Vzestupy a pády automobilové metropole. Britský dokument

Litujeme, ale pořad není v iVysílání dostupný.
Video není k dispozici.

Bývala to výstavní síň amerického průmyslu. Velké prosperující město, kde se vyráběla slavná americká auta. Právě tady spustil Henry Ford v roce 1913 první automatizovanou linku na výrobu automobilů. Dnes tu z někdejší slávy nenajdeme nic. Jsou tu desetitisíce opuštěných domů a tisíce obrovských prázdných továrních hal. Pohled na město připomíná apokalyptický výjev. Panuje zde obrovská kriminalita. Historie města ovšem zůstává esencí dějin celých Spojených států. I tady docházelo po celou dobu ke střetům bílého a černého obyvatelstva, i tady se věčně dohadovali zaměstnavatelé s odboráři, i tady lidé prožívali hospodářský rozkvět i propady.

Detroit s okolím byl postaven pro víc než dvojnásobný počet lidí, než jaký tu dnes žije. Vybudoval se pro 2 milióny obyvatel, nyní je jich tu tak 800 tisíc. Ve srovnání s 60. lety je jasné, že je to téměř město duchů: je tady tolik čtvrtí, které vypadají jako válečná zóna; ani žádná dopravní špička se nekoná, protože na silnici není dost lidí.

V roce 1701 Detroit pod francouzskou vlajkou založil Antoine Laumet de La Mothe, pán z Cadillacu. To byl počátek onoho barvitého a inspirujícího příběhu, ve kterém město došlo až na vrchol rozkvětu. Celý svět ví, že tato americká metropole svými výrobky zásadně změnila dosavadní způsob života.

Henry Ford a zrození automobilu

Klikněte pro větší obrázekHenry Ford postavil v kůlně za svým domem kočár bez koní, a jednoho rána jej nastartoval. Fordovo bohatství dalo na stejném místě vzniknout budově Michiganského divadla, které zaniklo paradoxně proto, že se v okolí nedalo zaparkovat. Nakonec se stavba zachránila díky tomu, že se z divadla udělalo parkoviště. Takto doslova symbolizuje odkaz Henryho Forda.

Před 100 lety ohlašovalo zrození automobilu v Detroitu druhou americkou revoluci. První mechanizovaná montážní linka na světě tady byla postavena v roce 1913 a stala se klíčem k velkovýrobě. Masová výroba a konzumní společnost daly 20. století tvář a roztočily kola amerického úspěchu. Auta převratně změnila geografii nejen samotného Detroitu, ale měst na celém světě. Ve 20. století se Detroit zamiloval do bohatství, vytvářeného jediným průmyslovým odvětvím, které rozhodlo o prudkém vzestupu Města motorů, ale také způsobilo, že se osudy Detroitu a automobilu fatálně propojily.

Migrace dělníků do Detroitu

V roce 1914 Ford zvýšil průměrnou mzdu dělníka na 5 dolarů, téměř dvojnásobek. Pochopil, že když bude míň platit, dělníci nebudou moci utrácet, a svým dělníkům začal vyplácet takové mzdy, že si průměrně vydělávající člověk mohl dovolit koupit vůz. V tomto smyslu je do jisté míry zodpovědný za to, jak se lidé změnili – všichni se totiž stali konzumenty a ničiteli vlastní planety.

Kdo přišel do Detroitu, mohl se vyšvihnout mezi střední třídu. Továrny poprvé v historii zaměstnávaly černochy a mnoho lidí se sem přistěhovalo z amerického Jihu. Ruku v ruce s tím se zde ovšem objevovaly i rasové předsudky, až nakonec od sebe továrna a město nakonec byly jako kdyby odtrženy. Pro černošské dělníky Ford vybudoval malé město Inkster, pro bělošské dělníky postavil Dearborn. Když se sem přestěhovala černošská rodina, neměla šanci – vyrabovali jim domy, rozbili okna.

Rozkvět Detroitu

Detroitu fakticky vládli muži Velké trojky – Ford, General Motors a Chrysler. Automobiloví magnáti překreslili mapu rychle se rozrůstajícího města; většina toho, co je tu k vidění, se dá pokládat za výsledek jejich ekonomických rozhodnutí. V roce 1918 Henry Ford postavil první z mnoha samosprávných předměstí, Highland Park. Zatímco teď žije zhruba 12 tisíc lidí, v době největšího rozkvětu to byla noblesní čtvrť s nejdražšími rezidencemi a 55 tisíci obyvateli.

Ve 20. letech byl Detroit pohádkově bohatý, střed města doslova explodoval, stavěly se tam mrakodrapy, a protože byl přelidněný, rozhodli se vybudovat nové centrum.

Polovina 20. let byla svědkem střetu automobilových gigantů: nový design General Motors proti Fordově osvědčené a vyzkoušené jednoduchosti bez ozdob. Nový design přinesl General Motors úspěch, umožnil mu předstihnout Forda a stát se jedničkou na trhu. Jejich nejnovější trendové modely vyvolaly na konci 20. let prudký spotřebitelský boom.

Přelom 20. a 30. let - příchod krize

Netrvalo to ale dlouho. Přišla ekonomická krize a výroba klesla z 5,6 miliónu osobních a nákladních aut v roce 1929 na 1,4 milionu v roce 1932. Město se z obrovských změn mezi lety 1910 až 1930, kdy se počet obyvatel téměř zdvojnásobil, jen těžce vzpamatovávalo. Po prudkém vzestupu bublina stejně rychle splaskla a ekonomika Detroitu přes noc zkolabovala.

Klikněte pro větší obrázekDělníky v automobilkách recese zatlačila pod hranici chudoby a zoufalství ze ztráty zaměstnání je přimělo se organizovat. Bojovali za slušné mzdy a o zastoupení prostřednictvím odborů, což je přivedlo do nevyhnutelného konfliktu s Velkou trojkou. První velkou akcí automobilových odborů byla stávka vsedě u továrny General Motors ve Flintu. Detroit se sjednotil a stal se doslova městem odborů. General Motors a Chrysler jednali ruku v ruce, a během čtyřiadvaceti hodin odbory uznali. Henry Ford odbory nechtěl, dokonce při jejich zakládání došlo k násilnému potlačení. Oficiálně organizaci uznal až poté, co se Detroit dostal z krize.

Období rozkvětu za 2. světové války

Z krize dostala Detroit až 2. světová válka, do které se americká armáda zapojila. Továrny přestaly vyrábět auta a začaly pracovat na armádních zakázkách. Město opět zaplavily tisíce lidí, aby tu pracovali. Bytů bylo tak málo, že na mnoha ubytovnách, kde lidé po směně přespávali, používali jednu postel tři lidé.

Druhá vlna přistěhovalců z Jihu ovšem měla za následek, že se město proměnilo v papiňák. Nepřicházeli jen černošští dělníci, ale i běloši. Když jim přikázali používat stejnou toaletu, pohrozili stávkou. Ve městě tak vznikla úplně nová situace, a ačkoliv by se mohlo zdát, že lidé budou držet pospolu, je-li jejich společným cílem zvítězit na nacisty, ale k rasovým nepokojům očividně docházelo.

Poválečný Detroit

Budoucnost nicméně vypadala dobře. Americké vozy zažívaly boom, byly větší a větší a okázalejší a okázalejší, a město Detroit bylo v té době samozřejmě nesmírně bohaté. K 50. výročí výroby automobilů v Detroitu byla v padesátých letech Woodward Avenue natřena zlatou barvou.

Po válce se Detroit stal čtvrtým největším městem Spojených států, ale i když počet obyvatel dosáhl vrcholu a z montážní linky sjížděly nekonečné řady zlatých kočárů, sémě zániku Hlavního města automobilů už bylo zaseto. Detroit dlouhou dobu panoval, ale jeho další úpadek začal už po druhé světové válce; všechno totiž bylo založeno na autech a na jejich úspěchu či neúspěchu.

Detroit byl průkopníkem velkého amerického útěku z měst na předměstí, ale aby se tam lidé dostali, potřebovali auta a silnice. Stavitelská a automobilová lobby to zajistila. Když člověk bydlel na předměstí, auto prostě mít musel, jinak umře hlady. Vytvoření dálničního systému vedoucího přímo středem města od sebe odtrhlo sousední čtvrti. A zvlášť běloši se začali stěhovat na předměstí, říkalo se tomu bílý útěk. Jeden z důvodů, proč tyto částečně umělé komunity vznikly, vyplynul z války. Ti, kteří se vrátili z bojů, chtěli hezký domek v bezpečné čtvrti. S migrací na předměstí začánalo centrum města upadat a dojíždějící začali ztrácet kontakt s přízračnou realitou upadajícího vnitřního města, které opustili.

Sociální nepokoje v 60. letech

V roce 1967 v USA proběhlo povstání černošského obyvatelstva, vzpoura, která vypukla po celých Spojených státech. Někteří černošští pamětníci z Detroitu vzpomínají, že policie v jejich čtvrtích do té doby připomínala bílou okupační armádu, která zastrašovala a ponižovala. Při srážkách v ulicích se policejní brutalita se vymkla kontrole, po dálnici směrem do centra jely tanky, Národní garda byla v plné zbroji. Násilí na ulicích pokračovalo 7 dní, 43 lidí bylo zabito. Urychlilo to proměnu města, zčernalo – běloši utekli na předměstí.

Pomyslnou demarkační čarou se stala 8. míle, která doslova oddělila předměstí od města: Běloši na předměstích Detroitu – v porovnání s několika sty tisíci obyvatel ve městě jich bylo kolem tří a půl milionu – nevěděli nic o městě Detroit, jezdili tam jen na fotbalové zápasy, na baseball nebo na koncert.

70. a 80. léta

Klikněte pro větší obrázekZačátek 70. let, znamenal samé potíže. Nejprve přišla naftová krize, kdy ceny benzínu šly přes noc nahoru, a Američané zničehonic strašně zatoužili po malých, úsporných vozech. Zahraniční značky začaly válcovat Detroitské výrobce, protože ti malá auta nevyráběli a konkurenci z Asie a Evropy ignorovali. A pak se zničehonic začaly zavírat továrny Fisher Body a Cadillac. Děti se stávaly svědky, že dospělí vydělávají peníze prodejem drog, a chtěly to dělat taky, protože jiná možnost, jak sehnat práci, neexistovala.

Ceny nafty klesly až na přelomu 80. a 90. let, ovšem Američané rychle začali dělat to, co je pro ně typické: pořizovali si ty největší vozy, do jakých si mohli dovolit koupit benzín. Velká trojka si dokázala pomoci z nesnází velkým žroutem benzínu, SUV, na kterém vydělali 10 tisíc dolarů za kus. Pro výrobce automobilů a jejich dodavatele to byly velmi lukrativní časy, ale zřejmě znamenaly jen odklad řešení zásadních problémů. Peníze jim umožnily vyhnout se nevyhnutelné restrukturalizaci. Když brzy ceny benzínu prudce vzrostly, úplně to trh s velkými detroitskými SUV zdecimovalo. Pak následovala velká hypoteční krize ve Spojených státech a globální ekonomické zhroucení, a tyhle tři pohromy najednou už Detroit ustát nedokázal. Pokles prodeje na třetinu a nemožnost získat úvěry rychle přivodily krizi, která skončila tím, že GM a Chrysler požádaly vládu o půjčku. Platební neschopnost nakonec uspíšila restrukturalizaci obou společností. Všichni věděli, že jinak by společnosti padly, což by pravděpodobně znamenalo ztrátu tří milionů pracovních míst. Kdyby General Motors přestalo vyrábět auta, přestalo by platit svým dodavatelům, a většina podniků automobilového průmyslu ve Spojených státech by zanikla; předpokládaný řetězový efekt by byl katastrofální. Jestliže děláte něco, co bylo, řekněme 50 nebo 75 let velice úspěšné, zaběhané způsoby zkrátka změníte velice těžko.

Detroit dnes

I dnes je Detroit rozdělen 8. mílí. Na jedné straně je naprosto bezpečná čtvrť s čistými ulicemi a hlídkující policií; když ale přejdete Osmou míli, ocitnete se v úplně jiném světě. Řada domů zbořených nebo vypálených, na ulicích je smetí. V Detroitu je nejvyšší počet vražd na obyvatele ve státě a každou noc zde vypukne na 70 požárů.

Když děti vyjdou ze školy, nenajde se pro ně práce. Jen v roce 2009 tu bylo zavřeno 29 škol, ve škole se přestala učit výtvarná a hudební výchova, hřiště jsou zničena. Děti nemají co dělat a zahálka je matkou všech nepravostí. Třetina obyvatel zde žije pod hranicí chudoby, ze 47 % je Detroit negramotný. Obchod s drogami, psí zápasy a sběr kovů jsou hlavní způsoby obživy zdejších lidí poté, co vyčerpali jiné možnosti.

Přinejmenším 50 tisíc domů zbouraly buldozery. Parcely zůstaly prázdné, a hodně starších Afroameričanů, kteří vyrostli na Jihu a byli zvyklí pěstovat si vlastní plodiny ke konzumaci, se rozhodlo založit společné zahrádky. Pochopili, že jídlem začíná starost o sebe sama. Hovoří se dokonce o tom, že mnoho budov má být odstraněno, a místo nich se tu bude farmařit. Někteří mají za to, že tahle rozvíjející se domácí výroba během deseti let nahradí v Detroitu průmyslovou výrobu.

„Zachráníme nejlepší část domu, dům strhneme, ale hledíme recyklovat, co se dá a to místo upravit,“ říkají účastníci asanačního projektu Goodwill, který se snaží město opět oživit. „Povzbuzujeme jeden druhého, je fajn, že za to ještě dostaneme zaplaceno, ale zároveň všem dokazujeme, že člověk, který vyšel z vězení, může něco znamenat.“

Detroit se stal jakýmsi experimentem, co se stane v postindustriální době, když se všem lidem, závislým na zdejší výrobě aut najednou vezmete práci. Pak, v 80. letech, experimentem, co se stane, když jim dáte hodně levný kokain, a oni ho budou kouřit. A nakonec město postihla ekonomická katastrofa způsobená člověkem. Teď je ve vší své podivné kráse prvním post-americkým městem.

Více na portálu ČT24


Originální názevRequiem For Detroit
Stopáž60 minut
Rok výroby 2009
 )D( ST
ŽánrDokument