Téměř surreální pohled na způsob života v jedné obyčejné pchjongjangské rodině, která jako miliony dalších rodin v Severní Koreji poslušně vykonává společné rituály, režírované státní ideologií. Režie Vitaly Mansky

Pořad bylo možné přehrát do 25. 9. 2017
Video není k dispozici

Film sleduje během jednoho roku život běžné pchjongjangské rodiny, jejíž dcera byla vybrána k účasti na jedné z mnoha slavných korejských veřejných slavností. Má se stát pionýrkou. Sdílená radost a masové rituály ostře kontrastují s šedí každodennosti. Film přináší snad jediný možný pohled na realitu v Severní Koreji jako na nezáměrnou situační komedii, v níž jsou milionům občanů „vymývány“ mozky.

Na 27. ročníku Trieste Film Festivalu (Itálie, 22. – 30. 1. 2016) získal autorský dokument režiséra a scenáristy Vitalije Manského V paprscích slunce cenu za Nejlepší dokumentární film. Festivalově úspěšný dokument, který vznikl v mezinárodní spolupráci Ruska, Německa, České republiky, Lotyšska a Severní Koreje, koprodukovaný Českou televizí, oceňuje v zahraničí odborná porota i diváci. Zatímco obě ceny (Cena za nejlepší režii a Zvláštní cena poroty), které si film nedávno odvezl z prestižního estonského Black Nights Film Festivalu, byly ceny odborné poroty, cena z Terstu je cena udělovaná diváky.

Tento projekt je naprosto jedinečný. Zahraniční firma získává povolení natáčet dokumentární film na území KLDR, nejuzavřenější země světa, opravdu jen výjimečně. V ruské historii se poprvé natáčí společný film ruských a severokorejských dokumentaristů. Vedení severokorejské kinematografie schválilo základní scénář filmu. Dále máme záruky na poskytnutí pomoci při realizaci natáčení. Už díky těmto okolnostem lze tvrdit, že o film bude zájem nejen v Rusku, ale i za jeho hranicemi.

Co se o této zemi ve světě ví? Kdybychom provedli průzkum u kolemjdoucích v ulicích různých zemí světa, slyšeli bychom přibližně stejné odpovědi: Agrese, hrozba, diktatura, uzavřenost, odmítání vpustit si kohokoli do svého světa, hlad, neměnná stranická linie a samozřejmě Kim Ir-sen, stojící v čele této dynastie, a po něm Kim Čong-il a Kim Čong-un…

Člověk má pocit, že je ta země nepropustně uzavřená, nenatáčí se v ní, nedělají se rozhovory, není v ní život. Existuje jen oficiální linie a nekonečné vojenské přehlídky.

Je to vůbec možné?

Zdálo by se, že zkušenosti jiných diktátorských států celému světu jasně ukázaly, že diktatura nevydrží věčně, že její vládci většinou neskončí právě nejlépe, lidé z takových území prchají pryč a rozhodně se snaží pro svoji zemi něco udělat. V tomto případě však jde o fenomenální diktaturu, ve které lidé pokorně žijí už víc jak padesát let.

Z Koreje k nám prosakuje jen to, jak lidé pochodují, pracují, zpívají a pláčí. Přičemž to všechno dělají společně. To člověka samozřejmě ohromuje. Ohromuje ho především synchronnost činností těch lidí. Přitom jsou to normální lidé. Zdálo by se, že je to mnoho různých lidí. Jsou velcí i malí, staří i mladí, jsou to muži i ženy. Určitě o něčem přemýšlejí, někoho milují, mají svá trápení, bývají nemocní a radují se z obyčejných věcí.

Záběry natočené v Severní Koreji v den, kdy zemřel Kim Ir-sen, viděl celý svět. Ale vidět něco ještě neznamená to pochopit. A chápat to, co se děje, je důležité. Celý korejský lid ronil krvavé slzy – tak zní jedno z oficiálních prohlášení. Ale kdo jsou ti vzlykající lidé?

Člověk by ty lidi, kteří žijí ve stejnou dobu a na stejné planetě jako my, chtěl pochopit. Zájem o tuto zemi je obrovský. Ale ukojit zvědavost je prakticky nemožné.

Náš film se pokusí probourat v téhle zdi díru. Bude vyprávět o obyčejné korejské rodině. O takzvané buňce společnosti. Slovo buňka bude ve filmu dále dramaturgicky a vizuálně rozvedeno.

Nejprve totiž diváka seznámíme s jednou konkrétní rodinou a v závěru dokumentu uvidíme, jak se skutečně stane malou buňkou či moderně řečeno jedním pixelem na obrovském plátně, sestávajícím z desítek tisíc lidí utvářejících obraz oslavující stát i jeho vládce.

Stopáž105 minut
Rok výroby 2015
 P T HD
ŽánrDokument

Všechny koprodukční filmy České televize