Fenomén Underground

Divoký východ

Hodnocení pořadu:
1 2 3 4 5 Počet hlasů: 2  
Sdílet
| Poslat odkaz

Když Marcel Strýko v prosinci roku 1994 zemřel, žil již v takové izolaci, že se ani nezná přesné datum jeho smrti. Přitom byl jednou z ústředních postav košického undergroundu i jedním z hybatelů slovenské porevoluční politiky. Dokumentární cyklus o lidech, kteří měli odvahu být svobodní i v době nesvobody. Režie B. Rychlík

Rádžajógový kněz košického undergroundu

Než filosof, hudebník a politik Marcel Strýko v prosinci roku 1994 zemřel, žil již v takové izolaci, že se ani nezná přesné datum jeho smrti. Přitom v době normalizace byl jednou z ústředních postav košického undergroundu (mj. absolvoval 282 výslechů na StB) a po roce 1989 jedním z hybatelů slovenské porevoluční politiky. Marcel Strýko byl ale především filozofem a filozofii obtiskl do svého života tak, že se stal jejím vtělením, jejím uměleckým vyjádřením. Proto mohl v roce 2012 dostat cenu Biela vrana in memoriam nikoli za jeden konkrétní čin, ale za „celoživotní dílo“, jak uvedl spisovatel Martin M. Šimečka, který cenu předával jeho synu Martinovi. Život sám může být někdy dílem a Marcel Strýko natolik věřil v moc svobody, že tuto občanskou cenu dostal prostě za způsob, jakým žil.

Košický underground zpočátku neměl, stejně jako jinde na Slovensku, žádné výraznější politické vymezení – v kulturním bezčasí sedmdesátých let se několik lidí pouze rozhodlo vytvářet si vlastní věci: dělali svojí hudbu, organizovali vlastní přednášky, výstavy, koncerty a rozhodli se přitom zůstat schovaní v intimitě Strýkova bytu, později i v chalupách mimo vlastní město.

Je zvláštní, že košická skupina byla v kontaktu spíše s Prahou, než s Bratislavou. A byly to kontakty radostné a oboustranně podnětné. Kupříkladu básník a filosof Egon Bondy byl z Marcela Strýka nadšen. Konečně našel někoho, kdo rozumí jeho někdy komplikovaným filosofickým konstrukcím a ihned se se Strýkem skamarádil, přestože v náboženských otázkách spolu byli na kordy (věřící katolík Strýko kontra ateista a marxista Bondy). Když po roce 1989 již oficiálně vyšel Bondymu román „Invalidní sourozenci“, napsal k němu Marcel Strýko předmluvu. Přispíval také do Vokna, „jediného federativního samizdatového časopisu“, který vycházel od konce sedmdesátých let. Kromě toho ještě v Košicích „vycházel“ oblastní samizdat, časopis Trinásta komnata, který psali a vyráběli košičtí androši v čele právě se Strýkem.

Český a slovenský, respektive pražský a košický underground se ale do značné míry lišily: v oblasti s výraznou maďarskou, židovskou a rusínskou tradicí mělo undergroundové umění a vůbec konání znatelný spiritualistický podtext. Svou roli v tom sehrál zřejmě i Strýko sám, vystupoval jako kněz, mystik, jogín, míchal zen-buddhismus s křesťanstvím, spiritualitou, mysticismem a filosofií. Pražský filosof, publicista a jeho přítel z oněch dob Mirek Vodrážka má o něm jasno: „Marcel Strýko pro mě byl takovej rádžajógovej kněz košickýho undergroundu.“ A dodává, že on vlastně takhle působil na každého: když StB v roce 1983 založila svazek na košický underground, pojmenovala ho „Komuna“ a Strýko v něm byl onačen krycím názvem – „Kněz“.

Košická skupina „Lesní speváci“ se dala dohromady, když v 70. letech nastal útlum kulturního dění, a zákonitě došlo i ke krizi v rockové hudbě: „Milovali jsme rockovou hudbu, ale v sedmdesátých letech došlo k nějaké takové její krizi, k jakémusi vyhoření… A protože se nedalo nic poslouchat – já už jsem si neměl co pustit – tak jsme si tak nějak spontánně začali hrát sami," vzpomíná člen skupiny Jozef Furman. Z něj si establishment „vyrobil nepriaťela“ už po násilném stříhání mániček v roce 1969 – vlasáče ostříhali během školního vyučování. Dlouhovlasí Ivan Jurčišin a Marcel Strýko byli teprve v prvním ročníku střední školy, a toto byl pro ně a některé další teenagery první významný střet s Mocí.

Stejně jako Strýko i další členové pozdější skupiny Lesní speváci se vyhnuli bratislavskému prostředí. Už dříve – v první polovině sedmdesátých let – díky vojně navázali kontakty s Olomoucí a později i s Prahou. A jak připomíná Furman, když si přečetli Jirousovu „Zprávu o třetím českém hudebním obrození“, změnilo jim to život. Kontakty undergroundů Košic a Prahy vydržely až do roku 1989. František Stárek Čuňas vzpomíná, jak s manželi Chnapkovými vozili na Východní Slovensko androšský časopis Vokno. A dodává, že Košice se tím tak staly „nejvýchodnějším pobřežím, nejvýchodnějším bodem československýho undergroundu“. Protože postupem času začaly být Košice místním androšům „malé“, koupili Lesní speváci chalupu, ve které se mohli scházet a hrát, nikoho tu nerušili, nikdo si nestěžoval – prostě se chtěli od východoslovenské metropole co nejvíce izolovat. I tady si je ovšem StB nakonec našla; v sousedním domě si udělala stanoviště a mohla tak předávat ústředí zprávy o opravdu nebezpečném politickém hnutí, jak byla například tato: „Přišli v pátek, hráli do neděle. Říkali, že prořežou ořech, ořech neprořezali.“

Rozpad Československa a rozdělení republiky v roce 1993 nesli přátelé z košického undergroundu velmi těžce. Marcel Strýko, zakladatel Občanského fóra v Košicích, se díky špatnému psychickému rozpoložení postupně dostal do úplné izolace. Už kvůli jeho vstupu do porevoluční politiky se s ním mnoho známých přestalo bavit, následně byl osočován a napadán za své protimečiarovské a antinacionalistické názory, a nakonec se, přes všechnu jeho snahu, Československo rozdělilo. Jeho životospráva byla katastrofální, přidal se alkohol, deprese se prohlubovaly, rozvedl se. Když mezi 3. a 5. prosincem 1994 umíral, nebyl nablízku nikdo, kdo by mu pomohl…

Přehrát video

Diskuse diváků
  • ? 28. 10. 2017 11:55

    Disent

    Muselo to být zajímavé: Jenom s tím rozdílem, že Havlovi měli byt přes celé patro, kdežto my o dva…

  • Jirka13 3. 7. 2016 12:34

    To on ten underground se především vyznačoval tím,

    že nikdo na nic neuměl hrát. Když si přečtu od J. Černého: "Kupříkladu Plastici byli lepší muzi…

  • dr. Voštěp 29. 6. 2015 08:18

    zase ten náš vůdstok

    nepřechvalte. Vím, že jeden z "otců zakladatelů" o něm prohlásil, že se z undergroundového festiva…

Tato diskuse je určena pouze k výměně názorů mezi diváky. Pokud chcete zaslat dotaz nebo připomínku tvůrcům pořadu, obraťte se, prosím, přímo na Českou televizi.

Napsat do televize Vstoupit do diskuse

Stopáž: 52 minut – Rok výroby: 2012 – P  ST  AD
Žánr: Dokument
Tento díl ve vysílání

Tento díl pořadu v současnosti nevysíláme. Můžete si však nechat zaslat zprávu, pokud se objeví v aktuálním vysílání:

Nastavit připomenutí

Starší data vysílání najdete kliknutím na následující odkaz.

Hledat všechna vysílání:
pořadu / tohoto dílu

Osobnost dílu
Marcel StrýkoMarcel Strýko

Filosof, muzikant, výtvarník, disident a politik Marcel Strýko se narodil v roce 1955 ve Zborově v okrese Bardejov. V roce 1970 zažil násilné stříhání mániček a prakticky od té doby se o něj také začala zajímat StB. Během listopadových událostí roku 1989 se Strýko stal okamžitě významnou osobností své doby a na přelomu let 1989–90 byl zakladatelem Občianského fóra v Košicích. V roce 1990 se stal kooptovaným poslancem Slovenské národní rady a podpředsedou Slovenské rady hnutí Verejnosť proti násiliu.

» více «