Chcete mě?

Žijeme s kočkou

Kočky zdomácněly asi o šest tisíc let později než psi. Přesto jich je v současné době ve světě chováno téměř stejné množství. To ukazuje na jejich velkou oblibu. V dřívějších dobách to bylo způsobeno jejich přirozeným loveckým talentem a schopností lovit hlodavce, dnes je jejich postavení člověku mnohem bližší.

Ačkoliv jsou kočky považovány za daleko samostatnější, mnohé i svobodnější než psi, všechny vyžadují pravidelnou péči. Tuto odpovědnost za jejich zdraví, tělesný i duševní vývoj a celkovou pohodu nese výhradně jejich vlastník.

Pouze zdravá kočka vám bude dělat radost. A vůbec nezáleží na tom, zda je to kočičí aristokratka, nebo kočka „z podzámčí“. Všechny bez rozdílu potřebují pravidelnou péči, všem musíte splnit určité základní požadavky, aby jejich soužití s vámi bylo bezproblémové. Jen kolem spokojené kočky se šíří klid a pohoda, jen spokojená kočka vám napomáhá vytvářet útulný domov.

Na každé malé koťátko je příjemný pohled. Při rozhodování, zda si nějaké živé zvíře pořídíte, je důležité si uvědomit, že každé kotě vyroste a při dobré péči se může dožít dvaceti i více let. Může s vámi ve společné domácnosti žít déle než většina vašich dětí. Je to tedy mnohaletý závazek. Ne pouze živá hračka na nějakou dobu! Proto se vyplatí dobře si rozmyslet, zda jsme ochotni a schopni se o živého tvora dobře starat.

1. Správný výběr aneb Jakou si vybrat

Pokud se rozhodnete pořídit si kočku, lze kotě získat různým způsobem. Na nějaký specializovaný obchod s domácími zvířaty zapomeňte. Když už na nějaký takový narazíte, naleznete tu jen ta předčasně odložená. Nejspolehlivějším zdrojem pro pořízení kočky bez rodokmenu je městský útulek, ochranářské organizace nebo chovatelé domácích koček. Za určitý nevelký poplatek máte záruku, že koťata nebo již odrostlejší kočky prošly veterinární péčí, jsou naučena základní hygieně, jsou zvyklá na kontakt s lidmi a někteří odrostlejší jedinci již i vykastrováni.

Pokud si přejete čistokrevnou kočku, můžete si v současné době vybrat již z mnoha plemen či jejich barevných rázů. Prostudujte si odborné knihy, specializované časopisy, navštivte kočičí výstavu. Zde můžete navázat první kontakty s chovateli. Poté je možné chovatele navštívit doma a prohlédnout si jejich kočky v domácím prostředí. Lépe tak posoudíte kočičí temperament, náročnost péče či jiná úskalí chovu ještě před tím, než se definitivně rozhodnete. A zajisté také lépe poznáte, zda jde o zodpovědného chovatele zdravých zvířat, nebo pouze o množitele.

2. Příprava domova pro nově příchozí kočičku, koucourka či koťátko

Než si kotě přinesete domů, je vhodné se na to připravit. Rozhlédněte se kolem sebe. Víme, že kočky jsou od přírody neobyčejně zvídavé, a pro koťata to platí dvojnásob. Proto musíte učinit mnohá opatření, jak v organizaci vašeho času, tak i v chodu domácnosti, přeorganizování bytu, pokojových rostlin a mnoha jiných věcí tak, abyste předešli různým a často zbytečným nehodám. Odstraňte z dosahu zvířete všechny jedovaté pokojové rostliny, ostré předměty, klece s ptáky, myškami či křečíky a zajistěte všechny těžké a vratké předměty před pádem (štafle, žehlící prkna, broušené vázy na krajkových dečkách, kameninové či litinové nádobí na kuchyňských policích...). Naučte se nenechávat otevřené zásuvky, dvířka od skříněk, pračky, myčky na nádobí nebo lednice a elektrické trouby. Nenechávejte nikde ležet ostré předměty, nože a nůžky, jehly, špendlíky, nitě, provázky nebo klubíčka vlny s jehlicemi. Ukliďte pečlivě různé chemikálie, lepidla, rozpouštědla, mycí prostředky, hnojiva, herbicidy, dezinfekční prostředky. Zabezpečte nádoby na odpadky, odstraňte z dosahu plastové sáčky. Přímé nebezpečí hrozí z otevřeného ohně, zapálených vonných svící, petrolejové lampy či plápolajícího krbu a jeho jisker. Nenechávejte bez dozoru horké žehličky, rychlovarné konvice, plynové či elektrické sporáky. Ke všem elektrickým spotřebičům, počítači, televizi nebo hifi věži vedou elektrické kabely a úrazy proudem patří k těm nejčastějším. Otevřená okna bez sítí a nechráněné balkóny mohou způsobit smrtelný pád z větší výšky. Nikdy nenechávejte kočky samotné bez dozoru s kojenci či batolaty. Zde je nebezpečí oboustranné. Zapomněli jsme na něco? Určitě na dalších sto věcí. Až praktické soužití s živým tvorem, jako je kočka, vás přesvědčí, že je dobré mít doma pořádek a řád.

3. Na co se zaměřit při odběru kotěte

Uši – jsou přirozeně teplé, čistě růžové, bez tmavého mazu v ušních záhybech.
Oči – jsou čisté, jasné, bez známek výtoku či zánětu.
Tlamička a dásně – mají světle růžové zbarvení a zdravý dech.
Srst – je přirozeně čistá, lesklá, měkká a pružná, bez blešího trusu nebo lysých míst.
Břicho – je oblé a měkké (tvrdost může být známkou začervenosti).
Řitní otvor – je čistý a beze stop po výkalech (kálecí miska je indikátorem zdravotního stavu).
Temperament – kotě je hravé, zvídavé, zvyklé na dotek.
Věk – kotě domácí kočky by mělo být při odběru nejméně osm týdnů staré. Chovatelské organizace nařizují, aby kotě s rodokmenem mělo minimálně 13 týdnů.

Další náležitosti
– rodokmen kotěte
– očkovací průkaz
– prodejní smlouva
– rozpis krmení a základní péče

4. Základní a nezbytné kočičí potřeby

Jídelní miska a miska na vodu
Misky mají být dostatečně široké a nemají být moc hluboké. Navykněte si misky denně vymývat horkou vodou (nemyjeme je však společně s běžným nádobím, kočky mají v ústní dutině specifickou mikroflóru, která by se v našem zažívacím traktu určitě necítila dobře).

Toaleta, kálecí miska
Kočičí toaleta je nejzákladnější výbavou, kterou musíme mít již připravenou ještě před příchodem kočky do bytu. Pro toto velmi důležité hygienické zařízení je nutné najít klidné a nerušené místo. Jako náplň do kálecí misky se používají speciální steliva s výbornými absorbčními a hrudkujícími vlastnostmi.

Pelíšek na spaní
Dospělá kočka prospí 12–14 hodin, malá koťata až 18 hodin denně. Tento fakt je nutné respektovat. Nedostatek spánku může narušit zdravý vývoj kotěte, u dospělé kočky vyvolává psychické poruchy. Doma chované kočky si dobu spánku přizpůsobují biorytmům člověka. Spí převážně v noci a v době, kdy není nikdo doma. K tomu jim dobře poslouží papírová krabice, botník, vaše oblíbené křeslo, pootevřená skříň a někdy též i jejich proutěná kukaň či textilní pelíšek.

Šplhadla a prolézačky
Přirozenou aktivitou koček a především koťat je pochopitelně pohyb. Běhání, šplhání a skákání. Je to náhražka za lov. V omezeném prostoru bytu nebo ve venkovní voliéře je vhodné nainstalovat kočkám na vhodných místech napodobeniny stromů a větví. Koupit nebo vyrobit si můžeme celý kočičí „nábytek“. Je to kombinace škrabadel, šplhadel, prolézaček a odpočívadel. Materiálem může být dřevo, koberce, konopné či sisalové provazy. Zajímavým bytovým doplňkem je vždy přírodní kmen se silnými větvemi.

5. Výběr kočky

Roli domácího mazlíčka může plnit jak kočka čistokrevného plemene, tak kočka domácí nebo kříženec. U kotěte některého plemene ale bude zájemce předem vědět, jak zvíře bude v dospělosti vypadat, a jsou pro ně také typické některé povahové vlastnosti. Řada zájemců o kotě má také určité představy, jak by jeho kočka měla vypadat – tehdy je výhodné vyhledat chovatele. Nechce-li se majitel později věnovat výstavám a chovu, může si u chovatele vybrat kotě s nějakou malou odchylkou od standardu plemene nebo s malou vadou, která však neznamená zdravotní postižení. Typickým případem je zálomek na ocase, případně malý nedostatek ve zbarvení ušlechtilého kotěte a podobně. U koťat určených pro úlohu mazlíčků je i cena kotěte s rodokmenem nižší. Zájemce o výstavy a chov pak musí pečlivě vybírat a něco si o plemeni, o které má zájem, přečíst.

Při rozhodování, zda kočku či kocoura, se traduje, že kocouři jsou mazlivější. Není to pravda. Mazlivé jsou i kočky, ale pochopitelně jejich chování se trochu liší. Kocouři bývají více bezprostřední, kočičky opatrnější. Vše ale bude záležet hlavně na tom, jak se majitel své kočce věnuje a jak intenzivně s ní komunikuje. Mnoho lidí dává přednost malému koťátku před dospělou kočkou. Avšak i dospělá kočka si velmi dobře zvykne na nového majitele, jen to může trochu déle trvat. Nejdůležitější je opět komunikace se zvířetem. Kočky jsou chytré, a tak brzy pochopí, kdo je „jejich“ člověk, a dovedou to dávat najevo.

Jednou z nejhorších nočních můr chovatelů koček je nakažlivá choroba, kterou onemocní všechny jeho kočky, které má doma. Nejúčinnější zbraní je prevence. Každá kočka by měla být od útlého věku očkována nejméně proti základním onemocněním, jako je kočičí mor (panleukopenie) a kočičí rýma. Kromě toho existuje mnoho dalších vakcín, které chrání kočky před řadou onemocnění jako kočičí leukemie, herpesové infekce, chlamydie a další.

Každá nová kočka musí projít karanténou – a to i ta, která je koupená od chovatele. Tím více to ovšem platí o kočce z ulice či z útulku. Nepustíme ji ihned mezi ostatní zvířata, necháme ji vyšetřit u veterináře a odčervit. Odblešení je samozřejmostí. Nutná je i důkladná prohlídka pokožky. Lysina nebo stroupky na kůži mohou být příznakem kožní nemoci.

Taková plísňová infekce zavlečená do chovu je velmi úporná a její léčba je dlouhodobá. Doporučit lze všem také krevní testy na leukemii (leukozu) koček. U chovatelů jsou tyto testy dnes již samozřejmostí. Pokud už se nějaká nákaza v chovu vyskytne, chovatel musí chov uzavřít – nedává krýt svoje kočky a neúčastní se výstav až do úplné likvidace infekce.

Kočka se stává stále oblíbenějším domácím mazlíčkem. Existují statistiky, že v mnoha zemích již počtem předehnala psa. Chov koček se značně rozvíjí a je to znát i u nás. Ročně zde proběhne více než 20 mezinárodních výstav. Úroveň našich chovů je ve srovnání s cizinou dobrá. Uskutečňuje se mnoho dovozů i vývozů chovných zvířat. Kočka jako mazlíček má mnoho výhod. Je malá a dobře se přemísťuje. Nemusí se venčit, její spotřeba není velká. Převážná většina koček však jsou obyčejné tzv. domácí kočky, nenáležející k žádnému plemeni. Vystavovat na výstavách je však možné i je. Kromě toho útulky pořádají samostatné umísťovací výstavy. Nešlechtěná kočka je stejně krásná jako kočka plemenná. Také péče o ni musí být stejně dobrá.

V nemocnicích se i u nás používají tzv. léčebné kočky v rámci léčby kočkou – felinoterapie. Existují siamky i sibiřské kočky, jež jsou zapojené ve felinoterapii, a také mnoho nešlechtěných koček jako například v léčebně v pražských Bohnicích nebo v některých zařízeních v Brně. Určitou felinoterapii však na nás provádějí všechny kočky, které máme doma. Zcela zjevně pomáhají od stresu a zbytečného rozčilování. Prostě – kdosi moudrý řekl, že kočka je výborné antidepresivum. Určitě je to pravda. Navíc nemá žádné vedlejší účinky a je to stoprocentně přírodní lék.