Nehasit! Hořím!

Milovnice irského tance Gabriela Klášterková a Kristýna Pružinová

Dokumentární cyklus o výrazných mladých osobnostech. Režie H. Pinkavová

Irský tanec – to je především temperament, osobní tréninková disciplína s litry prolitého potu a nenucený výsledný půvab důmyslné krokové choreografie v nezaměnitelném rytmu převážně houslových, flétnových nebo akordeonových tónů a barevné záplavě tradičních tanečních kostýmů a kudrnatých dívčích hlav zdobených korunkou.

Dvanáctiletá Kristýnka Pružinová jako by se se stepkami nebo šněrovacími irskými softy na nohách už narodila. Irský tanec, ať už jde o step nebo pohyb v tzv. měkkých botách (speciálních černých kožených piškotech), je náročná, ale velmi efektní taneční disciplína, která vyžaduje vrozený smysl pro rytmus a přizpůsobivé nohy. Od svých sedmi let začala Kiki, jak se jí říká, chodit do ZUŠ na pražském Proseku, která jako první a zatím jediná státní umělecká škola u nás zavedla výuku irského tance. A to díky Gabriele Klášterkové, charismatické paní učitelce, která se po vlastních dětských hodinách baletu a dokonce krasobruslení začala s irským tancem seznamovat hned v jedné z prvních vln „dovozu“ irské kultury do ČR. Nadšením, sympatickým přístupem a vlastním vzorem nakazila paní učitelka Gina, jak jí známí říkají, malou Kiki tak, že se z ní ve spojení s výrazným talentem za neuvěřitelně krátkou dobu stala precizní irská tanečnice, která nejen že na mezinárodních soutěžích už roky sbírá jeden pohár za druhým, ale dávno svými výkony předčila své dospělé taneční kolegy ze skupiny Gall-Tír (Země cizinců), za jejíž nejmladší členku byla zcela mimořádně proti nastaveným věkovým pravidlům přijata. A stejně jako talentovaná Gina, ani její mladší kopie Kiki si dnes už jen ztěží připouštějí představu, že by jednou měly s irským tancem skončit… Je pro ně vším, pro Kiki jejím druhým já, které má nejraději, pro Ginu stimulací k boji s průměrností, pro obě životním stylem.