Ta naše povaha česká

Kam zmizel ten nový song

Mají rozhlasové stanice šířit pouze nostalgické hity a osvědčené interprety? Připravili J. Slomiany a P. Všelichová

Název dalšího dokumentu z cyklu Ta naše povaha česká je parafrází textu písně Kam zmizel ten starý song. Do češtiny ji pro Helenu Vondráčkovou před více než dvaceti lety přetextoval Zdeněk Borovec. Nutno dodat, že tato parafráze velmi výstižně popisuje situaci známou posluchačům většiny českých rádií: absolutní absenci nové hudební tvorby. Do roku 1989 jsme toho moc zajímavého v českém éteru slyšet nemohli. Po revoluci se sice vysílání oprostilo od ideologického balastu, balast hudební ovšem přetrvává dodnes, a to jak na rádiích komerčních, tak bohužel, což je horší, také na rádiu veřejné služby. V případě veřejnoprávního média, které je placeno především z koncesionářských poplatků, čili z kapes daňových poplatníků, se očekává, že bude pomáhat posluchačům tříbit vkus – třeba tím, že bude informovat o nových trendech, bude připomínat nejlepší díla minulosti a bránit braku a hrubé komerci, aby ovládla vysílání. Porovnáme-li ovšem playlisty nejhranějších českých komerčních rádií a rádia veřejné služby, zjistíme, že jsou takřka totožné. Ze všech stran se na posluchače valí popová muzika z doby reálného socialismu. A tady už něco není v pořádku…