Jaromír Nohavica v hlavní roli fiktivního příběhu, v němž se setkáme se zázrakem, s andělem, ale také s alkoholem. Film režiséra P. Zelenky, který v těchto dnech oslaví 50. narozeniny. Dále hrají a zpívají: K. Plíhal, J. Coleman a skupina Čechomor (2001). Kamera M. Gábor. Scénář a režie P. Zelenka
23:02:56Dobrý den, pánové, já vás vítám na dnešní skupině.
23:03:00Tohle je Jan Holman z Holandska. Točí o naší léčebně dokument.
23:03:08Já vás pěkně vítám na dnešní skupině.
23:03:11Na začátku se hlásí o slovo Pavel, který si pro nás připravil píseň.
23:03:16Pavle, můžete spustit.
23:03:19Takový probuzení po opici to je věc.
23:03:23Žízeň není k uhašení, hlava puká jak hrnec.
23:03:28Kdo nepije neví, co je opilcovo ráno.
23:04:06Krabička cigaret a do kafe rum, rum, rum.
23:04:21Dvě vodky a fernet.
23:04:26Krabička cigaret a do kafe rum...
23:04:40Počkejte, to je rozladěné.
23:04:43Já jsem se za alkoholika nikdy nepovažoval,
23:04:46ale pak jsem začal zapomínat texty těch písniček.
23:04:49To jsem si všiml, že i Karel je na mě naštvaný.
23:04:52A myslím si, že to byl on, kdo mě přemluvil,
23:04:54abych se šel léčit.
23:04:59Jak mi tak docházejí síly, já pod jazykem cítím síru.
23:05:06Víru, ztrácím víru a to mě míchá.
23:05:13Minomety reflektorů střílí, Jsem malým terčem
23:05:18na bitevním poli. Kde kdo mě skolí
23:05:21a to mě bolí, u srdce píchá.
23:05:28Rána jsou smutnější než večer, z rozbitého nosu krev mi teče.
23:05:34Na čísle 56 1 0 9 nikdo to nebere.
23:05:42Rána jsou smutnější než večer, na hrachu klečet, klečet, klečet.
23:05:49Opustil mě můj děd Vševěd a zas je úterý.
23:07:07Jan byl velice zajímavý chlap.
23:07:10Bylo na něm vidět, že si prožil svoje.
23:07:13Tak jsem si říkal, že Janovo natáčení v léčebně
23:07:17by mohlo být součástí mé terapie.
23:07:19A co se vám na pití nejvíc líbí?
23:07:22Ten klid, mír, taková ta velká pohoda,
23:07:25kdy člověk leží ožralý na zemi a teď ten klid a mír
23:07:30do něho vstoupí, člověk je tam rozpláclý
23:07:37a je středem vesmíru.
23:07:40Jarku, představte si tu situaci, kdy na světě je jenom ta láhev
23:07:45vaší vodky.
23:07:46-To je zajímavá představa.
-Co to znamená?
23:07:54No, že... Nemám děti...
23:08:02Nenapsal jsem žádné písně. Nemám nic.
23:08:09Jsem vlastně starý vyřízený chlap.
23:08:13Ještě se mi o tobě zdá, ještě mi nejsi lhostejná...
23:08:36...ještě mi scházíš, ještě jsem nepřivykl,
23:08:39že nepřicházíš, že nepřijdeš,
23:08:43že zvonek nezazvoní, dveře se neotevřou,
23:08:47že prostě jinde s jiným jseš.
23:08:50Ještě mi scházíš, ještě stále mi scházíš...
23:09:07A nějak se mu tam zalíbilo. Cítil se tam v bezpečí.
23:09:11A snažil se tam zůstat.
23:09:13Oni mu říkali: Pane Plíhale, tady nemůžete zůstat.
23:09:17Vy nejste alkoholik.
23:09:19A on nám strašně záviděl, že jsme alkoholici
23:09:22a můžeme se tam schovávat. A on musí zpátky do světa.
23:09:43Ta uninská rola černo pooraná, zabil tam pacholka
23:09:54Ujhéli z Unína.
23:10:01Vy tetko Doračko, smutná neveselá, vezem vám synáčka
23:10:13v halénečce z pola.
23:10:19Byli jsme tenkrát taková kapela, která hrávala na svatbách,
23:10:22na pohřbech.
23:10:28Jednou nás někdo pozval do Jeseníků na takovou akci.
23:10:31Hrajeme a jdeme v tom průvodu a já povídám: Kdo umřel?
23:10:35Kněz povídá: Nikdo. Pan Plíhal si dělá pohřeb na zkoušku.
23:10:40A já koukám a on opravdu stál v lese a koukal se dalekohledem,
23:10:44jak se mu to asi bude líbit.
23:10:48To bylo moje 1. setkání s Karlem Plíhalem.
23:11:01Já jsem se sice vyléčil, ale s Karlem začaly problémy.
23:11:06On nepil, aby mě nesváděl. A jak tak nepil,
23:11:10tak začal mít různé fobie, které byly horší než alkohol.
23:11:16Když jsme někam jeli autem, tak on musel řídit,
23:11:21i když neměl řidičák.
23:11:24A nakonec to dopadlo tak, že se mu v tom autě
23:11:26tak zalíbilo, že v něm chtěl sedět pořád.
23:11:37-Karle, pojď! Musíme zvučit.
-Já přijdu.
23:11:42-Počkej!... Pojď už!
-Já přijdu. -Přijdeš?
23:11:49-Zavři, mně je zima!
-Mně taky. Pojď!
23:11:52Jdi se ohřát, já si posedím a přijdu.
23:11:56-Neblázni!... Ty nepřijdeš.
-Přijdu.
23:12:12Následující písničku měl se mnou hrát Karel Plíhal,
23:12:17ale nedokázal vystoupit z auta.
23:12:22Až půjdete z koncertu, tak se na něho můžete podívat
23:12:26a můžete ho pozdravit. Ale on prostě... Bojí se.
23:12:32Nevím. Já se také bojím. Ale on se dneska asi bojí moc.
23:12:37Takže já mu následující písničku zahraju,
23:12:42když se tak bojí.
23:12:47Papoušek arara zobákem z krabičky vytáhl mi na pouti los.
23:12:53Stálo tam: Čeká tě kytara, sláva a písničky,
23:12:57smůla a rozbitý nos. Řekl jsem mu: Máš krásné peří,
23:13:01papoušku hlupáčku, pouťový čaroději.
23:13:06Ale kdo by dnes věřil osudům za kačku, poukázkám na naději.
23:13:13Osud se nepíše přes kopírák, osud se na pouti nevybírá.
23:13:18Osud je malůvka visící v kostele, knoflíky po kapsách
23:13:23dobrého přítele. Přítele hmhmhm...
23:13:37S rukama nad hlavou, sám sobě rukojmím,
23:13:41bojácný o vlastní strach, procházel Ostravou
23:13:45trhovec odbojný, já mu šlapal po patách.
23:13:49Prodával zelí a kedlubny, nohy nás bolely,
23:13:53zvolna se rozpadal šat.
23:13:56On tloukl na bubny a já na činely,
23:13:59tak jsem se naučil hrát.
23:14:02Osud se nepíše přes kopírák, osud se na pouti nevybírá...
23:14:08Když jsem ho viděl, jak to celé vylepil novinami,
23:14:12to jsem se fakt lekl.
23:14:14Chtěl jsem zrušit to vystoupení v televizi, které měl domluvené,
23:14:18ale už to nebylo možné.
23:14:35Ve studiu už je se mnou pan Karel Plíhal. Dobrý večer.
23:14:39Chtěla jsem se zeptat, co vám udělalo v poslední době
23:14:43největší radost?
23:14:54Asi jsme si dobře nerozuměli. Co vás v poslední době
23:14:57nejvíc potěšilo?
23:15:03Pane Plíhale, potěšilo vás něco v poslední době?
23:15:11Je to živé vysílání, čas běží. Můžete mi odpovědět na otázku?
23:15:21Pane Plíhale, možná alespoň nějakou radost, kterou jste
23:15:26v poslední době prožil, byste mohl sdělit mně
23:15:29a našim divákům.
23:15:46Pane Plíhale, odpovíte na moji otázku?
23:15:54Takže já požádám režii o další příspěvek.
23:16:05Jste v pořádku?
23:16:09Nestalo se vám něco?
23:16:13Karel úplně přestal mluvit.
23:16:16Původně jsme si říkali, že je to jenom nějaká indispozice,
23:16:20ale ono to trvalo rok.
23:16:22Tady na té tabuli si zkusíme přečíst nějaká písmenka.
23:16:26Zkuste opakovat po mně: Á... Pane Plíhale!!!
23:16:31Podívejte se na tu tabuli!!! Á...
23:16:35Samohláska v kombinaci se souhláskami tvoří slova.
23:16:41Zkusíme si nějaká vyrobit.
23:16:43Tady dáme Á... A dostaneme slovo MÁMA.
23:16:52Máma! Říká vám to něco?
23:17:26Tak jsme zkusili tuhle metodu na Karla, ale ono to nefungovalo.
23:17:31Pak zavolal jeho ošetřující lékař a říkal, že Karel promluvil.
23:17:36Ptal jsem se, co říkal?
23:17:39No, pane Nohavico, pan Plíhal říkal, abyste hrál s kapelou,
23:17:43která se jmenuje Českomoravská hudební společnost.
23:17:47Od železa boty, na nožičkách púta.
23:17:55Dívajte sa ludé, vezem vám rekrúta.
23:18:05Počátkem 90. let jsem odešel do Prahy a začal jsem dostávat
23:18:10drobné roličky u filmu.
23:18:14Jak jsem se začal objevovat ve filmech, tak se naskytla
23:18:17možnost hrát na dotočných, premiérách toho filmu.
23:18:26Franta si to dával do smlouvy, že musí hrát s kapelou
23:18:31jako muzikant na každé dotočné a premiéře každého filmu
23:18:35kde hrál a filmaři mu na to kývli.
23:18:39Ze začátku se to zdálo jako dobrý nápad.
23:18:43Ale všechny ty akce byly divné.
23:19:10Po těch dotočných jsem si řekl, že si musím najít jinou práci.
23:19:13Kamarád mi dohodil hraní v hotelu. Myslel jsem, že budu hrát v baru
23:19:18nebo restauraci. Ale dopadlo to jinak...
23:19:39V každém hotelu je reprodukovaná hudba a za ní se musí platit
23:19:46autorská práva.
23:19:48Tohle byly hotely, které šetřily na těch právech.
23:20:54Úplně vážně mi nabídl, že nám domluví světové turné
23:20:59s Českou filharmonií.
23:21:01Myslel jsem si, že je to zase jeden z těch divných lidí,
23:21:04co jsou v hotelu. Pak mi někdo říkal,
23:21:07hele počkej, to je ten Jaz Coleman z Killing Joke.
23:21:47Ptal jsem se známých, co to je Českomoravská hudební společnost?
23:21:51Dokonce jsem se díval do slovníku, ale nikdo nevěděl.
23:21:56Pak mi někdo poradil, že jejich zpěvák Franta Černý
23:22:02pracuje jako účetní v klubu v Trojické v Praze.
23:22:08Jak dlouho, dlouho ještě půjdu ti vstříc?
23:22:18Člověk je velmi krátce živ, krátce živ...
23:22:26Pochopitelně mi to připadalo celé jako nesmysl.
23:22:29Ale doktoři nemohli vyloučit, že by to Karlovi mohlo pomoct.
23:22:38Dobrý večer, dobrý večer... drahoušku!
23:22:44Tenkrát odvezli jednoho z kluků do nemocnice a bylo potřeba
23:22:49zachránit program. Tak jsem to vzal za něho.
23:22:55Dobrý, dobrý...
23:22:58Ale vyser se na to, dělej!
23:23:01Nemáme čas, ten Fanda tam musí bejt. Já si to trošku srovnám
23:23:06a můžeme...
23:23:32Jak dlouho, dlouho ještě půjdu ti vstříc...
23:23:42Nohavici jsem si vždycky vážil a vždycky jsem se s ním chtěl
23:23:46setkat, ale trošku jinak.
23:23:51On tam stál na pódiu a na playback zpíval Lásko voníš deštěm.
23:23:57To byl text, který jsem pro Marii Rottrovou
23:24:00napsal v roce 1980. Ale už tehdy ta písnička
23:24:03pro mě byla takovou osudovou písní.
23:24:07Bral jsem to taky jako znamení.
23:24:22-Jarek Nohavica.
-Franta Černý. -Já vím.
23:24:25Já jsem si říkal: Ajaj, bude nadávat, že przním jeho písničky.
23:24:30A naopak povídá, jestli bysme s ním nechtěli hrát.
23:24:36Tak jsem byl hodně překvapený.
23:24:42Byli jsme muzikanti, kteří hrávali po barech,
23:24:45na svatbách, na pohřbech...
23:24:48A najednou jsme si mohli vybrat mezi symfonickým orchestrem
23:24:51a mezi Nohavicou.
23:24:55Nemohli jsme tomu uvěřit.
23:24:58Vybrali jsme si toho Nohavicu.
23:25:33Stop, stop! Prosím tě, Karle, hrej to přesněji a delší tóny!
23:25:40Já tě špatně slyším.
23:25:46Přípravy na koncerty byly dost důkladné,
23:25:49ale stejně tomu nikdo moc nevěřil.
23:25:51Kluci...
23:25:53N, T, A, K - Nohavicova teorie alkoholického konce.
23:25:59Vypadá to jako sranda, ale není to sranda.
23:26:02Kopec - K. Na úpatí toho kopce normální průměrný Čech chlastá
23:26:14jak duha a jde nahoru. Život v čase leze nahoru.
23:26:21Dokud jde nahoru je všechno v pořádku. Úplně v pořádku.
23:26:27Kde je průšvih? Tento bod - vrcholek.
23:26:31To znamená - bod zvratu. Tady poté - KONEC.
23:26:39Tam ti nepomůžou doktoři, psychologové,tam si nepomůžeš sám.
23:26:44Prostě úplný konec. O co jde?
23:26:47Někdo chlastá celý život a nic se mu nestane. Proč?
23:26:51Protože výška jeho kopce je strašně vysoká.
23:26:55Celý život popíjí a leze nahoru. Bohužel nikdo z nás neví,
23:27:01jak ten kopec má vysoký...
23:27:06Jarek nám dělal přednášky, hlavně o alkoholismu a tak.
23:27:11Nebyl proto čas nazkoušet jeho písničky.
23:27:14Proto ten 1. koncert vypadal tak, jak vypadal.
23:27:221. koncert?... To nebylo moc dobré.
23:27:25Ještě hoří oheň a praská dřevo, ale už je čas jít spát.
23:27:32Támhle za kopcem je Sarajevo a budeme se zítra ráno brát.
23:27:47Farář v kostele nás sváže navěky, věnec z tamaryšku
23:27:53pak hodí do řeky.
23:27:56Voda popluje zpátky do moře, my dva tady dole a nebe nahoře.
23:28:04Ještě hoří oheň a praská dřevo, ale už je čas jít spát...
23:28:12Chytnul mi kroj od těch světel, co jsme měli pod nohama.
23:28:16Tak jsem mával na Jarka, aby přestal hrát,
23:28:18ale on nic nevnímal a hrál dál.
23:28:23Oni tenkrát trvali na tom, že budou mít kroje.
23:28:26Je to velmi vznětlivý materiál a já jsem jim říkal:
23:28:29Kluci, tady nejste na svatbě. Vezměte si džíny a trička.
23:28:35Ale oni ne.
23:28:46Nevím, kluci, nevím.
23:28:51Zažil jsem už mnoho, ale...
23:28:55Já bych ty světla dal příště jinam, ne?!
23:29:01To není ve světlech, víš?
23:29:13Kluci, to je Jaz Coleman.
23:29:22To je Radek.
23:29:27To je Jarek.
23:29:43Fantastický koncert!
23:29:45Jaz Coleman byl jediný člověk, který nás přesvědčoval,
23:29:48abysme hráli dál, že je to skvělé.
23:29:50Dodnes nevím, jestli to myslel z legrace nebo vážně.
23:29:58Podstatný rozdíl mezi l. koncertem a těmi dalšími byl v tom,
23:30:03že se Franta konečně naučil hrát na elektrickou kytaru.
23:30:44Největší rozdíl byl v tom, že jsme ta světla na pódiu
23:30:48začali dávat nahoru na kovové konstrukce,
23:30:51kde od nich nemohlo nic chytnout.
23:30:55Tam to začalo fungovat.
23:30:57Tam jsme přišli na to, že na pódiu musí být
23:31:01rozestavění jiné. Pak to bylo výtečné.
23:31:05Franto, sem! Karle, sem! Michal, sem! Radek, sem!
23:31:14A teď, Franto, ty vykrýváš pod úhlem 35 stupňů
23:31:24tady tenhle prostor. Vykrýváš, kontroluješ! Jo?
23:31:29Karle, ty! Pod úhlem zhruba stejným,monitoruješ pravou stranu.
23:31:37Tento prostředek dovykrývám já a Radek... Radku, jistíš záda!
23:31:59Mladičká básnířka s korálky nad kotníky bouchala na dvířka
23:32:05paláce poetiky. S někým se vyspala, někomu nedala,
23:32:12láska jako hobby...
23:32:14Já jsem nikdy neměl odvahu vzít kytaru, jít na ulici a hrát.
23:32:18A oni tuhle zkušenost měli. Měli v sobě dravost lidí,
23:32:22kteří musí na pódiu o to místo bojovat. Byli výteční!
23:32:28...šly řeči v okolí, že měla něco s esenbáky,
23:32:32ať bylo cokoliv, přestala věřit na zázraky.
23:32:37Cítila u srdce, jak po ní přešla železná bota,
23:32:42tak o tom napsala sonet ze života.
23:32:50Pak jedno pondělí přišla na koncert na koleje
23:32:55a hlasem pokorným prosila o text Darmoděje.
23:33:00A jak ho vzala, tak se dala tichounce do pláče
23:33:06a její slzy kapaly na její mrkváče.
23:33:11A její slzy kapaly na její mrkváče...
23:33:48Vzpomínám si, jak pro mě přišly do šatny takové krásné holky.
23:33:53Vysoké... A chtěli si s námi povídat. Jarek je vyhodil,
23:33:58že na to máme čas.
23:34:01A najednou koukáme a ve dveřích stojí Plíhal.
23:34:08-Ahoj. -Čau.
23:34:13-Ty mluvíš?... On mluví!
-Proč bych nemluvil.
23:34:21My jsme mysleli, že pro Jarka je hraní s námi
23:34:24hudebním experimentem. Vůbec jsme netušili,
23:34:27že je to proto, že si to přeje Plíhal.
23:34:30Že je to nějaká divná terapie, či co.
23:34:34A už jsme se tak loučili po koncertě u aut,
23:34:38že pojedeme domů, a najednou Jarek přišel a povídá:
23:34:41Kluci, co kdybysme si ještě zahráli nějaké koncerty?
23:34:45Tak jsem se tomu docela divil.
23:34:58Už před tím za námi chodili lidi a ptali se:
23:35:01Jaký je ten Nohavica člověk?
23:35:04A já jsem si uvědomil, že nevím, co na to říct.
23:35:08Pak jsme začali hrát dál a já jsem si řekl:
23:35:12To je dobře, je to příležitost, jak to zjistit.
23:35:18Hrát dál a pozorovat ho.
23:35:23Jaký je vztah pana Nohavici k ženám?
23:35:31Já jsem si ničeho nevšiml.
23:35:34Proč si Nohavica vybral právě vás, co ho k tomu vedlo?
23:35:41To je taková zamotaná historie. Vlastně přes Karla.
23:35:49Karel Plíhal.
23:35:52Novináři nás brali jako cestu k Nohavicovi.
23:35:56Díky němu se zajímali o nás, ale ptali se na něho.
23:36:02Je známo, že lidé se dělí na trenýrkáře a slipaře.
23:36:06Kam patří pan Nohavica?
23:36:10Nerozumím otázce.
23:36:13Mě by zajímalo, jestli pan Nohavica nosí
23:36:16trenýrky nebo slipy?
23:36:24Promiňte, ale na tuhle otázku nebudeme odpovídat.
23:36:27Trenky nosí...
23:36:31-Jak to? -Co, jak to? Jak to víš?
23:36:34Takový chlap přece musí nosit trenky.
23:36:37Ale já jsem ho viděl ve slipech.
23:36:39-Ty seš slipař. Trenky nosí!
-To je jedno, co jsem já,
23:36:42ale on byl ve slipech.
23:36:44A co teda nosí, když jsi ho viděl?
23:36:46-Trenky... -Slipy...
-Nekřič na mě!
23:36:50Jasně, že nosí trenky! Tak se vsaďte.
23:36:54Co bych se vsázel, když nosí trenky.
23:36:56Co blázníš? To je furt dokola s tebou.
23:36:59S tebou je to taky furt dokola, když říkáš slipy.
23:37:03Když jsem viděl slipy, tak nebudu říkat trenky,
23:37:06to bych byl blázen.
23:37:07Takový chlap nemůže nosit slipy.
23:37:10Tak si koupí velké slipy a vejde se do nich
23:37:12i velký chlap, ne?
23:37:14Nejde o to, jestli je velký chlap, ale jaké dělá písničky, rozumíš?
23:37:18Velkou písničku velký chlap nenapíše v blbých slipech.
23:37:22V malých slipech možná nenapíše, ale v normálně velkých ji napíše.
23:37:26-Tak co teda nosí?
-Trenky nosí.
23:37:28My se tady pořád hádáme a on třeba nenosí vůbec nic.
23:37:31Třeba chodí naostro.
23:37:35Počkej, co teda nosí?
23:37:37Naostro může chodit jedině bez trenek...
23:37:42-To je blbost. -Tvrdíš, že je slipař a najednou naostro.
23:37:46Tys ho viděl naostro?
23:37:48Viděl jsem ho jednou a měl na sobě slipy.
23:37:51-Ty pořád prosazuješ slipy.
-A říkals naostro.
23:37:54Tak naostro nebo slipy?
23:37:56Já vám říkám, co jsem viděl. A za tím si stojím.
23:37:59Viděl jsem ho ve slipech.
23:38:01Říkal naostro.
23:38:04Ale tak ho neviděl nikdo.
23:38:06Michale, ty prosazuješ za každou cenu svoje slipy.
23:38:09-Jeho slipy, ne svoje.
-Čert ví, čí byly.
23:38:14Asi byly jeho... Čí by byly, myslíš, že nosí cizí slipy?
23:38:20Já jsem si uvědomil, že o Jarkovi vůbec nic nevíme.
23:38:24Tady nešlo o jeho slipy nebo trenýrky,
23:38:27ale my jsme nevěděli, jestli má ženu, jak vypadá,
23:38:30pokud ji má. Jestli má děti? My jsme o něm nic nevěděli.
23:38:35A denně jsme se s ním vídali.
23:39:33-Jak se vám líbí Jarek Nohavica?
-Moc, je to skvělý zpěvák,
23:39:38člověk. Kvůli němu jsem tady zůstal a neemigroval.
23:39:44Líbí se mi, protože to je jediný dospělý člověk,
23:39:47který mě pohladil po hlavě.
-Fakt? -Fakt!
23:39:52Jak se vám líbí Jarek Nohavica?
23:40:18-Jak se vám líbí Jarek Nohavica?
-Je výborný, znám skoro všechny
23:40:23jeho písničky. -Všechny?
-Skoro všechny, ale...
23:40:29Teď jim začínám i rozumět, před tím jsem je jenom zpívala.
23:40:33Myslel jsem si, že Jan se k nám přidal
23:40:35kvůli tomu, že chce sbalit nějaké holky, které se začaly
23:40:39kolem nás motat. Ale Jarek říkal, že chce zachytit
23:40:43moment, kdy začne znovu pít.
23:40:47Jane, mě si natoč, jak chlastám. Vzal bych to z profilu.
23:40:56Myslím si,že tady není kvůli pití. Líbí se mu holky.
23:40:59-Je tady kvůli holkám.
-Kvůli chlastu.
23:41:02Kývni kamerou, že jsi tady kvůli chlastu!
23:41:23Byly to fakt dobré koncerty.
23:41:25Jediná věc mě trošku znervozňovala,
23:41:28jak mě Franta zkoumavě pozoroval.
23:41:32Pyšný Janku na okénku, pyšný v poli pyšný v šenku.
23:41:37Pyšný Janku na okénku, pyšný v poli pyšný v šenku.
23:41:42Kajže ty si najdeš ženku, kajže ty si najdeš ženku.
23:41:47Kajže ty si najdeš ženku, kajže ty si najdeš ženku.
23:42:02Děvuchy do kola chodí, za ruky se spolu vodí.
23:42:08Děvuchy do kola chodí, za ruky se spolu vodí.
23:42:12Ani jedna neuškodí, ani jedna neuškodí.
23:42:18Ani jedna neuškodí, ani jedna neuškodí.
23:42:32Bo ty švarný, pyšný Janku, nechceš žádnú za galánku?
23:42:38Bo ty švarný, pyšný Janku, nechceš žádnú za galánku?
23:42:42Inum koňa, inum šklanku, Inum koňa, inum šklanku.
23:42:47Inum koňa, inum šklanku, inum koňa, inum šklanku.
23:42:57Jan nechápal, jak můžu přestat pít
23:43:00a nevěřit v Boha, jako u Anonymních Alkoholiků.
23:43:05To mě uklidňovalo, protože jsem si říkal,
23:43:08že jestli někdy začnu pít, tak alespoň jednomu člověku
23:43:12udělám radost.
23:43:17-Prosím. -Děkuji.
-Počkejte ještě.
23:43:26-Radku, tenhle je dobrý.
-Proč?
23:43:30-Ještě tohle. -120 Kč.
-To není pro mě, to je pro kluky.
23:43:35-Děkuji. -Oni jsou hrozní.
-Nashledanou. -Nashle.
23:43:42Jak to tak nesu a balím do novin, aby kluci neviděli, co tam mám,
23:43:46tak se dívám a vidím, že Kryl umřel.
23:44:00Věděli jsme, že Kryl byl veliký Nohavicův vzor,
23:44:04tak jsme se báli, aby nezačal znovu pít.
23:44:07Aby si to nevzal jako záminku. Ale ono ho to naopak vzpružilo.
23:44:19Ráno mě probouzí tma, sahám si na zápěstí,
23:44:23zda-li to ještě tluče, jestli mám ještě štěstí
23:44:26nebo je po mně a já mám voskované boty.
23:44:29Ráno co ráno stejné probuzení do nicoty.
23:44:34Není co, není proč, není jak, není kam,
23:44:38není s kým, není o čem, každý je v sobě sám.
23:44:41Vyzáblý Don Quijote sedlá svou Rozinantu
23:44:44a Bůh je slepý řidič sedící u volantu.
23:44:49Zapínám telefon, záznamník cizích citů,
23:44:52špatné zprávy chodí, jak policie za úsvitu.
23:44:56Jsem napůl bdělý a napůl ještě v noční pauze.
23:45:00Měl bych se smát, ale mám úsměv Mikymauze.
23:45:03Rána bych zrušil.
23:45:08Nějaký dobrák v rádiu pouští Čikoreu, opravdu veselo
23:45:12je asi jako v mauzoleu. ve frontě na mumii...
23:45:18Tady jsi složil Mikymauze?
23:45:20Ne, ne, ne.
23:45:22Tady jsem napsal Když mě brali za vojáka.
23:45:26Tady někde to bylo.
23:45:29205.
23:45:32Tady bylo 407.
23:45:54313.
23:45:55No dobře, ale já chci pokoj, nechci ceduli.
23:45:59Oni to všechno přečíslovali.
23:46:02Chtěl jsem ti ukázat 313, tam jsem napsal
23:46:08důležitou píseň...
23:46:10215, 201... Kde je moje 313? Kruci!
23:46:1666... 57... Já chci 313!
23:46:40-Začne Jarek pít?
-Nezačne.
23:46:45-Jak to víš? -Vím to. Nepít není těžké.
23:46:52-Co je těžké?
-Těžké je mlčet.
23:46:59-To jsem nedokázal.
-Proč má člověk mlčet?
23:47:11Aby slyšel melodie lidí kolem sebe.
23:47:18Co zpívají melodie?
23:47:25Když chodíš mezi lidmi, tak slyšíš jejich melodie.
23:47:32Puls lidí stoupá jako aroma.
23:47:39Když budeme mlčet, tak uslyšíš svou vlastní melodii.
23:47:46-Mlčet? -No, mlčet.
23:48:05Když mně bylo 13 let, tak jsme hráli s bráchou,
23:48:09který je o 5 let mladší, šachy.
23:48:16Neměl co by dal do hry, tak si vymyslel,
23:48:21že má anděla strážného. A když vyhraju, že mi ho dá.
23:48:31-A vyhrál jsi? -Vyhrál.
23:48:35Ale nedal mi nic. To je tak vždycky.
23:49:28Hráli jsme na spoustě koncertů, hodně se jezdilo.
23:49:31Byli jsme utahaní.
23:49:33Do toho najednou přijde Jan a povídá: Už jsem na to přišel.
23:49:37Na co? Povídá, že Plíhal je anděl.
23:49:42Tak jsem říkal fajn. Tak se z toho všichni zcvoknem.
23:49:55My jsme na turné míjeli a viděli různé zajímavé věci.
23:50:01Frantu to vůbec nezajímalo. Měl sluchátka a poslouchal
23:50:05ty věci, co mu dal Plíhal.
23:50:08Chceš-li za mnou, lásko, přijít až zítra,
23:50:12třeba bude už pozdě.
23:50:17Jsem jen hromádka kostí a shluk bílkovin
23:50:22a naježené rakety mi míří rovnou do slabin,
23:50:26a taky na mou hlavu...
23:50:29Byl jsem přesvědčený, že klíč k Jarkovi je v písních,
23:50:33které skládal v mládí ještě před tím,
23:50:35než začal vystupovat a stal se známým.
23:50:38Krabičku cigaret znal každý. Ale ty staré neznal nikdo.
23:50:43Tak jsem říkal Jarkovi, proč nehrajeme Kdo na moje místo?
23:50:48A on už nevěděl.
23:50:51Tak jsme mu ji zahráli s Karlem Plíhalem
23:50:53a on říkal: No dobrý.
23:50:59Legrační na tom je, že jsme ho museli učit
23:51:02jeho staré vlastní písničky.
23:51:06Tak málo mám krve, tak málo mám krve,
23:51:11tak málo mám krve a ještě mi teče z úst.
23:51:15Tak málo mám krve, tak málo mám krve,
23:51:20tak málo mám krve a ještě mi teče z úst.
23:51:25Až bude růst nade mnou tráva, až budu hnít,
23:51:29kdo na moje místo, kdo zdvihne můj štít?
23:51:36Tak málo mám krve, tak málo mám krve,
23:51:40tak málo mám krve...
23:51:43-To jsi složil. -Však já vím. Ale dobré to je.
23:51:47-Zapomněl jsi to, co? -Ne.
23:51:51Tady máš takovou střední část, Karle!
23:52:22Tak málo mám krve, tak málo mám krve,
23:52:27tak málo mám krve a ještě mi teče z úst.
23:52:32Tak málo mám krve, tak málo mám krve,
23:52:37tak málo mám krve a ještě mi teče z úst.
23:52:41Až bude růst nade mnou tráva, až budu hnít,
23:52:46kdo na moje místo, kdo zdvihne můj štít?
23:52:52Tak málo mám krve...
23:52:56Jarek měl vždycky oddané publikum, ale trošku bez života.
23:53:01A teď to bylo... Těm lidem svítily oči
23:53:04a vypadalo to, že by se k němu přišli modlit.
23:53:12V dým zahalen vítkovských pecí jsem stál,
23:53:17noc zřela mi z očí, plam z nozdry mi vál,
23:53:22nech svítilo slunce, nech večer se šeřil,
23:53:27já semknutnou brvou ty vrahy jsem měřil.
23:53:32Ty bohaté židy, ty grofy ze šachty,
23:53:37já škaredý horník, jak vyskočil z šachty.
23:53:42Říkali jsme si, že jsou to docela krásné chvíle.
23:53:46Místy to bylo super. Na druhou stranu jsme si říkali,
23:53:51čím za to budeme platit. Hrát s Nohavicou na jedné
23:53:54straně je dobré, ale co za to?
23:53:58Málo mám krve a ještě mi teče z úst.
23:54:02Až bude růst nade mnou tráva, až budu hnít,
23:54:07kdo na moje místo, kdo zdvihne můj štít?
23:54:11Já jsem tam tenkrát na pódiu uviděl toho kluka z kabaretu,
23:54:15za kterého jsem zaskakoval, když ho tenkrát
23:54:18odvezli do nemocnice.
23:54:21Volal jsem k němu domů a řekli mi, že dopoledne umřel.
23:54:53Pódium...
23:54:56Jarek,... já,... Karel... Duch...
23:55:25Vešel jsem do místnosti a viděl jsem, jak se Franta modlí,
23:55:30vedle něj Jan.
23:55:33Byl to takový 1. náznak toho, že se s námi opravdu něco děje.
23:56:20Lidi se nám začali svěřovat se svými problémy.
23:56:24Nejdřív to byly krásné ženy, to bylo dobré.
23:56:29Potom to byly takové, které už nebyly tak krásné.
23:56:33A nakonec se nám začali svěřovat chlapi.
23:56:36To už bylo horší.
23:56:39Mám velkou prosbu, mohu se vám svěřit.
23:56:41Mám holku, má 27 let. Podívejte se - to je ona.
23:56:47Máme se rádi, ale problém je ten...
23:56:50-Co bude s tou objednávkou?
-Za chvilečku vám to donesou.
23:56:54Budete spokojeni, vaříme tady dobře.
23:56:56...ale problém je ten, že ona chce, abych si ji vzal.
23:56:59Já nechci. Chci zůstat svobodný. Když to řeknu,
23:57:01tak nás maminka vyhodí. Poraďte, co ji mám říct?
23:57:11Jednoduše. Sežeňte byt, odstěhujte se od maminky
23:57:16a bydlete spolu...
23:57:27Oni byli muzikanti, kteří hrávali na svatbách
23:57:31a na pohřbech. A najednou začali hrát pro tisíce lidí.
23:57:36Byli vystaveni určitému tlaku. Důsledkem toho se začali měnit.
23:57:48Pochopitelně největší změnou bylo to, když začal Franta
23:57:53vypadat jako já.
23:57:55Nevím, jestli si to uvědomoval. Já jsem mu říkal:
23:57:59Franto, ohol si ten knír! Ale on ne.
23:58:24Já jsem měl Jarkovy písničky vždycky rád.
23:58:27Ale uvědomil jsem si, že je možná ještě něco za nimi.
23:58:31Ty divné věci, co se nám dějí, že to je důsledek toho,
23:58:34že o nich s Jarkem společně zpíváme.
23:58:37Já jsem se těch písniček začal bát.
23:58:41Nejvíc jsem se bál Komety.
23:58:49Spatřil jsem kometu, oblohou letěla.
23:58:52Chtěl jsem ji zazpívat, ona mi zmizela.
23:58:56Zmizela jako laň v lese v remízku, v očích mi zbylo jen pár
23:59:00žlutých penízků. Penízky ukryl jsem do hlíny
23:59:03pod dubem. Až příště přiletí, už tu nebudem.
23:59:08My už tu nebudem, ach pýcho marnivá.
23:59:11Spatřil jsem kometu, chtěl jsem ji zazpívat -
23:59:14o vodě, o trávě, o lese, o smrti, se kterou smířit nejde se.
23:59:26O lásce, o zradě, o světě a o všech lidech co kdy žili
23:59:35na téhle planetě.
23:59:51Jsem přesvědčený, že se tam děly zázraky. Ale to vím až teď.
23:59:56Tenkrát jsem si myslel, že jsou to jenom obyčejné koncerty.
00:00:01Na hvězdném nádraží cinkají vagony, pan Kepler rozepsal
00:00:05nebeské zákony. Hledal až nalezl v hvězdářských
00:00:09triedrech tajemství, která teď neseme na bedrech.
00:00:13Velká a odvěká tajemství přírody, že jenom z člověka člověk
00:00:18se narodí, že kořen s větvemi ve strom se spojuje,
00:00:23krev našich nadějí vesmírem putuje. Na na ná...
00:01:17Přišel jsem do šatny a kluci říkali: Už to víš?
00:01:20Jan přestal mluvit.
00:01:25Když Jan přestal mluvit, tak jsme se tomu moc nedivili.
00:01:31Věděli jsme, že ho to naučil Karel Plíhal.
00:01:34Strach jsme o něj moc neměli. Měli jsme svých starostí dost.
00:01:39Potom jsme začali mít strach.
00:01:46Jan nebyl jenom muž s kamerou. Byl to člověk hledající Boha.
00:01:52On ho hledal u těch svých Anonymních Alkoholiků.
00:01:57On ho hledal v tom filmu. Nakonec ho hledal v těch písních.
00:02:03Ale nikde ho nenašel.
00:02:06Tam jsem si uvědomil, jak jsou ty písně marné.
00:02:11Písně můžou dát naději, ale nedají ti odpověď,
00:02:19ani tě nespasí. Písně ti nemohou dát rozřešení.
00:04:25Mezi dvěma kostelama stojí Frýdek Místek.
00:04:30Poslala mně moje milá z Ameriky lístek.
00:04:37Na tom lístku stálo enem tolik málo,
00:04:42že jí srdce v Americe žalem popukalo.
00:04:49Na tom posledním koncertě se s námi všichni
00:04:52přišli rozloučit.
00:04:54Andělé nebo duchové. Bylo jich asi 4 nebo 5.
00:04:58Byli krásní.
00:05:03My jsme jim vyhradili místo na levé straně pódia,
00:05:08kde se celou dobu procházeli. Možná jsme je viděli jen my.
00:05:13Lidi se divili a říkali si, že jsme blázni,
00:05:15že tam máme takový kus volného místa.
00:05:18Nám to přišlo, že to tak má být.
00:05:24Vyletěly divé kachny hore nad Radhoštěm.
00:05:30Posílám ti pozdravení po nebeské poště.
00:05:35Posílám ti psaní přes veliké moře,
00:05:41že by srdce letět chtělo, ale šak nemože.
00:08:14Když Jarek skončil s hraním, tak jsme si mysleli,
00:08:17že nám zbudou jen ty svatby a pohřby.
00:08:20Potom přišel Jaz a říká: Hele, kluci, ta moje nabídka
00:08:23pořád platí. Tak jsme s ním začali zkoušet.
00:08:28Dobře ti je Janku, v tom vizovském zámku,
00:08:35ludé kopú, ořú a ty sedíš v chládku.
00:09:26Po skončení turné s Jarkem jsme hlavně chtěli mít klid.
00:09:30Abychom unikli tomu kolotoči divných věcí, které se děly.
00:09:35Ale pak přišel Coleman, to byl opravdu úlet.
00:09:48Ukazuje ti černou Madonu.
00:10:47Jaz pořád opakoval: Desert, desert (poušť).
00:10:52Pak jsem pochopil, co tím myslel.
00:11:14S Jarkem jsme se snažili mít kontrolu nad sebou
00:11:17i nad tím, co se děje. A s Jazem jsme najednou
00:11:21nerozpoznali, co je realita a co se nám zdá.
00:13:34Mezi horami lipka zelená, mezi horami lipka zelená,
00:13:49zabili Janka, Janíčka, Janka, miesto jeleňa.
00:13:57Zabili Janka, Janíčka, Janka, miesto jeleňa.
00:15:05Bylo to dobré, byl to super koncert.
00:15:09Byli jsme pak domluveni, že v šatně podepíšeme
00:15:12smlouvu s firmou, ale pak někdo pustil televizi
00:15:17a tam zrovna šel dokument o Jarkovi.
00:15:20Tohle je Jarek.
00:15:22Tak málo mám krve, tak málo mám krve...
00:15:26Jaromír Nohavica si vždy udržoval pověst tajemného muže,
00:15:29který k lidem promlouvá pomocí svých písní.
00:15:32Tak málo mám krve...
00:15:34Ale jsou jeho písně skutečně jeho?
00:15:36Tak málo mám krve, a ještě mi teče z úst.
00:15:39V šokujícím materiálu holandského dokumentaristy
00:15:42Jana Holmana sám Nohavica přiznává,
00:15:44že některé skladby, které vydával za vlastní, nesložil.
00:15:48Kdo zdvihne můj štít?
00:15:50Nenapsal jsem žádné písně, nemám vlastně nic.
00:15:55Jsem vlastně starý vyřízený chlap.
00:15:59Před branou ho potkala.
00:16:01Otázkou zůstává, čí písně tedy posloucháme?
00:16:05Mají jiného autora? A když ano, kdo jím je?
00:16:08Odkud Nohavica čerpá nebo komu ukradl melodie,
00:16:11které si už 20 let zpívá celý český národ?
00:16:31Když to odvysílali, tak za námi začali chodit lidi
00:16:34a začali se ptát: Fakt je ten Nohavica tak vyřízený,
00:16:38fakt krade písničky?
00:16:41My jsme říkali: Hele, to je úplně jinak,
00:16:44tomu nevěřte.
00:16:47Mě hrozně šokovalo, jak tomu lidi věřili.
00:16:54Největší problém byl v tom, že o Jarkovi nikdo nic nevěděl.
00:16:58Když někdo řekl nějakou lež, tak tomu všichni uvěřili.
00:17:03Jak mu tak docházejí síly, já pod jazykem cítím síru,
00:17:10víru, ztrácím víru a to mě míchá.
00:17:18Minomety reflektorů střílí, jsem malým terčem
00:17:22na bitevním poli. Kdekdo mě skolí a to mě bolí,
00:17:28u srdce píchá.
00:17:32Rána jsou smutnější než večer, z rozbitého nosu krev mi teče.
00:17:39Na čísle 56 1 0 9 nikdo to nebere.
00:17:47Rána jsou smutnější než večer, na hrachu klečet, klečet, klečet.
00:17:54Opustil mě můj děd Vševěd a zas je úterý.
00:18:02Jak se ti vede? No někdy fajn
00:18:05a někdy je to v háji.
00:18:08Dva pozounisti z vesnické kutálky pod okny mi hrají.
00:18:16Já jsem si vždycky trochu myslel, že Jarek to pití jen předstíral,
00:18:19aby byl zajímavý.
00:18:21Pak Karel volal, že Jarek je v léčebně, tak jsem se lekl.
00:18:25Nenapadlo mě, že tam není jako pacient.
00:18:30Stonět sivy goluboček, stonět on i děn i noč,
00:18:42jevo milenkij družoček odleťal na dolgo proč,
00:18:55jevo milenkij družoček...
00:19:14...i pšenički něklujet. Vsje taskujet vsje garjujet
00:19:27i tichoňko sljezi ljet...
00:19:41-Pojď, Karle! -Já přijdu.
-Pojď už!
00:19:49-Karle, pojď!
-Ještě chvilku posedím a přijdu.
00:19:56On už nikam nepůjde.
00:20:00-No pojď! -No jo.
00:20:07Karle!
00:20:35On se Karel v jedné chvíli z ničeho nic rozpadl
00:20:39v takové zvláštní špony. Nevím, jak to říct.
00:20:44Spadlo to do trávy a tam to pomalu uhasínalo.
00:20:48My jsme tam kousek od toho stáli a zírali jsme.
00:20:52Tomu se nedá uvěřit, když to vidíš, tak jenom zíráš.
00:21:13Když jsem viděl, co se stalo s Plíhalem,
00:21:16tak mi to nějak došlo.
00:21:18To co se dělo před tím, to byly věci,
00:21:20o kterých se dá diskutovat, které se mohou rozebírat.
00:21:24Ale tohle byl jasný zázrak, který viděli 4 lidi.
00:21:29Pak mi zpětně došlo, co se dělo na turné s Jarkem
00:21:35a při obřadech s Jazem. To nebyla náhoda.
00:21:39To co se stalo Karlovi, to byl vlastně malý zázrak.
00:21:43Ale zároveň to byl krásný způsob, jak zmizet z tohohle světa.
00:21:47To jsem mu skutečně záviděl, že si může jen tak odejít,
00:21:52my tady musíme zůstat a podepsat smlouvu na 3 desky
00:21:55na 5 let a tak vůbec.
00:22:24My jsme pořád hledali to Jarkovo tajemství
00:22:27a žádné jsme nenašli.
00:22:29Nakonec jsme zjistili, že tohle je ono,
00:22:31že Karel Plíhal byl anděl a odešel do nebe.
00:22:40Jestli byl Karel Plíhal anděl, to nevím. Pro mě to byl
00:22:43normální člověk, který mi bude chybět.
00:22:49Tak to je.
00:23:07Spatřil jsem kometu, oblohou letěla,
00:23:11chtěl jsem ji zazpívat, ona mi zmizela.
00:23:14Zmizela jako laň v lese v remízku, v očích mi zbylo
00:23:18jen pár žlutých penízků. Penízky ukryl jsem do hlíny
00:23:22pod dubem, až příště přiletí, my už tu nebudem.
00:23:26My už tu nebudem, ach pýcho marnivá,
00:23:29spatřil jsem kometu, chtěl jsem ji zazpívat -
00:23:32o vodě, o trávě, o lese, o smrti, se kterou smířit nejde se,
00:23:44o lásce, o zradě, o světě a o všech lidech,
00:23:52co kdy žili na téhle planetě...
00:25:09Skryté titulky: Vlasta Kmentová a Libor Dvořáček.
00:25:13.
Petr Zelenka – tvůrce úspěšných Knoflíkářů z roku 1997 – se jako scenárista podílel na Ondříčkových Samotářích a poté jako scenárista a režisér vytvořil celovečerní film Rok ďábla. Zelenka netradičním způsobem vypráví příběh Jaromíra Nohavici a skupiny Čechomor, přičemž dokumentaristicky nahlíží do období, kdy se tento písničkář léčil ze závislosti na alkoholu. Jako Nohavicův „anděl strážný“ se v tomto snímku představuje hudebník Karel Plíhal. S myšlenkou natočit film s J. Nohavicou a Čechomorem v hlavních rolích přišel Zelenka v létě roku 2000, kdy spolu tito hudebníci hráli na krátké koncertní šňůře. Zelenkův film je navíc obohacen rozhovory nejen se zmíněnými aktéry, ale i s dalšími zajímavými postavami, jimiž jsou bezesporu hudebník Jaz Coleman a holandský dokumentarista Jan Holman (Jan Prent), který by chtěl Nohavicu přistihnout ve chvíli, kdy začne znovu pít.
Zručný mystifikátor Zelenka má ve svém filmu také scény se surrealistickým, mystickým – ba až s nadpřirozeným vyzněním. Natáčení filmu proběhlo v květnu a červnu 2001 na různých místech republiky, filmový štáb natáčel vedle hraných scén i koncerty Nohavici a Čechomoru, které jsou důležitou součástí děje. „Je to film o tom, jak elegantně odejít ze světa. Nebo je to film o přátelství, či o tom, jak jsou čtyři muzikanti svědky zázraku. Může být také o tom, jak vám mohou ti, které potkáte, změnit život,“ řekl o svém filmu scenárista a režisér Petr Zelenka.