Ta naše povaha česká

Údolí štěstí aneb Želivské memento

Smutná minulost a ještě smutnější současnost Želivského kláštera. Připravili Š. Horáková, K. Kajfosz a J. Procházka

Zachovalý klášterní komplex nad Želivkou patří již od roku 1148 premonstrátům. Významné centrum středověké vzdělanosti podpořila osobnost olomouckého biskupa Jindřicha Zdíka, vzešel odtud také kazatel a reformátor Jan Želivský. Osudy klášterní komunity přerušily husitské bouře, poté připadl klášter Trčkům z Lípy, kteří jej zčásti přestavěli na opevněné sídlo, zvané Trčkův hrad. Skutečný řeholní život byl obnoven až v 17. století. Rušení všech klášterů v roce 1950 se dotklo i Želivu. Hovoříme o smutné novodobé historii, kdy Želiv se pro mnohé stal nikoliv synonymem Santiniho, či kazatele Jana Želivského, ale tragickou podobou padesátých let, kdy byl jedním z míst násilné internace kněží a řeholníků. Opat Tajovský stvořil po revoluci novou komunitu a vkládal do ní velké naděje. Přivedl řádové bratry ze Slovenska a chtěl na Želivu, kam léta nesměl ani na návštěvu, vytvořit tzv. Údolí štěstí. Na sklonku života musel ze zdravotních důvodů opustit své místo opata. Řeholní komunita dnes opět rozvíjí celou řadu aktivit a znovu se stává kulturním centrem oblasti.

Přehrát video