Není to autobiografie
Jeden z příběhů se zabývá i tématem umělého oplodnění i adopce. Alice Nellis se netají tím, že je adoptivní matka, a tak se nabízí otázka, co vše z jejího osobního příběhu a osobních zkušeností se do filmu promítlo? „Ani jeden z příběhů není doslova autobiografický, ale vzhledem k tomu, že jsem se sama potýkala s podobnými problémy a díky tomu se dostala nejen do adopčního procesu, ale také na kliniky, kde probíhá umělé oplodnění, většina toho, co ve filmu uvidíte, vychází z toho, co jsem kolem sebe zažila a viděla. I příběhy, které jsou prostředí, v němž žiji, vzdálenější, mají nějaký reálný předobraz, ale konkrétní příběh mého života ve filmu nenajdete,“ říká režisérka.
Objeví se v jiných liniích příběhu některé skutečné zážitky, situace – třeba herců nebo jejich blízkých? „Skoro všechno, co píšu nebo točím, někdo zažil. Nejsem člověk s příliš velkou fantazií. Takže příběhy spíše sbírám než vymýšlím,“ přiznává Nellis a dodává „V tomto případě to byly příběhy, které se týkají rodičovství a partnerství a ve filmu se promítají nejen mé zkušenosti, ale díky metodě také zkušenosti a zážitky všech zúčastněných. Každý z herců v době, kdy jsme před natáčením budovali jeho postavu a vymýšleli si pro ni jakýsi životopis, který sahá až do okamžiku, kdy příběh filmu začíná, hledal ve svém vlastním životě a nebo v nejbližším okolí vhodné paralely – sami jsme byli překvapeni, kolik se jich našlo a jak jsme se často trefili…“
„Byla jsem překvapena, čím vším si žena musí projít, pokud se rozhodne pro získání dítěte touto náročnou cestou. Ať už je to umělé oplodnění, či adopce. O to větší štěstí pro mě bylo, přijít po náročném natáčecím dni domů za dcerou Aňou, která mě svojí ohromnou energií vyčerpala ještě víc. A já jsem každé ráno vstala a vděčná za svou únavu šla točit dál,“ vzpomíná herečka Zuzana Čapková, která představuje ženu, která všemi způsoby usiluje o dítě.
Martha Issová naopak hraje mladou ženu, jíž případné dítě může zkomplikovat profesionální kariéru. „Ještě než jsme začali Mamas & Papas točit, Alice mi postavu, kterou hraju, celkem dopodrobna popsala, tak já to jen předám dál,“ říká Martha Issová. „Je to čerstvá absolventka divadelní fakulty – herectví, která dostane angažmá v divadle v Ostravě, kde si vždycky přála hrát. Vyrostla jen s jedním rodičem a nikdy nedostala nic zadarmo, takže je zvyklá se o sebe postarat a přistupovat k životu prakticky. V divadle naváže vztah s místním technikářem, amatérským fotografem, ale není si jistá tím, zda je ten vztah perspektivní pro život, jaký by chtěla žít, protože ona je, alespoň ze svého pohledu, zodpovědná, narozdíl od něj. Co se týče toho, nakolik jsem schopná se s jejími názory a rozhodnutími ztotožnit, by za okolnosti, že by byl napsaný scénář, bylo úplně jedno, protože postava je vymyšlená a já ji hraju, ale protože jsme improvizovali, člověk mnohem víc vychází ze svých vlastních postojů, tak to byl pro mně docela oříšek, ale to už nechci prozrazovat, ať se jdou diváci podívat do kina, když budou mít chuť.“