Kultura s Dvojkou

Rozhovor s moderátorkou Hanou Malaníkovou

Hana se narodila ve znamení Vodnáře. Mezi její koníčky patří pěší výlety, jízda na kole a na běžkách, fotografování a vaření. Za svůj největší životní úspěch považuje to, že je stále idealistou. Jako televizní divák si nikdy nenechá ujít americký sitcom The Big Bang Theory. Poprvé moderovala festival Pavlač na pavlači Fakulty sociálních věd Univerzity Karlovy. Její oblíbené životní motto zní: „Není to na vás, ale ve vás.“

Proč by si televizní divák neměl nechat ujít Kulturu s Dvojkou?

Protože se tu objevují zprávy o tom, co dělají lidé z různých kulturních komunit. Z těch okrajových a alternativních, i z těch známých a už „profláknutých“. Je to takový krasohled, mozaika, snad zajímavá konfrontace.

Je délka patnácti minut pro pravidelný magazín o kultuře optimální?

Pro zpravodajský formát je těch patnáct minut tak akorát. I když já bych nejradši přidala ještě pět navrch, aby zbylo víc času na rozhovor s hostem. Televizní realita je krutá a za tři minuty nic moc podstatného nestihnete. A mně je vždycky líto, když musím rozhovor skončit ve chvíli, kdy teprve pořádně začíná.

Jaké jsou vaše dosavadní moderátorské zkušenosti?

Ta první televizní zkušenost je nezapomenutelná. Nechali nás jednou s kamarádem Martinem Duškem moderovat Studio Kamarád, v té době se mu říkalo Edův pohádkový balík. Do vysílání jsme se snesli na padácích, přistáli jsme Arnoštu Goldflamovi na hlavu, v jednu chvíli jsem na sobě měla šaty Jiřiny Bohdalové a Jů mi dalo kytku (smích). Vlastně docela chápu, že už nám další moderování nenabídli. Příležitostně uvádím improvizační zápasy a show v rámci České improvizační ligy. Od roku 2009 spolupracuji s ekocentrem Koniklec a moderuji Den Země, který připravují pro Prahu 12. A málem bych na sebe zapomněla říct, že od září moderuji na ČT24 kritický pořad o médiích Věřte nevěřte.

Ke které sféře kultury máte nejblíže a proč?

Vystudovala jsem, ale vlastně pořád ještě studuji herectví na Katedře autorské tvorby a pedagogiky pražské DAMU, a tak mám asi pořád nejblíže k divadlu. Ale film je hned v těsném závěsu. A ne že by mi hudba byla vzdálená. A na výstavy chodím fakt ráda (smích).

Jaký je váš pocit, když se náhodou zahlédnete na televizní obrazovce?

Divný. Jsem a nejsem to já. Někdy mi přijde, že je ta paní docela sympatická a dělá to celkem dobře. Jindy mám chuť napsat do televize, jak je proboha tohle možný?

Baví vás více dramatická výchova, moderování nebo novinařina?

Učím sice „dramaťák“ na jednom pražském gymnáziu, ale ke klasickým hodinám dramatické výchovy to má daleko. Nedal jste mi na výběr autorskou tvorbu. To je věc, která mě určitě baví a provokuje nejvíc. Patří pod ní všechno, co dělám, co mě baví a co se snažím nějak pochopit: autorské divadlo, improvizace, psaní, učení, rozhlasová tvorba, veřejné vystupování.