Hrdiny nového cestopisného cyklu Nahoru a dolů Hedvábnou stezkou jsou advokát KarelMartin, sportovec tělem i duší, který se živí výškovými pracemi. Oba jsou skialpinisté a táhne je to do vysokých hor. Když je při výstupu na sedmitisícový vrchol v pohoří Pamír smetla lavina a oni přežili, několik dnů přemýšleli v základním táboře, zda s touhle zálibou neskončí. Nakonec se vydali na cestu znovu, a tak si potvrdili, že tohoto typu dobrodružství se prostě nedokážou vzdát. Naplánovali si tedy cestu přes Asii až do Himálaje. Prodali, co měli, koupili starý džíp a vyrazili na osmiměsíční putování podél Hedvábné stezky.

Sedmidílný seriál divákům zprostředkuje osobní zážitky Karla a Martina, které v každém díle končí výstupem do vysokých hor. Jejich putování završí výstup na osmitisícovku Manáslu a sjezd z jejího vrcholu.

„Stála jsem před nelehkým rozhodnutím, zda svěřit kameru a vlastně celý výsledek natáčení dvěma amatérům. Jejich nadšení a obdivuhodné sportovní výkony mě ale přesvědčily, že má smysl riskovat. Záběry z výstupů i sjezdů velehor a jejich setkávání s lidmi v zapomenutých koutech světa, které během své osmiměsíční cesty potkávali, snad přinese i divákům neobvyklé pohledy na všední život podél Hedvábné stezky,“ říká režisérka a kreativní producentka Jana Škopková.

Rozhovor s Martinem Štouračem a Karlem Svobodou

Rozhovor s Martinem Štouračem a Karlem Svobodou

Avšak ne všechny zážitky páru dobrodruhů byly příjemné. „Cestou zpátky jsem strávil nucené tři týdny navíc v Kazachstánu, kde jsem dostal něco jako domácí vězení. Vezli jsme z Nepálu jako suvenýry Gurkha nože a kazašským celníkům se to moc nelíbilo. Musel jsem odevzdat pas a čekat, až se uzavře vyšetřování. Nikdo ale nevěděl, jak dlouho to může trvat,“ vzpomíná Martin ŠtouračKarel Svoboda dodává: „Naprostá většina zážitků byla ale skvělých, zejména spojení krásných hor a neskutečně přátelských a pohostinných lidí – za všechny musím zmínit turecký Kurdistán, hory Cilo Dag a Wachanský koridor s pohořím Hindúkuš v Afghánistánu.“

Oba cestovatelé byli před cestou mnoha tzv. moto-nomády  tedy cestovateli, kteří autem jezdí na dlouhé výlety do vzdálených zemí  varování před ponorkovou nemocí. „Abychom ‚ponorku‘ nemohli po cestě dostat, pořídili jsme si ji už před odjezdem. Pojmenovali jsme tak naše auto. A docela to fungovalo,“ vzpomíná Karel Svoboda a uzavírá: „Myslím, že se dobře doplňujeme, Martin je velký flegmatik, který si z ničeho nedělá hlavu, ale zároveň se dovede pro věci, co dělá, pořádně nadchnout. Já jsem spíš organizační typ, takže jsem měl na starosti plánování a točení. Určitě pomohly i naše horské zastávky po cestě, to si člověk hodně spolehlivě vyčistí hlavu.“