Celovečerní distribuční dokumentární film o Filipu Topolovi, skladateli, textaři, klavíristovi, zpěvákovi a bojovníkovi skupiny Psí vojáci, jehož tvorba zasáhla tři generace. Režie V. Kučera
00:01:22Tak tady jsme zkoušeli naposled.
00:01:25S Filipem. A s Honzou.
00:01:28Začali jsme zkoušet jako kdysi. No.
00:01:33Tady stál Honza, tady bylo piáno.
00:01:40Přinesl nějaký původní nahrávky.
00:01:42A tak jsme začali hrát, jako to bylo kdysi.
00:01:46Hned to naskočilo.
00:01:47Hned jsme věděli. Vždycky jsme si pustili
00:01:49nějakou písničku a hned jsme věděli.
00:01:53To bylo strašně fajn.
00:02:14(Píseň Žiletky) Když je moon v Utahu
00:02:17Chytáme se za hlavu
00:02:21Zalitý v olovu
00:02:25Únavou na hubu
00:02:30Pocity jak žiletky
00:02:34Žiletky mý baletky
00:02:38A v pustým dni
00:02:42Pustý bradavky...
00:02:50"Teď je mi hrozně, fyzicky.
00:02:53Strašně mě bolí hlava a nestačím s dechem.
00:02:57Je mi třináct. Nesmím to přehánět.
00:02:59Vidím úplně jasně svoje nikotinem shnilý plíce
00:03:02a v palici mi třeští tanec odumírajících buněk.
00:03:06Vím, že brzo umřu. Počítám tak ve dvaceti.
00:03:10Ani se mi moc nechce.
00:03:12Chci něco udělat, aby po mně něco zůstalo.
00:03:15Proto taky už teď píšu, hraju šest let na piáno a maluju.
00:03:20Přestávám kouřit a chlastat."
00:03:24-Je zajímavý, že opravdu určitý otcovství,
00:03:28takový společenský otcovství, společenský vykopnutí
00:03:32tam má Václav Havel.
00:03:34Nějaký známí nás doporučili, že divadýlko Rubín
00:03:37je nonkonformní. A tak jsme tam šli.
00:03:40On hrál na klavír a zpíval mý texty.
00:03:42No a vedoucí toho klubu se na nás koukal úplně nevěřícně.
00:03:45Že jsme ti Topolovi, toho chartisty,
00:03:48a jednak, co je to za dekadenci. To tady jako nejde.
00:03:50V podstatě nás vyhodil, jo.
00:03:52Ale ten samej večer u táty byl Václav Havel.
00:03:55A my jsme tam přišli jako takový trošku zkroušený.
00:03:58"Co to je, tohle? Tak zahrajte."
00:04:01A chtěl nám udělat radost, ten Václav.
00:04:06-No a tak jsem to Václavovi přehrál a on říkal,
00:04:08že je premiéra právě Pašijí od Plastiků,
00:04:10jestli bych si tam nechtěl zahrát na Hrádečku.
00:04:13To bylo, že jo, jako kdyby vás vyzval
00:04:16někdo za Druhý světový války do odboje, nebo něco takovýho.
00:04:24...Kdykoliv se zastavíme, je to do svatební noci...
00:04:33-Pro Filipa byla životní věc, že já jsem sice ten bratr po krvi,
00:04:37ale že on strašně rychle v tom útlym věku
00:04:40potkal svý dva další bratry.
00:04:42A to je David Skála a Honza Hazuka, že jo,
00:04:45který jsou pilířema tý kapely a jsou těma Psíma vojákama stejně,
00:04:48jako tím Psím vojákem byl můj brácha.
00:04:52-V druhé třídě se otevřely dveře a vešel takovej kluk
00:04:56s takovou ofinkou a takový uši... A říkali:
00:05:01"A přišel k nám nový žák, Filip Topol."
00:05:04A on se postavil na stupínek a uklonil se.
00:05:07Pamatuješ to?
-Jo.
00:05:09-Celá třída se začala smát a už byl, prostě...
00:05:13-A byl náš.
-Byl náš.
00:05:18"Ach jo. Škola mě sere.
00:05:20Avšak zažil jsem v ní fajn chvíli, čekal jsem na Michaela.
00:05:25To je třetí nejmladší z vyluzionismu.
00:05:28Jeden jsem já, druhej Marek a třetí on.
00:05:31Jemu je asi čtrnáct, Markovi taky a mně je třináct.
00:05:36No a tak na něj čekám. Chci si s ním něco dohodnout.
00:05:39Zejtřejší zkoušku naší kapely. Jmenujem se Psychedelický štěkot.
00:05:44Marek hraje na basku, Michael na bicí
00:05:47a já na sólovku a piáno."
00:05:55(píseň Černý sedlo)
00:05:57Mám černý sedlo a bílý řídítka
00:06:03Špatně skončíš říkala mi maminka...
00:06:12-Já nevím, to je náhoda.
00:06:14Tohle to jsou přesně ty vyluzionisti.
00:06:17To jste viděli, tohle? Ne, to jsou tady,
00:06:20jak jsme tady prostě v tý konzervě, že jo.
00:06:23Tady to je prostě... Tady je vajgl, že jo,
00:06:26starej Filipův. 20 let, třeba, že jo.
00:06:29Tady s tím nikdo nehýbe.
00:06:31Máma sem nechodí, já sem taky nechodím.
00:06:33A když tady nahmátnu, tak naleznu tadyhle tu knihu.
00:06:36A jak říkám, že každej něco vyluzoval,
00:06:39tak tohle zřejmě si Filípek udělal 1979.
00:06:43První vyluzionistická svatba, jo.
00:06:47Shodou okolností to byla moje svatba, teda.
00:06:51No a teď si vem ty Filipovy popisky, že jo.
00:06:53To je jako dětský, že jo. "Jak se cítíte jako novomanželé?"
00:06:58Brácha se mu oženil, že jo. No tak řekl bych, hm, tedy.
00:07:02To je taková popiska jak z Foglara: "No tak řekl bych, hm, tedy..."
00:07:09"Vyjotribuna, vyluzionističtí předáci."
00:07:13Vítek Brukner dneska Buchty loutky..."
00:07:15Vítek Krůta, to je jasný, v Americe dělá,
00:07:18Martin Socha, teď mu vyšla nedávno v Revolveru knížka.
00:07:22A Viktor Karlík, malíř, pořád dělá Revolver.
00:07:25A teďka jedna z posledních jeho věcí
00:07:28je právě náhrobní deska na Filipově hrobě.
00:07:35-Byli tam kamarádi, kteří malovali, dělali Grafické listy,
00:07:37pak tam byli lidi, kteří psali.
00:07:40No a postupně jsme začali vydávat sborník,
00:07:44kterej se jmenoval X, jako římsky psaná desítka.
00:07:49A pak posléze měl literární část Violit.
00:07:53Zpravidla v bytě Víta Krůty jsme se sešli,
00:07:56každý přinesl to, co připravil.
00:07:59No a tam jsme to zkompletovali a každý si odnesl svůj výtisk.
00:08:03Filip v tomhle tom prvním čísle
00:08:05neměl žádné literární texty, ale měl tam grafiku.
00:08:11Pak samozřejmě jeho dominantní účast
00:08:14v tomhle sborníku byla literární.
00:08:18-Tady přesně - Vítek Krůta pochoduje s Filipem.
00:08:22vypadá to na nějakou takovou jemnou kocovinu někde v Přípraží.
00:08:26Udělal to v roce 79, tak představuju si,
00:08:29že někdy v roce 80 to vzal a hodil támhle pod tu skříň.
00:08:34A my jsme to teďka vyndali, no.
00:08:39-Tahle ta fotka, myslím, Filipa dost dobře vystihuje
00:08:42v tom smyslu, že když si člověk představí,
00:08:46že to je čtrnáctiletý hoch,
00:08:48který na prázdninách čte od Petronia Satirikon, jo.
00:08:52To si přesně pamatuju,
00:08:54já jsem to znal od něj, tuhle tu knížku.
00:08:56Mně bylo tehdy 17.
00:08:5890% tý společnosti, která se tehdy začala jako utvářet,
00:09:02tak to byli lidi v průměru o tři roky starší,
00:09:06ročník 62. Filip byl ročník 65.
00:09:09A já si nevybavuju, že by Filipa někdo bral
00:09:13v tý době jako nějakýho malýho kluka.
00:09:22-My jsme začali tady ten malostranský underground
00:09:26okolo těch 17, 18. Že jsme chodili do těch bytů
00:09:30a v halucinacích tam chrlili poezii
00:09:34a lili do sebe prostě ten alkohol a vyváděli.
00:09:37Brácha, myslím, byl, na rozdíl ode mě,
00:09:41extrovertnější člověk, kterej byl víc vidět
00:09:43a dělal ohromnou zábavu.
00:09:46A ty starší lidi ho strašně brali.
00:09:48Vždycky okolo sebe měl nějaký publikum.
00:10:05Takže já takový to, jaký jsem byl strážce bratra svého,
00:10:09že on už se takhle záhy nalejval.
00:10:12Já jsem to nějak nepostřehnul. To prostě dělali všichni.
00:10:18(píseň Psí vojáci)
00:10:20Jaký to tu padlo na nás soužení
00:10:21je to nějaká nová víra...
00:10:23-Je fakt, že vznikli Psí vojáci a složili jsme
00:10:26první tři písničky a snažili jsme se upíchnout
00:10:28na nějakej koncert, takovej normální.
00:10:31Takže já jsem šel tehdy do Jazzový sekce
00:10:33s Tomášem Křivánkem, jestli bysme nemohli hrát na Jazzovejch dnech.
00:10:38A on říkal: "A co hrajete?" A já jsem říkal:
00:10:40"Tak jako underground." To mi bylo 14.
00:10:44A on: "Ha ha, underground," se tak zasmál.
00:10:46Nicméně nás tam vzali, to byl první oficiální koncert
00:10:49na těch devátejch pražskejch Jazzovejch dnech na Folimance.
00:10:57Předtím jsme se jmenovali různě.
00:11:00Jsme se jmenovali Hovězí, Svině, Psychedelický štěkot,
00:11:04Břicho a tak. Ale furt to nebylo ono.
00:11:09A Jáchym v tý době měl velmi rád indiány.
00:11:13A dostala se mu do rukou knížka Malý velký muž.
00:11:17A tam je jeden odstaveček o tom, že tam byli taky Jižní Čejeni,
00:11:21taková odnož toho kmene. Psí vojáci.
00:11:26A nám se to zalíbilo.
00:11:28On to doporučil, my jsme to schválili
00:11:30a první písnička se ostatně jmenovala Národ Psích vojáků.
00:11:35(Píseň Psí vojáci) Neustálý golgoty těl
00:11:37Mozků, srdcí...
00:11:40-Psí vojáci to bylo podle tý knihy, kterou jsme měli hrozně rádi.
00:11:43Tu napsal André Schwarz-Bart a jmenuje se Poslední spravedlivý.
00:11:47Je to příběh takovýho židovskýho kluka,
00:11:50kterej se někde v okupovaný Francii skrýval před Němcema.
00:11:54A jeho napadne, jak je zoufalej, že by bylo lepší se stát psem.
00:11:58Že ty Židy vybíjej, ale ti psi je nezajímaj.
00:12:01A mě to tehdy hrozně zaujalo, že prostě tohle je ono.
00:12:04My bysme chtěli bejt bojovní, divocí a romantičtí vlci,
00:12:09ale nejsme. Jsme prostě...
00:12:11Jsme v tom socialismu s těma náhubkama.
00:12:14A že ten pes je takovej jakoby na první pohled zkrocenej
00:12:18a domácí zvíře, ale dokáže bejt zlej
00:12:21a dokáže hryznout zezadu a dokáže se přikrčit
00:12:23a dokáže se s tou situací takhle vyrovnávat,
00:12:26že teda budem jako psi.
00:12:29A do toho pak přišli samozřejmě ti indiáni.
00:12:31Ale Psí vojáci, to byla taková zvláštní věc.
00:12:35To byli lidi, který šli vepředu a na ty ostatní kašlali,
00:12:38neměli tu zodpovědnost. A to jsme byli přesně my.
00:12:41Měli jsme strašný pohrdání vůči těm starejm,
00:12:44vůči těm měšťákům, který kvůli svejm dětem
00:12:47dělaj kompromisy a tak dál.
00:12:50(píseň Psí vojáci)
00:12:55Národ Psích vojáků přešel řeku
00:12:58Národ Psích vojáků překročil hranici
00:13:02Světlo se chvěje na koňských šíjích
00:13:05Vlhké tětivy v zpocených dlaních
00:13:08Ostny oštěpů na slunci...
00:13:11-Měsíc po Jazzovejch dnech mi přines brácha
00:13:13vohořelou pozvánku na policii,
00:13:15protože se díval sirkou do schránky, víš?
00:13:18Teď já jsem nevěděl, co to je?
00:13:20A šel jsem tam s maminkou, protože mi neplatila občanka.
00:13:24Tak jsem musel jít s mámou. Ta se samozřejmě takhle klepala.
00:13:29(Píseň Psí vojáci) Národ Psí vojáků...
00:13:32-Kluci ve třinácti čtrnácti kreslej.
00:13:34Já nevím, jestli dneska kreslej rytíře na koních.
00:13:36Možná spíš nějaký rakety, kulomety...
00:13:39Já nevím co, vzdušný lodě. A on kreslil výslechy.
00:13:43To bylo doma furt takový: "Bartolomějská."
00:13:46A tam stojej dva takový huhuláci a tam ten malej kluk, že jo.
00:13:50-Na těch Jazzovejch dnech jsme si ještě mysleli,
00:13:53že normálně pojedem jako kapela.
00:13:55A ta realita nás velmi tvrdě dobila.
00:13:58Já vím, kolikrát jsem estébákům říkal,
00:14:01že do undergroundu nás dostali v podstatě oni.
00:14:04Že kdybysme, já nevím, žili už v tý době
00:14:06v demokratický zemi, třeba by se ta kapela
00:14:09ubírala úplně jiným směrem.
-Přesně tak.
00:14:11-Nevím, ale opravdu jsme tam spíš byli nahnaný.
00:14:17-Můj táta byl vedoucí tohohle zahradnictví
00:14:20a my jsme potřebovali najít místo, kde by se jako hrálo
00:14:23a kam bysme mohli pozvat v tý době lidi,
00:14:25aby z toho teda nebyl průser.
00:14:28My jsme nemohli hrát tady otevřeně venku,
00:14:32což by bylo úplně nejlepší. Tady je takovej krásnej...
00:14:36Jako scénka, poměrně.
00:14:39Tak nakonec teda jsme se dohodli, že to uděláme v tom sklepě,
00:14:42že tady je to docela privátní.
00:14:47To je opravdovej underground.
00:14:50Tady jsme táhli to piáno dolů a Baroko v Čechách
00:14:56byla devadesáti minutová skladba bez přestávky,
00:14:58takže jsme z toho byli trošku nervózní
00:15:01a nacvičovali jsme si to pět měsíců.
00:15:03A hrozně nám na tom záleželo, aby to bylo odehraný dobře.
00:15:09(píseň Baroko v Čechách)
00:15:18Dnes mé srdce skuté mrazem konečně pochopilo
00:15:28Probudil jsem se v chatě a vedle mě tiše oddychoval
00:15:36Mohutný pes, královské zvíře - doga!
00:15:49-Na ten koncert vlastně přijeli lidi,
00:15:51řečeno Magorovou terminologií, z tý první generace undergroundu.
00:15:56No a díky tomu taky byl z toho koncertu
00:15:59vlastně velkej průšvih.
00:16:02Asi týden po koncertě přijeli policajti na Krakovec,
00:16:07kde byl Filip s Jáchymem na prázdninách.
00:16:10No a sebrali je.
00:16:13A pak jako takovou další peckou bylo pro nás pro všechny to,
00:16:18že Vítek Krůta vlastně nedlouho poté odjel.
00:16:22Odjel do emigrace.
00:16:42-Jak tady hledím na ty zaprášený svazky...
00:16:46Vlastně, když si to uvědomím, když jsme přišli z tý hospody
00:16:49a už teda nebylo co pít, tak jsme měli takovou zábavu,
00:16:52že se jeden vždycky otočil zády
00:16:54a druhej šáh do tý knihovny a něco přečet.
00:16:57A ten druhej musel po pár větách uhodnout,
00:17:00co to je nebo co je to za autora.
00:17:02On jako čet takový ty věci jako ABC hudební nauky.
00:17:07To jsem prostě já v životě do ruky nevzal.
00:17:09A když jsme přišli z tý hospody a chtěl mě zničit,
00:17:12tak právě čet úryvky typu: "Slovo rytmus
00:17:15se v hudbě i mimo hudbu používá v různých,
00:17:17ne vždy zcela přesně vyhraněných významech."
00:17:20A já jsem poznal hravě třeba Victora Huga,
00:17:23ale tady u toho jsem křičel: "Ne, dej pokoj.
00:17:25Tohle fakt mě vůbec nezajímá."
00:17:27On měl vždycky výhodu tady těch odbornejch věcí.
00:17:33"Dorazili jsme do Lucerny. Našel jsem bráchu.
00:17:36Líbal se na stole s Beranice.
00:17:39Chytil mě za rameno a představoval mě nějaký osobě.
00:17:43Zeptal jsem se tý osoby, jestli to je holka nebo kluk.
00:17:46Byla to holka. Tak jsem ji políbil.
00:17:49Bratr mě představoval zvláštním způsobem.
00:17:52Křičel na celý kolo: "To je on!" a válel se po zemi.
00:17:57Ta holka je z gymplu, kam dělám pozejtří zkoušky. Bože můj."
00:18:05-Ten Radotín bylo jako spádově gymnázium pro lidi
00:18:08jako z Poberouní a ze Zbraslavi, takže tam z Prahy
00:18:11dojíždělo jenom pár lidí.
00:18:13A myslím, že nás tam bylo třeba pět, v tý třídě.
00:18:16A vlastně jsme se s Filipem potkávali takhle každý ráno
00:18:19už nějak kolem sedmý na Smíchovským nádraží.
00:18:21A protože jsme přijeli brzo, tak jsme tam seděli sami ve třídě.
00:18:24V tý třídě bylo piáno.
00:18:26Filip zased vždycky ještě v kabátě,
00:18:29jenom si přehodil šálu a preludoval tam na to piáno.
00:18:34Sešláp pedál a postupně ti spolužáci přicházeli
00:18:37a poslouchali, jak on hraje. A když už jich bylo moc,
00:18:40tak pak přestal a začalo vyučování.
00:18:49-Dvakrát tejdně jsme měli vodpoledku,
00:18:50tak to jsme měli dvě hodiny přestávku.
00:18:56A většinou na tý odpoledce, tam byly už nějaký takový ty
00:19:00branný výchovy a tělocviky, takový ty pseudopředměty.
00:19:03Takže jsme samozřejmě chodili na pivo k Portlandu.
00:19:07-Na gymplech se dřív pořád jezdilo na nějaký brambory a chmel,
00:19:12jakože furt byly nějaký brigády za komunismu,
00:19:14ale to Filip měl vždycky omluvenku.
00:19:17V tomhle on to měl doma dobrý, že mu maminka
00:19:21v těhle věcech fandila, takže z tělocviku
00:19:25byl samozřejmě osvobozenej, na brigády nejezdil
00:19:29a do školní jídelny nechodil.
00:19:31ŠKOLNÍ ZVONEK
00:19:35Když byla přestávka mezi hodinama, tak my jsme vylejzali
00:19:38z oken normálně na dvůr. No a povídali jsme si
00:19:42a vyměňovali jsme si, já nevím, knížky a tak dále.
00:19:48Prostě tak to bylo takový základní místo.
00:19:51Je zajímavý, že to bylo vždycky spojený
00:19:53s tím kouřením cigaret, že možná, pane profesore...
00:19:56Že jste to kouření nějak tolerovali, víceméně, ne?
00:20:00Ani jste nás nerozháněli, myslím.
00:20:02-Ne, ne, ne. Já jsem to osobně rozháněl.
00:20:05Já jako tělocvikář, tenkrát mladý tělocvikář,
00:20:07jsem s kuřáky velmi bojoval. S Filipem hodně.
00:20:10-Já vím, že jsme tady postávali a kouřili.
00:20:13-Já na něj vzpomínám velmi rád, ale on by na mě
00:20:16asi až tak rád nevzpomínal, protože zaprvé matematika,
00:20:20kterou jsem učil, byl jeho velmi neoblíbený předmět.
00:20:23Za druhé tělocvik, který jsem učil, tak jeho taky nebavil,
00:20:27proto se skoro pořád ulejval. Myslím, že to můžeš potvrdit.
00:20:31-Na to měl vždycky papír od doktora.
00:20:34-Vždycky přišel s šálou, takhle si ji hodil kolem krku
00:20:36a že necvičí. No a to kouření...
00:20:39Takže tolerovali jsme se. Já jsem ho měl velmi rád,
00:20:42když třeba začal hrát na to piáno.
00:20:45To bylo něco, to byla prostě úplná lahůdka.
00:20:59-V teplejch a letních měsících se často stávalo,
00:21:01když jsem šel navštívit Filipa, že člověka vítala
00:21:05tady na náměstí už Filipova hudba.
00:21:09Že měl otevřený okno a jak cvičil na klavír nebo hrál,
00:21:13tak se to neslo celým náměstím, což bylo opravdu pěkný
00:21:17slyšet kamaráda, jak dává o sobě znát, že je doma.
00:22:13-Ty návštěvy třeba u něj v tom pokojíku,
00:22:15ty byly naprosto skvělý.
00:22:18To vím, že jsme vždycky kouřili dýmky nebo cigarety.
00:22:21Filip směl jako dýmku kouřit doma dřív než cigára.
00:22:26A on byl vlastně pro mě první z těch kamarádků,
00:22:29který intenzivně poslouchal klasickou hudbu.
00:22:32-Já si pamatuju, že když byl
00:22:36v obzvlášť v dobrým rozmaru nebo takovej živej,
00:22:40tak dělal takový jako diskotéky, dalo by se říct.
00:22:45Takový poslechovky, že člověk tam s ním seděl
00:22:48a on říkal: "Tohle ti musím pustit a tohle a tohle..."
00:22:50A teď to střídal u toho gramofonu.
00:22:53A právě s naprostou samozřejmostí kombinoval
00:22:56poslech klasický hudby s hudbou tehdy současnou,
00:23:03jako Doors a další takový kapely.
00:23:16-Tohle prostě všecko, že jo, hipísáci.
00:23:19Tady se dostalo i na Dalibora Jandu.
00:23:22To byly takový ty dárky na večírcích, víš?
00:23:25Jako když měl někdo narozeniny, tak nedostal s posvátnými úkazy
00:23:30desku Plastic People nebo desku Jima Morrisona,
00:23:33ale dostal třeba takovouhle věc, aby se udržoval v realitě.
00:23:41Jinak my jsme měli takový ty postýlky u sebe,
00:23:44tady v tomhle pidi pokoji.
00:23:46Tady byly neustále takový ty smrady z kuchyně.
00:23:49Teda, smrady z kuchyně, to je důkaz toho,
00:23:51že máma vařila. A to bylo skvělý.
00:23:53Nicméně, když už mu bylo, já nevím, čtrnáct a mně šestnáct,
00:23:57tak to začalo bejt těsný, že jo.
00:24:00Ale takový ty nezapomenutelný vzpomínky jsou,
00:24:02když nám teda zas bylo, já nevím, o deset nebo o kolik míň,
00:24:04tak brácha se bál usnout.
00:24:06To se ten mladší vždycky strašně bojí.
00:24:09A já jsem ho děsně vydíral. On vždycky:
00:24:10"Dej mi ruku, já se bojím." A já jsem říkal:
00:24:12"No tak jo, ale dáš mi tamtu plachetnici."
00:24:15A on: "Jasně." "A dáš mi tam ty indiány."
00:24:17"Dám, jasně." A pak mi dal úplně všechno.
00:24:19A já jsem, to nebyl sadismus, to byla legrace,
00:24:22já jsem teda mu tu ruku dal.
00:24:24A on říkal v těch svejch, já nevím, šesti sedmi letech:
00:24:27"Brácho, dík, že mě držíš za ruku."
00:24:30A já jsem říkal: "Ale to není moje ruka."
00:24:33A šílenej řev, že jo.
00:24:36Jako bejt starší není žádná legrace.
00:24:44HRA NA VARHANY
00:25:31Tak tohle to je nástroj, na který se učil Filip Topol hrát.
00:25:39Filipovi v té době bylo nějak tak kolem asi 18 let,
00:25:44protože mám pocit, že byl po maturitě.
00:25:49A protože ho nevzali na státní konzervatoř,
00:25:53tak hledal nějakou možnost, jak studovat tu muziku dál.
00:26:00A přihlásil se na lidovou konzervatoř, tenkrát tak zvanou.
00:26:06Škola neměla nástroj a já jsem na Pohořelci
00:26:11měla ve starém domě takovou velkou místnost,
00:26:16kde jsem ty varhany mohla mít, takže žáci chodili ke mně.
00:26:34-Sem do Lorety chodil Filip cvičit, protože to byly
00:26:36jedny z mála varhan, který vlastně byly k dispozici.
00:26:40Bylo to domluvený s nočním hlídačem.
00:26:43Takže on sem vždycky přišel, odcvičil.
00:26:46Bylo to vždycky v nočních hodinách. Občas jsem za ním přišel.
00:26:49Já vím, když jsem byl tady prvně, tak jsem šel,
00:26:52jak to tady všechno vrže, tak jsem vždycky zastavil,
00:26:56protože jsem myslel, že udělal chybu.
00:26:58Takže začne hrát znovu.
00:27:00A on zase přestával, protože něco slyšel.
00:27:02Ale podstatný je to, že jak on hrál,
00:27:04tak hrozně trpěl v zimě.
00:27:07Když tady byl, tak musel hrát v lakýrkách,
00:27:10do kterejch se mu nevešly teplý fusekle.
00:27:13Takže tady byla hrozná zima, co já si pamatuju.
00:27:16A on měl támhle v rohu jenom takovej elektrickej ohřívač,
00:27:19že si chvíli nahřejval ruce, chvíli nohy.
00:27:22Ale v jiných botách by nemohl šlapat ty pedály.
00:27:27HRA NA VARHANY
00:28:15-Neučila jsem ho jenom na varhany, ale taky na klavír,
00:28:18na který vlastně, pokud se pamatuju,
00:28:21skoro radši hrál hlavně proto, že chtěl hrát neustále
00:28:26skoro Mozarta.
00:28:30A na varhany Mozart skoro nic nenapsal.
00:28:34Pokud se pamatuju, tak to byl takovej velice nesmělej,
00:28:38tichej chlapec, kterej příliš mnoho nemluvil.
00:28:43Vůbec se nepamatuju, že by se někdy usmál.
00:28:46Takže se s ním někdy trošku tíž komunikovalo.
00:29:27-Zábavnej, veselej, citlivej.
00:29:31Dokázal člověka poslouchat, opravdu reagovat na to, co říká.
00:29:35Když si tak člověk jako řekne rocker,
00:29:37tak si představíte někoho, kdo je drsnej.
00:29:41To on vůbec nebyl. To byl jemnej člověk.
00:29:45-Měl samozřejmě jako blíženec dvě takový zásadní polohy.
00:29:49Souviselo to s alkoholem. Ale ani ta alkoholová poloha
00:29:52nebyla vůbec špatná, ani drsná, ani hrubá.
00:29:58-Děkujem moc a dobrou noc!
00:30:05-Byl to takovej malej kluk, se kterým jsem si strašně rozuměla.
00:30:09Najednou byla veliká blízkost.
00:30:11No a ta se brzo přenesla na celý Psí vojáky,
00:30:15protože bejt s Filipem - to nešlo než bejt s nima se všema.
00:30:20S tím vším, čím on byl. A to bylo hodně strhující.
00:30:26(píseň V koupelně je vana)
00:30:28V koupelně je vana, vana, vana, vana, vana
00:30:30Leží v ní moje žena, žena, žena...
00:30:45V koupelně je vana, vana, vana, vana, vana
00:30:51Leží v ní moje žena, žena, žena
00:30:57Byla to vždycky neurotická hysterka
00:31:03Bože můj, z mý ženy je ponorka...
00:31:18"Fantasmagorie. Hráli jsme jenom na Moravě,
00:31:20ve sklepích, byly tam policejní zátahy.
00:31:23Přijeli jsme třeba na jižní Moravu, kde nás manažer naložil na dodávku.
00:31:28A pod plachtou, abychom nebyli vidět, vezl nás neznámo kam.
00:31:32A nakonec jsme hráli v nějaký díře přímo na národním výboru
00:31:35a nad náma visel Husákův portrét."
00:31:38Tolik Filip Topol v rozhovoru pro Mladou frontu Dnes, rok 2004.
00:31:44(píseň Skok přes Nerudu) A skok přes Nerudu...
00:31:53A skok přes Prahu, přes Nerudu
00:31:55Skok, zátylek vedví a touha ještě po jednom
00:31:59Vypněte to rádio, srabové, je velké, blbé a sexy
00:32:03Že by sex? Teď? Není čas...
00:32:09Kuřte, vy strašlivý zjizvenci pěnou okradený o svítání...
00:32:17-My jsme měli takovýho kluka z Dolních Kounic,
00:32:19Petr Kadlec, a to jsme ještě neměli papíry,
00:32:22ale tam už to šlo na Moravě nějak ošulit,
00:32:27že jsme mohli hrát už v nějakejch kulturních domech,
00:32:30nebo něco takovýho, ale byly to zas jenom takový jednohubky.
00:32:33A pak jsme se dostali k tomu zřizovateli.
00:32:36To byl původní dům pionýrů a mládeže,
00:32:39to byla dost skvělá ženská, myslím.
00:32:41Ta nás držela pod křídlama Vltavu,
00:32:44Ženy a Zuby nehty, Dybbuk... A nakonec nás vzala taky.
00:32:51A tam byla taková ta kompromisní podmínka změny toho názvu.
00:32:56Takže my jsme to, protože už ta touha,
00:32:59už jsme hráli sedm let a ono to trmácení po těch sklepech
00:33:02a po těch stodolách už taky trochu vyčerpávalo.
00:33:05A hlavně člověk potřeboval nějakou adekvátní reakci
00:33:09na to, co dělá, že jo. Takže jsme přistoupili na to,
00:33:13že uděláme tu zkratku P.V.O.. A tak jsem získali papíry
00:33:17a mohli jsme začít jezdit po těch klubech.
00:33:20(píseň Bezpečně) Ti říkám zabal to
00:33:24Dej na mě, poslechni
00:33:26Už to tak přece nech...
00:33:38-Jenže ty výslechy furt pokračovaly,
00:33:40P.V.O. nám policajti nemohli odpustit.
00:33:43A já jsem v tý době, to byl proces s Jazzovou sekcí,
00:33:46už mi to přerostlo přes hlavu, tak jsem ještě navíc
00:33:48podepsal Chartu, že jo.
00:33:51Takže ono to tak schizofrenně houstlo.
00:33:54Na jednu stranu jsme se dostali díky tomu kompromisu
00:33:57na tu klubovou scénu do toho normálního života těch kapel
00:34:01a na druhou stranu to furt pokračovalo
00:34:03jednou nohou v kriminále.
00:34:07(píseň Bezpečně) Co bys tím zase chtěl
00:34:12Docílit,
00:34:15Kdybys jel
00:34:18Jinej kraj
00:34:21Jinej mrav
00:34:24Snad utéct vod sebe...
00:34:29-Pak přišla revoluce a jsme sekli s prací
00:34:32a zkusili jsme se tím živit,
00:34:34což se nám, zaplaťpanbů, dodneška daří, že jo.
00:34:42Jak bych to zhodnotil?
00:34:44Takovej barevnej vocas letící komety.
00:34:48(píseň Psycho killer) Že jsem to byl já
00:34:53Že jsem to byl já kdo tu holku voddělal...
00:35:01-Dole byla velká zkušebna, v který byly křídla, piána,
00:35:06který vždycky, když se nějaký rozbilo,
00:35:09tak se tam daly a pak už jsme se tam nemohli nějak vejít.
00:35:11A postupně nás ty piána vlastně vytlačily do menšího prostoru.
00:35:14A ono to tam bylo vlhký.
00:35:18-Tady se vyhlíželo, to byla hlídka. Tady je vidět do ulice.
00:35:23Tady jsme vždycky číhali, jestli jde nebo nejde.
00:35:35-Dole byly ředkvičky.
00:35:38-Když jsme měli mít zkoušku, tak já jsem sem přišel
00:35:40a David říkal: "Volal Filip, je mu blbě.
00:35:43A teď se mu nemůžu dovolat." A něco.
00:35:46A že mu je strašně blbě. No tak jsme jeli
00:35:49k Lužickýmu semináři k němu, tam jsme se nedozvonili,
00:35:54já nevím, byl velkej problém se tam vůbec dostat.
00:35:57Pak tam někdo něco opravoval. Půjčili jsme si šroubovák
00:35:59a vlastně jsme se vpáčili do toho bytu.
00:36:01Nikde jsme ho nenašli, žádný mobily nebyly...
00:36:04Tak jsme se vraceli autem tady Vlašskou nahoru.
00:36:06A tady si Filip štrádoval ve zkroucený poloze dolů,
00:36:11že se k němu špatně chovali, tak na revers opustil nemocnici.
00:36:16Tak jediný, co nás napadlo, že jsme měli kamaráda Na Františku,
00:36:20doktora, tak to s tím souhlasil, protože toho zná.
00:36:24Tak jsme se dostali k němu. A ten říkal,
00:36:26že jsme ho přivezli za pět minut dvanáct.
00:36:29A to byla vlastně jeho první příhoda se slinivkou.
00:36:33A od tý doby pak byly už jenom zdravotní problémy.
00:36:38-Taneční, takže Taneční...
00:36:55-Je ještě taková mánie okolo tý vaší kapely, pořád?
00:36:58-Jak mánie?
-Mánie.
00:37:00Ty holky a řev a neposlouchání hudby a tak.
00:37:05-No, jak kdy, záleží na publiku.
00:37:08-A jak přitom, jakej z toho máš pocit,
00:37:10když vidíš, že ty holky to vůbec neposlouchaj,
00:37:12jenom tam řvou: "Filipe!!!"
-Skvělej.
00:37:15-Skvělej.
-Naprosto skvělej, no.
00:37:17-A, prosím tě, už jsi se určitě doslech,
00:37:19že se o tobě říká Michal David undergroundu.
00:37:22-No, to jsem si vymyslel já, myslím.
00:37:26Ne, tak ono se nám změnilo publikum po revoluci.
00:37:29A mně tohle publikum vyhovuje mnohem víc než to předtím.
00:37:36(píseň Žiletky) Jedem ve vlaku
00:37:40A v podstatě furt
00:37:44S peklem a andělem
00:37:48Než se nadějem
00:37:52Žiletky na těle žiletky v těle
00:38:00Žiletky ve vlasech žiletky a jeden steh
00:38:08Žiletky na těle žiletky v těle
00:38:16Žiletky ve vlasech žiletky a jeden steh...
00:38:55Žiletky na těle žiletky v těle
00:39:03Žiletky ve vlasech žiletky a jeden steh
00:39:12Žiletky na těle žiletky v těle
00:39:20Žiletky ve vlasech žiletky a jeden steh...
00:39:36-Filip nebyl konfliktní, neměl vybroušený hrany,
00:39:40nešel do extrému.
00:39:42A dokázal prostě ty lidi jakoby stmelit, to určitě.
00:39:48Co si o tom myslíš, Jendo?
00:39:50-No, ale taky dokázal zavařit, že jo?
00:39:53Ale vždycky dokázal tu situaci zklidnit, když už šlo do tuhýho.
00:40:00-Tak. Že jsme nikdy nedostali na budku
00:40:05od nějakejch prostě těch, tak on to nakonec obrátil v žert.
00:40:09Nebyl to žádnej rváč.
00:40:11On dokázal v podstatě se na každýho vybodnout, že jo.
00:40:16On vždycky měl někoho, přijal, hroznej kamarád
00:40:19a potom ho vlastně jako odkopnul.
-Absolutně nekompromisně.
00:40:23-Prostě konec, jako kdyby ho vycucal
00:40:27a už je nepotřebnej.
00:40:29On určitě nedělal sviňárny, ale jako když už ten člověk,
00:40:36ať to byla ženská nebo chlap, prostě nezískal už od nich
00:40:39jako nový impulzy, tak ten člověk pro něj skončil
00:40:45a odpadnul a šel někam.
00:40:49To byla spousta lidí, který s náma rádoby začali hrát
00:40:52a najednou byl zlom.
00:40:53My jsme ani nevěděli proč třeba odešli.
00:40:57To prostě bylo skončený a prostě se řeklo:
00:40:59"Ten už hrát nebude," a nehrál.
00:41:05-Pro mě vždycky byl těžko uchopitelnej v něčem,
00:41:08co má společnýho s tátou. A to je,
00:41:11že já jsem přesvědčenej, že tyhle dva lidi
00:41:13jsou tak posedlý svou tvorbou, nebo posedlý sebou,
00:41:17že úplně nedokážou se vcítit do druhejch lidí.
00:41:21I v tom, že ty druhý lidi mají třeba taky nějaký potřeby
00:41:24nebo nějaký přání.
00:41:27Možná někdo romaticky založenej řekne:
00:41:29"Ale takový umělec musí být, jako ego, egoista."
00:41:33Zvlášť jako leader kapely.
00:41:35A myslím si, že tohle pro Filipa s takovou jako zdvořilostí
00:41:40a otevřeností jeho povahy, která byla zase vystřídaná tím,
00:41:43že někde tři neděle byl zalezlej, že pro bráchu
00:41:46je důležitý tohle jako sobectví, jo?
00:41:50Možná plodný sobectví.
00:41:52Setrvávání na svým, na svým území.
00:41:54Ať se děje, co se děje. Možná to jinak nejde dělat.
00:42:00-Když byl nějakej malér, po koncertě,
00:42:03tak některý rozhovory a výtky a hádky byly dost na krev.
00:42:08Ne, že bysme se mlátili, ale fakt to bylo drsný.
00:42:10To jsme na sebe řvali. Ale ráno to bylo v pohodě.
00:42:14On si dal pivo, čaj, dala se nějaká snídaně
00:42:18a jelo se na další koncert.
00:42:20-A zas to samý večer. A furt dokola.
00:42:22-Ale nebylo to pokaždý. Ono to většinou vyústilo z toho,
00:42:25že ten koncert byl nějakej malér, jakože zvukově to bylo v háji,
00:42:28on to konil nebo byl vožralej, to se taky dost často stalo...
00:42:34A byl prostě schopen, i když by řekl jeden jedinej
00:42:38z těch diváků, že to bylo výborný, tak on řekne,
00:42:41že všichni řekli, že to bylo výborný.
00:42:44Přitom to byl třeba doopravdickej průser, hudebně.
00:42:48-Nerad si připouštěl kritiku.
-No, no.
00:42:52A věřil tomu, že prostě nějaká poslední opilá fanynka
00:42:56ho poplácá po ramenou a říká, jak to bylo výborný.
00:43:02-Jdi už do hajzlu.
00:43:06-To byly taky velký konflikty potom už v tom 93., 92.,
00:43:11kdy byl nezvladatelný. Že fakt člověk
00:43:16nemohl ani předvídat, co vlastně na tom koncertě bude.
00:43:19-Tak stalo se, že třeba vlez do klavíru během hraní
00:43:22a to víko se zaklaplo. To se zasmáli.
00:43:27To bylo těžký. Ale to bych nerozpitvával.
00:43:32A támhle krásná vážka. Vidíš ji? Hele, támhle. -Jo.
00:43:39(píseň Říkal mi přítel)
00:44:04Říkal mi přítel: Ve městě je fofr
00:44:07V barech je fofr v tobě je taky fofr
00:44:11Jo, jasně, jasně, jasně, no, je to fofr...
00:44:17Říkal mi přítel: Milá mi umřela
00:44:21Zapálil jsem její auto bylo to rychlý
00:44:24Nikdy se nedoběhnu nikdy se nedoběhnu...
00:44:45-Já tu hudbu chci a ta hudba chce mě,
00:44:48ale strašně mile. Ale něco mezi tím stojí.
00:44:52Něco ve mně a něco třeba v tom nástroji, v tý hudbě.
00:44:57A jsou to dvě věci. A ty dvě věci tomu vaděj.
00:45:00Já mám pocit, že ta hudba se snaží překonat tu svoji věc
00:45:03a já se snažím překonat tu svoji věc,
00:45:05abysme se k sobě dostali. Že ta věc,
00:45:08ta podivnost ta zvláštní nedefinovatelnost toho kontaktu
00:45:13je velmi tvrdá a nemůžeme toho docílit.
00:45:20Takže jsme oba zuřiví a oba se se sebou potýkáme,
00:45:25i když si velmi rozumíme a velmi se máme rádi,
00:45:28ale to je nějaká schíza.
00:45:51Možná bych se v tom neměl tak hrabat,
00:45:53protože možná, že to je jenom normální třískání do piána.
00:46:13-Filip mi říkal, že slyší hudbu někdy i skoro pořád,
00:46:17že ho to vlastně zahlcovalo, že to bylo šílený.
00:46:21A vlastně mi říkal, že tím alkoholem si tlumí ten kanál,
00:46:27aby to vydržel.
00:46:29Protože, když se napil, tak ta inspirace
00:46:32a to slyšení tý hudby vlastně nebylo tak intenzivní.
00:46:36A když to na koncertě potom ze sebe vydal,
00:46:42tak jsem vždycky cítila, jak si tam ladí ty svoje bolesti
00:46:47a ten žal vyloženě přetransformoval do toho štěstí,
00:46:53tak on už potom opravdu neměl chuť s někým komunikovat.
00:46:58A zároveň tam bylo cítit, že ví, že teda jako musí
00:47:01nebo že by byl rád aspoň s těma přátelema,
00:47:04který se tam třeba objevili. Ale bylo to pro něj už něco,
00:47:08k čemu se musel více či méně donutit.
00:47:11Chtěl vždycky co nejrychlejc domů.
00:47:15Vlastně on už si to odkomunikoval při tom koncertě.
00:47:20-Můžu ti říct, soukromně, že jsem byl často
00:47:23po koncertě šíleně smutnej.
00:47:26Nebyla to ani deprese, ale šílenej smutek,
00:47:30že opravdu já jsem občas počítal,
00:47:33že takový dvě třetiny těch lidí na to chodí
00:47:36opravdu jak do cirkusu a nezajímá je,
00:47:38že tam ze sebe rveš kusy duše.
00:47:41Kdežto oni to viděli spíš jako nějakou
00:47:46fyzickou revoltu než psychickou, bych to nazval.
00:47:57(píseň Marilyn Monroe) Má určitý problémy
00:48:00Každej má svý problémy
00:48:02Ale už se to vleče hrozně dlouho má svou holku
00:48:04Platinovou blondýnku s drápkama
00:48:07A celá bílá průsvitná když seděj v baru
00:48:11Všichni na ni civěj chlapi jí posílají dvojky
00:48:15Choděj za ní a chtěj jí líbat ruce
00:48:17A on jako kdyby tam nebyl tak jí chodí pro dvojky
00:48:21a oni jí říkaj: No, hele, vole, krávo
00:48:25Ty seš fakt jako...
00:48:29Ty seš jako... Seš celá celá, mezi náma, jako...
00:48:36Jako... no, promiň, jako... ale mezi náma čtyrma očima
00:48:41seš seš celá... m...
00:48:46Marilyn Monroe, Marilyn Monroe,
00:48:50Marilyn Monroe, Marilyn Monroe,
00:48:54Marilyn Monroe, Marilyn Monroe,
00:48:58Marilyn Monroe, je he
00:49:00Marilyn Monroe, pa pa dáda
00:49:03Marilyn Monroe, jeché!
00:49:05Marilyn Monroe pa pa dá...
00:49:26Jako tuhle na jedný garden party na kopci ve čtvrti
00:49:29Jí běhal pro jeden drink za druhým
00:49:32A sám je do sebe házel o závod
00:49:34Aby vydržel všechny ty pohledy který jeho milou svlíkaly
00:49:39A byl tam hostitel a ten k němu přišel
00:49:43A obrátil se k němu a řekl mu:
00:49:47No, hele, vole, my bysme měli mít
00:49:52Ve věci jedný jasno, protože jsem tvůj hostitel
00:49:57Je to moje garden party a ta tvoje kost se mi líbí
00:50:03A obrátil se k němu a přitom všichni chlapi
00:50:06Ji svlíkali a byl tam hostitel...
00:50:11Ten k nim přišel, a řekl:
00:50:12Ta tvoje, jako mezi náma chlapama,
00:50:16ta tvoje, to je, to je úplná...
00:50:28Marilyn Monroe, jeché
00:50:30Marilyn Monroe, Marilyn Monroe,
00:50:34Marilyn Monroe, Marilyn Monroe,
00:50:38Marilyn Monroe, Marilyn Monroe,
00:50:42Marilyn Monroe, jeché
00:50:44Marilyn Monroe, pa pa da
00:50:46Marilyn Monroe, Jeché
00:50:48Marylin Monroe jé...
00:51:51-Dřív jsem byl asi takovej zběsilejší, asi.
00:51:55Protože oni... ta krev, to vznikalo z glissandování,
00:51:58že jsem jel po klávesách, když jsem mrštil tou rukou,
00:52:02tak ty klávesy jsou ostrý, že jo.
00:52:04Tak ta kůže to nevydržela. No tak samozřejmě,
00:52:07že ten alkohol na tom měl velký podíl.
00:52:12To je člověku hodně věcí jedno, že jo.
00:52:14Já třeba nechápu, kde jsem bral tolik času na to pití,
00:52:18to jsem musel žít nějaký dva životy, jo?
00:52:20Nerozumím tomu, protože jsem se tomu věnoval
00:52:23dost delikátně a hluboko.
00:52:26A neměl jsem tolik pocit, že je ten čas tak rychlej.
00:52:36Já nejsem rocker. A to tvrdím od začátku.
00:52:40Já jsem pianista, kterej... Někdo píše, vydává knihy,
00:52:44někdo dělá sochy, někdo staví baráky...
00:52:47A tak já hraju na piáno, to je všechno.
00:52:50Stačí to, že hraju a že to nějaký lidi baví.
00:52:56(píseň Jsem zmatenej)
00:52:58Jsem zmatenej jako kus kamene
00:53:03Co si počnu
00:53:07Až to přestane...
00:53:14Mohl bych prosit piáno trošku víc. A basu a kopák.
00:53:22Mě zajímá periférie.
00:53:24Lidi na periférii a na okraji, ten odpadek, tak trošku.
00:53:30Já chci žít! A to je i v těch textech,
00:53:33který se, dejme tomu, zdaj jako ponor do nějaký deprese,
00:53:40nebo co. Já jsem slyšel takový řeči
00:53:42jako že při Žiletkách se lidi řežou nebo skáčou z mostu,
00:53:46ale já s tím nesouhlasím.
00:53:48Já myslím, že to je v každym textu,
00:53:51ta míra toho tunelu, takovýho, když jseš v tunelu,
00:53:56ale na konci vidíš to světýlko.
00:53:59A já myslím, že ta naděje tam neustále je,
00:54:03že o tom furt zpívám.
00:54:06Já nemám potřebu se vtělovat do života někoho druhýho.
00:54:10Někoho mám rád, dejme tomu,
00:54:12ten mě může nějakým způsobem ovlivnit.
00:54:14Ať jsou to třeba Doors, nebo ten Mozart, nebo cokoliv,
00:54:20ale mě nejdůležitěji asi ovlivnilo to město
00:54:26a lidi, s kterýma se stýkám.
00:54:30-Filip Topol, jméno rebela, které je nerozlučně spjato
00:54:32s kapelou Psí vojáci,
00:54:33se nyní objevilo v nových souvislostech.
00:54:36Filip Topol byl režisérem Zdeňkem Tycem
00:54:38obsazen do hlavní role ve filmu Žiletky,
00:54:40jehož premiéra se konala tento čtvrtek v pražském kině U hradeb.
00:54:44Obsazení hlavní role Andreje Chadimy Filipem Topolem,
00:54:47rebelujícím bouřlivákem, undergroundovým dítětem všech dob,
00:54:49bylo pro mnohé víc než překvapující.
00:54:52Rocková hvězda, která se nechala zapojit do filmové mašinérie?
00:54:56-Jako hvězda - nevím, ta popularita nějaká je,
00:54:59ale hvězda - nevím. A rocková už vůbec ne.
00:55:02Já jsem tu roli vzal jako herec, že jo.
00:55:08-A ty prsty jako jak?
-Normálně.
00:55:15-Pískneš, jo? Normálně pískneš.
00:55:36-Pro mě to byl zážitek, že to je šílená práce,
00:55:38úplně jiná než s tou rockovou hudbou.
00:55:41Protože tam je ta kázeň ještě mnohem větší,
00:55:45že ani zlobit v podstatě nešlo.
00:55:49Že bych se třeba odpoledne ožral během natáčení,
00:55:53tak to nepřicházelo v úvahu.
00:56:00-Evičko, seš tak krásná.
-Jdi pryč, prosím tě.
00:56:09-Krásná.
-Já jsem se lekla, to bylo hnusný.
00:56:15Jdi pryč. Už tě nechci vidět.
00:56:19-Já jsem ti ublížil, já vím.
00:56:24Ty seš, ty seš tak krásná.
-Nech mě, jdi pryč, někdo přijde.
00:56:30-Ne. Dveře jsou zamčený.
00:56:34-Jednou jsem trošku zakolísal.
00:56:37To jsem se seznamoval s jednou herečkou,
00:56:40kde byla taková choulostivá scéna.
00:56:43A oni mi řekli dvacet minut a já jsem si šel dát panáka,
00:56:47protože jsme se neznali, tak jsem tam uklouz
00:56:51trošku víc než dvacet minut. A to byl Zdeněk naštvanej,
00:56:55protože... A to bylo nějak ze začátku.
00:56:58To jsem netušil, že vlastně brzdím asi 40 lidí nebo 50, že jo,
00:57:02který jako trochu sakrovali.
00:57:06To byl takovej asi nejzávažnější prohřešek, myslím.
00:57:10Ale jinak jsem byl opravdu velmi ukázněný.
00:57:15-Byly tam i místa, kdy on už odmítal hrát,
00:57:17prostě bylo toho na něj moc, protože v tý době
00:57:20Psí vojáci se rozpadali, takže on byl v takovým dvojím presu.
00:57:24Ta kapela ho uzurpovala. Prostě vadilo jim to:
00:57:26"Ty si tam hraješ v nějakým filmu a co my? Co bude s náma?"
00:57:41-Kam táhneš tu mrtvolu?
-Bylo toho na ni moc.
00:57:58Já tě miluju. Já tě chci.
00:58:04-To byl dar z nebe, to byl můj sen - hrát ve filmu.
00:58:07Scénář slabej, režie slabá, kamera pitomá,
00:58:11hudba baj voko, ale hlavní postava to zahrála úžasně.
00:58:18-Jsem sračka.
00:58:22-Je to věrohodný.
00:58:24Že každej z těch mladejch lidí se s tím může sžít.
00:58:28Je to taková trošku mesiášská role.
00:58:31Ale já nechci bejt ničí rozluštitel a žádnej mluvčí, nic.
00:58:36Já žiju ten život, dělám tuhle hudbu.
00:58:38To je všechno.
00:58:41(píseň Protínání) Ležel jsem na zemi
00:58:44Tráva se dotýkala lopatek
00:58:50Vítr hladil oko nebe...
00:59:06-Já těm lidem dávám v podstatě deník jednoho osudu.
00:59:08Oni můžou taky, když chtěj, ale nedělaj to. Nevím proč.
00:59:11(píseň Protínání) Byla to modlitba
00:59:18A byla to modlitba...
00:59:37Letěl na obloze vznášel se jak sen
00:59:44A pak jsem s úděsem spatřil
00:59:48Jak se pták protnul se svým obzorem...
00:59:59Sám se sebou trochu spadlo peří
01:00:03A zase bylo všechno jako předtím
01:00:06Sám se sebou trochu spadlo peří
01:00:10A zase bylo všechno jako předtím...
01:00:26-Můj odchod, no.
01:00:27To mělo jako takový nějaký vyústění
01:00:30toho jeho jako nekontrolovanýho života,
01:00:34že prostě jeden z velkých důvodů bylo,
01:00:37že vlastně byla připravená řada novejch věcí, jako skladeb,
01:00:42který on na koncertech prostě nechtěl hrát.
01:00:46A přitom tam to bylo v tý době udělaný tak,
01:00:48že ani se vlastně nic nezkoušelo,
01:00:50že vlastně se vyhrávalo na tom koncertu.
01:00:52A tý době se to prostě tak nějak mydlilo.
01:00:55A já jsem řek: "Hele, dobrý, já jedu poslední sezónu,"
01:00:58což jsem neměl dělat, to už vím,
01:01:01že jsem to měl asi říct ze dne na den.
01:01:04(píseň Protínání) Trochu spadlo peří
01:01:06A zase bylo jako všechno předtím...
01:01:15-Filip byl naštvaný, samozřejmě. Těžko to nes.
01:01:20Ale fakticky jsme byli... Pro mě to byl nejlepší kamarád.
01:01:26A do teďka je, ale prostě když to nejde,
01:01:29tak to nejde. Prostě tam nebyl žádnej posun.
01:01:33-Tato píseň je věnovaná dívkám, který věřej na anděly.
01:01:44Prosím vás, je vám...
-Horko! -Mně taky.
01:01:52Je vám aspoň trochu líto, že končíme?
01:01:56-Je!
01:02:07-Nám strašně.
01:02:10Ten rozchod byl v dobrým. Akorát on už toho měl asi dost.
01:02:15On byl vždycky takovej trošku na zemi.
01:02:18Takže to bylo hrozně přátelský.
01:02:23To je opravdu, protože andělé jsou,
01:02:26to určitě všichni víte, že andělé jsou.
01:02:29Já myslím, že... Nechci nikomu pochlebovat,
01:02:32ale že andělů je plná Lucerna. Jako.
01:02:37No - určitě plný pódium.
01:02:46(píseň Anděl) Únava má křídla jako anděl
01:02:52Sklápí je a sklápí
01:02:56Halí tě
01:03:03Únava má křídla jako anděl
01:03:07Sklápí je a sklápí
01:03:11Halí tě
01:03:17A drž hubu
01:03:20Poser se jo
01:03:22Ječ
01:03:24Marni to
01:03:25Chmátni
01:03:27Chmátni si po andělovi
01:03:29Trhej mu křídla jako mouše
01:03:31Padej
01:03:32Vypadni
01:03:33Nemlať vobraz
01:03:35Nejseš ve vobraze...
01:03:39-Já jsem myslel, že to fakt skončí,
01:03:42když ten Honza odešel.
01:03:44Když jsme dělali tu Lucernu, rozlučkovou,
01:03:46tak to nebyl ždnej podfuk.
01:03:49Jsme přestali a říkal jsem, že tak rok se na to vykašlu,
01:03:53že se budu tak nějak se zorientovat
01:03:59a přemejšlet, co dál. Ale ono to dost dobře nejde.
01:04:02Ještě je furt nějaká ta chuť a člověk má pocit,
01:04:05že neřek všechno. Takže...
01:04:18No a pak jsme vzali toho Luďka.
01:04:27(píseň Kruhy) Kruhy pod molem
01:04:36Kruhy ve vrbě
01:04:39Kruhy v pěstích
01:04:42A kruhy před očima
01:04:46Kruhy jak vzteklí psi
01:04:50A kruhy
01:04:52Svistot kruhů mezi tlapama
01:04:56Svistot kruhů
01:04:58No tak mi pomož
01:05:01Tak mi pomož
01:05:04Tak už mi pomož rozetnout ty nekonečný kruhy
01:05:10A kruhy pod molem...
01:08:00-pozor. Vidíš, tady musí bejt ta bedna, ta drží to okno.
01:08:04A ten klacek to neudrží. A tady máš další dva pavouky.
01:08:08-Počkej, já ti tohle podám, tady to zajistím druhou bedýnkou.
01:08:13-Mám to, držím, díky.
01:08:20-No, to je síla.
01:08:24-Nevím, jestli zrovna tohle to nejsou,
01:08:26protože Filip kromě toho Mozarta, svého miláčka,
01:08:30sbíral taky současníky toho Mozarta.
01:08:36O kterejch já nejsem schopen téměř nic říct...
01:08:39-Hlavně Don Giovanni, to bylo jeho, Don Giovanni,
01:08:42tady má všechny možný verze.
01:08:45To je síla, Don Giovanni, Don Giovanni, Don Giovanni...
01:08:50-On, kdykoliv někam jel, tak si vždycky z tý ciziny přivezl.
01:08:53-Tady chybí cédéčko. Don Giovanni, Don Giovanni,
01:08:56všechno. To bylo jeho zásadní. Přesně.
01:08:59Figaro, to byla druhá, kterou měl rád.
01:09:03-Filip žil strašně skromně, že jo.
01:09:05Když měl prachy, tak nakupoval cédéčka,
01:09:08ale jinak to bylo na úrovni, já nevím, metaře.
01:09:12Občas, když měl prachy, tak jel do Benátek.
01:09:15To se mu líbilo, procházet tam a jet na gondole
01:09:18a vidět operu a tyhle věci.
01:09:21Takže v podstatě z pohledu běžnýho smrtelníka
01:09:23úplnej psychot, člověk posedlej svou prací.
01:09:27Jediný, co chtěl mít, byla jeho obrovská
01:09:29mozartovská sbírka. A pak sbíral i po antikvariátech
01:09:33jakoukoli zmínku o Mozartovi, nebo tak.
01:09:40-Filip Topol si sem k nám chodil kupovat klasickou hudbu.
01:09:43Měl to tady hodně rád a chodil poměrně často.
01:09:47A vždycky tady udělal takový svoje kolečko
01:09:50po těch svejch oblíbených skladatelích.
01:09:53Tak začal tady u Bacha, měl rád hlavně vokální hudbu,
01:09:57takže jedná se o kantáty, moteta, různý sbory,
01:10:01oratoria, potom Beethoven, Boccherini
01:10:08a soustředil se hlavně na baroko
01:10:11a klasicistní období hudby, to bylo jeho nejoblíbenější.
01:10:16Tady potom z dalších skladatelů Charpentier.
01:10:20A potom jeho hodně milovaný Handel, oratoria, samozřejmě.
01:10:26A Haydn, Haydn symfonie a taky samozřejmě oratoria.
01:10:32Potom, když budeme pokračovat, tady samozřejmě Lully,
01:10:36taky hodně oblíbený skladatel Filipa Topola.
01:10:40Mozart, úplně nejmilovanější, poslouchal hlavně
01:10:44klavírní koncerty, který miloval úplně nejvíc.
01:10:49A poslouchal je v době předoperační,
01:10:53kdy vlastně mu ty koncerty v podstatě zachránily život
01:10:58v tom smyslu, že ho ta hudba tak nabíjela
01:11:01a tak motivovala a inspirovala, že si uvědomil a asi pocítil,
01:11:07že opravdu má smysl žít a že chce žít.
01:11:11Že má smysl bojovat.
01:11:18-Já nevím jakej českej kunsthistorik
01:11:22ho pojmenoval Sluníčko. Já myslím,
01:11:25že to je naprostej omyl, protože on je močál, podle mě.
01:11:30Kdyby Mozart dneska žil, tak by řádil s náma
01:11:34po těch barech a v tom undergroundu a podobně.
01:11:40(píseň Russian Mystic Pop Op. IV)
01:11:44Ani šanci nemám že se ráno nasnídám
01:11:48Příteli se ozvu na oběd se pozvu
01:11:53Z hlediska věčnosti jsem plnej blbostí
01:11:58Sub speciae aeternitatis holky holky Dakkar Paris
01:12:02Hej, hej hej, hej
01:12:07Hej, hej, jsem mladej
01:12:12Hej, hej Hej, hej
01:12:16Hej, hej, jsem mladej
01:12:21Připadá mi to děsný ale začíná mi bejt
01:12:26Tohle město těsný
01:12:30Připadá mi to děsný ale začíná mi bejt
01:12:35Tohle město těsný
01:12:40Připadá mi to děsný ale začíná mi bejt
01:12:44Tohle město těsný...
01:12:51-Já bydlím dole v Holešovicích už asi tři roky
01:12:54a strašně miluju Holešovice.
01:12:57No a já sem chodím na takový osamocený prochajdy.
01:13:01Tam dole je nádherná platanová alej,
01:13:04tam se procházím a připadám si jako Lermontov, víš?
01:13:08Je to jedna místnost
01:13:11a já tam žiju jak vlk, trošku, jako pes.
01:13:14Já už do centra skoro nejezdím, protože tam je hroznej klid,
01:13:19je tam výborná hospoda. A jsem tam zalezlej.
01:13:23Je to takovej můj exil, no.
01:13:27Protože to centrum je příšerný, že jo.
01:13:30(píseň Russian Mystic Pop Op. IV)
01:13:33Hej hej hej hej jsem mladej...
01:13:36-Ty Holešovice, možná, že se tam cejtím tak dobře,
01:13:39že mně v podstatě ty lidi
01:13:41tam nějak moc nevstupujou do toho života.
01:13:44Že tam mám určitý takový svý teritorium, protože je mi tam fajn.
01:13:50To Strossmayerovo náměstí a ten kostel toho svatýho Antonína,
01:13:53tak to mě úplně tak sevřelo, jako přijalo.
01:13:58Já si s tím kostelem povídám, dost často,
01:14:01když se vracím ze šňůry nebo tak, ve tři ráno, ve čtyři,
01:14:05tak on na mě mává těma věžema a kroutí jima,
01:14:09jako že jsem to zase přežil. Dobrý, no, dobrý vztahy máme.
01:14:23-Na podzim 95 jsem se přistěhovala do Antonínské,
01:14:29tady do Holešovic s Filipem.
01:14:33Ještě pil dost, tak to bylo trošku těžký.
01:14:37A právě tady, jak to byl malý byt,
01:14:40tak tady to byl náš obývák.
01:14:45No, fakt jsme byli víc tady v hospodě než v bytě.
01:14:52Nejen na pití, taky jsme třeba moc četli.
01:14:56Tak to je naše hospoda. Jeho hospoda, bych řekla.
01:15:00Ale já jsem byla samozřejmě tady často.
01:15:04I jsem tady zažila věci - uf. I taky ne jenom hezký věci.
01:15:10Ale taky různé věci, různé emoce a tak dál.
01:15:18Tak je to důležité místo pro náš vztah.
01:15:30(píseň Nebe je zatažený)
01:15:43Nebe je zatažený svítí na něj pomeranč
01:15:50Vrány na pláni se lekaj, tak neplač...
01:16:05A nebo plač
01:16:07A nebo plač
01:16:10A nebo plač
01:16:14A nebo plač
01:16:18A nebo plač
01:16:22A nebo plač
01:16:25A nebo plač
01:16:29A nebo plač...
01:16:39-Takhle jsem vozil Filipa na ty jeho sólový koncerty.
01:16:42Často jsem to kombinoval se závodama,
01:16:44tak jsem měl i na střeše loď, což se mu strašně líbilo.
01:16:47Mně se to líbilo z tohohle důvodu, že jsem přijel na koncert,
01:16:50teď jsem tam jako řidič klavíristy
01:16:53jsem tam mohl jít zadarmo, i když byl koncert vyprodán.
01:16:58A navíc jsem s Filipem pokecal celou cestu o všem možným.
01:17:10No, protože si to nepamatuju.
01:17:14No, jako ty lepítka?
01:17:20Tak ony by tam papírky jinak nedržely.
01:17:29A ne, že bych na tom nějak moc přemejšlel.
01:17:37Život, no.
01:18:02-Nevím, ke kolika hodně lidem měl on důvěru,
01:18:05ke mně ji měl.
01:18:07A shodou okolností jsem byl lékařem,
01:18:09takže to se mu zrovna bohužel hodilo,
01:18:12tím, že on dost špatně onemocněl.
01:18:16On měl zánět slinivky, což je dost špatná diagnóza,
01:18:18na kterou se v podstatě dá i zemřít.
01:18:24Byl takovej skromnej, představoval jsem si ho
01:18:26asi tenkrát, když jsem ho neznal, trochu jinak.
01:18:29Strašně veselej.
01:18:32Myslím si, že bral hodně věcí na lehkou váhu,
01:18:36všemu se prostě smál.
01:18:38I ty jeho zdravotní průšvihy bral trošku jakoby s nadhledem.
01:18:43A byť se bál celý tý nemocnice,
01:18:48ty některý vyšetření a i třeba odběr krve
01:18:51pro takovýho člověka, citlivýho, je dost bolestivej,
01:18:54tak to bral dost statečně.
01:18:58I když se trochu choval jako dítě.
01:19:04Musel jsem mu to vysvětlovat jako svejm dětem.
01:19:08Co se všechno bude dít s ním v tý nemocnici,
01:19:10co je všechno nutný...
01:19:15-Ty nemocnice, to je tak netvůrčí prostředí
01:19:17a naprosto odromantizovaný nebo nějaký odidealizovaný,
01:19:22že mě tam napadla jediná věc.
01:19:25Že jsem vždycky říkal, že o hudbě se nedá psát,
01:19:29nebo mluvit, že to každej musí slyšet,
01:19:31že to je vlastní prožitek.
01:19:34A to samý je bolest, protože ta bolest,
01:19:36to jsem neměl vůbec představu, že můžou bejt
01:19:40takový škály bolesti.
01:19:43Takže to je taky naprosto, jak se to říká,
01:19:50nedá se to zprostředkovat. Stejně jako ta hudba.
01:19:53Ten zážitek z toho.
01:19:55Takže ta smrt není žádnej romantismus
01:19:59nebo nějaký ách.
01:20:02Je to hnus, je to tak jednoduchý a konkrétní
01:20:05a reálný, že to je naprosto nezajímavý.
01:20:11No já jsem pak byl čtyři dny v Thomayerově nemocnici,
01:20:15kde mě kuchali, na takovou asi aklimatizaci.
01:20:20Tam to jako mělo nějak vrcholit. A nic nevrcholilo.
01:20:23Já jsem byl šíleně klidnej.
01:20:25Jediný, z čeho jsem byl nervózní bylo to,
01:20:28že nejsem nervózní.
01:20:30Takže já jsem byl naprosto smířenej.
01:20:34Dokonce se tam ozývala určitá taková úchylná zvědavost,
01:20:37co by to mohlo bejt.
01:20:39Ale samozřejmě, že tam převládalo to uvědomění.
01:20:42I ten Mozart mi právě pomohl,
01:20:44že ten život je v podstatě nádhernej,
01:20:46že to tam ten Kilián tam sklapnul.
01:20:49Že to je úžasná mozaika složená z těch malinkých střípků.
01:20:56Ta mozaika by se aspoň trochu měla dostavět, že jo,
01:20:59aby to něco zobrazovalo.
01:21:02A že by to bylo přece jenom trochu brzo to nějak típnout.
01:21:10(píseň Představy)
01:21:18Mám určitý představy
01:21:21A elegantní stavy
01:21:24Jsem proti blbostem
01:21:27Sám sobě blbostí
01:21:30Nepatrnej prach
01:21:34Trochu mám strach
01:21:37Z autodestrukce
01:21:39Mám duši na ruce
01:21:43Hej, důležitá je dobrá špatná je nutná
01:21:46Nejlepší je ta co je vrozená
01:21:49Důležitá je dobrá špatná je nutná
01:21:52Nejlepší je ta co je vrozená...
01:22:14Do mýho těla je vrozená
01:22:20Vodjakživa zaživa pohřbená
01:22:26Zubama po skle a střepy v hlavě
01:22:33Střepy mý představy zaživa pohřbený
01:22:39Hej, důležitá je dobrá špatná je nutná
01:22:42Nejlepší je ta co je vrozená
01:22:45Důležitá je dobrá špatná je nutná
01:22:48Nejlepší je ta co je vrozená...
01:23:02-Děkuji.
01:23:06-Potom tak ten vztah, to bylo fakt velice klidný.
01:23:10A Filip v té době, jak vůbec nepil
01:23:14a cestovali jsme do Itálie, to bylo jako detektivka,
01:23:17jak jsme hledali desky, opery od Mozarta,
01:23:25Cimarosa, Paisiello a tak.
01:24:08"Bylo to totiž po mém, docela vydařeném, kolapsu.
01:24:13Cestou mi bratr uděloval cenné rady,
01:24:16ale to jsem bral na lehkou váhu, protože jsem stejně ani netušil,
01:24:19co se se mnou bude vlastně dít.
01:24:21A první cíl mé cesty byl Milán (bohužel).
01:24:26Odjížděl jsem, abych konečně našel klid a mír
01:24:29a alespoň náznak statiky v té rozbolavělé ruině,
01:24:33kterou jsem vezl s sebou v sobě."
01:24:59"Milán.
01:25:05Hluk pomalu skomíral.
01:25:08Díval jsem se na ulici a přemýšlel, proč jsem ztratil
01:25:11schopnost se radovat. Vždyť, co mi chybělo?
01:25:14Byl jsem sám v krásné zemi, svobodný jako pták.
01:25:17Díky tomu, že jsem téměř tři měsíce
01:25:19neměl ani kapku alkoholu, mi splaskl oteklý obličej pijáka
01:25:23a vyčistilo se mi bělmo. Ach ano,
01:25:26připadal jsem si pohledný.
01:25:28A co bylo také důležité, byl jsem pánem svého času.
01:25:31Mohl jsem kdykoli odjet kamkoli,
01:25:33ale Korsika mě lákala.
01:25:35Připadala mi exotická, polodivoká, vzrušovalo mě, že to je ostrov!
01:25:39A konec konců přístav Bastia, do kterého jsem chtěl dorazit,
01:25:44připadal mi jako dobré místo pro ukončení mého putování.
01:25:47Bastia. Basta. Dost!
01:25:58Tak čím jsem se trápil?
01:26:01Pravda, samota, kterou jsem potřeboval,
01:26:03měla i svůj zrádný rub.
01:26:06Je normální, že když člověk vidí, nebo prožívá něco zajímavého
01:26:09či mimořádného, má podvědomou chuť
01:26:12se s tím někomu svěřit, podělit se.
01:26:15Takové to: "Hele, viděls to taky?
01:26:18Ach, slyšels to?"
01:26:21Zde jsem byl odkázán jen na svou rozháranou mysl,
01:26:24která nebyla vždy přátelská a přístupná.
01:26:27Věta typu: "Dívej se, rozhlédni se,
01:26:30vždyť život je úžasný ve své pestrosti a hloubce,"
01:26:33mi tehdy ještě zněla
01:26:35jako potměšilý výsměch, jízlivá pobídka.
01:26:44(píseň Ráno snu) Dnes ráno
01:26:45Jsem se probudil dlouhým výdechem
01:26:52Vydechl jsem sen
01:26:57Chvilku mi ležel na prsou
01:27:01Pak se rozplynul
01:27:06Aby ho nestihla překvapit vrána ze dvora...
01:27:18-Můj den? Já se snažím vstávat denně v půl osmý,
01:27:21protože mám hrozně rád rána a k snídani poslouchám hudbu.
01:27:27To je taková psychická sprcha.
01:27:29A taková nějaká klasicistní symfonie.
01:27:31Ten den celkem otevře. Hezky.
01:27:34No a pak překládám z francouzštiny taky, booklety.
01:27:37Já miluju opery.
01:27:39To mluvím o tom, když netrávím den
01:27:41se svou milovanou přítelkyní, že jo.
01:27:43Když jsem vydán na pospas sám sobě.
01:27:46Tak to je ta jedna strana.
01:27:48A druhá, když jsem Psí voják, že jo.
01:27:51Tak to buďto zkoušíme, a nebo se večer rýsuje
01:27:54nějaký strašlivý piáno v nějakým strašlivým městečku,
01:27:58kam budu muset dorazit a odehrát tam,
01:28:01pokud možno co nejlíp.
01:28:06(píseň Ráno snu) Tak nevím,
01:28:09Co je s ním, jak se vytratil
01:28:14Bez rozloučení
01:28:19Kde asi pobývá sen, který se
01:28:27Takhle rychle znenadání rozplývá?
01:28:38-Zrovna předevčírem jsem se přistihl,
01:28:40jak velmi nadšeně přitakávám životu.
01:28:43Já myslím, že život je nádhernej i přes ty hrůzy a tak dále.
01:28:48Když se samozřejmě zvládnou, tak to stojí za to. Rozhodně.
01:28:54Ještě v tý střízlivosti, která trvá už přes tři roky,
01:28:58tak jsem ještě okouzlenější, protože to je opravdu...
01:29:01Myslím, že střízlivost je nejsilnější droga.
01:29:07-Anděli, dej tedy, dopřej nám neznámé místo
01:29:14a na něm ten záhadný koberec,
01:29:18kde by nám milenci předvedli figury,
01:29:22a na něž jim tady nestačil um,
01:29:25vysoké figury rozletu srdce,
01:29:30slast, její věže, její žebříky,
01:29:35tam, kde nebyla zem...
01:29:43-Filip byl šíleně štědrý člověk.
01:29:49Nemyslím jako dárečky nebo tak,
01:29:52ale já myslím jako co dává, co může dávat někomu.
01:29:56Třeba jako v Montrealu jednou říkal,
01:30:00že bude koncert v Montrealu, bude koncert. Aha.
01:30:06A on říkal, že šel do kavárny,
01:30:10kde byl skoro každý den. Jako pít čaj a tak.
01:30:15A tam byl takový klavír.
01:30:17A jednou se ptal toho majitele, a říkal:
01:30:23"Jo, já jsem hudebník a moje přítelkyně je Quebečanka.
01:30:28A já bych chtěl dělat nějaký malý koncert
01:30:32pro její rodiče, příbuzné a kamarády,
01:30:37kteří nemají jako možnost mě vidět hrát.
01:30:43A dal tak malý koncert.
01:30:46A tam byli tety, strýci a všichni tam byli.
01:30:49A to bylo moc hezký.
01:30:58Když už jsem byla zpátky doma v Montrealu
01:31:03a Filip tak cestoval jednou dvakrát i třikrát ročně
01:31:07do Montrealu, to byl ještě jiný vztah nebo tak,
01:31:13už jsme si říkali, že jsme jako babička a dědeček.
01:31:16Ale tak to bylo moc hezký.
01:31:19A i když on byl v Praze a já v Montrealu,
01:31:22tak myslím, že ta doba, kdy jsme byli
01:31:25co nejblíž, po devatenácti letech
01:31:28jsme ještě byli zamilovaní a velice blízcí.
01:32:13To je fakt důležitý, že jsem tady byla,
01:32:16protože ty tři poslední týdny, co jsem s ním zažila,
01:32:19tak to bylo fakt moc hezký. To nebylo depresivní,
01:32:24a nebo tak jako, oba dva taky jsme se podporovali
01:32:28a žili jsme skoro jako normálně,
01:32:34aby to nebylo patetický nebo tak.
01:32:40Ale nevěděli jsme,
01:32:42že to skončí tak rychle, samozřejmě.
01:32:48(píseň Russian Mystic Pop Op. II)
01:32:55S černou duší nemůžete
01:33:06Dívky milovat na tom světě
01:33:16Mít jen přítele kterej tuší
01:33:25Že máte na tom světě černou duši
01:33:36Z duše mi vykvet velkej černej květ
01:33:39Tak velkej jako tenhle svět
01:33:43Z duše mi vykvet velkej černej květ
01:33:45Tak velkej jako tenhle svět...
01:33:50-On od těch třinácti let ten svůj život
01:33:52vlastně strávil na pódiu. Nebo přípravou na pódium.
01:33:56On jakoby vůbec nevkročil
01:33:58do ho tak zvanýho normálního života.
01:34:01Do toho normálního života, kdy chodíš
01:34:03nakupovat do těch sámošek.
01:34:05A když seš starší, tak eventuálně máš nějaký ty děti
01:34:07a staráš se o nějaký ty synovce a kamarádíš se
01:34:10s nějakejma bratrancema, stavíš nějakej byt...
01:34:14Já nevím, to co dělaj lidi, chodíš do zaměstnání...
01:34:18To on nikdy neměl.
01:34:19On od těch třinácti prostě a jednoduše
01:34:21mlátil do toho klavíru, že jo.
01:34:23Celej svůj život tomu přizpůsobil a nic jinýho ho vlastně nezajímalo.
01:40:17Skryté titulky: Alena Fenclová 2015
„Takovej barevnej vocas letící komety,“ popsal Filip Topol v roce 2003 pětadvacet let Psích vojáků v rozhovoru pro Český rozhlas.
Snímek odkrývá, jak se v životním osudu a postojích Filipa Topola odrážela doba před i po sametové revoluci, jeho posedlost hudbou a láska k Mozartovi, ale také jeho závažná nemoc. Celým filmem prostupují písně, které sám Filip Topol označoval za formu svých deníků, a jeho povídky, doplněné postřehy a vzpomínkami jeho životních souputníků a přátel. V neposlední řadě obsahuje záznamy rozhovorů s hlavním protagonistou v unikátních archivech, z nichž mnohé dosud nebyly publikovány.
