Kde jsem:

Princip televize — Televizní technika — Historie — Vše o ČT — Česká televize

Historie Československé televize

Historie

  • Historie Československé a České televize, televizních studií a televizní techniky
  • Vzpomínky pamětníků, archivní záběry, fotografie a kuriozity

Princip televize spočívá v přeměně optického obrazu v elektrický obrazový signál, v přenosu elektrického signálu a zpětné přeměně opět na optický obraz. Využívá vlastnost lidského oka, které vnímá dílčí podněty jako celek, probíhají-li dostatečně rychle za sebou.

V televizním snímacím zařízení se obraz rychle rozloží na velký počet bodů různého jasu a barvy. Tomu odpovídá určitý elektrický signál, který se přenese do přijímacího zařízení (televizního přijímače). Tam se elektrický signál synchronně složí opět v původní obraz. Tento proces se neustále opakuje.

Obraz se rozkládá určitým počtem řádků v jednom snímku, a to lineárně. Rozklad probíhá po řádcích zleva doprava (činný běh) s rychlým skokem zpět (zpětný běh). Evropské soustavy používají pro rozklad 625 řádků a pro snížení blikání se přenášejí v ploše obrazu nejprve liché a pak sudé řádky. Přenáší se 25 obrázků za sekundu neboli 50 půlobrázků za sekundu. Synchronizace řádků i obrázků je zajištěna vysíláním synchronizačních impulsů během zpětných běhů rozkladového paprsku. Navíc je jas při zpětném běhu potlačen.
Pro synchronizaci obrazu je ve zpětném běhu půlsnímku vyhrazeno 25 celých řádků, takže skutečný obraz tvoří pouze 575 řádků.

Přenos barevného obrazu je umožněn přenosem barevné informace současně s přenosem jasu. V principu se přenáší informace o červené, modré a zelené složce v obraze, která po aditivním smíchání dá původní barevný obraz.

Televizní pozemní vysílače šíří televizní programy v kmitočtových pásmech od 47 do 862 MHz, která jsou rozdělena do pěti pásem a 69 kanálů. Nejrozšířenější soustavy barevné televize jsou v Evropě PAL a v Americe NTSC. Systém SECAM se používal ve východoevropských zemích a ve Francii.

Televizní přijímač

Zařízení pro příjem vysokofrekvenčního televizního obrazového a zvukového signálu.
Vysokofrekvenční signál se do televizního přijímače přivádí zpravidla koaxiálním kabelem z laděné směrové antény nebo z vnitřní jednotky satelitního přijímače (může být součástí televizního přijímače). Signál dále přichází na kanálový volič (tuner), který zajistí výběr kanálu s požadovanou selektivitou a zesílení. Směšovač s místním oscilátorem převede přijímaný signál na mezifrekvenci, která svojí šířkou pásma, amplitudovou charakteristikou a zesílením připraví signál k demodulaci. Po oddělené demodulaci se zvukový doprovod dále zesílí a přes regulátor přivede na reproduktor nebo výstupní konektor. Při stereofonním příjmu se ještě dekóduje signál levého a pravého kanálu. Obrazový signál po barevném dekódování, regulaci, korekci a zesílení budí katody obrazovky. Synchronizační směs, získaná po demodulaci, řídí vychylovací generátory pro obrazovku (horizontální a vertikální rozklady). Horizontální generátor obvykle po transformaci a vynásobení slouží jako zdroj vysokého napětí pro obrazovku.

PAL

Evropská soustava pro přenos barevného televizního signálu, slučitelná s černobílým systémem; vypracována firmou Telefunken v SRN. Počet řádků v obraze je 625, obrazová frekvence 50 Hz a odstup nosného obrazu a zvuku je 5,5 MHz. Úplný signál je rozdělen na jasovou složku a dva rozdílové signály barvy a jasu, určující sytost a tón barvy. Jasový kanál má šířku pásma 5 MHz, barvonosný kmitočet je 4,434 MHz. V soustavě PAL se současně používají modulace amplitudová, fázová a pro zvuk frekvenční (kmitočtová).

NTSC

(National Television Systém Committee)

První americká soustava pro přenos barevného televizního signálu, slučitelná s černobílým systémem. Počet řádků v obraze je 455, obrazová frekvence 60 Hz. Úplný signál je rozdělen na jasovou složku a dva rozdílové signály barvy a jasu I a Q, které určují sytost a tón barvy. V soustavě NTSC se současně používají modulace amplitudová, fázová a pro zvuk modulace frekvenční (kmitočtová).

SECAM

Soustava pro přenos barevného televizního signálu, slučitelná s černobílým systémem, používaná v části východní Evropy. Počet řádků v obraze je 625, obrazová frekvence 50 Hz. Úplný signál je rozdělen na jasovou složku, dvě barevné informace a jeden rozdílový barvonosný signál, který určuje sytost a tón barvy. Jasový kanál má šířku pásma 6 MHz, barvonosné signály mají dvě nosné frekvence 4,250 a 4,406 MHz. V soustavě SECAM se současně používají pro obraz modulace amplitudová a frekvenční, pro zvuk frekvenční.

HDTV

(High Definition Television)

Televizní přenosová soustava s větším počtem řádků, s vyšší rozlišovací schopností než současná, a s rozšířeným formátem obrazu. Systém není celosvětově normalizován a návrhy i zkušební provozy mají více variant. Složkové signály mají být zachovány a umožněn převod soustavy HDTV do kterékoliv v současnosti používané televizní normy. Systému HDTV musí být přizpůsobeny i přijímače, zejména obrazovky nového formátu.

Kabelová televize

Způsob rozvodu televizního signálu koaxiálními (do vzdálenosti 2 km) nebo optickými (nad 2 km) kabely od zdroje televizního signálu až k přijímačům účastníků TKR. Zdrojem signálů je hlavní stanice s centrem pro příjem družicových i pozemních signálů, popř. s vlastním studiem. Následuje páteřní síť, ze které odbočuje signál k jednotlivým domům, v nichž je hvězdicový rozvod, tj. každý účastník má přívod od rozbočovače na vstupu do domu. Tento způsob rozvodu vylučuje vzájemné rušení účastníků a umožňuje zpětnou komunikaci po TKR a individuální služby. Zpětná komunikace (zpětný kanál) se využívá pro oboustranný datový přenos (telemetrické údaje, osobní počítače, hlídání bytů pomocí čidel ap.) a obrazový i zvukový přenos. Moderní síť kabelové televize obsahuje průběžné obousměrné zesilovače, centrálně napájené včetně záložních zdrojů napájení.