Iveta a její děti

Klikněte pro větší obrázekIveta Toušlová je úspěšná televizní novinářka. „Její“ pořady 13. komnata a Toulavá kamera se mají k světu.

Jak vznikl nápad na 13. komnatu?

Zhruba před sedmi lety. Projekt ale docela dlouho ležel v šuplíku. Inspirovala mě maminka. Sáhla si na ono pomyslné dno, když onemocněla vážnou depresí a ve svých osmatřiceti se zhroutila. Trvalo několik let, než se úplně zotavila. Ale nevzdala to, dokázala se s nemocí porvat a nakonec vyhrála. Nesmírně si jí za to vážím. Navíc už svým příkladem řadě lidí pomohla. A v tom je „poselství“ celého cyklu. Ukázat, že potížemi, které nás právě sužují, trpěli i jiní a našli cestu ven.

S kým bylo natáčení nejnáročnější?

Každá z portrétovaných osobností je jedinečná a tudíž vyžaduje individuální a citlivý přístup. Uvědomte si, že jde o intimní dokument na choulostivé téma. Ze všeho nejhorší je vždycky známé osobnosti vůbec přesvědčit, aby s námi do toho šly a nebály se mluvit.

Překvapují vás zpovídané osobnosti tím, co všechno sobě před kamerou řeknou?

Jsem jim vděčná, že projekt přijali a pochopili, že je nechceme skandalizovat. Chceme je naopak představit jako bojovníky a svým způsobem i hrdiny. Vždyť řada z nich vyhrála tu nejtěžší bitvu. Bitvu sama nad sebou. Třeba taková Jana Šulcová. Jedné z našich nejkrásnějších hereček se po rozpadu manželství doslova rozbil život. Útěchu hledala v alkoholu, což si následně vyžádalo tvrdou daň. Dvě zákeřné nemoci ji pak navíc připravily o práci, takže se před kameru vrátila až po letech. Dnes opět hraje divadlo a točí v televizi. Taková Eva Holubová se zase nebála mluvit o svých depresích, jimiž trpí od svých patnácti let a zpočátku se je snažila zahánět alkoholem. Nezapomenutelný Vinnetou, herec Stanislav Fišer, přišel o to nejcennější, co herce dělá hercem. Svůj hlas. Prodělal rakovinu hlasivek a hovoří jen pomocí přístroje. Přesto to nevzdal. Byť už nikdy nebude hrát. Našel si ale jiné uplatnění. Začal malovat a své obrazy dneska už i vystavuje.

Jsou lidé, na kterých vám hodně záleželo a nepodařilo se je přesvědčit?

Je pravda, že někteří lidé odmítli, ale ti, o které jsme opravdu stáli, nám rozhovor dali. Jen namátkou Naďa Urbánková, Táňa Fischerová, Eva Pilarová, Hana Zagorová, Helena Štáchová, Kamila Moučková. Byly to silné příběhy a ony se je nebály odvyprávět.

Jak se rodí dvojice osobnost – novinář?

Někdy náhodně, jindy cíleně. V některých případech to byl dokonce stejný nebo podobný prožitek novináře a zpovídané osobnosti. Třeba u Terezy Brdečkové a Evy Pilarové. Terezin manžel onemocněl rakovinou a Eva ji prodělala taky. Novinář Josef Rauvolf a Martin Kocián ze skupiny Lunetic měli také společné téma – závislost.

Nemáte chuť si taky někdy natočit 13. komnatu?

Což o to. Chuť by byla, ale čas není. Třináctá komnata i Toulavá kamera jsou vlastně týdeníky a není jednoduché je pokaždé naplnit, navíc smysluplně. Ono totiž s těmi jednotlivými příspěvky jdeme od začátku až do konce. Tedy od námětu přes scénář, debaty s tvůrci, práci ve střižně s polotovarem, až po schvalovací projekce. Je to tvůrčí týmová práce, ale hodně náročná a někdy i stresující. Ostatně jako každá práce s lidmi.

Bude pořad ve stejné podobě pokračovat i v příštím roce?

Známé rčení praví, že v nejlepším je třeba přestat. Jenže na druhou stranu je tu i neutichající zájem diváků. Kdo ví, třeba nás nakonec sami přimějí pokračovat až ke kulatému číslu. Tedy stému dílu.

Na čí příběhy se diváci mohou těšit od září?

Jen namátkou třeba na 13. komnatu Ester Janečkové. Bude o jejím komplikovaném dětství. Vyrůstala bez otce, jehož lásku celý život hledala, Klikněte pro větší obrázekzároveň ji silně formovaly názory matky disidentky. Nebo na příběh Martiny Navrátilové, který bude nejen o její strmé a zářivé kariéře, ale hlavně o přiznání se k lesbické orientaci. S Idou Kelarovou jsme natáčeli o jejím hledání a následném přiznání romských kořenů, které se v její rodině tajily, s Ivanou Christovou o lesku i bídě modelingu a taky komplikovaném manželství.

Taky jezdíte na výlety podle „doporučení“ Toulavé kamery?

Určitě. Nejsem vševěd, celou naši zemi rozhodně v malíčku nemám. Třeba právě teď začínám objevovat krajinu kolem Mariánských Lázní. Třeba Slavkovský les, přírodní rezervace Kladská či SOS. Nejradši chodím pěšky s batohem na zádech.

Umíte si představit, že byste žila jinde?

Dva roky jsem žila v Německu. Na jedné straně je příjemné někde začínat jako tabula rasa, na straně druhé vám ta minulost chybí. Společné zážitky, zkušenosti, vzpomínky, jazyk a humor, jemuž rozumíme jen my Češi. Mám přítelkyně, které se do ciziny provdaly, a přesně tyhle věci jim schází.

Máte rodinu ve Vimperku. Vracíte se tam často?

Často a ráda. Je to můj azyl, moje jistota. Držíme při sobě a pomáháme si. Navíc miluji toulky po šumavských lesích. Náramně si při nich odpočinu a vyčistím hlavu.

Naše země není největší. Nebojíte se, že brzo vyčerpáte témata Toulavé kamery?

Zatím jsme ji rozhodně celou neprojeli. A tipů od našich redaktorů i diváků máme na roky!

Toulavá kamera je ověnčena cenami a její knižní podoba se stala dva roky po sobě nejprodávanější českou knihou. Čekali jste takový úspěch?

To jsme rozhodně nečekali. Děkujeme! Diváci si knižní zpracování Toulavky de facto vyžádali. Posílali nám tisíce dopisů, že by uvítali jakýsi přepis reportáží, aby podle něj mohli cestovat. Tak jsme jim vyhověli. I ve čtvrtém díle, který jsme uvedli na trh v květnu, najdou padesátku tipů na víkendový rodinný vandr včetně mapek, kontaktů a nápadů na výlety v okolí.

Jakou knížku právě čtete vy?

Sáhla jsme po literatuře z trochu jiného soudku. Na mém nočním stolku byste našli Ohnivý keř od Karla Weinfurtera, což byl velký český mystik a filozof. Takže taky toulky, jenže do vlastní duše!
rozhovor připravil Jiří Nedvídek