Méďové

V létě je nejlépe u vody. Lidem i medvíďatům. A právě proto jsme se společně vypravili k rybníku uprostřed lesů.

Kubovi, Vojtovi a Matějovi už bylo skoro půl roku. Stále více se podobali velkým medvědům, ale bílé límečky za krkem jim zůstávaly, a pro mě to pořád byli moji malí kluci.

Kdo není tak trochu medvědem, nepochopí, jak nádherné jsou některé hry. Třeba takové válení sudů na hrázi, to už je skoro zábava pro medvědí chlapy.

Chtěl jsem si prohlédnout břehy rybníka a najít místa pro fotografování. Do loďky vlezl jen Vojta s Kubou. Matěj se bál a zůstal na břehu. Svět je z lodě daleko krásnější, stačí malý odstup a všechny starosti vám připadají daleko. Jedna starost mi však zůstala i na lodi: Jak dlouho se mnou ještě medvíďata zůstanou?

Z přemýšlení mě vytrhnul pohyb na břehu. Po hrázi běhal Matěj a vypadal moc nešťastně. Asi se bál, že mu chceme někam odjet a jeho necháme samotného v lese. Jakou měl radost, když jsme u něho přistáli. No přece - takového moulu nemůžu opustit!

Jak se méďové sešli, hned si začali hrát a já měl čas na fotografování. Hledal jsem ptačí hnízda a hned první objev mě ohromil. V hnízdě rákosníků seděla mladá kukačka. Byla už daleko větší, než nepraví rodiče, a zobák rozvírala, že by je mohla spolknout. Kukačka loudila a táta s mámou se předháněli, aby přinesli co největší sousto.

Dál v rákosí měl hnízdo bukač, pták, který se umí dokonale schovat. I jeho pohyby jsou pomalé, stejně jako vlnění rákosí.

Zatímco jsem pozoroval obyvatele rybníka, nedaleko se méďové ocitli v nebezpečí. V tichém zálivu seděl rybář - no vlastně pytlák, protože tady se rybařit nesmělo. Méďové ho zpozorovali a byli zvědaví, co tam ten člověk dělá. Pytlák zaslechl šramot a neklidně se rozhlížel. Méďové zůstali ukryti v rákosí. Pak se k němu opět opatrně přiblížili. Pytlák se hrozně vylekal a hned se snažil zmizet tou nejkratší cestou pryč.

Medvíďatům se samozřejmě moc líbilo jeho rybářské náčiní a také si je po medvědím důkladně prohlédla! Když jsem se objevil na kraji rákosí, dostala medvíďata strach, že udělala něco špatného. Asi nemohla pochopit, že i když zničila, co tu po pytlákovi zbylo, vůbec jsem se na ně nezlobil.