Čarodějnice (3/3)

Valpuržina noc, zlé víly a prokleté pohanské bohyně. Německý dokumentární cyklus

Na všech kontinentech se vyprávějí staré pohádky o kouzelnících a zlých vílách. Chaloupku na kuří nožce obývá v Rusku čarodějnice Baba Jaga. Černý kocour jako symbol ďábla je jejím stálým společníkem. Ale teprve od grimmovských časů je čarodějnice po celém světě stará a shrbená. Motivy z Jeníčka a Mařenky proměnily pohádky po celém světě. Jiné prvky mají naopak prastaré kořeny: obžerství či létání vzduchem. Musíme se samozřejmě ptát, jak se vlastně čarodějnice do pohádek zatoulaly. To je předlouhá historie. Existovaly již v antice, orientu, starověku, Řekové mají své čarodějnické představy. Římská bohyně Hekaté se vyskytuje i u Germánů a pohanských národů ve střední Evropě. Při hledání pradávných kořenů pohádek pronikli bratři Grimmové do starogermánského myšlenkového světa. Vlivem křesťanství interpretovali pohádkovou čarodějnici jako prokletí pohanské bohyně. U Germánů je víra v bohyni divokého lovu Holdu a její noční družinu široce rozšířená. Po staletí v noci pokládali na stůl mísy s jídlem, aby ji obměkčili. Tato bohyně není nikdo jiný než paní Holle či paní Zima z pohádek bratří Grimmů, která natřásá peřiny a umí vyčarovat počasí. Paní Holle je germánská bohyně smrti. Hel či Hellje nebo Holle. Je zajímavé, že smrt nebo paní říše mrtvých byla u Germánů ženského pohlaví, stejně jako ještě dneska ve Francii „Madame Le Mort“. Tato paní Holle je ambivalentní: v pověstech odměňuje ty, kteří jsou pilní, pečliví a věrní, a trestá ty, kteří jsou lajdáčtí, nevěrní a tak dále. A paní Holle má ještě něco navíc na rozdíl od ostatních pohádkových čarodějnic, a to nejen díky svému mytologickému věku, ale i díky svým vlastnostem: je totiž moudrá a spravedlivá, což ostatní čarodějnice zpravidla nejsou.