|
Rozhovor se scenáristou, režisérem a duchovním otcem cyklu Osudové okamžiky Miroslavem Kačorem
Jak vůbec vznikl nápad natočit Osudové okamžiky?
Byl jsem u kamaráda na chalupě v Jeseníkách. Zrovna ji koupil. Jednou brzy ráno jsem se probudil a už jsem nemohl usnout. A tak jsem, jak se říká, šmejdil. Lákalo mě prozkoumat půdu toho stavení. Na ní jsem našel balíky starých novin a časopisů. Mezi nimi byl i časopis Reportér, který zveřejňoval seriál o nejrůznějších tragických událostech, které se u nás staly. Začetl jsem se a před očima se mi najednou odvíjel film... Tragédie se mi promítaly jako na filmovém plátně. Osudové vteřiny, které měnily a dosud mění životy lidí. Ale jak se s tím umí vlastně obyčejný člověk vyrovnat? Záhy mě napadlo, že by takovýto cyklus osudových událostí byl dobrým námětem na dokumentární seriál o tom, co se u nás stalo ve 20. století. Postupně jsem také zjišťoval, že některé události byly úplně zapomenuty, neinformovaností a fámami částečně nebo úplně zkresleny, a tak se je v našem cyklu snažíme ozřejmit. Připravujeme letecké, železniční, a silniční nehody, požáry, důlní i přírodní katastrofy, výbuchy, zřícení domů, ale také společensko-politické tragédie. Prostě mimořádné události, jak se měl seriál původně jmenovat. Na začátku každého dílu případy zasazujeme do kontextu doby. Do toho, co se zrovna stalo ve světě, kdo byl tehdy u moci, kdo byl populární nebo kdo se zrovna narodil.
Minulé století přineslo nesmírný pokrok. Jak je možné, že stále k takovýmto tragédiím dochází?
Člověk sice letěl na Měsíc, vynalezl umělou hmotu i jadernou bombu, ale na druhé straně zůstal stále jenom člověkem - omylným, chybujícím, zranitelným. Mimořádné události vznikají většinou jako důsledek obyčejných lidských chyb. Často je to nešťastný a osudový, mnohdy zcela nepochopitelný souběh těchto pochybení. A tragédie, které se stanou v podmínkách moderní doby, jsou mnohonásobně strašnější. Většina příběhů je o bolesti, smutku, ale zároveň jsou to výpovědi o síle, vůli, odvaze lidí, kterých se osudový okamžik dotkl a kteří na danou situaci museli reagovat a vyrovnat se s ní.
Na který z dokumentů máte nejsilnější vzpomínky?
Jednoznačně je to případ Škapová 1956, kdy se zřítilo letadlo DC-3 s osmnácti pasažéry a čtyřmi členy posádky na palubě. Přestože jsem na místě tragédie do té doby nikdy nebyl a viděl jsem pouze špatné reprodukce fotografií v novinách, když jsem se tam ocitl, zjistil jsem, že to místo znám, že už jsem tam někdy byl. Nechápu to... Se starostou Torysok, u kterých kopec Škapová leží, jsme pátrali po vraku letadla. Když jsme se k němu po různých peripetiích přiblížili, jasně jsem najednou věděl, co uvidím. Rozhrnuli jsme křoví a našli jsme Dakotu, jako by tam spadla včera. Napadlo mě něco o minulém životě, že jsem mohl být jedním z nebohých pasažérů nebo pilotů, ale pak jsem si uvědomil, že mi už v té době bylo šest, a vrátil jsem se na zem.
Překvapivě jsme našli devadesátiletou paní, která pád letadla přežila. Nekonečné hodiny utěšovala a uklidňovala všechny ostatní, kteří byli zranění, a neustále volala o pomoc. Jen díky tomu je objevili a čtyři pasažéry zachránili. V době havárie byla hrozná zima a paní Jarná přežila jen proto, že na ní ležel jeden mrtvý kolega. Navíc později vyšlo najevo, že onen muž řekl před letem manželce, že zemře. Katastrofu předvídal... Jednou z obětí byla také mladá žena, která letěla do Košic na svou vlastní svatbu. Na letišti zjistila, že už jsou všechny letenky vyprodány. Byla zklamaná, nechtělo se jí cestovat vlakem. Náhodou však potkala jakéhosi muže, který jí nabízel svou letenku. A tak si ji od něj koupila. Na svou svatbu už ale nikdy nedorazila...
K celému případu se chci vrátit v dokumentárním filmu, protože se objevily další skutečnosti, o kterých jsem se v Osudových okamžicích zmínil jen okrajově. V té době totiž brázdily vzdušný prostor balóny Svobodné Evropy a přiznejme fakt, že bezpečnost letecké dopravy skutečně ohrožovaly. Když došlo k havárii, naše tajné služby toho využily a na místo tragédie dovezly jeden takový balón. Propaganda pak tvrdila, že se s ním havarované letadlo střetlo...
Na čem právě pracujete?
Osobně pátrám po souvislostech pádu laviny u Dolné Lehoty v roce 1956, tragické havárie fotbalistů z Jindřichova v roce 1947 a dvou únosů letadel Slovairu v dubnu a červnu 1972. Perspektivně mám v plánu objasnit masovou vraždu u Lověšic z června 1945, pokus o atentát na tři ministry z roku 1947, katastrofální záplavy na jihu Slovenska v roce 1965 a mnoho dalších zajímavých případů. V současné době se chystá natáčení dílu s názvem Tachov 1970, kde došlo k výbuchu plynu v ubytovně Plastimatu. Výbuch se stal osudovým pro padesát ubytovaných. Z trosek se ale podařilo vyprostit vážně zraněnou ženu. Ta po vyléčení odjela na rehabilitaci do lázní v Piešťanech, kde se seznámila s lékařem, kterého si později vzala a mají spolu tři děti. A to jsou také osudové okamžiky... |
