Ještě jsem tady

Zdeněk Macháček

Tereza Brdečková hovoří s lidmi, kteří mají víc za sebou než před sebou. Režie Z. Tyc

Sochař Zdeněk Macháček se po okupaci v roce 1968 rozhodl pro malou emigraci. Neopustil Československo, ale do značné míry veřejný život, z něhož byl beztak jako bezpartijní vypuzen. Jen výtvarníci vědí, jak obtížně se jim žilo, když nesměli být a zhusta ani nechtěli být členy normalizovaného svazu výtvarných umělců. Zdeněk Macháček se tedy stal robinzonem v Křížovicích, maličké obci na kraji Českomoravské vysočiny, která byla víceméně odsouzena k vylidnění a zániku. Z rozpadajícího stavení vybudoval útulný dům, ateliér, vedle domu malý lesní amfiteátr a jeho manželka zde vede úspěšnou a oblíbenou výtvarnou galerii. Z pololesní samoty se tak ovšem stalo místo oblíbených setkání muzikantů, výtvarníků i divadelníků. Zdeněk Macháček se narodil v roce 1925. Na důchod nemá ani pomyšlení a robinzonem se nakonec nestal. Jednomu nejvýznamnějších sochařů své generace se ale po tomto snu občas zase zasteskne.

Přehrát video