Den D IV. (9/13)

Mladý podnikatel Jakub Dohnal před investory předstoupil s kompletem Proatopic, což jsou rukavice fixované k triku s dlouhým rukávem. Komplet byl určený lidem, kteří trpí atopickým ekzémem. Měl ho otestovaný sám na sobě, protože i on atopickým ekzémem trpí. Přes příjemnou prezentaci však investory odradil příliš vysokým rozpočtem za reklamu. Margareta Křížová si myslela, že mu nešlo ani tak o investici, jako spíše právě o tu reklamu, což se nakonec potvrdilo. „Nedělejte si ze mě legraci,“ rozzlobil se Michael Rostock. A nebyl jediný. Zájem vstoupit do projektu neměli ani ostatní, a Jakub Dohnal proto nakonec investici nezískal.

Jiří Franěk měl sen o renovaci automobilů ze 60. a 80. let. Jednalo se o nákup, prodej a dovoz historických vozidel ze Spojených států, projekt Autodoctor. Sám měl podle svých slov dostatečné kontakty a se svojí tisícovou databází klientů věřil, že zvládne prodat 20 vozů ročně – především v Rusku. Rusky však neznal ani základní slova spojená s prodejem v tomto odvětví. Investoři tak byli k jeho nápadu skeptičtí. „Vidím v tom hrozný risk, že se koupí dopředu za miliony auta, pak se nemusí prodat, budou v tom naše peníze a ty neuvidíme zpátky,“ řekl John Vanhara. Podnikatel tak odešel s nepořízenou.

Zuzana a Eva přijely investory žádat o 1 000 000 Kč za 20% podíl. Jejich skleněný ergonomický pilník s patentovanou minerální brusnou plochou z organického křemíku na první pohled všechny zaujal. Při pilování se nehet díky této ploše vyživuje. Podnikatelky měly sice rozjednaný obchod se zákazníkem z Francie, který disponuje velkou distribuční sítí, ale neudělaly si průzkum trhu a neměly vymyšlený způsob, jak na pilnících vydělat peníze. Podle Margarety Křížové byla navíc investice příliš velká. John Vanhara jim nabídl investici 1 000 000 korun, ovšem za 40 % podíl. To bylo výrazně víc, než Zuzana Škutchanová plánovala. Po poradě s kamarádkou v zákulisí se ale nakonec rozhodla, že nabídku přijme.

Měli jste rádi hru Člověče nezlob se? Karel Březina přišel s její vylepšenou formou Happy Metro. Jednalo se zábavnou hru, ve které by se děti měly naučit sčítání, angličtině, orientaci v MHD a názvům stanic metra. Michael Rostock nevěřil, že by to děti mohlo bavit. Podnikatel, který pracoval dlouhá léta v reklamě, ovšem věřil, že by se mohly prodat 3 edice po 5000 kusech. Bylo ale zarážející, že sám si chtěl ponechat pouze 30 % z této investice. Sám se totiž chtěl věnovat kreativní činnosti a investor by podle něj měl dělat obchodní a manažerskou činnost. To se investorům samozřejmě nelíbilo, a proto investici nezískal.

Dva slovenští podnikatelé Marián Hrádel a Branislav Biskupič se snažili investorům nabídnout jejich program Offeris zaměřený na zrychlení tvorby cenových nabídek podniků, ale i firem se službami. Zatím měli prodaných 30 licencí, z nichž jedna stojí 1000 euro, což se Johnu Vanharovi zdálo příliš levné. K jeho názoru se přidala i Petra Rychnovská. Investoři měli za to, že podnikatelé přecenili hodnotu své firmy, ale i přesto jim učinili různé nabídky. Oba pánové by se však museli vzdát majoritního podílu ve své firmě, a proto nabídku investorů odmítli.