Nehasit! Hořím!

Hana Pinkavová – Šestatřicet báječných hořáků

Hlavními hrdiny cyklu jsou kluci a holky ve věku od sedmi do pětadvaceti let, kteří pro něco HOŘÍ a za nic na světě se nedají UHASIT! Mají své sny, trable, dřinu, ale častěji RADOST, že něco dokázali a našli sami sebe. Režisérkou příběhů je Hana Pinkavová.

Dětský svět mi je blízký, cítím se v něm lépe než mezi dospělými. Doba, kdy puberťáci jsou neposlušní, zpupní a „létají“ v oblacích, je úžasná. Nápad točit seriál Nehasit! Hořím! vznikl v době, kdy jsem pro FEBIO točila Geny a Genusy. Ty představovaly životy dospělých. Nejmladší osobností tohoto seriálu, byla nevidomá studentka, sportovkyně a držitelka několika zlatých z paralympiád – Pavla Valníčková (18). Právě ona mě inspirovala už v roce 1995 k námětu dokumentárního cyklu portrétů pozoruhodných mladých osobností.

Tereza, tehdy čtrnáctiletá, byla už trochu známá z televize. Díky televizní reportáži jsem později našla i zanícenou pejskařku Adélu Královou z Opavy. Se svou malou šeltií se stala mistryní světa v agility. Adéla byla skromná, chytrá a sympatická holka. Líbilo se mi, že zpočátku vůbec netoužila se psem závodit a v agility vyniknout. Měla svou „Bejbu“ hlavně jako kamarádku. Talent pro výcvik psů v ní objevila až šéfka opavského cvičáku. Adéla (ale i její maminka) tam našla svůj nový svět, kde se cítila šťastná. Natáčení s ní bylo báječné, spřátelili jsme se i s její maminkou a oběma psíma holkama. Jen mě mrzí, že půl roku po natáčení se Bejba začala bát rozhodčích a bylo po závodění. Adéla se z toho ale nehroutila. Vzala to jako nezměnitelný fakt a užívá si se svým pejskem život bez závodních stresů.

A co Miloslav Příhoda, kterého diváci budou sledovat o týden později?

Mílu a jeho dvě sestry přihlásila do konkurzu jejich babička. Psala o statku u polských hranic, o deseti koních a dlouhých pláních, o kruté zimě a spoustě práce, které musejí děti zvládnout, o místě, kde lišky dávají dobrou noc, o zapadlém koutě, kde není obchod, doktor, kino, jen hospoda a hřbitov. To mě chytlo. Jsem milovnice koní a obdivuji každého, kdo má odvahu zříci se pohodlí a konzumního způsobu života. To vše jsem u Příhodů našla. Rodiče, sami, bývalí jezdci, dokázali svou lásku ke koním a přírodě vložit i do svých dětí. Talent od Boha a píle dovedly všechny děti k tomu, že v military začaly vynikat a dnes patří u nás mezi nejlepší. Míla se dokonce i přes onemocnění kloubů dostal až do reprezentace. Koně budou navždy součástí jeho života.

Čím si vás musejí budoucí hrdinové seriálu získat, abyste o nich natočila film?

Název seriálu vystihuje to hlavní. HOŘENÍ pro věc. I když mi „rukama“ prošlo několik stovek talentů, zdaleka ne každý se pro natáčení hodil. Ne každý měl v sobě bezprostřednost a onu jiskru, která by zapálila. Nešlo mi jen o špičkové výkony. Zajímali mě i ti, kteří pevnou vůlí, vytrvalostí a cílevědomostí překonali třeba i vrozený zdravotní handicap a ve svém oboru dosáhli nadprůměrných výsledků. Jejich koníček se změnil v koně, který řídil priority a způsob jejich života. A ne jenom jim, ale i rodičům, jejichž vztah k nadšení svých dětí se pohyboval v rozmezí od prostého pochopení, přes velkorysou toleranci, otevřenou podporu až k jisté formě sebeobětování.

Kromě povzbudivých slov se ozvalo i několik sponzorů, kteří chtěli aktérům pomoci. Kamenosochařka Zuzana dostala nabídku vytvořit rozměrnou plastiku. Designér a architekt Jarda zaujal majitele stavební firmy. Malému historikovi Honzíkovi nakladatelství nabídlo vydání knížky. Jedna paní chtěla dát svou kozu, o kterou už se nemohla starat, do péče farmářce Hance. A díky seriálu mám protekci v jednom řeznictví a lékárně. Mám radost, že když se řekne Nehasit! Hořím!, vyloudí se na tvářích úsměv s poznámkou: Jo, to je o těch báječných „hořácích“!

Mnozí pravidelně hlásí, co u nich nového. Terezka Huříková mi posílá pohledy ze světa, koňáci oznamují, kolik hříbat se narodilo. Michala Kostovčíka stejně jako Terezu Kerndlovou nebo houslistu Jakuba Junka, klavíristu Lukáše Vondráčka či Honzu Kopeckého sleduji zpovzdáli. Jsem hrdá, že je znám, že mi pootevřeli dvířka do svých duší a přemýšlím o pokračování, mapování jejich osudů. Od roku 2002 je „na světě“ 36 dílů (dva z nich z časových důvodů točila Marie Šandová). Jsem šťastná, že jsem mohla seriál natočit, nabít sebe i diváky pozitivní a inspirující energií.

Text: Daniela Kupsová, foto: archiv Hany Pinkavové
Převzato z časopisu ČT+