Události

Rozhovor s moderátorkami

Zprávy o létě

Kdyby se vás někdo zeptal, jestli se večer budete dívat na televizi nebo na oblohu, je téměř jisté, že hvězdy nad hlavou získají v letní noci přednost před těmi filmovými. Čas prázdnin a dovolených je zkrátka pro obrazovku tvrdým konkurentem. Ale zprávy si nechá ujít málokdo navzdory sebekrásnějšímu létu. Jenže to letošní se vymklo očekávání a na místo vysněné romantiky se dostavila vodní pohroma. V takových okamžicích televizní vysílání boduje, diváci dychtivě čekají na aktuální informace a záběry.

V létě roku 2009 jsme se zastavili s dámskou polovinou moderátorských dvojic Událostí Marcelou Augustovou, Ivetou Toušlovou a Jolanou Voldánovou, které nám sice střídavě, ale denně, přinášejí zprávy, a zeptali jsme se jich, jaký způsob léta by upřednostnily, kdyby si mohly vybrat.

Marcela: Já roční období nerozlišuji. V každém období je něco, co mám ráda, a toho se snažím užít.

Iveta: Zbožňuji moře, takže se každý rok musím bezpodmínečně smočit někde ve slané vodě. Právě teď se s přítelem dohadujeme nad tím, kde to bude letos, a ne a ne najít shodu. Tak mi držte palce, ať nakonec neskončím ve vaně s koupelovou solí. Jinak volné víkendy budou zcela určitě patřit toulkám po rodných šumavských lesích a houbaření. Neznám lepší způsob, jak si dokonale vyčistit hlavu...

Jolana: Miluji léto s dlouhými večery, léto teplé, plné slunce, kdy zemi občas skropí letní bouřka. Je pravda, že posledních pár let se z letního počasí často radujeme už v dubnu a vyhlídky na skutečné léto jsou obvykle nejisté. Letos se začátek prázdnin obzvlášť nevyvedl... Jsem ale přesvědčená, že každý z nás si pamatuje nějaké idylické prázdniny ze svého dětství. Dny zalité sluncem, koupání, houbaření, venkovské půdy plné voňavého sena, kde jsme občas jako děti směly přespat. A byly to dny plné volného času, smíchu, s babiččinými nedostižnými buchtami. To jsou moje vzpomínky. Asi trochu zidealizované během času. Nepochybuji, že i tehdy byla léta studená a deštivá, že jsem pravidelně mívala uprostřed prázdnin angíny, trhali mi zuby nebo mě na umření bolelo břicho, jak jsem se přejedla třešní. To si pamatuji taky. Ale jaksi míň a jenom když se vážně donutím. Našim dětem taky nevadí špatné počasí, drobné újmy na zdraví a s tím související změna programu. A nepochybuji, že jednou budou šťastně vzpomínat, jak báječné a na zážitky bohaté prázdniny prožívaly. A tak to má být. Takže: Léto budiž pochváleno.

Marcela: O prázdninách víceméně respektuji rozpis služeb. Pokud chceme s rodinou někam vyjet, pak spíš na lyže – a k tomu se léto hodí ze všech období nejméně.

Iveta: To záleží na domluvě s Marcelou a s Jolanou, a pak také s mým toulavkovým a třináctkovým týmem (pořady Toulavá kamera a 13. komnata –pozn. redakce). Když si vyjdeme vstříc, dá se „uhrát“ i čtrnáct dní v kuse. Ačkoliv, marně lovím v paměti, kdy jsem si takový luxus vlastně dopřála...

Jolana: Nerada plánuji, ale prázdniny musím rozvrhnout dlouho dopředu. S ohledem na děti i na své kolegyně. Takže obvykle už někdy na jaře víme, kdy a jak si vyměníme služby, abychom si vyhověly. A protože mám kolegyně skvělé a chápavé, nebývá to problém. Ale jestli myslíte, že mohu v létě zmizet na tři týdny, tak to ani náhodou. Když to naplánuji hodně dopředu, tak čtrnáct dní je maximum, spíš deset. Proto to řeším občas i tak, že si vezmu jen týden mezi službami, ale zato v létě častěji. Stejně na jednom místě dlouho nevydržím, tak mi to vlastně docela vyhovuje.

Marcela: Myslím si, že doby, kdy léto bývalo zpravodajsky nudné, jsou pryč. Najednou se vzedme voda, jako právě letos, a o vzrušení je postaráno.

Iveta: Určitě nikdy nezapomenu na povodně v roce 2002. A v souvislosti s těmi letošními se mi zážitek, jak jsem se ze zaplavené a odříznuté Šumavy dostávala přes Kašperské Hory a Sušici do Prahy, znovu vybavil. Tehdy byl totiž do televize bez pardonu povolán každý, kdo měl ruce a nohy. Dovolená, nedovolená.... Pomáhali mi dokonce policisti a hasiči, protože projet některými místy bylo skutečně nad moje síly. Námořnické zkoušky jsem přece jen neabsolvovala a ve vodě umím bezpečně ovládat leda tak šlapadlo. Letos jsem sice ničivé záplavy vnímala jen prostřednictvím záběrů svých kolegů, ale i tak mi dalo při vysílání hodně práce udržet emoce pod kontrolou. Hrůzné „představení“ nám paní příroda opět zrežírovala. Ale, bohužel, tak trochu s naším přičiněním....

Jolana: Okurková sezona, to je už mystifikace. Jistě, téměř každý využije v létě dovolenou, takže i důležité věci, rozhodnutí, kauzy, o kterých pak ve zprávách mluvíme, se trochu odsouvají. A co se týče typicky letní zprávy: Každý rok se vyloženě těším na informace o kvalitě vody v koupalištích a nádržích, či na informace o splavnosti řek. To je snad nějaká moje úchylka. Na zahradě máme bazén, takže nás hromadné koupání nijak nebere. Přesto na tyhle zprávy každoročně netrpělivě čekám. Možná právě proto, že jsou typicky letní. Bohužel, letos jsem se dočkala tak hrůzných zpráv o vodě, bez kterých bych se ráda obešla.

Kdybyste měly čtenářům doporučit místo, které by o dovolené stálo za to navštívit, co byste jim poradily?

Marcela: To se omlouvám, radit nebudu. Je to osobní věc každého z nás.

Iveta: Jeden tip bych měla. Národní park Šumava otevírá v srpnu pro turisty jinak nepřístupná místa. Třeba Rokytskou či Modravskou slať, které jsou podle odborníků srovnatelné se skandinávskými či zaoceánskými rezervacemi. Na vlastní pěst se tam ale, bohužel, nikdo vydat nesmí. Návštěvníci se musejí pěkně předem objednat a vždy je doprovázejí vyškolení průvodci, kteří jim vysvětlí, jak se téměř netknuté části přírody v minulosti vyvíjely či jaké byly důsledky postupného osidlování dříve těžko proniknutelných šumavských hvozdů. Je to sice náročná túra, ale vidět tenhle bohem a lidmi zapomenutý kout naší země, určitě stojí za to. Mimochodem, vyráží se za každého počasí.

Jolana: Nebudu konkrétní. Ale hlavně jeďte s někým, s kým vám bude dobře a s kým si to užijete. Já beru letos děti, muže a maminku. Samozřejmě ne dohromady: ale hezky na střídačku. A nepochybuji, že si všechna ta místa doma i u moře báječně užijeme.

Připravila: Daniela Kupsová, foto: Petr Adámek
Převzato z časopisu ČT+