Ne všechno, co je rezavé, patří do šrotu (2011). Dokumentarista Ivo Bystřičan na vrcholu, kde se tyčí vysílač, řádí čerti a lomcuje vítr

Tisíc a dvanáct metrů vysoký vrchol Ještědu tyčící se nad Libercem přitahuje návštěvníky už dlouho. V polovině 19. století tu vyrostl dřevěný srub. V roce 1966 byl položen základní kámen nové stavby, architekt Karel Hubáček umístil vysílač i hotel do jedné věže. Autorům paradoxně vynesl Ještěd mnohem větší slávu v zahraničí než doma.

K Ještědu patří zcela neodmyslitelně také lanovka. 29. září 2005 byl vyhlášen pro své unikátní architektonické řešení Národního kulturní památkou. Ojedinělý není jen exteriér, ale i vnitřek Ještědu navržený Otakarem Binarem. Betonový střed vyřešili plastikami skláři Stanislav Libenský a Jaroslava Brychtová. Zchátralý interiér však může být podle odborníků překážkou, která by mohla znemožnit zápis Ještědu do seznamu památek UNESCO. Pokud se má vysílač dostat na seznam UNESCO, musí se vrátit do původního stavu, ale zatím jsou hotelové pokoje vybílené. Zda se najdou peníze na rekonstrukci Ještědu a zda se věž dostane na seznam UNESCO, je zatím ve hvězdách. Pokud by se to podařilo, Ještěd by byl jediným televizním vysílačem na světě, kterému by se cti na prestižní listině dostalo.

Stopáž26 minut
Rok výroby 2011
 ST AD HD
ŽánrDokument