Sama doma

Záznam chatu z pondělí 17. ledna 2011

Filip: „Dobrý den paní Škábová. Chtěl jsem se zeptat jak bojovat se sociální fobií spojenou s panickou poruchou a psychickou závislostí na bratru v rodině. Zvládám vysokoi školu, chodím na brigády, mé komunikační schopnosti se za poslední rok zlepšili o 100 procent - byli časy kdy jsem nebyl schopný mezi cizími lidmi vůbec komunikovat a i v rodině jsem cítil skoro stálý tlak..nebyl jsem schopný očního kontaktu a byl jsem hodně submisivní..Ted je situace o něco lepší ale jen díky režimu který jsem si díky školním povonostem vytvořil a díky stálým rituálům které jsem dodržoval..Jenomže ted jse zkouskové obsobí a bývým často mimo domov na bytě sám...nemám s kým komunikovat a propadám panice a jsem pod velkým napětím, které nemám jak ventilovat. Nechci si vybít vztek na někom v rodině až dojedu domů , ale zároveń vím že čím déle to budu v sobě držet tím to bude horší..Co se týče sporotvních aktivit - kolektivní sporty neprovozuju maximálně si sám zacvičím doma s činkama nebo kliky apod..Ale ted to nepomáhá..Cítím že je zanedbaná má sociální potřeba - nejhorší na tom je že mám velkou nedůvěřivost k lidem ale člověk potřebuju blízké přátele rodinu kamarády a partnera..Ted se cítím strasne sám. Dnes jsem sel k psychologovi a ten mě ojednal až za 14 dnů na pohovor na základě něho mi pak dá doporučení do střediska horizont kde mají sociální rehabilitace a doufám že by mi tam mohli pomoci lépe než v psychiatrické léčebně kde jsem byl jednou a to před dvěma lety ..a antidepresiva taky nechi brát. Chci se stát samostatným mladým mužem který se bude umět rozhodovat, komunikovat s lidmi a užívat si života ale taky bude umět příjmat prohry a dokáže se porvat se životem. Budu rád za jakoukoliv radu která by mi mohla pomoci. Děkuji Filip“

PhDr. Marcela Škábová: „Dobrý den Filipe, podle Vašeho dotazu soudím, že jste již prošel mnoha různými zařízeními a v možnostech pomoci se dobře orientujete. Vaše potíže vám jiste dělají život složitejším, než je u Vašich vrstevníků obvyklé. Vzhledem k tomu, že již máte domluvenou konzultaci, není dobré do rozbíhajícího se procesu vstupovat. Jsem přesvědčena, že se Vám dobře ujmou a pomohou Vám řešit Vaši situaci. V případech, které popisujete, se osvědčuje dlouhodobější psychoterapeutická spolupráce. Také jsou v této oblasti dobré zkušenosti se skupinovou psychoterapií. Věřím, že se Vám podaří zvládnout své problémy a naplnit své přání stát se samostatným mladým mužem, který se bude umět rozhodovat, komunikovat atd. Držím Vám palce“

Marcela: „Dobrý den.jsem 7 měsíců po porodu a za tu dobu semnou manžel spal jen 1!!!Na otázku proč semnou nechce spát má spostu výmluv.Unáva z práce,právě ted na to nemá chut,nebo mu vádí,že se ho na to často ptám a to ho prý odrazuje ..... Slušně jsem se ho ptala,jestli má jinou,nebo jestli se mu už nelíbím(stále mám po porodu 8kg navíc),ale ujištoval mě že jinou nemá a mě má stále rád.Sám prý neví proč ho sex až tolik neláká a ani nechybí?! Do poradny semnou odmítá jít.Nevím jak tuto situaci řešit.S manželem jsem spolu 7let a je nám 30let,není přece normální,aby tak mladý muž neměl zájem o sex?!Děkuji předem za odpověd.“

PhDr. Marcela Škábová: „Dobrý den, děkuji Vám za dotaz, ze kterého je velmi patrné, jak Vás tato situace trápí. Obnovení intimního soužití po rozvodu je v mnoha vztazích komplikována celou řadu věcí. Není to jenom fyzický stav ženy po porodu, často se u žen i přechodně snižuje chuť k intimnímu soužití, neboť se plně soustře´duje na činnosti, které souvisí s péčí o miminko. Vy ale popisujete spíše nechuť ze strany manžela. Může být důvodem i fakt, že se ani jeden v noci příliš nevyspíte, protože miminko pláče. Váš manžel chodí do zaměstnání, kde mohou být zhoršené podmínky, ohrožení existence, snížení platu atd. Nemusí být důvodem jeho nechuťi hned jeho vztah s jinou ženou. Určitě bude dobré, když neudet na manžela naléhat, nebude se snažit "si to s ním vyříkat", když se vrátí ze zaměstnání. Zkuste vytvořit příjemnou chvilku, Můžete posílit i jeho zapojení v péči o miminko, může to být pro vás velký zdroj společného štěstí. Pokud by se Vám nepovedlo probém vyřešit, bude dobře, pokud se obrátíte na rodinnou poradnu v místě svého bydliště, můžete přijít i sama, přestože se problém týká Vašeho manželství. Určitě Vám pomohou najít nějaké vhodné řešení. Držím Vám palce.“

Andrea: „Dobrý den,měla bych dotaz na paní Šmukovou.Moc Vás zdravím,vypadáte skvěle,mohu se zeptat,máte melír nebo barvu na vlasech?Jaký používáte šampon na vlasy?Moc se mi líbí vaše vlasy.Děkuji za odpověď.Andrea“

PhDr. Marcela Škábová: „Dobrý den paní Andreo, velmi Vám děkuji za Vaši pochvalu. Moc Vás ale neptěším, protože melíry mi dělá má skvělá kadeřnice, proto nevím, jaké přípravky používá.Nijak to s následnou péčí nepřeháním - myslím, že je důležitý výborný sestřih.“

Helena: „Dobrý den paní doktorko, chtěla bych znát Váš názor na styk otce s 9měsíč. dítětem. S přítelem jsme se právě rozešli. Bude mezi námi vzdálenost 80 km. Je lepší, aby se s dítětem raději nestýkal ? Sám řekl, že si malého asi nebude vůbec brát, proč by jezdil tak daleko kvůli pár hodinám o víkendu... Ještě kojím, takže nepřichází do úvahy, aby si bral syna třeba na víkend. Děkuji za odpověď.“

PhDr. Marcela Škábová: „Dobrý den, v situaci, kterou popisujete, je možná reealizovat styk s dítětem v rozmezí přespávek na konejní, neebo tatínka vybavit odstříkaným mlékem, pokud bude schopen miminko nakrmit. Možná se postupem času Váš přítel sám bude zajímat, jak styk s dítětem přizpůsobit měnící se situaci. Pro tuto dobu asi nejvhodnějším způsobem je buď styk za Vaší přítomnosti, nebo pokud by byla v blížkosti Vaše rodina, která by byla ochotna umožnit styk, mohla by pomoci. Důležité bude si s přítelem vyjasnit, jaké máte oba představy a jaké máte reálné možnosti a dle toho se dohodnout. Můžete se obrátit na poradenské centrum, můžete si nezávisle o tomto problému promluvit s odborníkem. Určitě Vám pomůže situaci řešit.“

Lucie: „Dobrý den,měla bych k vám dotaz,Jsem tři roky rozvedená,ale podruhé vdaná.Z prvního manželství mám dvě děti 9 a 7 let.Jejich otec mi nepravidelně posílá výživné a ne v takové výši jakou má stanoveno, ale co mě více trápí je to, že skoro rok o děti nejeví zájem. Tento rok ani dětem na narozeniny se neozval a ani na vánoce.Musím podotknout,že měl možnost napsání sms,číslo tel. má. Taky naše vztahy s býv. manželem nejsou dobré a i když jsem prosila manžela aby mi přidal na děti peníze tak se tak nikdy nestalo.Takže poslední rok nekomunikujeme spolu vůbec,ale nic mu nebrání v tom aby se dětem ozval.Nejhorší situace je,když se v minulosti neozval třeba 3-4 měsíce a pak chtěla aby děti s ním jely na víkend tak děti měly veliké problémy, protože s ním odmítaly jet, s argumenty, že nechcou, že se jim tam neůíbí. Bývalý manžel má problémy s alkoholem a i to se projevuje na vztahu k dětem.Byla jsem už i na sociálce,kde jsem se ptala na danou situaci,protože v případě kdyby se semnou něco stalo tak jdou děti automaticky ke svému biologickému otci, ale on nemá žádné zázemí pro děti, sám má trv.pobyt na úřadě a střídavě bydlí s rodiči a nebo někde neznámo kde. Mám napsaný i návrh na zbavení nebo částečné omezení rod.odpovědnosti, protože si v žádném případě nedovedu představit jak by to dopadlo, kdyby se po roce objevil a chtěl po dětech aby jely s ním. Nevím co mám dělat, děti berou mojeho manžela jako tátu a taky mu tak říkají a mají ho rády.je nějaká šance aby částečně byl zbavený otc. povinnosti když si je stejně neplní? Ještě bych chtěla napsat, že děti mám svěřené do péče já, ale nebylo dáno soudem o tom jak si bude děti brát, bylo to mezi námi formou domluvy, ale i tak si své povinnosti eplnil. Děkuji vám za odpověď. Lucie Č.“

PhDr. Marcela Škábová: „Dobrý den paní Lucie, v této situaci je opravdu dobré obrátit se na poradnu pro rodinu, nebo poradenské centrum, které se touto problematikou zabývá. Určitě by bylo dobré znovu se obrátit na OSPOD (sociálku), protože můžete požádat prostřednictvím buď poradny, mediátora o pomoc při úpravě styku s dětmi. POkud to nepůjde mimosoudní cestou, tak bude možné obrátit se na soud, kde byste řešila úpravu styku otce s dětmi. Pokud byste uvažovala o omezení, zbavení rodičovských práv pro otce svých dětí, musíte v žalobě prokázat, že otec o děti nejeví zájem,neplatí výživné, (můžete požádat i o exekuci na výživné z jeho příjmů), že jste vyčerpala všechny možnosti se s ním dohodnout.Je to složitá věc, ale určitě najdete řešení.“

R.Turková: „Je správná volba - když dítě je jedináček, stále u babičky (např. ve třech letech dala na dvoudenní výlet 300,- na útratu) a nevlastního dědečka, kde slovo ne neexistuje a k mamince se chodí jen vyspat, tatínek je zaměstnán mimo domov a dojíždí na volné dny a asi má potřebu též plnit všechna přání své dcery, dědeček, můj manžel pro své pohodlí a svůj klid též vyhoví ve všem - stále připomínám, že to co chce jde proti mému přání a někdy vyhovím a proč a jindy a to je většinou ne, protože mám pocit, že ji tím připravuji na život, kdy toho hodně málo bude úpodle jejích přání. Je to správné a co ještě by se dalo udělat aspoň trochu pro sociální zdatnost. díky R.T“

PhDr. Marcela Škábová: „Dobrý den R.T., uspořádání, které popisujete, je opravdu dost komplikované a vytváří pro dítě dost prostru najít si svou cestičku, využívat situace. Pro dítě je důležité, aby mělo nějaký režim, jasně stanovená pravidla, aby všichni, kdo se na výchově podílejí, byli důslední a dokázali jasně formulovat. Prarodiče často velmi pomáhají rodičům při zajišťování potřeb dítěte. Ve výčtu mi ale chybí zapojení dítěte do vrstevnických skupin, hraní si s ostatními dětmi, možnost viděět jiné rodiče, maminky, dědečky, jak se svými dětmi komunikují. S pravidly se člověk setkává ve všechn situacích, ve všech sociálních skupinách. Pro dítě je potřeba, aby se naučilo být a žít ve společnosti nejen v prostředí rodiny.“

Hanka: „Dobrý den,paní doktorko, rozhovor s vámi je pro mě nyní velmi zajímavý. Potýkáme se v rodině s velkým problémem.....bratrova žena utekla z domu s dětmi do azylového domu Acorus,kde oznámila,že ji i jejich děti můj bratr psychicky a fyzicky týral,děti (2,5 a 4,5 roku) jí byly okamžitě svěřeny samosoudkyní do výhradní péče. Zatím se soudíme o svěření dětí do péče otce(mého bratra). Ten je situací naprosto ohromen,protože psychický nátlak spíše byl ze strany jeho ženy k němu a celé naší rodině. Vždy se chovala velmi podivně a i její lékařka měla podezření,že by se měla nechat vyšetřit a léčit,což švagorvá odmítla. To jsme ovšem zjistili až poté,co utekla i s dětmi. Nyní čelí můj bratr několika obviněním z domácího násilí, i když není toto možné objektivně dokázat,děti 3 měsíce neviděl a zřejmě dlouho neuvidí. Psychicky je na tom bratr velmi špatně, s jeho ženou není možná jakákoliv komunikace. Než odešla,řekla mu,že se chce rozvést,načež bratr řekl,že chce děti vychovávat alespoň ve střídavé péči. Odvětila mu,že děti radši zabije,než by mu je dala. Můj dotaz zní: Když nastane taková situace,kdy žena evidentně zneužívá možnosti pro týrané ženy, využívá služeb státu,které pro ni nejsou určeny, je podezření,že není psychicky v pořádku a děti má ve výhradní péči......existuje pro nás jako rodinu a mého bratra,jakožto otce dětí, nějaká účinná rychlá pomoc? Můžeme se vůbec nějak bránit,než táhlými soudy a nezúčastněným přístupem sociálních prcovnic? Děti doposud žily ve šťastném domově,( bratr se k ženě před dětmi choval slušně a normálně,i když s ním jako žena nežila od narození 2.dítěte ) jistě vůbec nechápou,proč musí být jinde a bez všeho,co doposud znaly. Měli jsme s nimi jak rodina krásný vztah. Nyní jsme naprosto zoufalí, švagrová pořád jen lže i do vyjádření pro soud, veškerá obvinění jsou naprosto smyšlená a vše směřuje k tomu,aby bratr své děti nikdy neviděl. Soud se táhne,zatím bylo jen jedno stání. Zvažujeme i žalobu na azylový dům Acorus, který této ženě poskytl azyl na základě lží a vůbec nezjišťoval,jestli je tato žadatelka normální,nebo psychopat. Obhajujá její lži a na děti snad ani nikdo nebere ohled. Děti jsou nyní podrobovány nejrůznějším psychotestům a léčení odbornými pracovníky,i když jsou to normální děti,které nic takového nepotřebují. Velmi nás to trápí. Děkuji za odpověď. MUDr.Hana Ziková“

PhDr. Marcela Škábová: „Dobrý den paní MUDr. Ziková, tato situace je velmi bolestivá a komplikovaná, chápu, že byste ráda pomohla a dosáhla pro své blízké brzkého řešení. Možná by pro Vás bylo zajímavé využít služeb Intervenčího centra pro osobny ohrožené domácím násilím. V rámci naší republiky je v každém kraji alespoň jedno takové zařízení.Jsou zde odborníci, kteří mají nástroje na to, aby odlišili skutečné domácí násilí od manipulace a účelového jednání. Bohužel se to někdy také stává. Také je možné doporučit bratrovi návštěvu poradny pro rodinu, manžesltví a mezilidské vztahy v místě bydliště, nebo rodinnou poradnu a zařízení tohoto typu. Sice to asi neurychlí soudní jednání, ale může pomoci zvládnout situaci psychicky. Je to pro takovou situací více než důležité. Držím Vám palce.“

Ivana: „Dobrý den!Moc omlouvám, že nenáležitě vstupuji do dotazů, ale kde se můžu zeptat na akupunkturu, když on-line je pouze toto téma. Děkuji moc a přeji jenom to dobré.“

PhDr. Marcela Škábová: „Nevím to určitě, ale předpokládám, že bude mít MUDr. Lucký své webové stránky, kde najdete na něho kontakt a přímo se pak můžete spojit s ním.“

Slávka: „Dobrý den paní doktorko, chtěla bych Vás poprosit touto cestou o radu či názor. Máme tříletou dcerku. Oba jsme s manželem měli doma spíše autoritativní rodiče, já sama jsem s rodiči měla v dospívání dost velké potíže, jejich výsledkem jsou mj. sociální fobie, úzkost.. se kterými se již delší dobu léčím. Velmi se proto snažím, abych neopakovala chyby svých rodičů, ale přesto se mi stává, že zkrátka vybouchnu, dceři vynadám, občas padne i políček... Vím a uvědomuji si, že to je právě to, co nechci dělat, ale přesto se stává zas a znovu, že nezvládnnu situaci - dlouho se držím, ale pak prostě vybouchnu, nebo zkrátka zase použiji ono známé kritizování... Zkrátka perou se tu dva výchovné styly... Otázka ale je, jak tím dceři neudělat v hlavně zmatek? Je nějaký způsob, jak to třeba potom vysvětlit nebo jak tomuto vůbec předcházet...“

PhDr. Marcela Škábová: „Dobrý den, z Vašeho dotazu je patrný velký náhled a to je důležitý krok, který může předcházet změně. Vaší dceři by možná pomohklo, pokud byste se jí omluvila, sdělila, že si uvědomujete, že je tohle Váš problém, že Vás mrzí, že ji tím někdy nespravedlně peskujete, ale že se s tím snažíte něco udělat. Že navštěvujete třeba teraputickou skupinu - ta může v těchto případech dost pomoci. Nebo že se léčíte se sociální fobií. Dcerka je velmi malá na podrobnější výklad, ale můžete to vysvětlit slovníkem tříletého dítěte. Když tě bolí ouško, jdeme k panu dokrotovi přes ouška, ten pomůže. Chvíli trvá, než ouško přestane bolet. Ale já má problém, který není vidět, projevuje se tím, že někdy vybucnu a tak se obrátí na pana dr., který mi pomůže. Ty budeš vědět, že já se s tím snažím něco dělat a možná tím pomůžete snížit zmatek v mysli své dcery. Určitě by bylo dobré si vybrat převažující výchovný styl a domplnit ho výchovným působením partnera, dalších osob, podílejících se na výchově. Držím palce.“

Milan: „Dobrý den, manželka požádala o rozvod a svěření dětí do své péče. Má jiného partnera, ale vztah udržují přes SMS zprávy. S rozvodem nesouhlasím a požádal jsem o svěření dětí do vlastní péče. Soud celou věc odročil na neurčito a je stanoven dětský psycholog a má vypracovat posudek. O čem tento posudek je a dá se na něj nějak připravit. Co mám jako otec dvou nezletilých dětí ve věku deset a šest let očekávat. Nechci děti vystavovat stresu a traumatu na celý život.“

PhDr. Marcela Škábová: „Dobrý den, v situaci, kterou popisujete, máte možnost pokusit se s manželkou dohodnout na uspořádání poměrů Vašich dětí. Soudní znalec bývá stanoven soudem v případech, kdy se rodiče nejsou schopni na úpravě poměrů dětí dohodnout. Kdy oba chtějí děti do výlučné péče. V těchto případech pak hrozí "přetahování dětí", ovlivňování dětí, aby to řekly tak, "jak to je". Děti jsou ale v situaci konfliktu loajality - mají Vás rady oba, není pro ně možné odpovědět Vám na otázkuu "u koho chcete být víc"? Poraďte se v poradně pro rodinu, určitě Vám pomohou. Držím Vám palce“

Vendula: „Dobrý den, co znamená, když se řekne u soudu, že se bude požadovat znalecký posudek rodičů a dítěte. Týká se to když se rodiče nomohou dohodnout o pravidelném styku s dítětem, soud nevěří ani jednomu z rodičů ani dítěti i když proběhlo několikrát vyslechnutí dítěte se sociální pracovnicí, ale sociální pracovnice je mladá holka, která tomu nerozumí a tzv.nepere se ani za to dítě.Jak to probíhá, jakou formou.Dcera svého otce začala znát až po 7 letech jejího narození, do té doby ho neznala, protože se o ní otec nezajímal,ale nemá ho ráda, otec se zajímá spíš o své činnosti se svojí přítelkyní,a dceři se stejně nevěnují. Dcera se zhoršila ve škole s učením,má z otce strach. Děkuji paní doktorko moc za odpověď.“

PhDr. Marcela Škábová: „Dobrý den. Pokud soudce navrhne soudního znalce pro zpracování znaleckého půosudku, obvykle položí znalci konkrétní dotazy, na které chce dostat odpovědi prostřednictvím tohoto zposu. Znalec si pozve oba rodiče a děti na neutrální půdu své ordinace, pracovny, postupně hovoří se všemi zainteresovanými, všichni se podrobí psychologické diagnostice. Na základě těchto podkladů otom zpracuje znalec posudek, který je čten u soudu. V některých případech soudce i požádá znalce, aby vystoupil přímo při oudním líčení. Znalec většinou navrhne nějaké opatření. Chtěla bych uvést, že tohle je krajsní řešení, kterému lze předejít absolvovénání práce na rodičovských dohodách, mediaci hledání pomoci i prostřednictvím advokátů, kteří zpostředkují dohodu mezi zůčastněnými. Znaleckým šetřením se většinou celý ůproces protahuje časově, je za úplatu - tedy ho musíte zaplatit. Je tedy mohem lepší, pokud se dohodnete prostřednictvím jiných odborníků mimosoudní cestou. Držím Vám palce.“

Bílá: „Dobrý den, chtěla jsem se zeptat, jaký je postup, když styky nejsou ještě soudně upraveny, matka otci brání ve styku, rodinu řeší OSPOD, ale i přesto se styky nedaří realizovat. Je možné v této fázi využít vaši poradnu? nebo má raději otec čekat až na vydání rozsudku?“

PhDr. Marcela Škábová: „Dobrý den, určitě je možné se obrátit na poradnu pro rodinu, manžesltví a mezilidské vztahy, které jsou i v menších, okresních městech, nejen ve velkých krajských městech. Zde Vám odborníci pomohou řešit situaci bezplatně za zachování diskrétnosti a mlčenlivosti. Nrmusíte čekat na výrok soudu, naopak většina soudců uvítá, že se rodiče snaží řešit tuto velmi bolestivou situaci i jinou cestou než soudní. Pokud dojdete k dohodě před konáním soudního jednání, tak je možné i návrh stáhnout, pozastavit.“

jindra: „Dobrý den, paní doktorko....chtěla bych se zeptat ....mám 7 letého syna a 4 týdenní holčičku, bratr má 7 letého syna a 4 letého, oba bratrovi kluci jsou upředňostnovány u babičky (mojí matky) syn se mě občas zeptá proč oni dostanou to a on ne proč jim koupí to a ono a jemu ne. Lze řešit tato situae ? popšřípadě jak? Děkuji. J.V.“

PhDr. Marcela Škábová: „Dobrý den, bohužel se někdy tává, že nejsou všechny děti v širších rodinách přijímány stejně - většinou je to ale výsledkem širších souvislostí než je věk, pohlaví. Může v tom hrát roli chelá řada věcí. Takto bych se dopustila velkého zjednodušení. Možná bude dobré, pkud se obrátíte na poradnu a pokusíte se tyto problémy řešit prostřednictvím poradny. Pokud budou ochotni přijít na konzultaci i prarodiče, tak je možné dojít k dohodě i rychleji. Není to ale podmínkou. Můžete přijít i sama.“

Romana: „Dobrý den paní doktorko, žiji s přítelem, se kterým máme dvouletého syna, přítel má z předchozího manželství 14letou dceru, která k nám pravidelně dochází, nicméně v poslední době se její chování výrazně změnilo, zejména k mému příteli,vlastně k jejímu otci, vůbec s náma nemluví, dokáže celé dny, přesnějí celý víkend mlčet, sama nám od sebe nic neřekne, a už vůbec se na nic neptá.Pokud se jí na něco ptáme, odpoví jedním slovem, působí velmi chladně a pocitem, že nejeví o nic zájem,dokonce i k našemu malému synkovi se její chování změnilo,dost ochladlo, přitom ji má stejně jako my,hodně rád.Zkoušeli jsme s ní mluvit, ale nic neřekne, nic neokomentuje,ani se k ničemu nevyjádří, jen mlčí.Když od nás odchází, ani se s náma nerozloučí.Nevím, zda to může souviset s pubetálním věkem, ale popravdě, to se mi nezdá.Svému otci neřekne ani věci, které by jako otec vědět měl, např.se se svojí matkou přestěhovaly a ona nám to neřekla, přítel se to dozvěděl náhodou, když se jí ptal, proč,z jakého důvodu, mlčela. Děkuji!“

PhDr. Marcela Škábová: „Dobrý den, chování 14 leté dívky, které popisujete, může opravdu souviset s pubertálními změnami, kterými nyní prochází. Může souviset se změněou situací v širší rodidně, v jejích sociálních vztazích, může mít příčiny i zdravotní. V tomto případě by asi bylo vhodné, aby se Váš přítel spojil se svou bývalou ženou a zjistil, zda se stejně podivně chová dcera i u ní. POkud ano, doporučuji vyhledat odporníky - dětského psychologa, poradnu. Pokud ne, bude to také možné touto cestou a nude to možná souviset i se změnami ve Vašem vztahu. Určitě je dobré ůproblém otevřít a promluvit si o něm.“

Michaela: „Dobrý den paní doktorko, chtěla bych se Vás touto cestou optat na radu.Jsme s přítelem spolu už skoro rok a půl, máme krásnou 5měsíční dcerku.Přítel má náročné povolání(hasič), proto bych chtěla abychom byli manželé, aby naše dcera byla zabezpečená kdyby náhodou....Jenže přítelovi se do ženění nechce..a navíc by chtěl mít ještě jednoho prcka...a já mám strach z toho že budu svobodná matka se dvouma prckama...Mám to nějak přítelovi navrhnout nebo nevím jak se s ním o tom bavit....“

PhDr. Marcela Škábová: „Dobrý den, určitě chápu Vaši starost. Je možné upravit poměry i v situaci nesezdaného soužití. Je možné se obrátit na notáře, nebo právníka, který Vám vysvětlí, jaké máte možnosti. Stejně, jako jste před narozením dcerky museli podespat prohlášení o otcovství, kterým se i odstartovala formální stránka partnerova rodičovství, můžete sepsat i podbnou dohodu. Tlačit na sňatek nemusí být v této fázi úspěšné. Možná Vám život nabídne sám situace, ze kterých i partner nabyde dojmu, že by to měl formálně upravit.“