|
 Rozhovor s Tomášem Vorlem jr. - „Synáček“
Role synáčka ve Skřítkovi je vaší hereckou premiérou nebo máte už nějaké předchozí herecké zkušenosti?
První zkušenost jsem měl už ve dvou letech ve filmu Pražská pětka. Tlačíce kočárek jsem prošel záběrem. Netrvalo to více než dvě vteřiny, ale ve své době jsem na to byl patřičně hrdý. Pak dlouho nic, i když tatínek ve mě věřil a dokonce vymyslel pár rolí, kam bych se snad i hodil, ale vždy dříve než došlo k realizaci, jsem ze své postavy vyrostl. Takže první trochu vážnější příležitost jsem dostal až ve filmu Cesta z města. Ač malá epizodní role, získal jsem přinejmenším pár zkušeností. Nakonec tedy role synáčka ve Skřítkovi. Tady už jsem toho prostoru dostal víc, tak jen doufám, že jsem to trefil.
Připravoval jste se nějak na roli, nebo jste ji vystřihl z fleku?
Snad jsem byl tatínkovi inspirací. Ta role byla napsaná volně podle mě, takže sžít se s synáčkem nebylo příliš složité. Ale pravda, sžít se sám se sebou bývá to nejsložitější a jen málokdo to opravdu dokáže. Nejsem výjimkou. Často uvažuji, zda dělám přesně to, co by udělal pravý Tomáš Vorel ve mně. Ale zatím se mé JÁ příliš nebouří, takže si snad docela rozumíme. Ve filmu ale tohle nesmíte řešit. Nesmí na vás být poznat, že ne úplně rozumíte chování hrdiny, kterého představujete. Divák by vám totiž pak nevěřil. A to se nesmí stát. Jinak jste špatný herec. Já měl tuto pozici tím, že jsem hrál vlastně sama sebe v určitých ohledech ztíženou a v jiných ulehčenou. Těžší ve scénách, kde s hrdinou nesouhlasíte, snazší v situacích, kde se poznáváte.
Jak se vám hrálo po boku vašich filmových rodičů Evy Holubové a Bolka Polívky?
Je to něco mít po boku dva z nejlepších českých herců. Nejdřív jsem se toho bál, protože moje zkušenosti s herectvím se s těmi jejich vůbec nedají srovnávat. Tím spíš, že se ve filmu nemluví a vy hrajete hlavně tělem a oni mají velké zkušenosti i s pantomimou. Měl jsem strach z toho, že mezi nimi budu nevýrazný. Ale oni oba jsou profesionálové a vědí, že nehrají proti někomu, ale s někým. A to mi moc pomohlo.
Jaký je podle vás rozdíl mezi Tomášem Vorlem otcem a Tomášem Vorlem režisérem?
To se nedá porovnávat. Tomáš Vorel režisér je velice cílevědomý, precizní. O tom mi vždycky vypráví Eva Holubová. Když byl táta mladší, hrozně si přál být režisérem a dělal pro to všechno. Kdykoli to jen šlo, chodil na natáčení, jen aby byl u toho, aby to viděl, jak se to dělá. Pak točil své krátké filmy. A myslím, že dobře pochopil, že co se na filmu neudělá na sto procent, tak nebude fungovat. Podle toho taky Vorel režisér pracuje.
S Tomášem Vorlem otcem si perfektně rozumíme. Na světě jsou jediní dva lidé, se kterými můžu být hodiny beze slov a přitom ani na chvíli nezapochybovat, že jsem tam, kde být mám, a kde mi opravdu stoprocentně rozumí. Ti dva lidé jsou moje máma a můj táta.
Synáček, kterého hrajete, má kladný vztah k marihuaně, zato maso mu působí nevolnosti. Jaký vztah máte k masu a kouření trávy vy?
Přesně naopak. S trávou jsem si svoje užil. Říkám pouze v dobrém. Pak mě to nějak přestalo bavit. Nikdy jsem to neodsuzoval. Naopak jsem zastáncem, když už ne legalizace, k tomu máme u nás v Čechách ještě daleko, tak přinejmenším její dekriminalizace. Mám rád pivo a dobré víno. Co se masa týče, jsem jeho až fanatický konzument. Není nic lepšího než si koupit pivo, naložit přes noc pár steaků a pak si je v horkém letním večeru s přáteli ugrilovat. V tomhle ohledu bylo natáčení chvílema utrpení. Zvlášť při scénách u večeře. Na stůl nám přinesli neuvěřitelný dobroty z masa a já si nemohl dát ani kousek a ještě dělat, že mi to nic neříká a nechutná. Zrovna tady si synáček a Tomáš Vorel jr. moc nerozuměli.
Ve filmu jezdíte docela obstojně na skatu, jde vám to takhle dobře i ve skutečnosti?
Mám takovou zvláštní vlastnost. Neustále hledám něco, co by mě skutečně nadchlo. Když to najdu, věnuji tomu pak většinu své pozornosti. Ale vždy po určité době to nadšení vyšumí a já začnu hledat něco jiného. Byl jsem chvíli truhlářem, chvíli kutilem, chvíli fotografem, chvíli bubeníkem. Všechno ovšem na amatérské úrovni. Jen tak, sám pro sebe. Nyní procházím stádiem knihomola. Stejně tak tomu bylo i se skatem. Ten mi, musím říct, vydržel nejdéle. Tak tři roky. Ale už je to dlouho. Už jsem všechno zapomněl. Ve filmu to za mě museli vzít profesionálové.
Dokončujete střední školu, máme se připravit na to, že jméno Tomáš Vorel jr. ještě uslyšíme ve spojitosti s hereckou či filmovou branží nebo se hodláte věnovat úplně jinému oboru?
Při natáčení mne nadchnul Marek Jícha a já si přál stát se kameramanem. Ale po několika neúspěšných pokusech vytvořit něco opravdu kvalitního jsem pochopil, že na tohle zkrátka nemám. Víc než to mě ale začala zajímat produkce. Teď mám každopádně plnou hlavu maturity a přijímaček na VŠ, takže není čas ani prostor se tím vážněji zaobírat. FAMU určitě zkusím, ale spíš než tam, dávám si naděje na VŠ ekonomickou nebo Mat-Fyz. Ale bůhví jak to bude a třeba skončím úplně jinde a úplně jinak. Nebudu předbíhat. |
Speciál k pořadu