Fenomén Underground

Mám u vrat volhu

Hodnocení pořadu:
1 2 3 4 5 Počet hlasů: 0  
Sdílet
| Poslat odkaz

StB měla v severních Čechách mocná chapadla. Ještě pětadvacet let po pádu režimu se v undergroundové komunitě otevírají neuvěřitelná tajemství. Dokumentární cyklus o lidech, kteří měli odvahu být svobodní i v době nesvobody. Režie B. Rychlík

Spolčenci zla

V květnu 1981 pustili androšského písničkáře Jindřicha „Vajdu“ Tomeše z vězení, když rok seděl za údajné zpívání „sprostých písniček“ na kamarádově soukromé hospodské svatební veselici. Orgány státní moci v tom čase zrovna připravovaly další proces s jinými jeho kamarády – údajně za držení marihuany – a Jindřicha vyzvaly, aby svědčil. Jenže on u soudu uvedl, že o trávě nic neví, což odporovalo předepsanému scénáři, takže ho okamžitě chtěly dostat do kriminálu za křivé svědectví. Když Tomeš viděl, jak svědky, kteří odpověděli stejně jako on, rovnou od soudu odvážejí do vazby, dlouho se nerozmýšlel – do vězení se mu znovu nechtělo. Zvedl se, šel si jako pro cigarety, před obchodem zahnul, rozběhl se směrem k průchodu a následně k mostu, a přes veškerá bezpečnostní opatření, která soud doprovázela, se mu podařilo utéct. Za pěstování konopí šlo nakonec sedět šest lidí. A ostatní čtyři za to, že je neudali.

Tomeš utekl do Prahy, kde to bylo – vzhledem k vysokému počtu obyvatel – pro člověka žijícího v ilegalitě jednodušší. Jednou týdně v pátek se u busty Kafky setkával s bratrem Janem, který mu vozil jídlo, peníze a informace. Grafik Petr Švestka mu zase v cizí občance nakreslil razítko na fotografii, aby Jindra nezůstal úplně bez dokladů. Stejně ale musel Tomeš často měnit svůj úkryt a na první adrese U Božích bojovníků nezůstal dlouho.

V únoru ´82 přijela do Prahy francouzská studentka češtiny Carole Paris. Čechy si oblíbila už doma, neboť se stýkala s exulanty kolem Pavla Tigrida. Ten využíval jejích cest na letní školy do Prahy a do Brna, a udělal z ní spojku mezi Západem a českým disentem. A v tom únoru se Carole v bytě disidentky Aleny Kumprechtové seznámila i s Jindrou Tomešem. Když pak v květnu přijela podruhé, zamilovali se do sebe – to už byl Tomeš více než rok hledaný. Navíc Carole byla sledována kontrarozvědkou, takže mu hrozilo nebezpečí i z této strany. V červnu přebýval Jindřich v jednom panelákovém bytě na Praze 8, a když do něj s Carole šli, bdělé oko Moci konalo. Na pokyn shora esenbáci Tomeše perlustrovali, ale zatím ještě nepoznali, že se prokazuje falešným OP. Po jejich odchodu ale oběma milencům svitlo, že mají jen pár minut, než se na to přijde, a rychle opustili byt. Od té chvíle byl Tomeš i bez použitelné občanky a nebezpečí se ještě zvětšilo. A když při své další schůzce, kterou si dali v srpnu na koleji v Brně (kde byli ubytovaní zahraniční studenti), zjistili, že je na ně nasazena hromada fízlů, bylo jasné, že Tomeš musí z republiky zmizet. A Carole se rozhodla dostat ho ze země za každou cenu.

Přes veškeré kontakty, které Tigrid měl, nebyl schopen Carole nijak pomoci. Ta se nakonec rozhodla pro riskantní řešení. Přemluvila jednoho svého francouzského kamaráda, aby s ní jel do Československa, dal svůj pas Tomešovi a posléze, když už Tomeš bude za hranicemi, aby ho nahlásil jako ztracený. Sama také změnila identitu, obarvila si a natočila vlasy, zakoupila si výrazné brýle a pořídila si pas s údaji své kamarádky. Bála se totiž, že už na ni StB v Praze čeká. Toho se báli i její kamarádi – krom jiných i emigrant Jan Pelc – a od plánu ji zrazovali: kdyby se to nepovedlo, hrozil ji kriminál za špionáž. Nicméně její změna identity byla dokonalá: když v září přijela do Prahy, tak ji Tomeš na nádraží vůbec nepoznal.

I on – v té době žijící na Proseku u Petra Švestky – musel změnit alespoň trochu svoji podobu: ostříhal si a obarvil vlasy, a Petr mu z jednotlivých ustřižených vlasů lepidlem vytvořil srostlé obočí, takové, jaké měl onen Francouz. Carolin kamarád se však vyděsil a napoprvé z akce vycouval. Pak ale řekl, že se vrátí a podruhé už to půjde lépe. Akce se tedy opakovala v listopadu ´82. Švestka Jindrovi znovu přilepil obočí a ten se společně s Carole vydal vlakem směr Cheb. Další riziko tkvělo v tom, že Tomeš neuměl řeč a bál se, že ho na česko-německých hranicích někdo osloví francouzsky. Carole ale podle svých zkušeností z trasy Praha-Paris doufala, že tohle nebezpečí jim nehrozí. Na hranicích sehráli přesvědčivou etudu, kdy na sebe Carole upoutala pozornost, a vzápětí se oba octli na Západě. Na svobodě. Protože o to Jindrovi šlo: „My jsme nechtěli dělat nějakej odboj. Nám šlo hlavně o to, žít svobodně. “

Baskytarista Luděk Zedník se s máničkami včetně legendárního Franty Stárka Čuňase stýkal v proslulé teplické hospodě Na Vyšehradě prakticky už od svých patnácti let. Se svým kamarádem, bubeníkem Zdeňkem Mazačem si mezi háratými staršími kluky připadali jako v ráji. A jelikož se oba jako teenageři zapojili také do neoficiálních kulturních aktivit, je pochopitelné, že se octli v hledáčku estébáků. Ti si pro ně jednou přijeli dokonce i na gympl. Takže když pak Luděk nastoupil v roce 1978 na vysokou školu do Ústí nad Labem, měl už za sebou spoustu policejních výslechů. Jenomže po čase za ním StB přišla a chtěla po něm, aby podepsal vázací akt, protože jinak prý na té škole být nemůže a půjde na vojnu. Což bylo něco, čeho se přímo děsil. Jelikož si naivně myslel, že to bude zase jen o výsleších, na kterých vždy jen mlžil, vázací akt podepsal.

Zhruba po roce už byli estébáci pěkně dožraní, neb se od něj nic nedozvěděli. A zatlačili na něj, že vyžadují informace na lidi. Na což Zedník reagoval po svém: „A já jsem na další dvě tři výzvy nepřišel, protože jsme si naivně myslel, že když tam přestanu chodit, pustěj mě ze spárů, a že tím to bude vyřešený.“ Začal se „vyhýbat styku s řídícím orgánem“, nicméně posléze sebral odvahu, šel na StB a tam sdělil, že jim žádné informace prostě poskytovat nebude. Poté zažil ještě rok a půl výhružek a výslechů, než ho z aktu estébáci vyvázali.

V tom čase Luděk působil v nejlepší severočeské tancovačkové partě Emise, na kterou se hrnuly davy mániček. Ty se pak často stávaly terčem zásahů bezpečnostních složek. Kapela skončila v momentě, kdy byla po jednom žertu na vystoupení, obviněna z „propagace fašismu“. S bolševikem totiž přestávaj všechny žerty. Na konci 80. let pak Zedník spoluzaložil undergroundovou skupinu Aku-Aku, s níž s přestávkami hraje dodnes.

Přehrát video

Diskuse diváků
  • ? 28. 10. 2017 11:55

    Disent

    Muselo to být zajímavé: Jenom s tím rozdílem, že Havlovi měli byt přes celé patro, kdežto my o dva…

  • Jirka13 3. 7. 2016 12:34

    To on ten underground se především vyznačoval tím,

    že nikdo na nic neuměl hrát. Když si přečtu od J. Černého: "Kupříkladu Plastici byli lepší muzi…

  • dr. Voštěp 29. 6. 2015 08:18

    zase ten náš vůdstok

    nepřechvalte. Vím, že jeden z "otců zakladatelů" o něm prohlásil, že se z undergroundového festiva…

Tato diskuse je určena pouze k výměně názorů mezi diváky. Pokud chcete zaslat dotaz nebo připomínku tvůrcům pořadu, obraťte se, prosím, přímo na Českou televizi.

Napsat do televize Vstoupit do diskuse

Stopáž: 52 minut – Rok výroby: 2014 – P  ST  AD
Žánr: Dokument
Tento díl ve vysílání

Tento díl pořadu v současnosti nevysíláme. Můžete si však nechat zaslat zprávu, pokud se objeví v aktuálním vysílání:

Nastavit připomenutí

Starší data vysílání najdete kliknutím na následující odkaz.

Hledat všechna vysílání:
pořadu / tohoto dílu

Osobnost dílu
Jindřich „Vajda“ TomešJindřich „Vajda“ Tomeš

Písničkář a disident původem z Teplic. Na vypůjčený francouzský pas vycestoval spolu s kamarádkou Carole z Československa do Francie, kde žije dodnes.

» více «

Osobnost dílu
Luděk ZedníkLuděk Zedník

Baskytarista a skladatel pocházející z Teplic. Prošel si kapelami jako Elektron, Emise nebo Aku-Aku.

» více «