Epizoda 1/13

Adam Čuřín představil investorům energetické žvýkačky, které podle něj mají řadu výhod. Obsahují kofein a guaranu, 2 kusy nahradí účinky jednoho energetického drinku, působí během 5 minut u 90 % lidí a nezatěžující trávící trakt. Adam tyto žvýkačky dováží z Ameriky coby výhradní distributor a dodává je už na pár benzínových pump v Česku, rád by ale pronikl do Evropy. Peníze žádal na podporu prodeje. Když ale tvrdil, že v Česku nakoupí 70 spotů za 90 000 Kč na menších komerčních televizích, investoři pochybovali. ,,Nevěřím, že lidi místo pití budou žvýkat, na žvýkačky je to strašně drahý. Prosadit tenhle produkt za 1,5 milionu je nemožný, chování lidí nezměníte,“ řekl Ivan Pilný. Podobný názor měla většina investorů, navíc je odradilo to, že jde pouze o distribuční byznys. ,,Peníze na marketing vám budou platné jako tuleňovi motocykl,“ uzavřel vyjednávání Michael Rostock a Adam Čuřín tak odešel bez investice.

Paní Marie Riedlová je už 12 let kuchařka v kroji. Zatím jezdí hlavně po jarmarcích a trzích, kde prodává staročeské pochoutky jako jsou lokše, bramborové placky a lívance. Ráda by v každém kraji postavila jednu staročeskou drive-in restauraci Maruška, která by konkurovala velkým řetězcům s rychlým občerstvením. Jednu takovou restauraci už začala dokonce stavět, investory ale zaskočila svojí nabídkou. Špatně si přečetla pravidla, nepochopila roli investorů a nabízela jim pouhých 5 %. Navíc nešlo o podíl ve firmě, ale žádala pouze o půjčku. Tím definitivně ztratila zájem investorů. ,,Svým způsobem jsem ráda, že do toho nejdou. Nejsou to lidé podle mého gusta,“ komentovala nakonec na adresu investorů.

Jaroslav Voldřich se ve výrobě a prodeji dřevěných hraček pohybuje 15 let. Je autorem v Německu velmi úspěšné kuličkové dráhy. Její výrobu nakonec prodal a 2 roky vymýšlel nový produkt, se kterým by dobyl zahraniční trhy. Tím by měl být koník, který funguje jako židlička, stolek a houpací kůň. Jaroslav svým produktem investory zaujal, navíc dokázal jasně a srozumitelně odpovídat na všechny jejich dotazy. Nabídky na sebe nenechaly dlouho čekat. Michal Rostock nabídl 1 milion za 15 %. Přidali se k němu Ivan Pilný a Marta Nováková, pan Voldřich si ale sebejistě trval na svém – víc než 35 % se nevzdá. Investoři proto ustoupili na 14 % pro každého (42 % za všechny). V tu chvíli Jaroslav Voldřich začal pochybovat. ,,Vaše nabídka není úplně korektní tak jak já bych očekával.“ Když ale Tomio Okamura a Dana Bérová z vyjednávání odstoupili, vyjednávací pozice pana Jaroslava se zhoršila. Zbyli mu jen tři investoři – a ti ho nakonec přesvědčili, že jejich zkušenosti mají dostatečnou hodnotu. Jaroslav Voldřich tak získal 3 miliony korun a tři investoři celkem 42 % ve firmě, která se pokusí dobýt zahraniční trhy s originálním dřevěným multifunkčním koníkem.

I Jaroslav Příhoda před lety vyrobil hračku, se kterou pronikl do zahraničí. Jeho plastová stavebnice se však neprodávala tak dobře, jak by si přál a pan Příhoda nakonec její výrobu ukončil. Rád by ji však využil jako referenci pro novou firmu, která by se zabývala poradenstvím v oblasti vstřikování plastů. Požadované peníze by chtěl použít na nákup drahého softwaru. ,,Jak je to možné, že vaše podnikání jde od nuly do mínusu?“ byl zvědavý Michael Rostock. Brzy se ukázalo, že pan Příhoda nedokáže investorům vysvětlit, jak by klienty získal a na jakém konkrétním nápadu by vydělal. Nepomohlo ani jeho vystupování. ,,Když vidím vás, tak si dovedu představit, že ten zákazník se spíš lekne, než by si od vás něco koupil,“ konstatovala Dana Bérová. ,,Ta stavebnice se mi docela líbí, ale o té se tady nebavíme. Možná vypadám jako slepice, ale vás si pod křídla nevezmu.“ Ostatní investoři celý projekt také nepochopili a tak byl Michael Rostock i tentokrát nekompromisní. ,,Já mám dojem, že jste nepřijel z Příbrami, ale z nějaké větší dálky… Alfa Centauri, Venuše, Mars… to je prostě tragédie.“ Pan Příhoda se tak bude muset obejít bez jejich peněz a zkušeností.