Sama doma

Záznam chatu z pondělí 3. června 2013

EB: „Jaký je podle Vás optimální rozchod u vztahu?“

Mgr. Denisa Palečková a Ing. Richard Vojtík: „Když oba mají dobrý lidský vztah i po rozchodu. Když o sobě před ostatními nemluví špatně a neroztáčejí osobní pocit křivdy. Když chápou, že druhý určitým způsobem už navždy bude v jejich srdci, i když spolu dále nežijí.“

Katka: „Dobrý den, paní Desisa je úžasná, ráda ji poslouchám.Ovšem otázka rozhod / nebo snad rozchod? mmentálně si rozchod s partnerem nedokážu představit, 3 malé děti, raději na to nemyslet a doufat že nepřijde., Snad se dozvím rady jak se k rozchodu ani nepřiblížit, pekný den“

Mgr. Denisa Palečková a Ing. Richard Vojtík: „Dražím palce, ať nepřijde, ve velké části případů opravdu není třeba. Dokud jsou oba otevření vůči sobě navzájem a připravení na vztahu pracovat, měnit se, rozvíjet kvalitu vztahu... není se čeho obávat :-) Krize ve vztahu jsou zcela normální, a nejde o to je nemít, ale jde o to, jak na ně zareagujeme.“

Karolína: „Dobrý den,nemám otázku na rozchod, snad to nevadí, ale ráda bych slyšela váš názor na jinou věc. Jsem půl roku po porodu a dá se říct, že můj zájem o sex vzrostl (možná i tím, že již neužívám hormonální antikoncepci). Mám ale pocit, že partnerův zájem naopak opadl. Pokud má k něčemu dojít, tak je to vždy na základě mého snažení. Partner mě sice nikdy neodmítne, ale mě mrzí, že nikdy nezačne on sám. Vyvolává to ve mně pocit, že ho nepřitahuju, že po mně netouží a trápím se tím. Říkám si, že počkám, až začne on, ale pak už to prostě nevydržím (klidně i po měsíci) - jakoby mu ten sex vůbec nechyběl, a přitom dříve to bylo přesně naopak. Možná pan Vojtík bude vědět, co se v partnerově hlavě odehrává :o) Díky moc!“

Mgr. Denisa Palečková a Ing. Richard Vojtík: „Vysazení hormonální antikoncepce má určitě vliv na zvýšení naší citlivosti a prožívání - a tím pádem i větší vnímavosti při sexu. Klidně pokračujte s vlastní iniciativou a rozvíjejte způsoby, jak partnera svést/ přilákat - muži upřednostňují většinou tuto formu "komunikace", kdy krok k akci udělají sami. Ale žena dává impuls. Také můžete rozvíjet, měnit a obohacovat kvalitu vašeho intimního života. Proč se změnilo chování partnera ohlednědávání impulsku k sexu nedokážeme takto posoudit, mohou to být i hluboce vkořeněné představy (být matka a milenka "nejde dohromady"), rodinné vzorce apod. Mluvili jste spolu už s partnerem o tomto tématu? Sdílela jste, jak se cítíte? Ptala jste se ho, co ho v intimitě inspiruje a přitahuje? Nepochybně před Vámi leží ještě mnoho nových prožitků právě i v oblasti sexuality. Která může být ještě mnohem hlubší a bohatší než doposud.“

Evicca: „Dobrý den, sme 3 roky manželé a máme skoro tříletého syna. manžel je nekomunikativní, pasivní a nemá zájem celou dobu nic řešit. má pocit, že plánoav je zbytečné a že finanční situace, která je díky jeho práci, kteroz nehodlá změit katastrofálni: pracuje 13 hodin dene za cca 10 tisíc. Zvažuji rozchod, jen pořád věřím, že se dá vztah zachránit. pioradíte, kde hledat pomoc, když manžel odmítá pomoc odborníku? děkuji moc za radu!“

Mgr. Denisa Palečková a Ing. Richard Vojtík: „Milá Evičko, zkuste se podívat do svého srdce, jakým způsobem cítíte, že byste partnerovi mohla pomoct Vy? Co Vás k jeho situaci napadá? Co by pro něj bylo dobré? Současně když dlouhodobě nemá jakoukoliv iniciativu podniknout změny v situaci, která je náročná a neúnosná, měl by cítit i Vaši hranici. Například se s ním dohodněte, že když do několika měsíců (stanovte si termín) změna (a definujte si jaká) nenastane, jaké kroky podniknete. Jedině Vaše jasnost může přispět k tomu, aby udělal změnu.“

veronika: „Rozešla jsem se z partnerem s kterym mam dve deti..Krasne na tom všem je ze ted se stehuji k me prvni lasce kterou jsem potkala presne pred 25lety:-)“

Mgr. Denisa Palečková a Ing. Richard Vojtík: „Blahopřeji :-)“

Dana: „Dobrý den,po 23 letech prožíváme manželskou krizi,manžel se odstěhoval k jiné ženě,opět se ale vrátil domů,s tím že to zkusíme znovu,ale nějak to nejde,tvrdí,že se už nechce znovu bezhlavě zamilovat,ale podle mně to bez lásky nejde a já i on nejsme štastní,pomohla by manželská poradna?“

Mgr. Denisa Palečková a Ing. Richard Vojtík: „S manželskou poradnou si nejsem jistá na 100%, možná ano. Záleží velmi na konkrétních lidech, které tam potkáte. Pokud narazíte na někoho, v koho budete mít důvěru a bude Vám dávat smysl, co Vám žíká, tak ano. Jinak dejte více na své skutečné pocity než rady odborníků. Z úst účastníků našich Retreatů pro páry už jsem nesčetněkrát slyšela, že se po dvaceti letech společného života díky technice vědomého, tzv. měsíčního milování a díky prohloubení komunikace, kterému na kurzu pomáháme, cítí opět jako zamilování. Včetně motýlků v břiše, proudění energie, pocity že bychom mohli hory přenášet... Opravdu není důvod, proč by vztah po 20 letech měl být všední a nudný - napopak může být mnohem pestřejší, hlubší, krásnější i intimnější na všech rovinách. My k tomu ukazujeme cestu, která vede přes naše TĚLO, spíš než přes hlavu - tedy rady a doporučení. Pravděpodobně jste teď ve fázi, kdy je vaše cítění utlumeno bolestí, která ve vašem vztahu vznikla. Aby mezi vámi byla oět cítit láska a vášeň, je třeba si bolest připustit a nechat ji v druhém kroku i odplavit/ pustit (nikoliv zamrazit/ zakonzervovat).“

Ivona: „Dobrý den. Jsme s manželem už sedm let, máme dvě malé děti a náš vztah už od začátku manželství je jak horská dráha. Nesčetněkrát jsem navrhovala manželkou konzultaci s odborníkem, ale jeho názor je, že já jsem ten problém. Když máme velkou hádku, snažím se o komunikaci a vyříkat si to, ale on řekne, že s ním nemám být, když dělá všechno špatně, a že se teda rozvedeme. Náš intimní život prakticky neexistuje a připadám si, že mám spíše spolubydlícího než manžela. Co s tím? Jak s takovýmto člověkem komunikovat a zachránit manželství? Děkuji“

Mgr. Denisa Palečková a Ing. Richard Vojtík: „Ve Vašem případě cítím, že by byla škoda se rozcházet. Vaše potíže a hádky pravěpodobně pramení z vlekého neporozumění k odlišným stylům komunikace, které jako muži a ženy máme. Také chybějící sexualita se často projevuje jako narůstající napětí a hádky. Muž prožívá výčitky a to, když žena není spokojená, jako že zklamal. Přitom si nepřeje nic víc, než aby svou ženu učinil šťatsnou. Když je žena nespokojená a projevuje to nad určitou pro něj únosnou míru, má pocit, že prohrál na celé čáře. Proto navrhuje rozvod. Váš partner by se měl naučit, že základní ženská potřeba je, aby byl přítomný a vnímal ženu s láskou, i když ona má různé emoce, vyčítá atd. Být přítomný v proudu ženských emocí - to je pro muže všechno ostatní než přirozené. Musí se to naučit. Přirozené pro muže je totiž buď únik nebo útok. S těmito prvky pracujeme na našich seminářích pro páry. Je těžké tyto málo pojmenované a pochopené principy vylíčit v krátkém chatu. Ale skutečně několik pochopení a změn v našem postoji dokáže velmi rychle udělat velké divy!“

Zdenča: „Krásný den, obracím se na Vás, jelikož právě hodně čerstvě prožívám rozchod se svým manželem, který mi byl nevěrný již v době, kdy jsem čekala naše druhé dítko - Tedýsek má nyní devět měsíců a "přišla" jsem na to v únoru, ovšem tušení jsem měla právě již v době těhotenství, jen jsem si to asi nechtěla přiznat, když jsme druhého potomka plánovali :o( Nicméně, manžela jsem tak nějak vyhodila, tak nějak odešel sám cca před měsícem a nyní řešíme co bude dál...On se nechce vrátit k rodině a dětem, přestože je miluje, i když jsem mu řekla, že můžeme fungovat dál a mohlo by to být i krásnější, ale manžel nechce, i když bych mu dokázala odpustit...Již před šesti lety jsem si jednou jeho nevěrou prošla a naopak nás to posílilo..Prostě je zatvrzelý a domů se vrátit nechce, ale co by mě zajímalo, jak mám tuto celou situaci vysvětlit naší dcerušce, která má téměř tři roky a osm měsíců?? Velice celou situací trpí, tatínka miluje..Jediné co jsem jí zatím řekla je, že tatínek už tu s námi nechce bydlet, ale že za nimi bude jezdit a budou s ním jezdit na výlety atp. Vídají se hodně často..Ale i tak je Berenička hodně smutná, často mi pláče, je přecitlivělá...Jak se mám ke všemu postavit?? Tak abych si zachovala i výchovné dekórum..Samozřejmě to cítí i ze mě, je na mě od malinka neskutečně napojená..Snažím se, ale je to hrozně bolestivé pro všechny..Předem moc děkuji za odpověď a přeji Vám příjemný den. Zdenča“

Mgr. Denisa Palečková a Ing. Richard Vojtík: „Milá Zdenčo,chápu že taková situace velmi bolí. A dceruška určitě reaguje z velké části na Váš smutek. Co bych Vám doporučila jako první krok: podívat se na to, co vám v životě dělá radost? Z čeho jste šˇťastná? Kdy a kde je vám dobře? Při jaké činnosti? S kým? Aktivně hledejte a rozvíjejte situace a činnosti a lidi, kteří vám dělají dobře. Tím uděláte i nejlépe pro svou dcerku, pro kterou bude velká úleva, když bude cítit, že vy se máte dobře. Třeba i to ve výsledku přitáhne zpět partnera - i když to bych teď nechala stranou, protože je důležité, abyste se starala sama o sebe, aby vám bylo dobře, nezávisle na tom, zda on je či není s vámi. Život je velmi pestrý a plný překvapení, a nepochybuji, že na vás čeká ještě mnoho krásných a radostných prožitků!“

Pavla Stýskalová: „Dobrý den. Jsem s manželem 10 let, 5 let jako manželé se 2 dětmi. Čím déle jsme spolu, tím méně investuje do našeho vztahu a vše je na mě. Když bych si přála kytku, rande nebo něco jného, musím to být já, kdo to navrhne a zorganizuje. Jsem už z toho unavená a smutná. Manžel byl jedináček a vše za něj dělala maminka. to samé se teď snaží dělat u nás doma- já se mám starat o vše. Od auta, po finance. Co dělám špatně, nebo jak jej motivovat,aby se více zapojil do rodinných věcí a péči o náš vztah? Děkuji“

Mgr. Denisa Palečková a Ing. Richard Vojtík: „Možná by ve vašem případě pomohlo, vystavit vašeho partnera trochu konkurenci :-) Nechce s vámi chodit do společnosti? Jděte s někým jiným. Neměla byste to dělat na just, ale tak, abyste měla radost. Nevyžadovat po něm, ale zařídit se tak, abyste se cítila dobře. A přestat se starat o věci, o které vás nebaví se starat. Předat mu zodpovědnosti a "nezaskavovat" za něj, klidně počkat, mít trpělivost, když něco nefunguje, protože to nezajistil, ale NEJˇIT to hned udělat sama. Po čase si zvykne, že je třeba, aby zapojil více vlastní aktivity.“

Dana: „Dobrý den, jsem cholerik, vše mě rychle vytočí, jak zabránit hádce? Po šestnácti letech vztahu mi už začíná skoro všechno vadit, a vyhnout se hádce před dětmi je skoro nemožné. Teoreticky vím, ale prakticky mi to moc nejde. Díky D.“

Mgr. Denisa Palečková a Ing. Richard Vojtík: „Hezký den, doporučila bych přistoupit k situaci tsk, že jsem to já sama, kdo je zopdovědný za své pocity. Partner může být spouštěč, ale my máme zodpovědnost za to, jak se chováme, co říkáme, jak reagujeme. Pokud vás velmi dráždí, místo výčitek poodejděte. Doporučuji i nějakou dynamickou tělesnou aktivitu, kde je možné pocit vzteku "vybít". Pak je možné se více z pocitu klidu a vlastní stability na situaci podívat a případné nesrovnaolsti komunikovat tak, aby vedly k dobrýcm výsledkům.“

Zdenča: „..Hrozně moc Vám děkuji za odpověď...to mě nakoplo..Mám totiž v plánu se odstěhovat na Vysočinu a těm mým prdelkům vytvořit to hnízdečko, kde budeme všichni šťastní a bude nám dobře..Budeme jezdit po výletech a užívat si života..Musím kvůli dětem!! Moc děkuji a přeji Vám pohodový den..Zdenča“

Mgr. Denisa Palečková a Ing. Richard Vojtík: „:-)“

Dagmar Hladíková: „Dobrý den,včera mne manžel urazil poznámkou na mou osobu,před pubert. dcerou.Měla jsem s ní konflikt a trvala jsem si na svém.Když jsem mu řekla,že se mne dotkla jeho poznámka,že mne to urazilo,odpověděl,že ví,že jsem urážlivá.V tu chvíli mu dekokážu v klidu odpovědět a nedokážu vysvětlit,jak mne zraňuje.Je to dlouhá nit,vinoucí se naším vztahem.Jsme spolu 24 let,máme dvě dcery(18,20let).Hezký den“

Mgr. Denisa Palečková a Ing. Richard Vojtík: „Pomohlo by vám pochopit dynamiku emocí, která mezi mužem a ženou probíhá. Opravdu nepomáhá si o daných věcech povídat, protože to nikam nevede, jen do sporu, "kdo má pravdu". Není třeba nic vysvětlovat, v mnoha podobných situacích raději ani nemluvit. Také nebrat si věci osobně. Co znamenají jeho slova pro vás (urážka), pro něj je něco úplně jiného - jeho cíl nebyl vás urazit. Jako muži a ženy si takto často nerozumíme. Pokud jste v Prahy, doporučuji naši přednášku Emoce ve vztazích, kterou pořádáme 27.6. večer v Karlíně.“

Jana Jandova: „Dobry den, jsem 3 roky vdana,s manzelem jsme spolu 4 roky a mame syna,20 mesicu. Minuly rok v lete se manzel odstehoval,ze se citi odstrceny a nema me rad.Po 5 mesicich odlouceni,kdy dochazel za malym a nasledovaly vycitky,co vse bylo za celou dobu spatne a za co vse muzu,nasledovalo vystrizliveni z jeho strany a snaha dat to dohromady,ale me se manzel zprotivil tim,jak se ke mne choval,nicmene se nastehoval domu,ale po 2 mesicich jsem ho pozadala,aby odesel.Ja jsem navstivila psychologa a kazdy jsme jednou navstivili manzelskou poradnu.Nic jsme si nevyrikali,coz byla asi chyba. Nyni bydlime kazdy jinde,ale snazime se oba,aby jsme se nehadali a postupem casu jsem i japrekonala nechut s nim byt. Co mame udelat,abychom se mohli k sobe vratit,ale aby to nedopadlo,jako poprve.Je nutne si vse vyrikat a vracet se k tomu?Bojim se,aby to zase vse nezhorsilo a zase neprisly vycitky kdo za co muze..Nebo bude lepsi na ten rok zapomenout a pracovat kazdy na sobe a na nasem vztahu.Samozrejme prichodem ditete jsme se jako partneri sobe vzdalili. Moc dekuji Jandova“

Mgr. Denisa Palečková a Ing. Richard Vojtík: „V mnoha ohledech skutečně může být snaha si vše vyříkat na škodu, protože může vést i k velkému nepochopení, jeden a druhý se může cítit zraněný a odstrčený. Protože jako muži a ženy bychom někdy potřebovali překladatele, a partner/ka často nechápe, co druhý myslí tím, co říká. Pro společnou komunikaci bych Vám doporučila tzv. komunikační rituál, jehož postup zveřejníme ca. do měsíce na našich webových stránkácch www.denisaarichard.cz - pomáhá pozvednout komunikaci na jinou úroveň a lépe druhému rozumět i cítit, že nám partner naslouchá a rozumí i našemu pohledu. To sbližuje. Myslím, že by vám velmi pomohl náš seminář Retreat pro páry. Potřebujete hodně věcí odplavit, nově pochopit, vidět z jiného úhlu pohledu, znovu mezi sebou vytvořit důvěru a změnit určité vzorce v komunikaci. Je to cesta, ale z toho, co píšete, je cítit, že máte oba velký zájem vztah zachránit - a skutečně řadu vztahů je možné nejen "zachránit", ale i mnohonásobně zlepšit. To, že cítite nechuť s partnerme být, pravděpdobně souvisí se ztrátou důvěry a zraněním. Pokud ooba chtějí, i důvěru lze znovu získat a vybudovat novou společnou skutečnost.“

Jana: „Dobrý den, máme s přítelem dvě děti jsme spolu deset let. A nyní řešíme náš vztah, který je na bodu mrazu, jsme spolu jak bratr se sestrou a nevím jak to řešit nerada bych se rozcházela. z jeho strany nyní ani není zájem něco řešit, prý mám počkat ale jak dlouho a jestli se vůbec kdy dočkám. Tak nevím co s tím, když budu více tlačit zřejmě to bude ještě horší, že? děkuji“

Mgr. Denisa Palečková a Ing. Richard Vojtík: „Je třeba, abyste mezi sebou znovu vytvořili tzv. polaritu - což souvisí s tím, že se pak přitahujete. "Bratr se sestoru" znamená, že se mezi vámi vytratila polarita. Čekat nedoporučuji, je třeba něco dělat :-) Většina mužů, když nemusí, nic nemění. Dokud jste doma, je to dobrý vztah :-) S navracením polarity hodně pracujeme na našich seminářích. Aby váš vztah opět oživnul, je třeba začít dělat změny na obou stranách. Musíte to s partnerem jasně komunikovat, co byste si přála a co od něj potřebujete, aby pro to udělal. Musí pochopit, že pro vás je situace skutečně neúnosná a potřebujete ji řešit. Doporučuji shlédnout film "Druhá šance" s Meryl Streepovou, je v mnohém velmi inspirující :-)“

Michaela: „Dobrý den - jak bojovat se žárlivostí, která je často předmětem hádek, které nejhůře snáší moje dcera. Žárlím na partnera - kdykoli se jde bavit beze mne (s partou kamarádů), užírám se doma pocitem, že si určitě hledá jinou partnerku. Když přijde domů, jsem naštvaná a při první příležitosti vyvolám hádku. Je to pořád dokola. Nejvíce žárlím na jeho bývalou dlouholetou partnerku, se kterou se rozešel v dobrém. Ona si našla jiného partnera, takže on byl ten "Zhrzený", přesto na ni nikdy neřekl nic špatného. Naopak. A to mne štve nejvíc. Nemyslím si, že by mne podváděl, prostě žárlím... Děkuji za odpověď a hezký den.“

Mgr. Denisa Palečková a Ing. Richard Vojtík: „Doporučuji opravdu pracovat sama se sebou, neventilovat své pravděpodobně ne skutečně oprávněné pocity. Dát mu prostor a dívat se na to, co můžete udělat sama pro sebe, aby vám v životě bylo dobře - nezávisle na tom, zda je partnber s kamarády či ne? Bude se k vám MNOHEM raději vracet a trávit s vámi ve výsledku více času :-)“

Marta: „Dobrý den, děkuji za vaše obohacující a praktické rady do partnerství. My jsme s manželem svoji 7 let a máme 3 malé děti. Můj dotaz je ohledně hádek. Už když jsme se brali, tak jsme se spolu minimálně hádali a slýchávali jsme, že bez hádek to není správný vztah. I teď nemáme rádi otevřenou hádku spíše se na sebe nazlobíme,ale jsme schopni si to potom vyříkat. Je to na závadu? Díky“

Mgr. Denisa Palečková a Ing. Richard Vojtík: „Určitě ne, čím méně se hádáte, tím lépe. Pokud je váš vztah jinak živý, je dobře, když se nehádáte :-) vzniká tím někdy zbytečně moc bolesti.“

Velča: „Dobrý den, děkuji Vám za dnešní téma. Prosím, jak byste mi poradili vy. Jsem 6 let vdaná, je mi 39. Už 4,5 let řeším s odborníky velice problematické manželství. Rodiče manžela a manžel chtěli, abychom bydleli s jeho rodiči v jejich RD. Domluvili jsme se bydlet po svatbě u mě, jelikož jsem již měla svůj byt-120 km od manželovy rodiny. A pokud nebudou problémy, časem se vrátíme k manželovým rodičům. Já jsem vysokoškolsky vzdělaná, manžel truhlář. U rodičů vlastní les. Po svatbě začal šílený horor ze strany manželových rodičů vůči mě-a tedy nemožnost někdy jim k nim bydlet-i manžel toto uznal- a nezvládnutí situace ze strany manžela vůči mě-bezdůvodné zbytečné nadávky, chování manžela následkem nadávek rodičů vůči nám a citového vydírání jeho matky k němu. 3 roky jsem už s ním díky problémům nemohla ani intimně žít, časté hádky, děti tedy nemáme. Byla jsem už rozhodnuta manželství skončit. V posledním půlroce manžel vše pochopil, dal mi za pravdu a začal se trochu normálně chovat. Dnes už je to tak, že musím k plno věcem rezignovat, jinak bych opravdu už nemohla vůbec trochu normálně fungovat. Ale dřívější jeho uznání k nemožnosti bydlet u rodičů změnil a opět chce návrat k rodičům -chová se pořád lépe-vzhledem ke vztahu k jeho dětství, krajině, lesu, domu,...Já už se vůbec vrátit s ním nemůžu. V našem současném bydlení nenaplňuje svoje potřeby a trápí se. V místě rodičů je ve svém živlu. Už nemám sílu se hádat. Romantika není. Prosííííííííííííííííííííííííííííííííííííííííííííííííím, poraďte. Děkuji Věrka“

Mgr. Denisa Palečková a Ing. Richard Vojtík: „Zkuste najít prostředí, které se vašemu muži líbí, ale NENÍ to u rodičů. Souhlasím, že bydlet s rodiči je skutečně náročná situace a mezi většinu párů vráží klíny a nepochopení. Popovídejte sei s ním, jak si představuje své ideální místo k životu, jak by mělo vypadat atd. jak by se tam chtěl cítit, co dělat... ale aby to nebylo u rodičů, jde jen o místo, ne o rodiče. A současně se podívejte vy, jaké místo k životu si představujete pro sebe?“