Sázka na jistotu

Lidem se dnes nabízí tolik životních alternativ, že partnerský vztah zůstává jen jednou z nich, většinou na stejné úrovni jako život profesní, jako koníček, který regeneruje. Na jedné straně opatrnost a obava ze závazků, na druhé strach ze samoty a člověku vlastní přání mít spřízněnou duši.

Z tohoto dilematu stále častěji vycházejí jako vítězové zvířata. Za posledních několik desetiletí zvířata povýšila z pomocníků, kteří si musí přízeň lidí odpracovat, na kamarády, partnery, členy rodiny. Zvířata nás milují bez výhrad a bez problémů se přizpůsobují našemu stylu života. Nelžou, nepředstírají a neopouštějí nás.

Na otázku, zda zvířata vracejí člověku přízeň, kterou jim věnuje, odpovídá MUDr. Švejdová: "Člověk ani neumí investovat víc než zvíře. Ať se snaží sebevíc, zvířata investují do vztahu s ním víc."

Psi, kočky, koně, fretky, ale i morčata, králíci, křečci a hadi, jsou stále častěji členové rodin.

"Mám hodné děti, mám zlatá vnoučata, navštěvují nás, nakoupí, přijedou, kdykoli potřebujeme. Ale já se potřebuju o někoho starat a oni by se chtěli starat o mě. S naší fretkou jsem omládla, přinesla nám do rodiny štěstí." Paní Dvořáková byla zdravotní sestra. Když odešla do důchodu, svět zešedivěl. V klubu přátel fretek našla nové přátele a novou životní náplň. Její přítel vylepšuje voliéru a vyrábí nové a nové hračky. "Když se poškorpíme a nemluvíme spolu, stačí, aby přišla fretka a spory jsou zapomenuty."

Socioložka Alena Křížková opravuje s přítelem starší domek a pracuje na doktorátu: "Na dítě si ještě připadáme mladí a taky si chceme rodičovství užít. Aby nám nebylo smutno, pořídili jsme si zatím psa. Je to dnes takový běžný model. Partneři si chtějí vyzkoušet, jak jim půjde společná péče a starost o dítě, a zvíře v domácnosti je v takovém případě docela dobrá zkouška."

Maturantka Zuzka jezdí se svými koníky i na dovolenou. Ve stájích tráví většinu svého volného času od čtrnácti let. "Naštvat se na koně? To je nesmysl. Když kůň něco vyvede, člověk musí vždycky hledat chybu v sobě. Něco nepochopil, něco podcenil. Kůň váží sedm metráků a když s ním chcete manipulovat, musí být váš vztah založený na důvěře. Což s mnohými lidmi nejde."

Licibořický děkan Josef Němeček je celý život k dispozici lidem, jejich trablům i radostem. Sílu čerpá u svých zvířat: "Je to jiná síla, než když někdo zvedá činku. Pes je bratr a přítel, kočičky jsou něžné symboly domova. "

Zvířecí láska je fenomén, který oceňuje stále více lidí. Je to láska, o kterou se nemusíme tolik snažit a nemusíme se o ni bát. Je to vlastně taková sázka na jistotu.