 00:11:48 ale jak jsem strašně ukecaná,
    tak jsem ani nepípla.
  • 00:11:51 Knížku jste s ním vlastně
    dohromady nedávala.
  • 00:11:54 Až tuhle,
    k poctě Vladimíra Menšíka.
  • 00:11:56 Ano, ale knížku jste takovouhle
    dělala
  • 00:11:57 např. s Vlastimilem Brodským.
  • 00:12:00 To byla jiná práce než se Sovákem?
  • 00:12:02 Mně se zdál, já jsem ho neznal,
    takovej introvert.
  • 00:12:05 -Vlastimil Brodský.
    -Ano, samosebou.
  • 00:12:07 Ta spolupráce byla jiná,
    než se Sovákem?
  • 00:12:09 Ta byla daleko náročnější.
  • 00:12:11 Protože ten Jirka byl takovej
    čistej, průhlednej, studánka!
  • 00:12:15 Tam není, co řek, řek někdy,
    tak se mu to nelíbí, nelíbí.
  • 00:12:19 ale u toho Brodskýho
    to bylo přesně:
  • 00:12:21 Jdi tam, nevím kam, přines to,
    nevím co.
  • 00:12:24 -A takhle to trvalo 4 roky!
    -4 roky jste se scházela?
  • 00:12:29 A to jste za ním jezdila
    asi na tu chalupu, ne?
  • 00:12:31 Ježíš! Ta dálka! Do tý Slunečný!
  • 00:12:33 Teď jsem musela napřed uklidit,
    nakoupit všecko!
  • 00:12:36 Jemu?
  • 00:12:37 No jistě! Dyť tam byl sám s Hugem!
    S psem!
  • 00:12:41 A pak jsme se pohádali
    a jela jsem zase domů!
  • 00:12:44 -S Brodským jste se pohádali?
    -To šlo krásně!
  • 00:12:46 Kvůli čemu?
    Že jste špatně uklidila?
  • 00:12:48 Jdi tam, nevím kam,
    přines to, nevím co.
  • 00:12:51 Jak byla ctěná libost.
  • 00:12:52 -Takže byl náladovej.
    -Nedá se to říct.
  • 00:12:54 Ale byl hrozně uzavřenej.
    A on toužil po tom mít tu knížku!
  • 00:12:57 Toužil po tom, bukva vedle bukvy
    si to napsat sám!
  • 00:13:00 Ale byl z toho, to je velký dílo!
  • 00:13:03 To není legrace
    udělat dobrý memoáry!
  • 00:13:06 Takže potřeboval nějak pomoc!
  • 00:13:09 Já jsem mu tu pomoc nabízela,
    ale ne vždy jsme si padli do noty.
  • 00:13:14 Vy jste se s ním scházela
    nad tou knížkou
  • 00:13:16 před tím, než on si dobrovolně
    vzal život?
  • 00:13:20 Ano, ta byla hotová.
  • 00:13:21 -To už byla hotová knížka?
    -Ano.
  • 00:13:23 Měla jste nějaký náznaky?
  • 00:13:24 Tušila jste, že by něco takovýho
    moh udělat?
  • 00:13:26 -Jo.
    -Mluvil o tom?
  • 00:13:28 No samozřejmě! V každý 2. větě!
    No jistě!
  • 00:13:30 -V každý 2. větě?
    -Že sejde z toho světa!
  • 00:13:32 Rád sedávám u radiátoru,
  • 00:13:34 abych si zvykl
    na žár kremačních pecí!
  • 00:13:37 -Takovýhle jeho humory byly.
    -On takto žertoval?
  • 00:13:40 Jedině tak!
  • 00:13:41 A Sovák zase
    chodil rád na hřbitovy.
  • 00:13:43 To byla dobrá parta teda!
  • 00:13:46 Ale úžasný, já se to pokusím
    taky napsat!
  • 00:13:47 Ty 2 k sobě, výborný!
  • 00:13:49 -Že k sobě pasovali?
    -Nádherně pasovali!
  • 00:13:51 Paní Kopecká, máte někoho
    v současný době,
  • 00:13:54 nějakou osobnost hereckou,
    na kterou máte spadeno?
  • 00:13:57 -Mám rozdělávky!
    -Máte rozdělávky?
  • 00:14:00 -Koho máte tak v peru?
    -Několik vynikajících mužů.
  • 00:14:04 -Najednou?
    -Já třeba, Luďka Munzara!
  • 00:14:07 Toho uháním!
  • 00:14:08 -Toho už máte nebo uháníte teprve?
    -20 let ho uháním!
  • 00:14:11 A daří se? Ne! Zatím pořád odmítá?
  • 00:14:12 Slibotechna! Velká slibotechna!
  • 00:14:14 -Že už, už, už?
    -Už, už.
  • 00:14:16 A pak mám ještě jednoho,
  • 00:14:17 taky velice zajímavýho člověka,
    taky introverta.
  • 00:14:20 A tam jsem viděla,
    tam jsem se zděsila!
  • 00:14:22 Ten má 3 m naplněno,
    3 m takový si koupil,
  • 00:14:27 takový ty skříňky,
    co jsou v tělocvičně, 3 za sebou.
  • 00:14:30 A tam jsou jeho
    všechny možný vzpomínky a texty
  • 00:14:35 a jmenuje se Zdeněk Mahler.
  • 00:14:36 Zdeněk Mahler.
  • 00:14:38 To zahučelo! Slyšela jste to?
  • 00:14:41 -On sám je životopiscem slavných!
    -Moc bych si ho přála!
  • 00:14:46 A o něm ještě nikdo životopis
    nenapsal?
  • 00:14:48 Ne, on je sám aktivní,
    on dělá nádherný věci!
  • 00:14:50 Ale tohle, to je vlastně
    jeho povinnost!
  • 00:14:52 Měl by to udělat! Což bych mu ráda
    touto cestou vzkázala.
  • 00:14:55 Co si myslíte, že dřív vyjde?
    Munzar nebo ten dr. Mahler?
  • 00:14:58 Hlavně, abych neklepla bačkorou já!
  • 00:15:04 -Jste v rozpuku!
    -To se vám povedlo!
  • 00:15:09 Těch životopisů ještě napíšete!
  • 00:15:10 Ale nás zajímá vždycky,
    až na pultech uvidíme,
  • 00:15:14 řekneme si, o tom mluvila tenkrát,
    že to dodělává!
  • 00:15:17 To kdybych zapomněla,
    tak mě zabije!
  • 00:15:20 Jiřina Bohdalová, samozřejmě!
    Ta má memoáry! Ohromující!
  • 00:15:23 -O tý snad už bylo všecko napsaný!
    -Ale kdepak! To se mejlíte! Nebylo!
  • 00:15:27 Mám toho taky plný skříně!
  • 00:15:28 Ale dyť už 1 životopisnou knížku,
    mám ji doma s věnováním!
  • 00:15:31 A ona vám chce říkat věci,
    který ještě na sebe neřekla?
  • 00:15:34 -Myslím, že ano.
    -Na to se zvlášť těším.
  • 00:15:37 Slávka Kopecká!
  • 00:15:51 Mým 2. hostem je rovněž autor
    několika životopisných knih!
  • 00:15:56 Ondřej Suchý!
  • 00:16:08 Já musím říct, že my se s Ondřejem
    známe už mnoho, mnoho let.
  • 00:16:12 Jako mladý kluci jsme se potkali
    v tehdejší Československé televizi,
  • 00:16:15 jako podřadní asistenti.
  • 00:16:17 Byli jsme podřadní asistenti,
    ale to bylo úžasný,
  • 00:16:20 v tej Vlaštovce!
  • 00:16:22 Ano, to byla pionýrská Vlaštovka!
    To už nikdo nepamatuje!
  • 00:16:28 Když řekneš, že jsme se potkali
    ve Vlaštovce,
  • 00:16:30 tak si myslej,
    že jsme vybírali hnízda!
  • 00:16:33 To byl takovej pořad pro děti
    školního věku.
  • 00:16:36 A my jsme se tam jako mladí,
    opravdu tam potkali.
  • 00:16:39 Ale o tom jsem nechtěl mluvit!
  • 00:16:40 Já jsem jen chtěl říct,
  • 00:16:42 že v tý době jsi ještě
    žádný životopisný knížky nepsal.
  • 00:16:45 Ale nějakým způsobem
    tě ta myšlenka napadla.
  • 00:16:50 Nevím, co byla tvoje 1. knížka
    tohoto typu.
  • 00:16:52 Vznikla taková situace,
    že jsme s Oldřichem Dudkem
  • 00:16:55 se přese mě dostali
    k Ljubě Hermanový,
  • 00:17:00 protože ta Ljuba Hermanová
    mě znala od vidění
  • 00:17:05 už od Divadla na zábradlí,
    jako 12tiletýho chlapce.
  • 00:17:12 V 60. letech jsem s ní dělal taky
    rozhovory pro Mladý svět,
  • 00:17:15 jako novinář.
  • 00:17:17 -Takže Ljuba byla tvoje 1. knížka?
    -To byla 1. knížka.
  • 00:17:20 Jmenovalo se to
    Ljuba jako vystřižená.
  • 00:17:23 Edice Humor do kapsy.
  • 00:17:25 A dělali jsme s Oldřichem Dudkem
    takový,
  • 00:17:27 že jsme vybírali z různých časopisů
    různých dob
  • 00:17:34 takový úryvky, kdy, co kde řekla
    a chtěli jsme vědět,
  • 00:17:40 jestli by to řekla
    po těch letech znova.
  • 00:17:42 Takže jsi se s ní taky scházel
    za účelem této knížky?
  • 00:17:45 Ano. A pak se rozhodla
    napsat svoje paměti.
  • 00:17:52 Mě požádala, abych jí,
  • 00:17:54 poněvadž po nocích psala,
    začala psát, začalo ji to bavit.
  • 00:17:58 -Abys jí s tím pomoh.
    -Abych jí to sestavil.
  • 00:18:00 Jak ty sezení probíhaly?
  • 00:18:01 Tady už víme, jak probíhaly
    sezení se Sovákem.
  • 00:18:04 Čili, se ženskou
    to bylo asi jinak. Ne?
  • 00:18:06 Ona byla strašně aktivní.
  • 00:18:09 A furt chtěla,
    už jsem zase napsala...
  • 00:18:13 Já jí schválně dával úkoly.
    Aby napsala na to a to téma.
  • 00:18:17 A tadyhle na ty otázky odpověděla.
    Ona to měla hned za 3 dni.
  • 00:18:22 -Tak už to mám! Tak co teď dál?
    -To jí bylo tak kolik?
  • 00:18:27 No, kolem 70.
  • 00:18:29 Čili to ještě dělala
    stojky na jevišti!
  • 00:18:30 To bylo v tý době!
  • 00:18:32 Víš, co jsem zjistil, Karle?
    Takovou zvláštní věc.
  • 00:18:36 Ale to jsem zjistil teď, po tý 60.
    Možná, že mi dáš za pravdu.
  • 00:18:42 Ale nic jsem neřek o něm!
  • 00:18:44 Já jsem řek, možná,
    že mi dá za pravdu!
  • 00:18:46 To by mě zajímalo co to bude.
  • 00:18:49 Já po tý šedesátce jsem zjistil,
  • 00:18:51 že najednou člověk je ochoten
    odtabuizovat některá témata.
  • 00:18:59 A mně se právě stalo,
    jednak u paní Hermanový
  • 00:19:04 nebo u pana Wericha, že mně,
    ve věku 35 let,
  • 00:19:11 najednou ten člověk začal vzpomínat
    třeba na milostný záležitosti
  • 00:19:21 a začal se tím bavit.
  • 00:19:23 Ale kde je to odtabuizování?
    Vzpomínat můžeme.
  • 00:19:26 Že se to do těch knížek
    nedalo dát.
  • 00:19:29 Ale že jsem já byl najednou
    posluchač věcí velmi intimních.
  • 00:19:33 -A to bylo u tý Hermanový?
    -Taky!
  • 00:19:37 Ta to měla pestrý, ale, hele, hele!
    Ta to měla pestrý! Co?
  • 00:19:41 Přišel jsem k ní začátkem ledna
    a ona se probírala novoročenkama
  • 00:19:48 od různých ctitelů neznámých atd.
  • 00:19:52 Ale samozřejmě i od různých
    slavných osob.
  • 00:19:57 A teď najednou mně začala říkat,
  • 00:19:59 s tímhletím jsem to měla,
    tadyhleto...
  • 00:20:02 A já tam tak jako...
  • 00:20:05 A to bylo hrozně krásný,
  • 00:20:06 poněvadž najednou vytáhla
  • 00:20:07 novoročenku jednoho významného
    českého spisovatele a říká:
  • 00:20:14 No, s tím taky.
    Ale to bylo jen ze slušnosti.
  • 00:20:26 Ale vím, že jsi např. taky napsal
    knihu tohoto typu o Oldřichu Novém.
  • 00:20:33 S tím jsi se osobně potkal.
  • 00:20:35 On se mnou komunikoval
    právě v době,
  • 00:20:37 kdy už nekomunikoval skoro,
    teda s málokým.
  • 00:20:41 On komunikoval po telefonu.
    Třeba telefonoval v noci.
  • 00:20:44 Říkalo se, že vychází v noci
    na procházku,
  • 00:20:49 aby ho nikdo neviděl.
  • 00:20:51 I byl nemocnej, špatně dejchal,
    přitom furt kouřil ty gauloisky.
  • 00:20:56 Chtěl, aby si ho lidi zachovali
    v tý podobě z těch filmů.
  • 00:20:59 A ty jedinej jsi ho teda vídal.
  • 00:21:02 Poněvadž jsem bydlel za rohem,
  • 00:21:04 jednou mě zavolal pan Nový,
    já byl úplně šokovanej!
  • 00:21:10 Bylo letní poledne, v neděli,
    s tím, že zvoní telefon.
  • 00:21:17 Ondřeji, co děláte? Já říkám,
    nic, pane Nový!
  • 00:21:21 Já jsem byl vždycky připraven.
  • 00:21:23 On říkal, ne, vy teď jíte,
    vy jste u oběda!
  • 00:21:25 Ne, už jsem po obědě. No tak
    ještě kávu si dáváte! Ne, nedávám.
  • 00:21:32 Ale máte jistě nějakou práci.
    Nemám!
  • 00:21:35 A on říkal, no, já jsem myslel,
    kdybyste se tady zastavil.
  • 00:21:41 Já jsem říkal,
    no, já tam můžu bejt hned!
  • 00:21:44 Ne, ne, ne, to není možné přece!
  • 00:21:46 Já jsem říkal, jestli chcete,
    tak můžu!
  • 00:21:49 Něco musíte mít přece na práci!
    Říkám, nemám. Tak jo.
  • 00:21:53 Já jsem ho nakonec ukecal,
    že můžu hned.
  • 00:21:57 A on mi přišel otevřít a říká.
    Mně je dnes tak nějak smutno.
  • 00:22:06 Tak jsem si říkal, že bych pozval
    někoho, kdo by mě rozveselil.
  • 00:22:13 Teď se na mě tak podíval a říká,
  • 00:22:14 a těď koukám, že jsem si pozval
    toho pravýho!
  • 00:22:18 Což bylo velmi povzbudivý!
  • 00:22:22 Ale potom se rozpovídal.
  • 00:22:24 Měl takový dny asi jako pan Werich,
    že najednou vyprávěl historky.
  • 00:22:32 Jednu kratinkou musím říct.
  • 00:22:35 Že krátce po válce zkoušeli
    a uváděli v karlínským divadle hru
  • 00:22:43 hudební komedii
    Plukovník chce spát.
  • 00:22:46 On říkal: Ondřeji, představte si,
    bylo před premiérou, já jel,
  • 00:22:52 já nevím, jaké měl tehdy auto,
  • 00:22:53 ale jel jsem ve svém autě
    na nám. Republiky
  • 00:22:57 a tam byl velký poutač.
  • 00:23:00 Já se zhrozil!
  • 00:23:01 Tam bylo napsáno:
  • 00:23:03 Plukovník chce spát
    s Oldřichem Novým.
  • 00:23:17 Ale abychom nezapomněli
    na ještě další osobnosti.
  • 00:23:21 Já jsem poměrně nedávno
    se zúčastnil křtu knížky,
  • 00:23:24 která zase se týkala
    Felixe Holzmanna.
  • 00:23:26 On byl velice plachej člověk.
    A musím říct, že nepříliš zábavnej.
  • 00:23:31 I když bylo úžasný
    si s ním povídat,
  • 00:23:34 protože jeho zajímala mystika,
    východní náboženství a tak,
  • 00:23:41 ale když jsem chtěl nějaký
    vzpomínky, vždycky říkal,
  • 00:23:46 víte, já se ráno probudím,
    kolikrát se ráno probudím
  • 00:23:50 a nevím ani, jestli jsem sameček
    nebo samička.
  • 00:23:58 -Byly to krásný momenty s ním.
    -A co paměť? Jemu sloužila paměť?
  • 00:24:03 Nebo taky už si toho
    moc nepamatoval?
  • 00:24:04 Ne, právě, že tento fór trošku
    korespondoval s tím...
  • 00:24:11 Abych ten výčet
    těch největších velikánů.
  • 00:24:13 Jan Werich, to byl 1 z těch,
    o kterých jsi psal.
  • 00:24:17 Ano a píšu dodnes a rád.
  • 00:24:20 Máš na nějakou osobnost,
    ty děláš komiky, spadeno?
  • 00:24:25 Je ještě někdo, koho ty bys
    rád takhle rezebral ve svý knížce?
  • 00:24:33 -Z těch žijících asi ne.
    -Proč ne?
  • 00:24:38 -Člověče, ale teď mě napadlo...
    -Ne, tak jsem to nemyslel!
  • 00:24:49 -Věděl bych o 1 komikovi.
    -Já taky.
  • 00:24:52 Možná o něm jednou sám napíšu.
    Ale ta zábavná scéna!
  • 00:24:56 Co zábavná scéna!
  • 00:24:58 Mluvíme o době, kdy Sovák,
    Werich,
  • 00:25:01 to byly, bych řek, zlatý časy
    toho českýho humoru!
  • 00:25:04 Já mám osobně pocit,
  • 00:25:06 že těžko budeš hledat
    výraznou osobnost.
  • 00:25:08 No, našel bys, kdyby sis dal práci.
  • 00:25:13 Máš?
  • 00:25:14 Já mám knížku
    Ženy kolem Oldřicha Nového.
  • 00:25:18 To je docela zajímavý.
    Já jich napočítal 50.
  • 00:25:22 -Z divadla, ale i poválečnýho.
    -To strávíš dost času na hřbitově.
  • 00:25:27 Jestli chceš tohle
    nějak dát dohromady.
  • 00:25:31 Ale zajímavý je,
  • 00:25:32 já potřebuju herečku,
    která by mi řekla:
  • 00:25:34 -To byl pěknej...
    -Kanec!
  • 00:25:36 Třeba! Já jsem zjistil, že jediná
    taková,
  • 00:25:40 která umřela teď, bylo jí 96,
    byla Marie Pavlíková z Brna,
  • 00:25:44 která jediná: Olda!
  • 00:25:46 A pakliže mluvil pan Nový
    o Marii Pavlíkový, tak Mařena!
  • 00:25:53 Mařena Pavlíková v tom taky hrála!
  • 00:25:55 Tam jsem viděl, že tam by možná
    mohlo bejt něco zajímavého!
  • 00:25:58 Protože všechny ty ženy,
    se kterýma jsem mluvil,
  • 00:26:01 tak zbožňovaný, úžasný, galantní.
  • 00:26:06 Když takhle jsi ho zkoumal,
    podařilo se ti přijít na to,
  • 00:26:09 proč vlastně ty ženský
    ho tak obdivovaly?
  • 00:26:12 Poměrně plešatý, ne už nejmladší.
    Co na něm bylo? Já to ne...
  • 00:26:19 -Vy to asi chápete!
    -Já to chápu!
  • 00:26:22 -Vy to chápete?
    -Ano.
  • 00:26:24 Někdo mi říkal, že on třeba
    za scénou, než šel na jeviště
  • 00:26:30 v tom svým divadle, tak že stál
    a čekal na svůj výstup
  • 00:26:34 a měl takhle ruce,
    aby se mu odkrvily,
  • 00:26:37 aby až vejde takhle, vždycky noha,
    aby měl bílé ruce.
  • 00:26:45 Své dceři říkal, když ona, tatínku,
    přišla za ním do divadla,
  • 00:26:51 to bylo v tom Karlíně
    a před těma baletkama, tatínku.
  • 00:26:56 A on si ji vzal stranou a říkal:
    Hele, říkej mi Oldo!
  • 00:27:03 -Trošku ješitnej.
    -Ne, pozor! Vím !
  • 00:27:06 -Co víš?
    -Ljuba Hermanová!
  • 00:27:08 Zaplať pánbůh!
    To mně neřek on, ale ona!
  • 00:27:13 -Teď nevím, o čem mluvíš!
    -Co tě celou dobu zajímá!
  • 00:27:16 Mě zajímalo všecko! Já nevím co?
    Ljuba Hermanová co?
  • 00:27:19 A Oldřich Nový!
  • 00:27:22 Co je to, tohleto?
  • 00:27:24 Hele, jak se ti smějou!
    Všichni to ví!
  • 00:27:37 Dokonce, a to vím,
    to mi říkala ona,
  • 00:27:39 že 2. den přišla do divadla
    a byla zkouška a říkala, Oldo!
  • 00:27:44 On říkal: Ljubo, pojďte se mnou
    do kanceláře.
  • 00:27:49 Zavřel dveře. Pro vás v divadle
    jsem pan Nový, nic nebylo.
  • 00:27:58 Tak ona vyšla ven
    a už to nebyl Olda.
  • 00:28:01 Ondřej Suchý!
  • 00:28:13 Mého 3. hosta samozřejmě
    budete znát,
  • 00:28:16 je to poměrně známý moderátor,
    ale určitě nevíte,
  • 00:28:20 že i on se zabývá tím,
    co mí předešlí hosté!
  • 00:28:23 Tedy, že se zabývá psaním
    životopisů slavných herců,
  • 00:28:29 v jeho případě hereček!
    Aleš Cibulka!
  • 00:28:44 Aleši, vy jste moderátor,
    samozřejmě.
  • 00:28:48 I já jsem byl překvapenej,
    když jsem najednou viděl,
  • 00:28:49 že jste autorem knížky.
  • 00:28:51 Vaše prvotina, myslím, byla
    o Nataše Gollové!
  • 00:28:54 Co vás to napadlo? Vy jste se s ní
    těžko moh potkat!
  • 00:28:57 Mohli jsme se potkat!
    Teoreticky jo!
  • 00:29:00 Ale nikdy jsme se neviděli.
  • 00:29:01 Mě fascinovala, ono to vypadá,
  • 00:29:03 že já jako kluk jsem měl rád
    filmy pro pamětníky.
  • 00:29:05 Já jsem je nenáviděl.
  • 00:29:07 Když jsme přijeli k dědovi
    a k babičce,
  • 00:29:08 oni se dívali
    na tu černobílou televizi,
  • 00:29:11 tam běžel černobílej film,
    teď pan továrník,
  • 00:29:13 ty herečky tak divně vejskaly,
    pro nás, pro děti.
  • 00:29:16 Já jsem to opravdu neměl rád!
  • 00:29:17 -Hračky vejskaly?
    -Herečky!
  • 00:29:19 Jo, herečky!
  • 00:29:21 Bylo to takový zvlášní.
  • 00:29:22 A až potom, v době puberty
    jsem si k tomu našel cestu.
  • 00:29:26 A fascinovala mě ta Nataša
    právě tou nedostupností!
  • 00:29:28 Nikde o ní nebyly žádné informace!
    Nikde!
  • 00:29:31 Slovníkové heslo, narodila se
    do téhle rodiny,
  • 00:29:34 hrála v těhle filmech,
    zemřela osamělá v domově důchodců.
  • 00:29:36 A nikde nic! Tak jsem začal pátrat
    na vlastní triko. Trvalo to 6 let.
  • 00:29:41 Potom jsem měl dokonce v rádiu
    Okénko Nataši Gollové,
  • 00:29:44 kam mi posílali posluchači
    vzpomínky na ni atp.
  • 00:29:46 A jednoho dne zazvonil telefon
    a v tom telefonu Slávka Kopecká!
  • 00:29:51 A řekla mi,
    hele, nechceš to napsat?
  • 00:29:53 -Jsem vykala!
    -Ano! Nechcete.
  • 00:29:56 To jsme byli slušní ještě.
    Nechcete to napsat?
  • 00:30:00 Já jsem říkal, napsal bych to,
    ale knížku já neumím.
  • 00:30:02 Donutila mě k tomu!
    Ona vždycky volala po měsíci.
  • 00:30:06 Píšete? Já jsem říkal, Slávko,
    mám už 50 stránek,
  • 00:30:09 je to vynikající!
  • 00:30:11 Za další měsíc zavolala,
    já jsem říkal,
  • 00:30:13 Slávko, teď jsem byl
    v tomhle divadle, v tomhle archivu,
  • 00:30:15 vyzpovídal jsem tuhle pamětnici,
    už mám 100 str., je to vynikající!
  • 00:30:18 Volala za půl roku
    a udělala podpásovku.
  • 00:30:21 Řekla, tak mi to zejtra přines!
  • 00:30:23 Sešli jsme se, koukla na mě a říká:
    Nemáš nic, viď?
  • 00:30:26 -A měla pravdu.
    -Jo?
  • 00:30:28 Jo, fakt! Jak nemáte ten termín,
    tak člověk nepíše!
  • 00:30:31 Takže jsme si řekli, že to bude
    paní Nataše k devadesátinám.
  • 00:30:33 A tak to taky bylo.
  • 00:30:34 -Nedožitým.
    -K nedožitým devadesátinám.
  • 00:30:36 A zjistil jste něco, co třeba
    veřejnost
  • 00:30:39 o Nataše do tý doby nevěděla?
  • 00:30:42 Kde jste vůbec?
    V archivech jste pátral?
  • 00:30:44 Všude. Všude.
  • 00:30:45 -S pamětníkama jste mluvil?
    -Pamětníci, herci.
  • 00:30:47 Rodinní příslušníci.
  • 00:30:49 Já tvrdím, že, troufnu si opravdu
    říct, že neexistuje nikdo,
  • 00:30:53 kdo by s ní hrál v divadle,
    ještě žil,
  • 00:30:55 byl rodinný příslušník,
    žil s ní v jednom domě
  • 00:30:57 nebo se s ní opil v restauraci
    u Šumavy, a já jsem ho nenašel!
  • 00:31:00 Takový člověk opravdu není!
    To si troufnu odpřísáhnout!
  • 00:31:04 Ale já jsem třeba hledal
    strašně dlouho její hrob!
  • 00:31:06 Protože ona neměla svůj hrob!
    Nebo nebyla tam napsaná!
  • 00:31:09 Takže, když spolužáci,
    už na herecké škole,
  • 00:31:12 chodívali vždycky do hospůdky
    po škole,
  • 00:31:15 tak já jsem chodil po hřbitovech!
  • 00:31:17 Já jsem měl takovej dlouhej
    černej kabát,
  • 00:31:18 oni mi říkali funebrák.
  • 00:31:20 Já jsem prošel Olšanské hřbitovy,
    prošel jsem Vinohradské hřbitovy.
  • 00:31:23 Pokud jste z Prahy,
    víte, co to znamená.
  • 00:31:25 To je nadlidský výkon!
    Já vím kdo kde leží přesně!
  • 00:31:27 Naprosto vás chápu oba!
  • 00:31:32 Ne, že tam taky chodíte!
    Jo, Sovák!
  • 00:31:39 -Ještě ne.
    -Ne, ještě ne.
  • 00:31:41 Ale znám moc hezký místa,
    v kterým místě je volno!
  • 00:31:49 To věřím, pane Cibulko!
  • 00:31:54 Vy víte, kde jsou volný hroby
    na Olšanech?
  • 00:31:58 -No jistě!
    -To je dost kuriózní!
  • 00:31:59 -No samozřejmě!
    -Já jsem slyšel, že nejsou!
  • 00:32:02 Jsou tam hroby, ale už v nich
    nikdo neleží!
  • 00:32:04 Víte, to já vím, protože jsem tam
    často chodil
  • 00:32:06 a vím, že je třeba převezli.
  • 00:32:07 Čili už je tam jenom hrob,
    nikdo ho neplatí.
  • 00:32:09 Potřebujete něco? Vypadáte výborně!
  • 00:32:13 A vy jste chodil a hledal
    Natašu Gollovou,
  • 00:32:16 bez jediný informace,
    že leží v sektoru B?
  • 00:32:18 To nikdo nevěděl!
  • 00:32:19 Ona byla pohřbená
    na Vinohradském hřbitově.
  • 00:32:22 Ale já jsem zjistil,
    že tam už neleží.
  • 00:32:24 Že tam nebyla. Že ji převezli,
  • 00:32:25 ale bohužel, tam v té matrice
    nevěděli kam!
  • 00:32:28 Takže jsem pátral!
  • 00:32:29 Vždycky jsem koupil
    pugét žlutých růží,
  • 00:32:31 ty ona mívala ráda.
  • 00:32:32 Chodil jsem celé odpoledne
    po hřbitově,
  • 00:32:34 když se setmělo, dal jsem ty růže
    na nejbližší hrob,
  • 00:32:36 protože jsem ji nenašel.
  • 00:32:38 A potom v zoufalství jsem vzal
    telefonní seznam
  • 00:32:40 a začal jsem obvolávat Hodáčovy.
  • 00:32:42 Protože ona pravým jménem,
  • 00:32:43 Gollová byl pseudonym,
    po dědečkovi.
  • 00:32:45 Ona se jmenovala Nataša Hodáčová.
    Tak jsem obvolával Hodáčovy.
  • 00:32:49 Dobrý den, já jsem Aleš Cibulka,
    nebyla náhodou Nataša Gollová...
  • 00:32:52 Najednou jsem zavolal dámě,
  • 00:32:53 Kateřina Hodáčová řekla,
    ano, to byla moje švagrová.
  • 00:32:57 -To byla stopa tím pádem.
    -To byla stopa!
  • 00:32:59 Tam jsme se sešli,
  • 00:33:00 já jsem se dozvěděl,
    kde je ten hrob.
  • 00:33:02 Dneska už je tam i napsaná,
    na Vyšehradském hřbitově.
  • 00:33:04 A tam vlastně začala někde
    ta pátrací cesta, archivy, divadla.
  • 00:33:09 Ale co já závidím vám oběma,
  • 00:33:10 já jsem nikdy neměl tu šanci
    se s ní sejít!
  • 00:33:13 Já jsem neměl tu šanci se jí zeptat
    jak to bylo, nikdy!
  • 00:33:16 Když ona zemřela,
  • 00:33:17 já jsem si to spočítal,
    vám bylo 11.
  • 00:33:19 To jste zdaleka neměl tušení,
    že byste moh psát knížky!
  • 00:33:22 Natož o herečkách předválečný éry.
  • 00:33:26 -To je pravda.
    -Bylo vám 11?
  • 00:33:27 Bylo mi 11! Přesně tak.
    77, 88.
  • 00:33:31 Jak vy víte, že ona chodila
    do restaurace Šumava?
  • 00:33:34 Já to vím samozřejmě taky.
  • 00:33:35 Ale to mě překvapuje,
    že vy jste tohleto vypátral.
  • 00:33:37 -Ona tam bydlela někde?
    -Bydlela naproti!
  • 00:33:40 Bydlela přímo v té Štěpánské ulici,
    naproti Štěpánská 5.
  • 00:33:42 Dodnes je tam ten byt.
    Tam bydlívala.
  • 00:33:44 Možná Ondřej tam za ní někdy byl?
  • 00:33:46 -Naproti Šumavě byla vinárna.
    -Tam chodívala potom.
  • 00:33:51 -Tam já jsem ji potkal jednou.
    -Jo?
  • 00:33:53 Když zavřeli Šumavu,
    tak chodila naproti do tý vinárny.
  • 00:33:56 Tam já jsem 1 x se potkal
    s Natašou Gollovou
  • 00:33:59 a doteďka na to nemůžu zapomenout,
    kolik toho dokázala vypít.
  • 00:34:05 Já jsem čekal,
    jakou to bude mít pointu!
  • 00:34:09 Přece to Karel nemůže,
    Karel nelže přece!
  • 00:34:14 Opravdu, byla v dobrý formě
    a pořád to bílý vínečko pila!
  • 00:34:19 Pozor! Bílé vínečko, ale její
    nejoblíbenější nápoj
  • 00:34:21 v téhleté nehezké době,
    já o tom nerad mluvím,
  • 00:34:23 bylo pivo a do něj 2 velké rumy.
  • 00:34:27 Což je nápoj, říkají tomu
    divadelníci, baleťáci,
  • 00:34:30 rychlého zapomnění.
  • 00:34:31 To když si vypijete,
    tak nevíte po půlhodině nic.
  • 00:34:35 A já jsem byl tenkrát u té Šumavy,
  • 00:34:37 protože jsem potřeboval
    to místo poznat,
  • 00:34:39 když jsem to psal.
    Dokonce jsem našel i číšníky,
  • 00:34:41 kteří tam tenkrát byli.
  • 00:34:42 Ji obsluhovali!
  • 00:34:43 Seděl jsem u stolu, kde ona
    pravidelně sedávala.
  • 00:34:45 A jak jsem byl opravdu důsledný,
    to už je taky pár let zpátky,
  • 00:34:48 tak jsem si tenhle nápoj objednal.
  • 00:34:49 -Zapomnění.
    -Abych zkusil, jak to bude vypadat.
  • 00:34:54 Co se děje potom s člověkem.
  • 00:34:55 -No a? Co to s váma udělalo?
    -To už si nepamatuju.
  • 00:35:07 To jste tu knížku dělal asi
    hodně dlouho!
  • 00:35:09 Jestli jste postupoval
    takhle důkladně!
  • 00:35:11 Dívám se na Slávku, 6,
    skoro 7 let jsme ji dělali.
  • 00:35:14 -Tuhletu Natašu?
    -Tu první. 1. díl Nataši 7 let.
  • 00:35:17 A překvapilo mě, že nedávno
    jsem se setkal s jedním autorem
  • 00:35:21 memoárových knih,
    které teď vycházejí,
  • 00:35:22 o hvězdách 1. republiky,
  • 00:35:25 to jméno asi nemusím říkat,
    asi je všichni velmi dobře známe.
  • 00:35:27 Já chodím do knihkupectví
  • 00:35:28 a ty jejich knížky obracím,
    aby nebyly vidět.
  • 00:35:31 To je neskutečný!
  • 00:35:32 -To je špatná literatura, jo?
    -Špatná je slabé slovo.
  • 00:35:35 Já bych řek jaká je,
    ale to už radši ne.
  • 00:35:38 A nedávno jsem se s jedním
    tímhle autorem setkal.
  • 00:35:41 A on mi říkal,
    vy to píšete tak pomalu!
  • 00:35:43 Jak dlouho to děláte?
  • 00:35:45 Já jsem říkal, tu 1. 6 let,
    tu 2. 3 roky, tu další 5 let.
  • 00:35:48 A on říkal, no, já píšu knížku
    přes víkend.
  • 00:35:52 Ta poslední, ta je větší,
    tu jsem dělal celej tejden!
  • 00:35:57 Protože si to stáhnou z internetu,
    doplní pár fotek,
  • 00:35:59 Hezká fotografie
    na titulní stránku a prodává se to!
  • 00:36:02 A já jsem mu říkal, počkejte,
  • 00:36:03 ale když si někdo koupí tuhle
    vaši knížku, přinese si ji domů,
  • 00:36:05 dá za to 249 korun,
    to jste ho podved!
  • 00:36:08 Už bych si od vás
    nikdy nic nekoupil!
  • 00:36:10 On říkal. Další knihu píši
    pod jiným jménem.
  • 00:36:14 -Takhle se to dělá.
    -To je neuvěřitelný.
  • 00:36:16 Ale touhle literaturou
    se zabejvat nebudeme.
  • 00:36:18 Čili vy jste 2. knížku proč?
    Kvůli úspěchu té 1.?
  • 00:36:22 Anebo jste přišel na další věci,
    který se do 1. knížky nedostaly?
  • 00:36:26 Kvůli úspěchu, samozřejmě!
  • 00:36:28 Kdyby nebyla úspěšná,
  • 00:36:29 tak do toho asi se Slávkou
    podruhé nejdeme!
  • 00:36:31 Ale nastala smršť!
  • 00:36:34 Protože ta 1. knížka přinesla
    celou řadu otázek.
  • 00:36:37 Tadyto bylo takhle,
    ale to už si nikdo nepamatuje.
  • 00:36:40 Potom šla jsem do divadla,
    to už asi nikdo nežije.
  • 00:36:42 Začaly chodit dopisy,
    ozývali se pamětníci, říkali,
  • 00:36:45 my víme, jak to bylo.
  • 00:36:46 Našel jsem její nevlastní sestru!
    To málokdo věděl!
  • 00:36:49 Atd., atd.
  • 00:36:50 A když už toho materiálu
    bylo opravdu hodně,
  • 00:36:52 dalších fotografií, pamětníků,
  • 00:36:54 tak jsme si řekli,
    že do toho půjdeme podruhé,
  • 00:36:56 aby to bylo kompletní.
  • 00:36:58 Zjistil jste třeba
    u tý Nataši Gollový,
  • 00:37:02 ty její poslední chvíle, ona byla,
    jste říkal, v nějakým ústavu.
  • 00:37:05 I tam jste zašel
    a mluvil jste s těma...
  • 00:37:07 Samozřejmě! Samozřejmě!
  • 00:37:08 Přímo s tou sestrou,
    která se o ni starala.
  • 00:37:10 Ne. To bylo v domově důchodců
    nebo v domově seniorů,
  • 00:37:13 v Sulické ulici v Praze.
  • 00:37:15 Často někdo říká:
  • 00:37:16 Ona, chudák,
    skončila v domově důchodců.
  • 00:37:18 Já si myslím,
    že ten jí velmi pomohl.
  • 00:37:20 Právě i kvůli alkoholu apod.
  • 00:37:22 Strávila tam
    několik posledních let.
  • 00:37:25 A našel jsem dokonce i dámu,
    která s ní byla na pokoji.
  • 00:37:29 A ten její poslední večer byl,
    nechci říkat romantický.
  • 00:37:33 Ale ona byla na večeři.
    Ona se, učila třeba!
  • 00:37:38 Ona zdravotní sestry
    učila francouzsky!
  • 00:37:40 Aby pořád si trénovala mozek!
  • 00:37:43 Ona se naučila nazpaměť
    Manon Lescaut.
  • 00:37:45 Aby trénovala mozek!
  • 00:37:47 A tenkrát ona si k večeři
    nic nedala, neměla chuť.
  • 00:37:51 A ta dáma, která s ní byla
    na pokoji
  • 00:37:53 si vzala na pokoj
    tvarohovou buchtičku,
  • 00:37:56 tu si tam nechala.
  • 00:37:57 -Proč ukazujete na Ondru?
    -Protože Ondra to velmi dobře ví!
  • 00:38:03 Tvarohovou buchtičku! Já nevím!
  • 00:38:05 To nám musíte vysvětlit,
    jak to s Ondřejem souvisí!
  • 00:38:08 Jak to chodí v těch domovech!
    Že už to vím!
  • 00:38:11 Tvarohovou buchtičku.
  • 00:38:14 V noci se probudila, ta dáma,
    která s ní byla na pokoji řekla,
  • 00:38:17 paní Natašo, potřebujete něco?
  • 00:38:19 Ona řekla, mám trošku hlad,
    něco bych si dala.
  • 00:38:20 Dala si tu tvarohovou buchtičku
    s čajem a ráno už se neprobudila.
  • 00:38:24 Vy když jste takhle důkladnej,
    dopátral jste se třeba,
  • 00:38:27 jakej měla vztah
    k Oldřichu Novýmu?
  • 00:38:30 S Oldřichem Novým nic!
  • 00:38:33 Vy jste ale,
    abychom to zkompletovali,
  • 00:38:36 napsal knížku o další hvězdě
    předválečného filmu,
  • 00:38:40 to byla Zdenka Sulanová,
  • 00:38:42 velká hvězda filmu
    Madla zpívá Evropě.
  • 00:38:45 To vás napadlo jak?
  • 00:38:46 S tou jsem se setkal osobně,
    měl jsem tu čest.
  • 00:38:49 Výborně! Konečně někdo!
  • 00:38:54 V několika knihách bylo uvedeno
    dokonce datum jejího úmrtí.
  • 00:38:58 -Různá data tam byla.
    -A ona ještě žila!
  • 00:39:00 Ona ještě žila!
  • 00:39:00 A já jsem zjistil,
    že žije na Písecku,
  • 00:39:03 v Cerhonicích,
    kde byla naprosto neznámá,
  • 00:39:05 pak se taky jmenovala Nováková,
    byla potřetí vdaná,
  • 00:39:06 už zase rozvedená.
  • 00:39:08 Nicméně, našel jsem ji.
  • 00:39:10 A dokonce tam se ještě podařilo,
    že když jsme před lety
  • 00:39:13 moderovali s Jiřinou Jiráskovou
    TýTý,
  • 00:39:14 tak Zdenka Sulanová předávala
    jednu z cen tenkrát!
  • 00:39:18 Takže ona se vrátila do Prahy,
  • 00:39:20 televizní diváci viděli,
    že je ještě fit, že žije.
  • 00:39:23 A tenkrát slovo dalo slovo
  • 00:39:24 a my jsme začali psát
    její memoárovou knížku,
  • 00:39:26 protože její vzpomínky na tu dobu
    byly fascinující!
  • 00:39:29 Ona nebyla taková hvězda
  • 00:39:31 jako Nataša Gollová, Oldřich Nový,
    Adina Mandlová!
  • 00:39:33 Ale byla tam a všechno to
    zpovzdálí sledovala!
  • 00:39:35 Měla zase svoje zážitky!
    Byla mladinká.
  • 00:39:37 Byla to třeba, mimochodem,
    1. dívka Rudolfa Hrušínského.
  • 00:39:42 -Nejstaršího Rudolfa Hrušínského?
    -Nejstaršího Rudolfa Hrušínského!
  • 00:39:44 -To byla jeho...
    -To bylo poprvé pro oba.
  • 00:39:58 Já jsem pochopil,
    já jsem poslouchal vzadu,
  • 00:39:59 že vás zajímají hlavně tyhle věci!
  • 00:40:01 Ne hlavně! Diváky zajímají!
    Mně je to jedno!
  • 00:40:06 A to vám řekla ona
    po těch letech?
  • 00:40:09 Svoje tajemství malý?
  • 00:40:10 To nebylo tajemství!
    Ale ona to vyprávěla.
  • 00:40:13 Oni se opravdu sešli tenkrát
    ve filmu Lízin let do nebe,
  • 00:40:16 tam se potkali.
  • 00:40:17 To byl vlastně 1. film
    pro Rudolfa Hrušínského,
  • 00:40:20 jeho tenkrát objevili,
    on hrál v divadle předtím.
  • 00:40:22 Nicméně tam našli v sobě zalíbení
    a skoro 3 r. spolu byli.
  • 00:40:26 Bohužel, v polovině,
  • 00:40:29 nevím, jestli to byla polovina
    toho psaní, bohužel velmi náhle
  • 00:40:32 a velmi fit, paní Zdeňka
    v 84 letech odešla.
  • 00:40:35 Prostě mi jednoho dne telefonovali,
    že náhle zemřela,
  • 00:40:38 takže to byla rána.
  • 00:40:41 Mimochodem, když se ptáte
    na objevování těch nových věcí,
  • 00:40:43 ona měla syna, nebo má syna
  • 00:40:46 a ten se celá léta domníval,
    že jeho tatínek už dávno zemřel.
  • 00:40:50 On žil v tom, že nemá tatínka.
  • 00:40:51 Potom, co odešla paní Zdeňka
    počítal s tím, že je sirotek.
  • 00:40:54 A tahleta knížka se dostala
    do Kanady jakémusi pánovi,
  • 00:40:59 který po 50 letech
    odkryl tajemství, že stále žije,
  • 00:41:04 ale protože emigroval,
  • 00:41:06 tak nechtěl,
    aby tady měli problémy,
  • 00:41:08 tak sehráli takovou hru,
  • 00:41:10 že jemu řekli, že tatínek zemřel,
    že už neexistuje.
  • 00:41:12 On se sám ten tatínek přihlásil?
  • 00:41:14 Ten tatínek se přihlásil, protože
    dostal tu knížku moji
  • 00:41:16 o Zdence Sulanové!
  • 00:41:18 A tak zdravě se naprdnul,
    tady píšou, že neexistuju,
  • 00:41:20 ozval se mu a oni se opravdu
    po 55 letech sešli.
  • 00:41:24 Vidíte co životopisec dokáže
  • 00:41:27 v těch rodinnejch vztazích
    ještě dát dohromady.
  • 00:41:29 Aleš Cibulka!
  • 00:41:37 Přátelé, to je pro dnešek všechno,
    my vám děkujeme za pozornost
  • 00:41:41 a za týden na shledanou!
  • 00:41:44 Skryté titulky
    Eva Svobodová

Související