Prolínání islámské a křesťanské kultury v Praze minulých staletí svědčí o nezvratných proměnách tváře naší metropole v čase (2010). Režie M. Petřík

Název dalšího dílu Mizejících míst domova otevírá prostor pro otevření otázky, které místo nám před očima vlastně mizí nejvíce? Nejen geolog a spisovatel Václav Cílek, který nás dnes bude provázet, zastává názor, že je to právě naše metropole. Lokalita vzbuzující závist svou zdánlivou opečovávaností a paradoxně mizející právě proto intenzivněji. Stínadla se už v ní dávno nebouří, zmizela židovská čtvrť a přívlastek „nerudovská“ byl zneviditelněný multikulturním koloritem. Nejen Langweilův model ovšem dokládá, že mizení Prahy není fenoménem pouze tohoto století. Jak mizí atmosféra místa a jak se to promítá do duchovní sféry? Je vlastností času, že nechává něco mizet, a tento proces můžeme ovlivnit pouze tak, že nebudeme dobré věci nahrazovat horšími. A je to spíše věc míry a rozumu, v jakém poměru udržíme tyto změny na uzdě. Metaforou tohoto proces mizení je pro Václava Cílka islámská kultura, která překvapivě ovlivňovala tisícileté dějiny naší metropole a vytvářela z dnešního pohledu zajímavý dialog.

Stopáž17 minut
Rok výroby 2010
 ST