Fenomén Underground

Reportéři undergroundu

Hodnocení pořadu:
1 2 3 4 5 Počet hlasů: 4  
Sdílet
| Poslat odkaz

Filmaři a především fotografové se postarali o unikátní svědectví o životě undergroundové komunity. Dokumentární cyklus o lidech, kteří měli odvahu být svobodní i v době nesvobody. Režie J. Chytilová

Ukradený film

„Slušný fotograf přebírá za ty lidi, který fotí, zodpovědnost,“ vysvětluje Jan Ságl, proč jednu vrazil Ivanu Jirousovi po jeho schůzce s Václavem Havlem, na které mu ukazoval právě i Ságlovy snímky androšů z okruhu Plastic People. Fotograf prostě nechtěl, aby StB sbírala lidi podle jeho fotek. Ale Magor měl jiný – naivně bojovný – názor: „Ať viděj, jak jsme silní.“ Ságl sebral svoje fotky a odešel. A tehdy také skončilo jeho přátelství s Jirousem.

Jan Ságl se znal s Ivanem Jirousem asi od čtrnácti let, později začal chodit s jeho sestrou Zorkou, která se nakonec stala jeho ženou. Když v sedmašedesátém Jirous poprvé viděl koncert kapely The Primitives Group v Music f Clubu, hned o kapele informoval Zorku, Jana a spřízněné lidi ze svého okruhu. Po dalším koncertě, na kterém už byli přítomni všichni Jirousovi přátelé, tito zašli za manažérem kapely Fialou s tím, že jsou výtvarníci a chtěli by s Primitivy spolupracovat. Nabídka byla přijata a tato spolupráce se ukázala velmi plodnou pro obě strany.

Na první land-artové akci Zorky Ságlové „Házení míčů do průhonického potoka“ na jaře 1969 to bylo poprvé a naposledy, kdy se potkali The Primitives Group s Plastic People of The Universe. Původně byli pozvaní jen Primitivové, neboť ještě předchozí den odpoledne totiž ani Zorka, ani Jan, ani Jirous ještě netušili, že nějaká kapela Plastic People vůbec existuje. Večer ovšem zhlédli jejich koncert a hned druhý den se obě kapely sešli na výše zmíněné akci. Poté se celý Jirousův umělecký team přesunul od Primitivů k Plastikům.

Následně vznikly fotografie, které jsou pro Plastic People stejně charakteristické jako jejich hudba: kupříkladu ty ze zahrady Břevnovského kláštera z května 1969 nebo později ty v ženských šatech a „nahaté“ ze zahrady zámku Valeč. Na jejich výtvarném pojetí se kromě Honzy samotného podílely Zorka, ale i Věra Jirousová s manželem. Jan Ságl na to konto pak dodává, že co se uměleckého pojetí týče, Věra s Magorem se postupně dostávali do barokní, neo-barokní a post-surrealistické polohy, zatímco on se Zorkou byli už konceptualisté. Takže při jejich uměleckých akcích nutně muselo docházet ke kompromisům. Jan Ságl se na začátku sedmdesátých let pustil i do filmování – jednak natáčel dokumentární záběry z koncertů a akcí z undergroundového okruhu Plastic People (například „Pocta Fafejtovi“, 1972), jednak natáčel krátké umělecké filmy (například „Underground“, 1972). „My jsme vlastně ta generace, která zavlekla videoart do výtvarného umění,“ dodává k tomu s úsměvem.

Problémů, které undergroundoví fotografové a reportéři za normalizace měli, bylo hned několik. Největšími z nich byly ale nedostatek peněz a snaha bezpečnostních orgánů nafocené filmy získat. Co se druhého týče, nesetkávala se tato snaha vždy s úspěchem a filmy se často dařilo schovat. I když ani to s sebou automaticky nepřinášelo jejich záchranu. Janu Ságlovi vzali estébáci jen asi čtyři fotky, u ostatních ale fotograf časem nabyl dojmu, že se ztratily: při jejich ukrývání byly totiž rozdělené na dvě části (negativy a již udělané fotky) a schované u dalších přátel. A jak šel čas, Honza na ně postupně zapomněl. Velká část z nich se naštěstí po revoluci našla a nakonec díky tomu vznikla kniha „Tanec na dvojitém ledě“.

Fotograf Ondřej Němec zase vděčí za záchranu svých fotek a negativů knihovně svého otce, filosofa Jiřího Němce, která čítala asi třináct tisíc svazků. Po jejím prohledání vypadal kumbál malého kluka, kterým Ondřej Němec v sedmdesátých letech byl, jako úplná banalita a nikomu z fízlů se do ní už moc nechtělo. Jiný osud ovšem potkal materiály z Bojanovic ´76 fotografa a filmaře Petra Prokeše, který pracoval ve filmových laboratořích na Barrandově. Po domluvě je rafinovaně schoval ve skříňce u kamaráda a přišel o ně nešťastnou shodou okolností při zcela nesouvisející záležitosti – policejním zátahu na místního rozkrádače. Undergroundový badatel František Stárek „Čuňas“ se po revoluci o tyto zabavené filmové svitky zajímal, ale nenašel je ani ve svazku vedeném na Prokeše, ani v objektovém svazku vedeném na barrandovská studia. Ztráta každého celuloidového negativu byla přitom zásadní a konečná, protože v sedmdesátých letech při téměř stoprocentní nemožnosti vytvořit kopie byly všechny filmy originály.

Další problém, čili kde vzít na kameru, dobrý foťák či materiál, se řešil různě, Fotografu Jaroslavu Kukalovi na přístrojích velmi záleželo, stejně jako ostatním, dobré aparáty se ale sháněly jen těžko. Ondřej Němec dostal první foťák od Magora, který mu přivezl svůj z Humpolce, na první vlastní pak dostal peníze v osmnácti od své matky Dany Němcové. Janu Ságlovi zase koupil první kameru básník, výtvarník a mecenáš umělců Jiří Kolář.

Přestože šlo, jak připomínají i Ondřej Němec a Jan Ságl, v první řadě o výtvarnou práci, výtvarné dílo, tak tehdejší policii a posléze většinu lidí po revoluci zajímaly jejich fotografie především jako dokument. Ale už tenkrát, říká Ondřej Němec, museli oba tušit, že to, co fotí, je něčím výjimečným.

Přehrát video

Diskuse diváků
  • ? 28. 10. 2017 11:55

    Disent

    Muselo to být zajímavé: Jenom s tím rozdílem, že Havlovi měli byt přes celé patro, kdežto my o dva…

  • Jirka13 3. 7. 2016 12:34

    To on ten underground se především vyznačoval tím,

    že nikdo na nic neuměl hrát. Když si přečtu od J. Černého: "Kupříkladu Plastici byli lepší muzi…

  • dr. Voštěp 29. 6. 2015 08:18

    zase ten náš vůdstok

    nepřechvalte. Vím, že jeden z "otců zakladatelů" o něm prohlásil, že se z undergroundového festiva…

Tato diskuse je určena pouze k výměně názorů mezi diváky. Pokud chcete zaslat dotaz nebo připomínku tvůrcům pořadu, obraťte se, prosím, přímo na Českou televizi.

Napsat do televize Vstoupit do diskuse

Stopáž: 52 minut – Rok výroby: 2013 – P  ST  AD
Žánr: Dokument
Tento díl ve vysílání

Tento díl pořadu v současnosti nevysíláme. Můžete si však nechat zaslat zprávu, pokud se objeví v aktuálním vysílání:

Nastavit připomenutí

Starší data vysílání najdete kliknutím na následující odkaz.

Hledat všechna vysílání:
pořadu / tohoto dílu

Osobnost dílu
Jan SáglJan Ságl

Fotograf Jan Ságl se narodil v roce 1942 v Humpolci. Svůj první fotografický přístroj dostal už v 6 letech a posléze začal navštěvovat fotokroužek. Od 70. let dokumentoval koncerty Plastiků a DG 307, setkání a večírky v bytě rodiny Němcových či hospodské akce Křížovnické školy.

» více «

Osobnost dílu
Petr ProkešPetr Prokeš

Fotograf, filmař a hudebník Petr Prokeš se narodil roku 1949 v Praze. Vedle toho, že pracoval jako filmový laborant na Barrandově, natáčel – za zprvu velmi pionýrských podmínek – koncerty. Sám také hrál v kapelách Umělá hmota a Sanhedrin. V 80. letech se začal věnovat focení dostihů.

» více «