Na přelomu k dospělosti mají někteří mladí lidé, kteří si dosud neosvojili hodnoty jako vytrvalost, spolehlivost, pracovitost a zodpovědnost, pocit, že teď jim život dá plnými hrstmi a oni budou jen brát nebo šikovně proplouvat, když už jsou dospělí. A mají dvě tendence - opustit rodinné hnízdo a žít si po svém, ale často narazí na to, že na svobodné žití nemají dost peněz, nebo zůstat doma a požívat domácího servisu, ale nic za něj neodevzdávat; mnohdy totiž nejen nepracují, ale ještě nemálo berou, ať s dovolením, nebo bez něj, od rodičů. Rodiče přestávají respektovat, bouří se proti jejich požadavkům, spoléhají na to, že je nevyhodí na ulici. Jak jednat, když se rodičům nepodařilo do tohoto věku ratolestem vštípit odpovědnost, pracovitost a smysl pro realitu, jak je přimět k opravdové dospělosti, aniž by si k sobě navždy zavřeli dveře?