Chcete mě?

Seriál o hospodářských zvířatech

1. Koza domácí

Je zařazena mezi savce. Jedná se o přežvýkavé býložravce, sudokopytníky. Kozy se chovají k produkci masa, mléka, kůže a některá plemena i pro srst.

Kozy jsou společenská zvířata, žijí v menších skupinkách. Je vhodné chovat alespoň dva jedince nebo kozu společně s jiným živočišným druhem (ovce, skot aj.). Při ohrožení nebo nebezpečí obvykle na signál vůdčího zvířete (mečení, údery nohou) unikají na všechny strany, kromě rychlého běhu dokáží dobře skákat.

Denní režim koz na pastvině se skládá převážně z příjmu potravy – pasení a jejího zpracování – přežvykování. U přežvykování kozy stojí nebo mohou ležet. Kozy jsou velmi mlsné a vždy si z předložené potravy vybírají to nejlepší, za potravou jsou schopné vylézt na strom nebo přelézt plot. Jsou schopné sežrat i nevhodnou stravu ve velkém množství nebo nestravitelné předměty – provazy, oblečení, papír aj. Na tuto vlastnost je nutné dávat velký pozor.

Délka života koz se v dobrých podmínkách pohybuje v rozmezí 10–15 let. Kozy mají více říjí v roce, většinou v podzimních měsících, některá plemena i na jaře. Po 150 dnech březosti rodí zpravidla 1–3 kůzlata. Kůzlata jsou po porodu osrstěná, vidí a do dvou hodin po porodu samostatně sají. Samice se o mláďata po porodu dobře stará, očistí je olizováním. Svoje mládě kozy poznávají nejen podle pachu, ale i podle hlasu.

Kůzlata se nechávají s matkou obvykle 6–8 týdnů, kdy se mohou odstavovat, protože již přijímají pevnou potravu. Pokud chceme odchovat kvalitní chovné zvíře, necháváme ale kůzlata s matkou do věku 3–4 měsíců.

Nikdy si nepořizujte kozu, pokud jí nejste schopni zajistit odbornou péči, dostatek krmiva a vhodné ustájení!

Na co je nutné dbát při chovu koz

• Vhodné ustájení zejména v zimních měsících – suché, bez průvanu
• Správné složení krmné dávky v dostatečném množství (v létě pastva, v zimě kvalitní seno s přídavkem okopanin, jadrné krmivo podle ročního cyklu), neustálý přístup k lizové soli a přídavek minerálních látek do krmné dávky
• Ideálně chov alespoň 2 jedinců
• Správný a šetrný postup dojení, aby nedocházelo k zánětům vemene
• Minimálně 2× do roka úprava paznehtů
• Pravidelná preventivní očkování v chovu podle pokynů Státní veterinární správy a pravidelné odčervování zvířat
• Ze zákona povinná registrace hospodářství i při držení 1 kusu, registrace chovaných zvířat
• Ze zákona povinné standardní označování zvířat
• Zajištění životní pohody zvířat pravidelnou a odbornou péčí

2. Ovce domácí

Je zařazena mezi savce. Jedná se o přežvýkavé býložravce, sudokopytníky. Patří k nejstarším domestikovaným hospodářským zvířatům. V současnosti se ovce chovají zejména na vlnu, maso a mléko.

Ovce patří ke společenským druhům, nejlépe se cítí v malém stádě 10–20 kusů. Není vhodné chovat pouze 1 zvíře, jinak strádá. Při nebezpečí jsou ovce zvyklé shluknout se do semknuté těsné skupiny, tímto způsobem se brání útokům predátorů, kteří obtížně oddělují 1 kus od stáda. Denní režim ovcí na pastvině se skládá převážně z příjmu potravy – pasení a jejího zpracování – přežvykování. U přežvykování ovce stojí nebo mohou ležet.

Délka života ovcí v dobrých podmínkách se pohybuje v rozmezí 10–15 let a je většinou limitována stavem chrupu daného jedince. Ovce mají více říjí v roce, většinou v podzimních měsících, některá plemena i na jaře. Po 150 dnech březosti rodí zpravidla 1–3 jehňata. Některá plemena jsou i plodnější. Samice se o mláďata po porodu obvykle dobře stará, očistí je olizováním. Svoje mládě ovce poznávají nejen podle pachu, ale i podle hlasu. Mláďata sají mléko obvykle 100–120 dnů. V této době již samostatně přijímají pevnou potravu a jsou schopna přežvykovat, mohou se snadno odstavit. Při dřívějším odstavu je třeba dbát na časnější přechod na pevnou potravu a rozvoj předžaludků jehňat.

Vzhledem ke složení ovčího mléka, které je velmi výživné (zejména s vysokou tučností), rostou jehňata velmi rychle a ve věku 100 dní jedinci většiny plemen váží kolem 30 kg. Nikdy si nepořizujte ovce, pokud jim nejste schopni zajistit odbornou péči, dostatek krmiva a vhodné ustájení.

Na co je nutné dbát při chovu ovcí:

• Vhodné ustájení zejména v zimních měsících – suché, bez průvanu
• Správné složení krmné dávky v dostatečném množství (v létě pastva, v zimně kvalitní seno s přídavkem okopanin, jadrné krmivo podle ročního cyklu), neustálý přístup k lizové soli a přídavek minerálních látek do krmné dávky
• Ideálně alespoň 3 jedinci ve stádě
• Minimálně 1x do roka střiž vlny, některá plemena i 2x
• Minimálně 2x do roka úprava paznehtů
• Pravidelná preventivní očkování v chovu podle pokynů Státní veterinární správy a pravidelné odčervování zvířat
• Ze zákona povinná registrace hospodářství i při držení 1 kusu, registrace chovaných zvířat
• Ze zákona povinné standardní označování zvířat
• Zajištění životní pohody zvířat pravidelnou a odbornou péčí

3. Kur domácí

Základem stravy v běžných podmínkách je směs obilí, vařených brambor se šrotem, přidává se i zelené krmivo. Kur potřebuje kvalitní živočišné bílkoviny, v případě dostatečně velkého výběhu ji získává vyhrabáváním brouků, červů apod. Jinak se musí do krmiva přidávat. Nesmí chybět dostatek minerálních látek (především vápníku) – při snášce je jejich potřeba opravdu vysoká.

Primitivní plemena jsou značně dlouhověká, 6-8 let, současné užitkové linie brojlerů se využívají maximálně 3 roky.

Většina dnes chovaných plemen ztratila schopnost úspěšně sedět na vejcích a vylíhnout kuřata, proto se používají umělé líhně. Pokud slepice na vejcích dokáže sedět, líhnutí kuřat trvá 21 dní. Kvočna se o ně následně stará, vodí je a zahřívá. Ochraňuje je i před případnými predátory. Dnešní nosná plemena jsou schopna snést 300-320 vajec za rok, masná plemena naopak vynikají vysokými růstovými schopnostmi – ve věku 7 týdnů mohou dosahovat hmotnosti kolem 2 kg.

Nikdy si nepořizujte slepice, pokud jim nejste schopni zajistit odbornou péči, dostatek krmiva a vhodné ustájení.

Na co je nutné dbát při chovu slepic:

• Vhodné ustájení s odpočinkovými bidélky, travnatý výběh dostatečné velikosti
• Pokud držíme slepice zavřené bez možnosti venkovního výběhu, je nutné přidávat živočišné bílkoviny a písek pro správné trávení (ptáci nemají zuby a potravu nemohou žvýkat, tuto funkci přebral první – svalnatý – žaludek, který kromě drsné sliznice drtí potravu také pomocí písku nebo menších kamínků)
• Správné složení krmné dávky v dostatečném množství, přídavek minerálních látek
• Každoroční vakcinaci
• Umístění oddělených snáškových hnízd v chovném prostoru (alespoň 1 na 2 slepice)
• Zajištění životní pohody zvířat pravidelnou a odbornou péčí

4. Prase domácí

Je zařazeno mezi savce, sudokopytníky. Prase je typickým všežravcem, v dřívějších dobách si většinu potravy obstarávalo samo. Byla to především tráva, nalezené ovoce, různé plody, hmyz a další drobní živočichové. Postupným vývojem civilizace se přestala prasata vyhánět a místo toho je člověk natrvalo zavřel do ohrad a chlívků a začal jim potravu obstarávat sám.

Prasata se chovají zejména pro maso, sádlo a kůži.

Prasata jsou společenská zvířata žijící v menších skupinách. Jsou velmi pohyblivá a činorodá, je nutné jim zajistit dostatek podnětů a činností. Prasata ocení zejména možnost rytí v zemi, ráda si hrají se slámou, ze které si stavějí odpočinková „hnízda“. Velkou radost jim udělá pevný kůl na drbání. Základem stravy v drobném chovu jsou šrot, mléko, vařené brambory, prasata ale nepohrdnou ani čerstvě nasekanou vojtěškou nebo kusem masa.

Délka života prasat v dobrých podmínkách může být až 15 let.

Prasnice mají říji několikrát v roce a po 115 dnech porodí obvykle 8–12 selat. O selata prasnice pečuje a chrání je – v této době může být nebezpečná i svým ošetřovatelům, pokud má pocit, že jejím mláďatům hrozí nebezpečí. Selata odstavujeme mezi 8.–12. týdnem života.

Nikdy si nepořizujte prase, pokud mu nejste schopni zajistit odbornou péči, dostatek krmiva a vhodné ustájení!

Na co je nutné dbát při chovu prasat.

• Vhodné ustájení zejména v zimních měsících – suché, bez průvanu, s venkovním výběhem
• Vhodné složení krmné dávky v dostatečném množství (vařené brambory, šrot, mléko, přídavek živočišných bílkovin a minerálních látek)
• Ideálně chov alespoň 2 jedinců, případně ve společnosti jiných druhů zvířat
• Pravidelná preventivní očkování v chovu podle pokynů Státní veterinární zprávy a pravidelné odčervování zvířat
• Pozor na prudké slunce u málo pigmentovaných (růžových) plemen – při celodenním pobytu venku nutno na začátku léta mazat opalovacím krémem
• Dostatek slámy jako podestýlku a na možnost hry a stavby odpočinkových „hnízd“
• Dostatek podnětů a zábavy pro chovaná zvířata – umožnit jim rytí, drbání atd.
• Zajištění životní pohody zvířat pravidelnou a odbornou péčí

5. Tur domácí

Je zařazen mezi savce. Jedná se o přežvýkavé býložravce, sudokopytníky. Skot se chová k produkci masa, mléka, kůže a v některých oblastech jako tažné zvíře. Skot je společenským zvířetem žijícím ve stádech. V případě nebezpečí se stádo shlukuje a za pomocí rohů se snaží predátora od útoku odradit.

Denní režim skotu na pastvině se skládá převážně z příjmu potravy – pasení a jejího zpracování – přežvykování. Pro uchopování stébel trav využívá tur svůj dlouhý jazyk, kterým trs trávy omotá a vyškubne. Délka života krav se v dobrých podmínkách pohybuje v rozmezí 20–25 let.

Kráva má několik říjí v roce a po březosti dlouhé 280 dnů se rodí zpravidla 1 mládě. Tele se rodí plně vyvinuté a od matky saje mléko do odstavu, který v přirozených podmínkách probíhá ve věku 6–10 měsíců.

Nikdy si nepořizujte skot, pokud nejste schopni zajistit odbornou péči, dostatek krmiva a vhodné ustájení. Vždy myslete na to, že se jedná o velké a silné zvíře s hmotností krav 380–850 kg (podle plemenné příslušnosti), u býků dvojnásobek.

Na co je nutné dbát při chovu skotu:

• Vhodné ustájení zejména v zimních měsících – suché, bez průvanu
• Správné složení krmné dávky v dostatečném množství (v létě pastva, v zimně kvalitní seno s přídavkem nakrouhaných okopanin – mrkve, řepy, jadrné krmivo podle ročního cyklu), neustálý přístup k lizové soli a přídavek minerálních látek do krmné dávky
• Ideálně chov alespoň 2 jedinců nebo společně s jiným živočišným druhem
• Správný a šetrný postup dojení, aby nedocházelo k zánětům vemene
• Minimálně 2x do roka úprava paznehtů
• Pravidelná preventivní očkování v chovu podle pokynů Státní veterinární správy a pravidelné odčervování zvířat
• Ze zákona povinná registrace hospodářství i při držení 1 kusu, registrace chovaných zvířat
• Ze zákona povinné standardní označování zvířat
• Zajištění životní pohody zvířat pravidelnou a odbornou péčí

6. Husa domácí

Husa domácí patří mezi vrubozobé ptáky. Nejprve měly husy – podobně jako jiná domácí zvířata – především kultovní a náboženský význam. Teprve později se začalo využívat i jejich maso, peří a vejce. V průběhu domestikace došlo k mnoha změnám v přirozeném chování hus. Původně monogamní zvířata se změnila na polygamní a u většiny plemen se u samic vytratil hnízdní pud. Zůstala ale zachována jejich ostražitost – při jakémkoli náznaku nebezpečí velmi hlasitě kejhají a svoje teritorium zejména v době hnízdění a odchovu potomstva neváhají bránit.

Základem potravy hus v létě je pastva, přidávají se šroty obilnin, v zimním období nastrouhané okopaniny, případně vařené rozmačkané brambory. Husy se při dobré péči mohou dožít 10–12 let. Husy snáší vejce obvykle na jaře, podle plemenné příslušnosti, 15–30 vajec. Na nich sedí 30–31 dnů. Po této době se líhnou malá housata, o která se rodičovský pár stará, chrání je a zahřívá. Husy patří k nekrmivým druhům – mláďata se živí sama tím, co vidí u rodičů.

Nikdy si nepořizujte husy, pokud jim nejste schopni zajistit odbornou péči, dostatek krmiva a vhodné ustájení.

Na co je nutné dbát při chovu hus:

• Vhodné ustájení, travnatý výběh s alespoň malou vodní plochou (nutné pro úspěšné rozmnožování)
• Správné složení krmné dávky v dostatečném množství, v období před snáškou nutný přídavek minerálních látek
• Před snáškou umístění oddělných snáškových hnízd v chovném prostoru (pro každou husu 1)
• Každoroční vakcinaci
• Dohoda se sousedy ohledně chovu hus – jsou občas velmi hlučné
• Zajištění životní pohody zvířat pravidelnou a odbornou péčí

7. Králík domácí

Je zařazen mezi savce, zajícovité. Zpočátku byl chován ve stájích společně s dobytkem pouze pro zábavu. Teprve s rozšířením chovů začalo jeho další využití – zejména na maso, kůži a některá plemena i pro srst.

Králíci jsou společenská zvířata, původně žijící v norách v menších koloniích, ovšem na dostatečném prostoru. Společný chov více jedinců na menším prostoru nelze doporučit – samci mezi sebou svádí boje, samice v době odchovu mláďat potřebují vlastní prostor, pokud budeme držet pohromadě samce se samicí, budeme mít s největší pravděpodobností každý měsíc mláďata.

Králíci jsou býložravci, základem jejich jídelníčku je seno, ve vegetačním období zelená píce. Přidávají se jadrná krmiva (zejména ječmen a oves), různé druhy okopanin – především krmná řepa a mrkev. Králíkům stále dorůstají přední řezáky, které si musí vhodnou stravou ubrušovat, důležité je proto přidávání tzv. „okusu“ – dobře poslouží tvrdý chléb, větve nejedovatých stromů apod.

Králíci se dožívají v dobrých podmínkách věku 8–10 let.

Králice mohou mít mláďata několikrát do roka. Jsou březí 30 dní a po této době se narodí většinou 6–10 holých a slepých mláďat. Matka pro ně vytvoří ze sena a vlastních vytrhaných chlupů hnízdo. Kolem desátého dne se králíčatům otevírají oči a ve 20. dni začínají ochutnávat pevnou stravu. Mláďata odstavujeme obvykle ve věku 6–8 týdnů. Nikdy si nepořizujte králíky, pokud jim nejste schopni zajistit odbornou péči, dostatek krmiva a vhodné ustájení.

Na co je nutné dbát při chovu králíků:

• Vhodné ustájení s dostatkem prostoru, ideálně alespoň občas s možností volného výběhu
• Správné složení krmné dávky v dostatečném množství (zelená píce, v zimně kvalitní seno s přídavkem okopanin, jadrné krmivo podle ročního cyklu), okus
• Pravidelné zkracování drápů (podle potřeby) a čištění pohlavních koutků
• Pravidelná preventivní očkování proti králičímu moru a myxomatóze
• U dlouhosrstých plemen pravidelná péče o srst – stříhání, česání
• Zajištění životní pohody zvířat pravidelnou a odbornou péčí