Všechny příští Černobyly

I po čtvrtstoletí je ukrajinská jaderná pohroma stále součástí života obyvatel České republiky. Je poučení z ní dostatečné, anebo se budou chyby opakovat? Režie I. Bystřičan

Jaderná havárie v Černobylu oslavila své pětadvacetileté výročí kolapsem atomové elektrárny ve Fukušimě. Memento státní nezodpovědnosti vůči občanům, které stálo v zárodku zániku komunistických režimů, vrhá nové světlo na společenské důsledky jaderné energetiky. Dokumentární výprava do Černobylu prozkoumává, jak vypadají životy dotčených lidí čtvrt století po havárii.
Bagatelizace příčin a následků masivní radiace je dnes v případě oficiálních institucí v mnoha parametrech podobná přístupu úřadů komunistických států. Tehdejší strach státních představitelů z nevole veřejnosti vůči vládnoucí straně vystřídaly současné obavy politických a průmyslových elit z poklesu veřejné podpory jaderné energetiky.
Dokumentární film se vydává po České republice i Ukrajině a nachází lidi, o jejichž životní situaci úřady a posléze i média mlčí. Protože souvislost mezi onemocněním a radioaktivním spadem po havárii nelze prokázat, nemocní a pozůstalí zůstávají ponecháni bez pomoci - ať už se jedná o venkovany, kteří v černobylské oblasti žijí, nebo Čechy z lokalit, nad nimiž šel radioaktivní mrak.
Kromě těchto lidí a volyňských Čechů, které černobylská havárie zbavila domova a přivedla zpět do jejich pravlasti, propojuje někdejší svět Černobylu a současný svět Fukušimy ekolog Jan Beránek, který v prostoru obce Temelín simuluje, jak probíhala nedůsledná evakuace a neinformovanost v Japonsku. Renomovaný profesor Jurij Bandaževskij radikálně zpochybňuje uklidňující statistiky o nicotném nárůstu nemocnosti v zasažených oblastech a bývalý likvidátor Anatolij Koljadin nachází přetrvávající principy rizikovosti jaderné energetiky.

Přehrát video