10. února 2013

Jsou to dva roky, kdy Josef Kvasnička natočil pro Křesťanský magazín reportáž o tom, jak na Velehradě vzniká pod rukama sochaře Otmara Olivy nová liturgická výzdoba pro trnavskou katedrálu. Úpravu Olivovi zadal tehdejší arcibiskup Róbert Bezák. Když byl ale vloni v červnu z funkce odvolán, nebyl její další osud vůbec jasný a Oliva stál před rozhodnutím, jestli v práci pokračovat nebo ne.

Centrum pro rodinu v Brně nabízí od května minulého roku nový mezigenerační projekt, kterým se jeho pracovníci nechali inspirovat v sousedním Rakousku. Jmenuje se Trojlístek a spojuje seniory a mladé rodiny.

Kostel Církve československé husitské v Hradci Králové byl postaven podle návrhu architekta Josefa Gočára a nese jméno významného husitského kněze Ambrože. Místní sbor se v jeho prostorách rozhodl vybudovat zvonohru, která bude umožňovat interpretovat i náročné hudební skladby.

Dnes už je jasné, že křesťanství by bez svých židovských kořenů nemohlo nikdy existovat, proto chceme tuto tematiku občas zařadit i do Křesťanského magazínu. Vydejme se tedy v dalším příspěvku do staré židovské čtvrti v Třebíči. Když se tu před lety pustil Rudolf Fišer do pátrání po historii židovských domů v bývalém ghettu, narazil i na zajímavé příběhy jejich obyvatel. Ty nejpoutavější osudy zpracoval ve své nové knize – Příběhy židovských familiantů.

Péče o staré nebo nemocné lidi není vždy jednoduchá. Obzvlášť pak ti, kteří mají potíže s pamětí nebo třeba nemohou chodit, vyžadují speciální přístup. My vám teď představíme dvě ženy, které se právě o takové lidi starají a za svoji práci získaly ocenění Pečovatelka roku 2012.

V našem seriálu Varhany jsou jako lidé jsme už viděli varhany farního kostela i varhany katedrální. V dnešním díle si sice také představíme jeden typ varhan - takzvaný pozitiv, ale společně s varhaníkem Lukášem Petřvalským se především seznámíme s prací varhanáře.

Právě čtu knihu Na úsvitu dějin. Ellen Whiteová v ní popsala dějiny světa od jeho stvoření až po dobu krále Davida. V kapitole o Josefu Egyptském popisuje, jak se měl mladý Josef stát správcem Egypta. Poznamená, že i jemu hrozilo nebezpečí, že ho sláva zaslepí. Pak přidává větu, která mne zaujala: „Bouře nechá bez škody nízkou květinu v údolí, kdežto statný strom na vrcholu hory vyvrátí.“