Dramaturgyně Věra Krincvajová

Můžete přiblížit historii a vznik takto rozsáhlého a dlouhodobě náročného projektu od počátečního nápadu až po poslední klapku?

S nápadem točit dokumenty o známých osobnostech, které pátrají po životě svých předků, přišla před více než deseti lety britská stanice BBC, konkrétně pan Alex Graham, který s rozjezdem seriálu pomáhal i nám v České televizi. S ním i s tvůrci jsme se shodli, že jde patrně o nejsložitější televizní formát, na kterém jsme kdy pracovali. Realizace jednoho dílu může zabrat i rok. Několik měsíců se připravuje genealogický průzkum a až z hotového rodokmenu je zřejmé, zda obnáší materiál zajímavý také pro nás, filmaře. Následuje spolupráce s historiky, rešerše, obhlídky, hledání dostupné literatury, zdrojů informací, odborníků, prolézání archivů a muzeí, a to vše nám pomalu se spoustou slepých uliček teprve pozvolna odkrývá příběhy, které je možné scenáristicky zpracovat. Naše hlavní postavy, o jejichž rodokmen se jedná, ale scénář předem neznají. Dostávají jen postupně indicie, na základě kterých dál pátrají samy za přítomnosti kamery. Příprava seriálu v České televizi začala v roce 2010, poslední díl roztáčíme v lednu 2013.

Máte lepší představu o své rodové historii, nebo se na zkoumání vlastní rodové linie teprve chystáte?

Znám základní rodinné příběhy po generaci mých prarodičů, dál ne. Díky práci na seriálu mi bohužel na vlastní rodokmen zbývá nula času. Ale po dokončení posledního dílu asi rovněž využiji známosti s naší genealožkou Helenou Voldánovou. Patrně si však počkám. Stejný nápad, prozkoumat svůj rodokmen, totiž dostala logicky i většina tvůrců seriálu. Takže stojím v poměrně dost dlouhé řadě.

Byla jste přítomna všem pátráním, které s sebou třináctidílný cyklus přinesl. Který osud hlavních protagonistů vás osobně nejvíce zasáhl?

Máme často tendence lamentovat nad čecháčkovstvím, vlastenectví je považováno téměř za patetickou úchylku. Když se ale podíváme na to, čím generace našich předků osobně procházely, nejen po Bílé hoře, možná by se dalo bez nadsázky říci, že jsme ještě dobře dopadli. Zároveň máme hodně svědectví o tom, že občanská statečnost má u nás také svou tradici, takže snad i tento seriál podpoří smysl pro osobní čest, už jen z úcty k našim předkům. Za unikátní lze ale podle mne i v rámci celého cyklu označit díl s Karlem Šípem. Režisérovi a scenáristovi Karlu Koulovi se totiž podařilo učinit skutečně šokující objevy, kterými nás dostal úplně všechny, nejen pana Šípa.

Máte za to, že Tajemství rodu může u obyvatel České republiky vzbudit touhou po zkoumání činů a životů jejich dávných předků?

Očekávat se to dá. Všude ve světě, kde se tento cyklus odvysílal, následoval doslova genealogický boom.

Co bylo na natáčení Tajemství rodu nejtěžší a co vás naopak nejvíce potěšilo?

Proces natáčení byl místy adrenalinový, protože občas bylo nutné řešit operativně různé kalamity. Bez ohledu na plány a harmonogramy se zkrátka vždycky vyvrbí něco navíc. Bavilo mne ale nesmírně sledovat rozdílné tvůrčí přístupy, protože každý díl točil jiný režisér. Což zároveň dalo vzniknout hlavolamu pro mne, jak tvůrce podpořit v jejich uměleckém rozletu, a přitom stále držet principy formátu, protože je dobře vymyšlený a funguje. Jsem dodatečně vděčná zkušeným autorským dokumentaristům, že si do svých ověřených postupů nechali mluvit. I když se po nich chtělo i leccos, s čím dosud nebyli zvyklí pracovat. A mladším režisérům za nadšení, které je neopouštělo ani v pozdějších etapách práce, kdy už i jim bylo jasné, jak jsou tyhle filmy fakt náročné.