Není mnoho způsobů, jak hovořit o umírání a smrti, abychom se dotkli srdce druhého. Jedním z nich je bezesporu svědectví těch, kteří doprovázeli svého blízkého v posledních dnech jeho života či svědectví těch, kteří si zvolili pomoc nevyléčitelně nemocným pacientům jako svoje poslání a povolání. Mluví o nemoci, bolesti, obavách - a přesto je to svědectví o radosti, statečnosti, obětavosti, pokoře, nových přátelstvích a především o lásce... Rovněž je tu svědectví umírajících, kteří do posledních chvil svého života s vděčností lásku přijímají a dávají.