Alphaville

Propletenec žánrů od mafiánské gangsterky, detektivky, dramatu a nevím čeho ještě po pohádku o krásce a netvorovi s tím rozdílem, že netvor zde zachraňuje krásku - z galaxie prosté toho nejušlechtilejšího citu. Město s totalitním zřízením (polopaticky ztvárněným – cedulka SS, komanda, „hlídači“ /a nebyl náhodou na jedné fotce B. Engels?/), pro diváka umocněné nepříjemně oslňujícím blikajícím světlem (aby bylo jasno) a obrázky v negativu.

Vše ovládající kompjútr Alpha 60 (Alfa jako první číslo v řecké abecedě možná jako symbol prvenství, jedinečnosti, božství, nadřazenosti…?) vydedukovav ve své chladné logice nebezpečí síly a moci slova, jsou mnohá z nich zakázána. Přesto právě SLOVO se stává jeho zkázou…
Nepřizpůsobiví odsouzenci padající do vody – symbol znovuzrození, nového života.
Nastíněná hrozba z přemnožení moderních technologií, kdy člověk přestává býti člověkem a stává se necitelným strojem je poněkud přehnaná, rozhodně však není sci-fi.

Jean-Luc Godard se zřejmě nestane mým oblíbencem, nuž pro poselství v tomto
filmu – člověk nemůže existovat bez POESIE (kultury, lásky: „Žít znamená vykročit k těm, které milujeme“/i k těm, které nemilujeme/...) - dávám 80 %.

P. S. Jisté je, že „nejstarší řemeslo“ nezanikne ani v té nejvzdálenější budoucnosti…

Fajn iniciativa, ale: kde su velikanky filmu? Aspon Margarethe von Trotta a Vera Chytilova by sa do tohto zoznamu aj do programu mali dostat.