|
Vědci nám v tom dělají trochu zmatek. Většina z nás si ze školy zapamatovala, že jaro začíná 21. března. Jenomže pak přijdou klimatologové a řeknou: kam bychom přišli, kdybychom ze zimy do jara přecházeli ve dvou třetinách měsíce, to by naše klimatické tabulky vypadaly divně. A tak berou za jaro tři celé měsíce: březen, duben a květen. A aby to ještě trochu zkomplikovali, řeknou meteorologové: definice jarního dne sice neexistuje, ale mluvit o jaru dřív než se teplota vyhoupne nad 15 stupňů, to je přece nesmysl. A že to může být klidně i v lednu, o tom jsme se přesvědčili naposledy předloni.
 |
Příroda ale příchod jara bezpečně pozná, i když nesleduje televizní předpověď počasí. Kočičky rozkvetou ve správný čas, čápi vědí, kdy se mají vrátit, nakonec i meteorologové příchod prvních teplých dnů obvykle týden dopředu oznámí. Kupodivu nejsložitější úkol mají astronomové, kteří umějí určit příchod jara na vteřinu přesně. Musejí totiž lidem vysvětlovat, proč každý rok začíná astronomické jaro trochu jindy. A jako na potvoru zrovna 21. března, jak píše většina učebnic, je to v poslední době málokdy. Ve 20. století dokonce s úžasem zjistíme, že přesně dne 21. března začínalo astronomické jaro jen na počátku století. Poprvé přišlo 20. března už v roce 1920. Od toho roku se ale datum 20. března objevuje víc a víc, a na začátku 21. století je to bezkonkurenčně nejčastější den, kdy Slunce vstupuje do znamení Berana. Ani letošní rok není výjimkou a stejné to zůstane i v roce 2010. Za dva roky se pak můžeme těšit, že učebnice budou mít pravdu! Jaro začne 21. března. Jenomže to bude na dlouho poslední výskyt „učebnicového“ data. V roce 2048 se možná někteří z nás dočkají jara už 19. března a ke konci našeho století se s 19. a 20. březnem budou lidé setkávat zhruba stejně často. Tedy pokud na Zemi ještě budou…
 |
A proč to všechno? Doba, za kterou Země oběhne Slunce, totiž není dlouhá přesně 365 dní, kolik jich má náš kalendář, ale 365 dní, 5 hodin, 48 minut a 46 sekund. Každý rok nám tedy přibude zhruba 1/4 dne, a tak máme jednou za čtyři roky přestupný rok. Jenomže, aby to nebylo jednoduché, ten čtvrtden není přesný, jinak by musel mít celých 6 hodin. A tak se nám pomaloučku po jedenácti minutách ročně zase naopak sčítají chybějící hodiny. Ovšem takhle po minutách to vydá na celý den až za víc než sto let. Gregoriánský kalendář si s tím ale zase poradí. Prohlásí za přestupné všechny roky, které jsou dělitelné čtyřmi, kromě těch, co jsou zároveň dělitelné 100. Ale ani to v horizontu staletí úplně nesedí, a tak ty roky, co jsou dělitelné 100 a zároveň 400 zase přestupnými zůstávají. Že to začíná být složité? Tak si vzpomeňte na rok 2000 – dělitelný stem a přece byl přestupný. Takže teď máme na sto let dopředu ty jedenáctiminutovky připravené z 29. února 2000 a jsme s naším kalendářem trochu napřed proti Slunci. Až po roce 2100 se tedy začne mezi prvním jarním dnem znovu objevovat datum 21. březen. Ten je totiž neklamným znamením, že se náš kalendář po všech úpravách a přestupných letech sbližuje s přírodním – slunečním.
Jasně, není to sice každý rok ve stejný den, ale přesto jednoho krásného březnového dne překročí Slunce na obloze světový rovník a přichází rovnodennost. Ale měří ten den Slunce opravdu dnu i noci stejně? Taky jste si všimli, že východ a západ slunce o rovnodennosti od sebe nejsou vzdálené přesně 12 hodin? Atmosféra kolem Země má totiž podobné vlastnosti jako skleněná čočka v našich brýlích. Při průchodu atmosférou se sluneční paprsky lámou, a my tak můžeme vidět sluneční disk už ve chvíli, kdy je vlastně ještě kousek pod obzorem. Prostě proto, že ho naše atmosféra-čočka trochu vyzvětšovala. Všimněte si, jak velký je sluneční disk na obloze ráno a v poledne. Jasně, že ráno je mnohem větší – šikmé paprsky totiž procházejí daleko silnější vrstvou atmosféry než kolmé. Tlustší čočka – silnější zvětšení!
Ale zpátky k začátku jara – takže při rovnodennosti je nakonec kvůli ovzduší delší den než noc a navíc nám jeho začátek a konec komplikují fakty, že Země nemá přesně kruhovou oběžnou dráhu a sama je taky trochu šišatá… Takže letos čekejme východ slunce na první jarní den 20. března v 6:03 a západ v 18.13. To všechno, jak v předpovědi počasí říkají, na 15. poledníku a 50. rovnoběžce. Není to nepodstatný detail, protože každý úhlový stupeň zeměpisné délky představuje 4 minuty časového posunu východu i západu slunečního disku. Slunce tedy v Ostravě vychází o 1/4 hodiny dřív než v Praze. A zhruba stejný náskok tam má i večer. Už za 8 dní po rovnodennosti nás ale čeká další pohyb v čase. O ten už se zasloužili lidé sami – z 28. na 29. března vypustíme v noci hodinu a ocitneme se v letním čase. Slunce bude rázem vycházet i zapadat o hodinu později. Naštěstí do velikonočních svátků, které letos připadají až na 12. a 13. dubna, se už snad s časovým posunem naše těla i duše srovnají.
|
Předpověď počasí
Počasí v Evropě
Turbulence
Skoro jasno
Panorama