Jsou historická témata československých dějin 20. století, která nás nutí k zamyšlení nad úlohou učitelů historie ve výchově mladé generace. V minulém režimu se učitelé stali pouhými interprety zkreslených dějin a nezaujímali z velké části stanoviska k problémům. Je vcelku přirozené, že člověk se zlým, ponižujícím a nepříjemným zážitkům brání tak, že na ně chce zapomenout, vytěsnit je ze své paměti. Toto "zapomínání" má však často tragické následky. Naše přítomnost je totiž z velké části určována minulostí. To předpokládá zpětnou reflexi, přesné pojmenování chyb a viníků. I trpká a krutá zkušenost totiž může mít svůj smysl, stane-li se výstrahou do budoucnosti, značkou ukazující, kudy se už nikdy nevydat...