DG 307

DG307 (live v Postupicích, zleva M. Hlavsa, P. Zajíček, V. Vyšín a J. Kukal, 1974)

(1973-1976, 1979-1980 a od roku 1992 dodnes) Praha

„Dg. 307 překlenují strázně našeho žití odkazem k mystické zkušenosti.“ Ivan „Magor“ Jirous, 1977

Někdy v polovině roku 1973 napadlo Mejlu Hlavsu (Plastic People Of The Universe) a jeho kamaráda, básníka Pavla Zajíčka, že by mohli vytvořit rockovou kapelu, jejíž tvorba by se odlišovala od zavedených schémat. Kapelu, která by rezignovala na obvyklé bigbítové nástrojové obsazení, na obecně zažitý model skládání písniček i na dosud osvědčená textová témata a klišé. Soubor oba posléze založili a nazvali „psychiatricky“ Dg. 307

O ideji nové undergroundové skupiny píše hudební publicista Jaroslav Riedel ve sleeve note k CD „Historie hysterie (2004): „…Dg. 307 chtěli tvořit hudbu, která by se bytostně vzpírala ustáleným hodnotám. Hlavsovy skladby se nepodobaly tomu, co psal pro Plastic People, ve snaze o zřetelné odlišení ani v Dg. 307 nikdy nehrál na baskytaru. Velmi silným impulsem pro Dg. 307 byla tvorba skupiny Aktual, vedené Milanem Knížákem, která v letech 1970 a 1971 s Plastic People absolvovala dvě vystoupení. Knížákovy skladby, spojující úporně jednoduché rytmy s aleatorickými principy a drásavými hudebními kombinacemi, Zajíčka i Hlavsu velmi zaujaly a některé jeho postupy potom dál rozvíjeli. Tvůrčí vykolejenost jako reakce na nenormální dobu byla pro Dg. 307 přímo programem, deklarovaným už v názvu skupiny: diagnóza 307 označuje ´situační přechodné poruchy u osob bez zjištěné předchozí duševní poruchy´.“ Přesná definice této diagnózy je ještě výmluvnější, vizte: „velká stresová reakce, panická reakce, bojová únava, porucha adaptace v dospívání a stáří, afektivní porucha v jednání, psychopatická reakce normální osobnosti na silnou stresovou situaci“.

Hudba kapely měla mít zcela svobodný charakter. Hodně z toho, co mělo v jednotlivých skladbách zaznít, bylo dílem momentální nálady a tedy náhlé improvizace. Proto první vystoupení „dégéček“ 1973 proběhlo nárazově a tak trochu náhodně v červenci 1973 v Klukovicích v restauraci Na Zavadilce společně s PPU a Ale A Jazz. I další koncert Dg. 307 absolvovali až po vystoupení PPU v Klukovicích v říjnu 1973. Tehdejší sestava souboru byla následující: Pavel Zajíček (voc), Mejla Hlavsa (g-feedbacks, lux, voc), Ivan Čeleda (bg, ex-Feeling Free, ex-Kurt Miller Band, ex-Satori) a Vladimír „Hendrix“ Smetana (perc).

V březnu ´74 si „dégéčka“ měla zahrát společně s Plastiky a hard-bluesovou skupinou Adept na androšské akci v Rudolfově u Českých Budějovic. Měli připraven vcelku rozsáhlý materiál – na dochovaném playlistu nalezneme tyto skladby: „Koulim vočima“, Papírový aPsolutno“, „Banán prorok“, „Hudebníci z konzervy“, „Hlavopustina“, „Kozí muzeum“, „Já a můj tas (tasemnice)“, „Degenerace“, „Mocnej Mařen a stromy“, „Marnost“ a píseň „Milujte Jižní Čechy“ z repertoáru Aktualu. Uvedení poslední písničky možná tak trochu souvisí s faktem, že celý večer měl uvádět proslulý undergroundový výtvarník a performer Milan Knížák, byvší hlavní postava Aktualu. Bohužel už po několika songách Adeptů vyzvali místní orgány v čele s předsedou MNV máničky aby opustily sál. Což sice nakonec učinily, bohužel policejní akce už byla definitivně rozjetá. A tak následně došlo k jednomu z proslulých brutálních zásahů mocenských složek proti bigbítovým fanouškům, který vešel do historie jako „budějovický masakr“. 

V červnu ´74 pustili „Magora“ z basy a při té příležitosti došlo ke společnému vystoupení Dg. 307 a Plastic People v ateliéru výtvarníka Jaroslava Kadlece v Praze. Sestava dégéček dozněla určitých změn a z původní sestavy zůstali jen Zajíček (voc, harm) a Hlavsa (g, harm, voc). Čeleda byl v té době zachvácen jazz rockovým virem a rozhodl se věnovat složitějším hudebním strukturám, takže z kapely odešel. V různých domácích seskupeních pak hrával celá následující léta, bohužel těmto příležitostným „jamovacím“ kapelám se nikdy nepodařilo výrazněji se prosadit. Kromě Čeledy navíc chyběl i Hendrix, jenž byl především fanouškem a posluchačem a nikoli hudebníkem. Místo nich se ve skupině objevili Vladimír „Plivník“ Vyšín (ds), který předtím proslul jako plivač ohně při koncertech PPU, a také Ivo Pospíšil (bg), v té době hráč rock´n´rollového revivalu The Old Teenagers.

V září 1974 se Dg. 307 zúčastnili v Postupicích podzemní akce konané ku příležitosti svatby Jarky a Arnošta Hanibalových, která později vešla do historie jako „l. festivalu 2. kultury“. Společně s nimi tu vystoupili ještě Old Teenagers, Sen noci svatojánské band, Goldberg Grass Band, Charlie Soukup, Sváťa Karásek a pochopitelně Plastici. „Dégéčka“ hrála na této akci v sestavě: Zajíček (voc, harm), Hlavsa (ac g, vcl, harm, voc), Ivo Pospíšil (bg, perc, fl, psací stroj), „Plivník“ Vyšín (ds suzafon) a Jaroslav Kukal (plechy, smetištní nástroje). Posledně jmenovaným byl jinak výtečným fotografem; navíc jeho divý zjev pračlověka a zběsilé pódiové vystupování navíc hodně kapele přidaly na vizuální stránce koncertu. Formaci pak doprovázel narychlo svolaný sbor Chorus Paranoia, v němž se předvedli Ivan „Magor“ Jirous, Zdeněk „Londýn“ Vokatý (kdysi Aktual), Jaroslav Kořán, Jiří Němec, Dana Němcová, a Jana Němcová. Bylo celkem zajímavé, že Dg. 307 předvedli v Postupicích skladby zatím zcela neuvedené. „Jejich zvuková škála byla velmi pestrá, sahala od jednoduchých popěvků po divoké skrumáže hluků. Ve Filosofových slovech, kde Zajíčka a Hlavsu doprovází Ivo Pospíšil na psací stroj, se ozve termín ´imbroglio´ (změť, rozvrat): ten byl pro krajní polohu Dg. 307 velmi charakteristický. Skladby ´Útok na historii (hysterii)´ a ´Operace přírody´ se svou destruktivitou plně vyrovnaly nejextrémnějším skladbám Aktualu. Ale i ty texty, kde nad buřičskou pózou převažoval velmi osobní a sebezpytný tón, jsou maskovány okázalou muzikantskou provokativností. Třeba ´Utopenec´, plný upřímných výkřiků pochybností a odhalující vnitřní nejistoty, byl v Zajíčkově interpretaci rozložen na slabiky až k nesrozumitelnosti.“ (Jaroslav Riedel, sleeve-note k CD Dg. 307: „Historie hysterie“, 2004). Celý festival pak na 16mm zvukový film natočil se svým teamem z ČST Josef Dlouhý a nazval jej „Concert“ – „dégéčka“ jsou na něm zachyceny v okamžiku, kdy hrají píseň „Co sme“. V Postupicích došlo také k jednorázovému jam sessionu různých hudebníků z Dg. 307 a dalších skupin; celé sdružení si dalo název The Keep Together Band a vyřádilo se ve skladbě „Degenerace“.

V lednu ´75 se opět konal podzemní koncert, tentokrát ku příležitosti svatby Jaroslava a Jaroslavy Kukalových. V hospodě U Králů Mokropsích se Dg. 307 představili s dvěma novými členy: z výtvarnické sranda-kapely Sen noci svatojánské band přišel houslista Míla Hájek a Pospíšila u baskytary vyměnil Jan Kindl, který se se Zajíčkem znal z práce (oba makali jako lesní dělníci v Mařenicích). Po vystoupení v Mokropsích se kapela přesunula do zkušebny v Horních Počernicích, kde bydleli Hájek s Brabencem z PPU. A počet členů „dégéček“ se utěšeně rozrůstal: najednou se v kapele objevili Otakar „Alfréd“ Michl (g, bg, ex-Umělá Hmota), bývalý plastikovský bubeník Pavel „Eman“ Zeman (ds, perc, zároveň Bílé světlo), zvukař Plastic People Zdeněk „Pájka“ Fišer (obsluhoval „smetištní nástroje“) a také mladý Jan Hedl zvaný „Sahara“ ( perc, zároveň Duševní Hrob). 

Tato sestava už se tolik nenechávala unést improvizací a volnými hudebními strukturami – naopak, nové skladby dostaly poněkud ucelenější (konvenčnější) charakter a byly po stránce aranžmá (Hlavsa) velmi propracované. A celá kapela je poctivě pilovala. „Měnily se i Zajíčkovy texty: zpočátku byly téměř bez výjimky plné negace, i když z nich zároveň byla cítit ironie. Cynická sebestylizace u Zajíčka maskovala jeho přecitlivělost a zoufalé pocity bezmoci. Později se začaly objevovat i výrazné religiózní motivy, což úzce souviselo s Hlavsovou konverzí a prohlubujícím se Zajíčkovým náboženským zanícením. Ale stejně  jako nelze chápat doslova Zajíčkovy nihilistické pózy, nebylo by dobré brát úplně vážně ani jeho kazatelskou roli. Destruktivní i apelativní gesta souvisela hlavně s urputným hledáním katarze, byla to autenticky křečovitá snaha o sebevyjádření, výsměšný i zoufalý křik zbloudilce uprostřed ghetta.“  (Jaroslav Riedel, sleeve-note k CD Dg. 307: „Historie hysterie“, 2004).

V červnu ´75 se v Kostelci u Křížku ku příležitosti svatby Milana a Jany Hlavsových konal další koncert Dg. 307. V sestavě Zajíček (voc, tp), Hlavsa (g, harm, cit, whi), Plivník (ds, suzafon, záchod. prkno, voc) , Alfréd (bg, g, voc), Kindl (tp, perc), Pájka (perc, smetištní n., klakson, pila), Kukal (plechy, železné nástroje, kladivo, pila, cep), Hájek (vln, voc), Zeman (ds, perc, whi) a Hedl „Sahara“ (tb, kladivo, kameny, smetištní n.) předvedl soubor svoje asi nejpropracovanější vystoupení v němž zazněl celý repertoár kapely včetně novinek, což dávalo dohromady jedenadvacet skladeb. Hudebníci se představili v celkem zajímavých kostýmech – Hlavsa se Zajíčkem si na sebe oblékli dlouhé hábity z UFO-období Plastic People, Kindl se Zemanem měli pyžama, Alfréd ženské šaty a jen Kukal nevynechal svoji oblíbenou kovářskou zástěru. Krátce po koncertě Kostelec obklíčilo policejní komando a začala perlustrace všech účastníků akce (asi 300 lidí). 

Na podzim se s kapelou rozhodli nepokračovat „Sahara“ Hedl a „Plivník“ Vyšín. Úletem se stala účast formace na tzv. rekvalifikačních přehrávkách v listopadu ´75 v sále U Zábranských. V sestavě Zajíček (voc, rec), Kukal (perc – železná tyč), Pájka (smetištní perc), Hájek (vln), Jan Kindl (perc – železná tyč) vyvolala „dégéčka“ u rekvalifikační komise zhnusení. Zpráva samostatné odborné pracovnice Pražského kulturního střediska Alexandry Mládkové je jednoznačná (1975): „Byla jsem zejména překvapena nehudebními rekvizitami: železnými tyčemi, diskem od auta a podobně. Jejich hráčská úroveň byla velmi nízká. Ostatně komise to ve svém posudku a rozhodnutí konstatovala. Jde o soubor s převahou recitace. Hráči na bicí nástroje nejsou hudebníky. Doprovázející hudební nástroje jsou na nízké úrovni. Členové souboru působí málo esteticky.“

Kapela si ale z názorů komise zjevně nic nedělala, neboť ještě v tomtéž měsíci se odebrala na hrad Houska, oblíbené to nahrávací centrum českého undergroundu, aby tu natočila některé svoje skladby na magnetofonový pás. Záznam pořizoval Martin Schulz a je na něm využito vskutku netradičních nástrojů a zdrojů zvuku; ladění rádia, vrtačka (oháněl se jí „kovář“ Kukal), ohebné umělohmotné elektrikářské rourky neboli tzv. „husí krky“ (do nich fučel Kindl), pilka na železo, nafukovací balónky, záchodové prkénko s nataženými strunami. I rytmických nástrojů byla celá škála – pivní láhve, plechy, různé železné odlitky a tyče. Z „normálních“ pro bigbít netradičních nástrojů lze zmínit snad jen citeru. Každopádně se sestava Zajíček, Hlavsa, Alfréd, Kukal, Kindl, Hájek, Zeman a Pájka předvedla v tom nejlepším industriálním  světle.

Po Housce s „dégéčky“ přestal hrát Hlavsa, který se chtěl věnovat zkoušení nových věcí s Plastiky. Dg. 307 tedy připravovali nový program v omezené sestavě, ale na ll. Festivalu 2. kultury, který se konal v únoru 1976 v Bojanovicích nakonec nevystoupili. A poté už převzala otěže osudu androšských mániček Moc se svými represivními složkami. V březnu bylo pozatýkáno několik představitelů undergroundu, mj. kompletní sestava „dégéček“; někteří se z vazby dostali záhy někteří, až po několika měsících. Později, ve známém procesu dostal z kapely nepodmíněný trest jenom Zajíček. První část historie kapely se uzavřela.

Po návratu z kriminálu se Zajíček významným způsobem (nazpíval skladbu „Otče“ ) podílel na natočení alba Plastic People Of The Universe „Passion Play“, které se natáčelo na Hrádečku u Václava Havla v roce 1978.  Samotní Dg. 307 obnovili činnost až v roce 1979, kdy proběhla dvě vystoupení na baráku v Nové Vísce u Chomutova. Tehdy natočili známé album (samozřejmě na magnetofonoý pás a neoficiálně) „Dar stínům“, které se podařilo později vydat ve Švédsku. Bohužel tlaky na český underground neustávaly a nakonec donutily v roce 1980 Pavla Zajíčka emigrovat.

Charismatický „krahujec sametového podzemí“ dal po svém návratu z emigrace kapelu Dg. 307 opět dohromady a prakticky od roku 1992 se na našich pódiích objevuje prakticky dodnes. 

Ponz.: Autor by rád poděkoval hudebnímu publicistovi Jaroslavu Riedelovi, z jehož historie Dg. 307 ve své stati vycházel.

Co se zachovalo do roku 1989:

Foto + Postupice, 8mm filmy atd. němý 8mm z vystoupení Dg. 307 v Kostelci u Křížku (1975),

Audio:

Dg. 307: „Klukovice“ (1973, skladby „Anti“, „Hrůzy“)
Dg. 307: „Ateliér Live ´74“ (1974)
Dg. 307: „Live v Postupicích“ (1974)
Dg. 307: „Studio Houska“ (1975)
Dg. 307: „Dg. 307 (1973 – 75)“ (1973-75, LP, Globus, vyšlo v roce 1990)
Dg. 307: „Historie Hysterie“ (nahrávky z let 1973-75, CD, Guerilla Rec., vyšlo 2004)
Dg. 307: „Live U Zábranských“ (1975, záznam z rekvalifikačních přehrávek)
Dg. 307: „Dar stínům“ (1979)
Dg. 307: „Gift To The Shadow“ (1979, LP, Šafrán – Švédsko, vyšlo 1982)