Katapult

Katapult (nejslavnější sestava, zleva Oldřich ŘÍha, Tolja Kohout a JiŘÍ Dědek Šindelář, cca 1977)

(1974 – dodnes) (v letech 1982-85 STUDIOVÁ SKUPINA O. ŘÍHY)

Počátek skupiny Katapult provází tak trochu terminologický zmatek. Kytarista Oldřich Říha dostal na konci roku 1974 padáka od bosse Skupiny F. R. Čecha Františka Ringo Čecha, protože jednou přišel pozdě na vystoupení jeho bandu do Lucerny. Ona to byla jenom záminka – Čech totiž na jeho místo měl už dávno v záloze připraveného kytaristu S. Kubeše. Říha v té době stále udržoval kontakty a když to šlo tak i hrál se svojí starou plzeňskou formací Mahagon, v níž s ním působili ještě Jiří „Dědek“ Šindelář (bg) a Vladimír „Charlie“ Krampol (ds). Její repertoár se většinou skládal z Říhových vlastních písniček ať už napsaných pro Schelingera nebo jen pro vlastní potřebu. Když Mahagon na konci roku ´74 dostal zaracha hrát na Plzeňsku, převedl Říha soubor pod Prahu, kde získal „přehrávky“, tzn. povolení vystupovat. Jenomže se vyskytl problém, neboť v Praze už jeden Mahagon existoval – jednalo se o jazz rockový soubor Petra Klapky.

Problém s názvem vyřešil Říhův kamarád a velký cestovatel mezi různými kapelami, bubeník Tolja Kohout. Ten měl totiž s dalším zhrzeným odpadlíkem od Čecha, zpěvákem Viktorem Sodomou soubor zvaný Katapult. V podstatě se jednalo o Skupinu Pavla Větrovce, která doprovázela kohokoliv,  občas např. C&K Vocal. A jelikož v ní také probíhalo personální víření, Kohout prostě název Katapult vzal a nabídl ho Říhovu Mahagonu. A protože se oba živili hraním v doprovodné skupině Aleše Ulma, která si říkala Citrón (ano, to je počátek jednoho ze základních kamenů českého heavymetalu!), domluvili se, že spolu budou prostě fungovat i v tomto novém projektu. A ještě jedna zajímavost: Říha se chtěl zaměřovat pouze na kytaru a proto sháněl zpěváka nebo zpěvačku. Hovořilo se o přímo o Sodomovi nebo o Janě Kratochvílové, nakonec se kapela dohodla s Lídou Podubeckou. Někdy od léta ´75 bylo tedy obsazení Katapultu následující: Oldřich Říha (voc, g), Tolja Kohout (ds), Jiří „Dědek“ Šindelář  (bg, bvoc), Vladimír „Charlie“ Krampol (perc) a  Ludmila Podubecká (voc, kdysi Skupina bratří Gondolánů).

Jelikož kapela nebyla pod žádnou uměleckou agenturou, prakticky téměř přes rok a půl měla amatérský statut. Proto jak Říha, tak Kohout neustále fungovali v Citronu. Díky práci nového manažéra a textaře kapely Ladislava Vostárka přišla nabídka pro Katapult od Supraphonu na natočení prvního singlu. Na konci roku 1975 ale došlo k odchodu nejprve Krampola (vrátil se do Plzně a bubnoval v Novus XXl.) a poté Podubecké (mateřské povinnosti), takže na začátku šestasedmdesátého do nahrávacího studia dorazila pouze základní trojka Říha (g, voc), Kohout (ds), Šindelář (bg, bvoc).

Singl s písničkami „Půlnoční závodní dráha“ a „Lesní manekýn“ vyvolal velký ohlas, přestože se na něm Katapult představil s jednoduchým zábavovým hard rockem. Přestože? Ono to bylo spíše právě proto. „Pokleslá“ kultura venkovských tancovaček totiž v největší míře splňovala touhu mládeže po zvuku elektrické kytary, který skoro nikde jinde nemohla slyšet. Kromě Stranou nadekretovaných popových blábolů u nás frčel komplikovaný jazz rock, na který návštěvníci zábav neměli pajšl a  Etc…, Marsays nebo Merta byli dobří leda pro intelektuálněji zaměřené máničky, většinou návštěvníky PJD. Katapult tak vlastně vyplnil díru na našem gramofonovém trhu. Obecně by se dalo říci, že tím „katapultem“ se mohla stát kterákoliv jiná ze stovek kapel, jež vymetaly venkovské i periferní pražské sály, kdyby měla v té době možnost natočení desky. Katapult měl totiž také štěstí v tom, že se celkem brzy dostal pod křídla textaře a manažéra, již zmíněného Ladislava Vostárka, který moc dobře věděl, kterou kliku u dveří českého showbyznysu leštit. Prvního SP se nakonec prodalo přes sto tisíc. Jenomže kapela stále neměla profesionální statut a tak Kohout na sklonku jara´76 přijal některé zakázky zajišťující mu ekonomickou jistotu (studiové nahrávky se Skupinou Oty Petřiny, dále Pro-Rock) a na čas své fungování v kapele přerušil. U bicích ho pak vystřídal Jaroslav Kadlec (zároveň Planety).

Během roku 1976 došlo k natočení několika singlů pro Sodomu, sice pod názvem Katapult, ale z tohoto nového Katapultu se na nahrávce podílel pouze Říha. Zbytek tvořila směs muzikantů od Ringo Čecha a Ulma. Nový Katapult v sestavě Říha – Šindelář - Kadlec si zahrál kromě obligátních tancovaček i v několika pražských klubech (Futurum, Amfora, Strahov). V květnu ´77 se  skupina zúčastnila i  velkého festivalu Velodrom v Brně, kde se před třinácti tisíci diváky představila vedle Olympiku, Etc…, a polských kapel Corvina a SBB. Mezitím po dalším vydaném singlu s hitem „Já nesnídám sám“  už bylo jasné, že Supraphonu se tah s Katapultem povedl. Následující singl s kousky „Vlaky v hlavě“ a „Nalaď si život do C dur“  to jen potvrdil. Skupina navíc konečně získala profipapíry (hrála pod Středočeským krajským kulturním střediskem) a jelikož z ní v srpnu 1977 odešel Kadlec, byl znova povolán osvědčený Tolja Kohout. Ten, když uslyšel, že kapela má profesionální status, nabídku neodmítl.

Navíc Supraphon nabídl Katapultu natočení živého alba, které se nakonec natočilo v září a říjnu ´77 při koncertech v pražském KD Novodvorská. Album vyvolalo mezi zábavovými máničkami velký ohlas (a aby taky ne – je na něm slyšet většina songů z oněch hodně prodávaných singlů, včetně oblíbených „Nebreč, kdyby za to stál“ a „Hlupák váhá“), přestože je hráčky i zvukově dosti toporné. A tak je asi nejlepším kouskem pomalá tříakordovka „Miluju severní nebe“ s „mrazivým“ textem Františka Gellnera, který Říha odosobněným hlasem polorecituje a polozpívá, což vyvolává skutečně jakousi ponurou atmosféru dlouhých severských nocí. Alba, kterému se podle obalu občas říkalo „stříbrné“, se v budoucnu prodá na sto padesát tisíc výlisků. V listopadu Katapult poprvé koncertoval v pražské Lucerně.

Skupina pak začala hrát prakticky po celé republice, kromě Plzeňska, kde měla chronický zákaz už z dob Mahagonu. Počet vystoupení (včetně zábav) za sedmasedmdesátý skončil na čísle 230, což je i dnes takřka neuvěřitelné číslo. Na začátku roku 1978 odehrála i několik koncertů na Slovensku. Tehdy započaly polemiky o Katapultu v tisku (v Melodii článek „Jak Katapult rozdělil národ“), o skupině se psalo, že byla nahoru „vyhnána manažérskými prášky“, její styl byl pejorativně nazýván „rock pro učňovskou mládež“. Ani nebylo divu – ansámbl vyrazil na zteč s jednoduchým, „telecím“ bigbítem s „těžkou prdelí“, který doplňovaly primitivní Vostárkovy texty. A možná, že za ten termín „učňovský rock“ tak trochu mohl i sám Říha, který se společně s Dědkem i Toljou na koncertech často prezentoval oblečen v džínových montérkách.

V létě 1978 přišel nepochopitelný zákaz vystupování v Praze. Nepochopitelný proto, že kapela produkovala opravdu neškodnou neprovokující muziku. Jak už bylo obvyklé, nikdo se nikdy nedozvěděl důvod zákazu a kdo za ním stál. V kulturních institucích napojených na státní orgány se prostě vždycky takhle „halilo“. Následovalo první vystoupení kapely na Festivalu polit. písně v Sokolově. V anketě Zlatý slavík skupina skončila druhá.

V květnu ´79 Katapult natočil svoje druhé album „2006“ s úvodní Vostárkovskou celkem srandovně napsanou vizí budoucnosti, nazvanou „Až“ (mimochodem - byla nádherně zparodována skupinou Extempore). Známé jsou též písničky „Svobodárna“, plouživá „Dvě růže krepový“ a rychlejší „Jen jednou dostat šanci“. Hned po albu odešel za svými dalšími aktivitami Kohout, takže ho vystřídal Milan Tutsch (ds, ex-Citron), ale bubenicky kapele příliš nevyhovoval. V té době formace vyrazila na další slovenské turné, které nakonec musel dohrávat zpět povolaný Kohout (v Bánské Bystrici byla návštěva okolo patnácti tisíc diváků). Po turné ale už definitivně odešel. Další tři měsíce Katapult fungoval coby trojka Říha – Šindelář – Tutsch, avšak koncem roku do kapely přišla nečekaná posila a to přímo od konkurenční Skupiny F. R. Čecha. „Císaře českého hardrocku“ asi musel bubeník Jiří „Mamut“ Stárek hodně dožrat, když nastoupil do Katapultu vystřídat Milana Tutsche. Ten po odchodu z „kaťáků“ vzápětí emigroval do Švédska (kde mj. spolupracoval s V. Třešňákem).

Rok 1980 byl opět plný absurdit, citujme z webových stránek kapely: „Vychází LP Katapult ´2006´ zároveň také v exportní anglické verzi. Prodejní úspěch je fantastický – 250.000 kusů! Dne 1. července je podepsána ´exkluzivní´ smlouva se Supraphonem na tři roky o vydání 1 LP každý rok. Hned v srpnu následuje informace pracovníků Supraphonu, že se nebude na základě telefonického příkazu, resp. zákazu vydávat nadále Katapult. Katastrofický rozkaz vydal soudruh Müller, vedoucí oddělení kultury ÚV KSČ. Začíná se pomalu schylovat k nejhoršímu. Ještě předtím vším dostává ovšem Katapult Zlatého slavíka za rok 1979 v Obecním domě v Praze, kde se natáčel televizní program. Po jeho odvysílání následuje v politických kruzích zděšení, drnčí telefony a Katapult pomalu mizí z televize, rádia  a novin.“ Přesto je to rok po stránce koncertování úspěšný – skupina jich odehrála 220. Na nich Katapultu občas vypomohli jako hosté i kytarista Ota Petřina a akordeonista Tomáš Štern. Posléze na vystoupeních Petřinu nahradil další Plzeňák, kytarista skupin Trilogie, Saze a Sejf Andy Seidl.  S písní „Až“ vyhrál Katapult televizní Hitšarádu Šípa a Uhlíře a podruhé získal také Zlatého slavíka za rok 1980.

Na začátku roku 1981 nastoupil na místo odcházejícího „Mamuta“ Stárka už podruhé bubeník Jiří Kadlec; Stárek se po čase objevil v pražské skupině Karamel. Zásadnější změnou byl březnový odchod textaře Ladislava Vostárka, který nejspíš pochopil odkud větry vanou a problémový Katapult opustil. Nejenže si přestával rozumět s leaderem Říhou a jeho stále nabobtnanějším egem, ale navíc se neustále zmenšoval počet štací, na kterých kapela mohla vystoupit. Absolvovala sice polské turné se skupinou Perfect, ale jen díky tomu, že čeští kulturní potentáti do polských záležitostí kafrat prostě nemohli. V roce 1982 se už Katapult ocitl v totální krizi - vznikla informační blokáda ze stran médií a jediné, co fungovalo byl jeho fan club, který rozesílal různé informační letáky a kazety s novým programem, nazvaným „Katapult Story“, a také některá koncertní místa, na které se zákaz vystupování nevztahoval. Kapela se také snažila vynutit si dodržení smlouvy se Supraphonem, ale ten na její požadavky nereflektoval.

V květnu ´83 vznikl nový koncertní program pod názvem „Hrajeme dál“ a písničky z něj byly opět posílány fanouškům. Říha pod svým jménem natočil s Katapultem singl s ústřední písničkou „Diskomóda“. Zde bylo jasné, stejně jako v případě Pražského výběru, že skupina klidně může natáčet, ale nikoli pod svým jménem. Ve čtyřiaosmdesátém vyšla kniha Pavla Frýborta „Jen jednou dostat šanci“, která vlastně vznikla ze scénáře na celovečerní film s Katapultem, který ovšem neprošel schvalovacím řízením.

Rokem obratu se stal pětaosmdesátý – Katapult si prakticky po šesti letech znovu zahrál v Praze i když pod názvem „Olda Říha a Katapult“. Jednalo se o červnový koncert pro účastníky Spartakiády a konal se v Pakulu. Navíc se rozhoupal Panton a vydal skupině malou desku, což se stalo také po šesti letech. V roce 1986 se s perestrojkou začala uvolňovat atmosféra v celé zemi – vracely se zakázané kapely (Výběr, Etc…) a tato situace napomohla i Katapultu. Aparátčíkem Müllerem dříve totálně dušený Supraphon nabídl Katapultu dokonce velkou desku. A tak bylo v dubnu šestaosmdesátého realizováno album „Rock de luxe“, s pilotním singlem „Někdy příště“ s Říhovou hudbou a texty Pavla Půty (dvakrát se na desce prezentoval i Pavel Vrba). Elpíčka se nakonec prodalo asi kolem osmdesáti tisíc výlisků. A Katapult se v sestavě Oldřich Říha (voc, g), Jiří „Dědek“ Šindelář (bg, voc) a Jaroslav Kadlec (ds) začal vracet do podvědomí médií i svých fanoušků. Občas se objevil v televizi, občas o něm někdo napsal článek. Bohužel koncem roku 1986 těsně po svém odchodu z kapely spáchal sebevraždu bubeník Jaroslav Kadlec. Na jeho místě v té době už hrál Pavel Lopata (ds).

Rok 1987 je rokem velkého návratu „hardrockové dechovky“ – v březnu na společném koncertě s kapelami Výběr, Futurum a Turbo v Brně vyprodali halu Rondo a návštěvnost pozvolna stoupala i na „kaťáckých“ koncertech. Naplnil se též i Říhův dávný výrok „vždycky, když jdeme nahoru, měníme bubeníka“. V létě byl odejit Pavel Lopata a na doporučení „jižana“ Ondřeje Hejmy se v Katapultu objevil divoký ranař Milan Balcar z rozklíženého souboru Pumpa. Už od října toho roku se některé koncerty kapely natáčely na pásy, neboť právě z nich mělo vzniknout nové live album.

V lednu osmaosmdesátém se konečně všechno natočilo a sestříhalo a deska byla pod názvem „Pozor Rock! Live 1988“ připravena k vydání. Velký úspěch Katapult zaznamenal také na „Metalovém matiné“, které se konalo v dubnu  pražské Lucerně v rámci pražského Rockfestu. Metalisté z Arakainu, Vitacitu, Citronu, Titaniku, Kernu a Tublatanky se upřímně divili tomu, jak publikum vřele „kaťáky“ přivítalo. V květnu následovala koncertní premiéra k právě vydanému albu „Pozor rock!“ a v prosinci si kapela odjezdila slovenské turné s populární Tublatankou. Na přelomu let 1988-89 (prosinec – únor)  skupina natočila další album „…a co rock´n´roll!!!“ a v květnu až září absolvovala tři turné: s brněnským Kernem, bratislavským Elánem a irskou skupinou Winter´s Reign. V té době se také pokusila navázat širší spolupráci s textařem a manažérem Ladislavem Vostárkem. Supraphon také zpětně předal Katapultu Zlatou desku za dávné album „2006“.

Do devadesátých let vstoupil Katapult natočením desky společně s irským zpěvákem Robbie „Animal“ Hurleyem, ale vzhledem k chaosu, který panoval v Supraphonu, vyšla téměř s půldruharočním zpožděním. Kapela se pak na čas odmlčela neboť jak Říha, tak Šindelář se věnovali svým podnikatelským aktivitám. Zhruba po dvouleté pauze se na rocková pódia vrátila.

Co se zachovalo:

Foto + TV (Hitšaráda atd.)

Audio (do roku 1989 včetně):

Katapult: SP (Supraphon) – „Půlnoční závodní dráha“/„Lesní manekýn“ (1976), „Tichá pošta“/„Já nesnídám sám“ (1976), „Vlaky v hlavě“/„Nalaď si život do C dur“ (1977)
Katapult: „Katapult“ – live (1977, LP, Supraphon, vyšlo v roce 1978)
Katapult: SP (Supraphon) -  „Nebreč, kdyby za to stál“/„Hlupák váhá“ (1977), „Katapult“/„Blues“ (1977, vyšlo 1979)
Katapult: „2006“ (1979, LP, Supraphon, vyšlo 1980)
Katapult: „2006“ (1979, LP, Artia, anglická verze LP „2006“, vyšlo v roce 1981)
Katapult: SP (Supraphon) – „Až…“/„Jsou špatný dny“ (1979, vyšlo 1980), „Maturant“/„Jsou špatný dny“ (1979, vyšlo 1980)
„Hitšaráda“ TKM 1“ (1980, EP-sampler, Supraphon, Katapult píseň „Stovky hotelů“)
Katapult: „Katapult Story“ (1982)
Katapult (Studiová skupina Oldřicha Říhy): SP (Supraphon) - „Diskomóda“/„Král pasáže“ (1983), „Zítra“/„Smutná nevěsta“ (1984), „Zas někam pospíchám“/„Láska na první dotek“ (1984), „Nesmíš dát jenom na zdání“/„Obyčejnej rokenrol“ (1985)
Katapult: SP (Supraphon) – „Motorka“/„Signál ´odjezd´“ (1985, vyšlo 1986), „Každej kluk“/„Máš na boku chmýří“ (1986)
Katapult: „Rock de luxe“ (1986, LP, Supraphon, reedice CD, Sony Music Bonton 2000)
Katapult: SP (Supraphon) – „Někdy příště“/„Na to zapomeň“ (1986), „Ty jsi tedy povaha“/„Žil jsem jako boxer“ (1986)
„Posloucháte Větrník…2“ (1986, LP-sampler, Supraphon, Katapult píseň „Rovnováha“)
Katapult: SP (Supraphon) – „Inzerát“/„Modrý z nebe“ (1987)
Katapult: „Pozor Rock! Live“ (1987-88, LP, Supraphon, vyšlo 1988, reedice CD, Sony Music Bonton 2000)
Katapult: SP (Supraphon) – „Třináctá komnata“/„Rock And Roller“ (1988)
Katapult: „…a co rock´n´roll!!!“ (1988-89, LP, Supraphon, vyšlo 1989)
Katapult: SP (Supraphon) – „Spolkneme hada“/„V tomhle nejedu“ (1989)
Katapult: „Taste Of Freedom“ (1989-90, LP, Supraphon, vyšlo 1991)
Katapult: „Hit album (SP 1976 – 1988)“ (1991, LP-kompilace starých singlů, P & R)Katapult (studiová skupina): SP (Supraphon) – „Salón krásy“/„Snad jsem to já“ (1976), „To chce krém“/„Kdybych měl to štěstí“  (1976), „“Móda“/„A to nás láká“ (1976)
„Gong 3“ (1976, LP-sampler, Panton, Studiová skupina Katapult píseň „Motýlí král“)

http://www.katapult.cz/